Rozhovory

Punk jsem byla prostě vždycky, s tím mě nikdo seznamovat nemusel, říká Pajka z My Obsession

Značka My Obsession vznikla v roce 2004. Zaměřuje se na kreativní zpracování kůže tradiční sedlářskou technikou. Pájka ji vystudovala po střední škole na učňáku v Praze. Na popud jedné dominy zkusila vytvořit pár doplňků k BDSM a to ji natolik zaujalo, že už u toho zůstala. Spojila tak tradiční řemeslo s moderní estetikou. Její značka je inspirována jejím pohledem a postojem k tématice Fetish / Punk.

Jaká jsi byla jako dítě?
Na základce jsem byla hrozně zlobivá. Úplný opak mého syna, naštěstí. Oddychne si. Vyrušovala jsem během hodin, chodila za školu, učení mě samozřejmě nebavilo. Ale vlastně mě bavila matika a kreslení.

To je zvláštní kombinace, matika  a kreslení
No dobře, tak jsem ještě měla ráda tělocvik. Smích. Já byla v jeho věku divoká a neposlušná. Furt jsem kreslila a skákala. Škoda, že jsem to už zapomněla. Malovala jsem hlavně obličeje, to mě bavilo.

Kam jsi pokračovala na střední?
Na Obchodní akademii, což pro mě bylo za trest. Už ve druháku jsem chtěla odejít, ale máma mě přesvědčila, ať ji dodělám, a pak si vystuduji něco kreativního. Vlastně jsem chtěla jít na fotografku, ale na té škole byl také obor sedlářka a to mě hrozně zaujalo a vybrala jsem si raději ten. Vždycky jsem měla touhu hlavně něco tvořit rukama. Byla jsem tam samozřejmě nejstarší, ale většina z mých spolužáků byli koňáci, takže na svůj věk byli vcelku vyzrálí.

Chodila jsi někam na brigádu?
No úplnou náhodou jsem si našla psaní erotických esemesek a tam jsem potkala tu dominu. Chápeš to? Takových náhod. No a díky ní jsem se dostala ke koženým fetish postrojům, ale ve škole jsem to samozřejmě tajila. Jinou brigádu jsem vlastně už nikdy nenavštěvovala. Po škole jsem hned skočila k řemeslu a dělala už na sebe.

Jaký byl tvůj první výrobek?
Můj první výrobek ve škole byl obojek na psa, sponka do vlasů a měšec na peníze. Ale čistě k fetish tvorbě jsem se dostala spíše až po škole tedy kolem dvacet tři let, kdy jsem si udělala i svůj web. K obojkům na psy jsem se už pak nevrátila. Smích. Kecám, na ty pejsky také občas dělám.

Takže teď se věnuješ hlavně koženým doplňkům a postrojům?
Ještě dělám pásky. Nejlepší pánští zákazníci si pro sebe koupí pásek a pro manželku nějaký doplněk. Do kamenného obchodu chodili jedině s manželkou a čekali, až si ona něco vybere. Praví gentlemani, nemyslíš? Smích.

Jaký byl tvůj finální výrobek na učňáku?
Moje závěrečná zkouška byla sedlo a na to jsem dělala celý půl rok, to byl fakt záhul. Moc si to nepamatuju, ale bylo to prostě hrozný. Ale asi to dopadlo dobře, protože všechny naše sedla pak škola prodala. Smích. Raději dělám postroje na lidi, než na zvířata.

Máš hodně přátel?
Né že by většina mých přátel byla z fetish skupiny, ale jsou také všichni trochu divní, akorát že každý jinak. Smích. Ostatní jsou zase úplně normální. Já vlastně přátele neměním. Mám stále ty stejné, které jsem měla už od mládí.

Máš nějaké tetování? Všimnula jsem si, že tvé modelky ho mívají často. 
Mám takové dvě srdcovky už deset let, ale jinak nemíním být potetovaná a rozšiřovat jejich sbírku. Jedno tetování znázorňuje kůži a šídlo, znak toho, co dělám. Druhé je datum narození mojí mámy.

Pajka Myobsession

Nakupují u Tebe hlavně ženy a muži, kteří mají postavu modelů? Podle tvých fotografií na webu to tak často vypadá.
Když jsem měla ještě kamenný obchod, tak nemůžu říci, že by většina klientů a zákazníků byli modelky. Do obchodu mi chodili prostě úplně normální lidi. No a ty to potom nosí třeba na párty a nebo jenom doma. Ale je fakt, že víc věcí mám na ženské, než na chlapy. Muži se mě často ptají, ale já prostě nejvíce tvořím na ženy. Je to jednodušší, můžu pak všechno zkoušet na sobě.

Když někomu cizímu řeknu, čemu se věnuji, tak si hned myslí, že jsem domina a to já nejsem.

Takže klienti posílají své míry a ty podle nich na ně tvoříš doplňky?
Posílají míry a nebo se držíme obecných velikostí. Nejčastěji chodí požadavky od XS – L. Dělám ale až do XL. Specifika bývají spíše u toho materiálu. Nejdříve si vyberou, zda to chtějí z tvrdé nebo měkké. Počítám i s tím, že se ta kůže může třeba vytáhnout, takže tam udělám raději více děr.

Z jaké kůže tvoříš?
Používám hovězí kůži, protože je nejkvalitnější, to nás učili už na škole.  Ostatní kůže jsou pak na oděvy. Ještě se doporučuje krokodýlí, ale s tou jsem nikdy nepracovala. Kůže se ohodnocuje podle toho, z jaké části těla je. Třeba prostředek, krupon, je ten nejkvalitnější a nejdražší. Kovové doplňky pak pořizuji z českých e-shopů.

Jak tedy probíhá samotná tvorba?
Předpřipravím si postroj, dám ho na pannu, a pak už to jen dotahuji nebo upravuji podle člověka, na kterého to je. Pokud dělám něco nového, tak se občas poradím s malířkou, se kterou spolu vlastníme ateliér. Té věřím, má dobrý vkus.

Všimla jsem si, že většinu tvých fotografií dělal Robert Rambousek.
Jo, toho znám už deset let. To je šílený, jak to utíká. Smích. Ale on je tak super kluk. Udělá mi  vždycky moc pěkné fotky a já mu pak za to třeba něco daruji nebo vyrobím. Když mi modelky nafotí moje věci, tak jim pak také často ty kousky dám. Všechny strany jsou pak spokojené. Smích. Dělají mi dobrou reklamu, no.

My Obsession

Dají se tvé kožené doplňky nosit i během dne?
Třeba v Americe je běžné, že to nosí i ženské na košili do kanceláře. Neberou to vyloženě jen jako fetish. Tady tohle uchopení teprve začíná, ale tam je to úplně běžný. Berou to spíše jako oděvní doplněk. Vezmou si třeba bílou košili a k tomu si obléknou jen takový malý kožený postroj kolem krku a nebo to třeba nosí i pod košilí.

Co bys poradila lidem, kteří by si od Tebe rádi něco pořídili?
Když se člověk rozhoduje, co si pořídí, tak je nejdůležitější, co má rád. Někdo to chce, aby byl estetický v posteli, jiný se chce třeba zavěšovat. Jiný to má jen jako oděvní doplněk. To je prostě různý a pokud to někoho zajímá, měl by sám zjistit, co konkrétně ho na tom zajímá. Pokud někdo viděl 50 odstínů šedi, tak jim budou stačit asi jen saténový pouta. Ale to já nedělám. Smích.

Je vidět na lidech, když si zkouší tvé modely nějaká změna? Třeba jim rozzáří oči nebo stoupne sebevědomí?
Přijde mi, že najednou do toho člověka vletí trochu toho adrenalinu a celý se rozzáří. Je znát, jak si přijdou hned hezký a mají radost. Je to moc pěkný. Párkrát mají takovou radost, že mi třeba i pošlou fotku. V tom obchodě jsem zažívala často, že tam přišly zcela obyčejné ženy, do kterých bych neřekla, že by je to mohlo zajímat. Ale jak šly třeba kolem, tak se odvážily, vlezly dovnitř, něco si vyzkoušely a celé se rozzářily. To se mi moc líbilo. Najednou jim vyletělo sebevědomí a většinou si hned něco koupily. Fandila jsem jim. Bylo na nich vidět, že se těší, až s tím doma překvapí svého chlapa a nebo si to vezmou na nějakou párty. Úsměv.

Jaký je věkový průměr tvých klientů?
Co se týká věku, tak to je taky široké, cca od 20 – 55. Já doufám, že to budu třeba nosit až do důchodu. Smích. A kdybych se necítila třeba v sedmdesáti na postroje, tak budu nosit alespoň svoje pásky. Smích.

Vytváříš i nové věci?
Ano, ale trvá mi to pak minimálně dva měsíce, protože prostě nemám čas. Dřív jsem si návrhy kreslila, teď už si je pamatuji dobře. Já nedělám moc často něco nového a to původní si pamatuji dobře. Ale občas mě něco napadne a já to hned začnu vyrábět, místo toho abych se věnovala zakázce. No a pak jsem na sebe naštvaná, protože se nevěnuji tomu, čemu bych měla. Smích.

Jak reagují cizí lidé na tvoje řemeslo?
Když někomu cizímu řeknu, čemu se věnuji, tak si hned myslí, že jsem domina a to já nejsem. Smích. Ale většina mých kamarádek je trochu šílená, takže mě berou úplně v pohodě. Vždycky mě moje okolí bralo takovou, jaká jsem, ač byli úplně jiný než já.

Zda jsem pochopila dobře, tak máš potomka, že ano?
Mám sedmiletého syna, který mi není moc podobný. Zajímá ho věda, vesmír, černá díra, atp… A tohle ode mě rozhodně nemá, já nebyla tak chytrá jako on. Místo pohádek kouká raději na dokumenty. Jeho první slovo bylo třeba T Rex. Jednou mě viděl, když jsem si zkoušela něco přes oblečení a řekl mi, že jsem moc krásná. Smích. Já také nedělám přece nic sprostého, jsou to jen estetické doplňky z kůže. Smích.

Jak trávíš čas, když nepracuješ?
Nejraději mám večery, když si spolu se synem povídáme. Akorát že naše povídání je čím dál tím víc vědecké. Asi se budu muset na společné diskuze připravovat. Smích. Se synem jsme prostě skvělí parťáci.

Co ty a erotika?
Mám ráda dobrý sex. Jsem divoká a nejsem upjatá, taková normální holka. Smích. Třeba si nechám normálně naplácat no. Smích. Svazovat se ale asi nenechám. Nejraději u toho pracuji hlavně s tělem. Domina nejsem, ale ráda si hraju.

Jak reagují muži na tvou profesi?
Když se zeptají co dělám, tak jim odpovídám, že dělám za kasou v Lídlu. Smích. Proč bych říkala hned někomu, koho neznám, čemu se věnuji? To chápeš, ne? Ale nějak mi tu kasu v Lídlu nikdo nevěří, prý na to nevypadám.

Jací podle tebe jsou lidi z fetish komunity?
Lidi z fetish komunity mi vždycky přišli takoví vychovaní a slušní. Někoho baví nohy, jiného kůže či latex, nevšední sex, různé věci, prostě mají asi rádi vzrušení. Mně ty lidi přijdou mnohem slušnější, než ti, co chodí na diskotéky na vesnici nebo ve městě. I ty vztahy jim fungují lépe. Jsou takový více otevření a upřímní. Já tu otevřenost ve svém vztahu také preferuji a nevěru třeba neodsuzuji.

Třeba v Americe je běžné, že to nosí i ženské do kanceláře. Mají to na košili nebo pod ní.

Takže ty sama preferuješ otevřené vztahy?
Nejsem prostě ten člověk, který když by můj partner ulétl jednou s někým jiným, tak budu hned pálit mosty. To jiný lidi se často úplně zblázní a nejsou schopný logicky uvažovat. Chápu je, ale přijde mi to škoda. Pro mě je větší zrada, když mě v tom vztahu partner nerespektuje.

Kde by sis přála, aby byla tvoje značka za pět, deset a dvacet let?
Alespoň tam, kde je teď, abych se tím stále živila. Za dvacet let už tady asi určitě nebudu. Smích. Moje práce mě baví a já nejsem finančně náročná. Prostě se tím chci hlavně uživit. Vyhovuje mi to, jak to mám teď.

Jaký vztah máš ke sportu?
Ráda cvičím, miluji bradla a kruhy. Hele od té doby, co jsem našla ta bradla ve sklepě, tak mě to úplně pohltilo. Mám doma takovou mikro cvičitelnu. Nedávno jsem si koupila tyč na pole dance, takže na to se moc těším, až mi to připevní ke zdi. Cvičím tak 5x týdně. Dříve jsem jezdila na kole a běhala, až po dítěti jsem začala víc.

Bradla jsou vcelku neobvyklá…
Od té doby co mi našli nezhoubný nádor v noze, tak jsem na nich začala cvičit, no… Nemohla jsem vůbec hýbat spodkem, takže tohle bylo vlastně jediný, co jsem mohla dělat, takže jsem tomu úplně propadla.

Můžeš mi něco blíže prozradit o tom nádoru?
Osm let mě bolela noha, takže když konečně někdo zjistil, co mi je, tak jsem měla radost. Pak už to vzalo rychlý spád. Kontrola. Rentgen. Termín operace. Zjistili to v Plzni a k operaci mi doporučili soukromýho doktora v Praze. Tomu doktorovi jsem věřila, takže jsem se ničeho moc nebála. Sice mi říkali, že mi nic neslibují, ale já nějak věřila, že to bude dobrý. Nejvíce se báli, aby mi ten nádor ten kloub nezničil víc, protože na výměnu celého kloubu jsem ještě moc mladá, takže to by byla zase další komplikace.

Takže jsi měla velký štěstí?
Prý díky tomu, jak jsem jezdila na kole a starala jsem se o sebe, tak jsem ten kloub tolik nezatěžovala a zachránila ho. Samozřejmě už 14 dnů po operaci jsem začala cvičit. Dala jsem se do formy dříve než se čekalo a než by si pan doktor přál. Smích. Oni říkali, že se budu dávat dohromady půl roku a já to zvládla za dva měsíce. Syn byl velký, což moc pomohlo, protože byl samostatný a já ho už nemusela tahat.

Volný čas trávíš hlavně se synem a sportuješ, máš i jiné zájmy?
Ráda poslouchám hudbu. Miluji renovaci starého nábytku. Baví mě z hnusný a starý židle udělat novou a pěknou. Komody, židle… Jsem samo student. Mám dva baráky, takže je stále co renovovat. Je to pro mě relax.

Finančně jsi tedy zabezpečená dobře?
Rezervu mám a na dovolenou si také občas zajet můžu. Víš co, jsem také hodně doma se synem, takže tolik neutratím. Práce mám dost a jsem za to ráda. Jsem v pohodě, tak bych to asi řekla.

Změnil tvoji práci Covid?
Když začal Covid, tak prvního čtvrt roku to bylo strašný, ale pak se to začalo zase zlepšovat a vrátilo se to vcelku rychle do normálu. Také mi díky covidu teď chodí většina zakázek online, opustili jsme náš kamenný obchod a pracuji už jen z ateliéru.

Těšíš se na Vánoce?
Babička nám napeče cukroví, my ho pak dáme kozám, protože já ani syn to nejíme. Smích. Vánoce trávím v klidu. Na to se těším. Připravuji i takový balíček ještě s jedním výrobcem důtek. Tak ten by mohl udělat klientům radost, pokud ho dají někomu pod stromeček. Teda, pokud to stihnu. Smích.

Nakupovat a dozvědět se více můžete na www.myobsession.cz

Co vy na to?

Super
5
Úlet
0
Divné
0
Martina Cibulka
Ráda se bavím s lidmi a jsem tak obklopena velkým množstvím poutavých a neuvěřitelných lidských osudů, jež zaznamenávám do povídek a rozhovorů. Jak se říká, nikdo nepíše příběhy lépe, než sám život.

Komentáře jsou uzavřeny

0 %