By Kacíř
B
líží se začátek nového roku. Nevím, jestli je smysluplné kupovat si plánovací kalendář, ale určitě stojí za to poohlédnout se po nějakém hezkém obrázkovém. Jeden zajímavý, erotický s prvky BDSM, jsem objevil na facebooku. Jeho autorka používá umělecké kméno AlimedaArt a rozhovor s ní vám právě nabízím.
líží se začátek nového roku. Nevím, jestli je smysluplné kupovat si plánovací kalendář, ale určitě stojí za to poohlédnout se po nějakém hezkém obrázkovém. Jeden zajímavý, erotický s prvky BDSM, jsem objevil na facebooku. Jeho autorka používá umělecké kméno AlimedaArt a rozhovor s ní vám právě nabízím.–
Pro rok 2021 jste nakreslila erotický kalendář. Jak moc je to Vaše oblíbené téma?
–
Sex je pro mě zásadní téma. Nejen soft, ale přímo rovnou na věc. Líbí se mi, že je to neotřelý, že to dokáže zvednout puritány ze židle, možná někomu i dopomoci, aby se víc uvolnil. Lidi dokáží být hodně úzkoprsí a to mi vadí. Navíc jsem jak straka. Kde se co leskne, toužím si to zhmotnit tužkou. Takže třeba to BDSM plné kovu a nebo latex s odlesky. Lesk je slast pro moje oči. Občas dlouhá práce, ale skvost.
–
Za sebe řeknu, že i v těch Vašich normálních obrázcích vidím nějakou expresivitu, nějaký apel, něco víc, než jen hezký kýč…
–
To ano. I to v tom mám. Sama jsem dominantní a tak to i ráda vykreslím. Možná i proto mi v kresbách dominuje tvrdá černá.
–
Ano, na to jsem se chtěl opatrně zeptat, jak to máte s BDSM, teď už je blbý tvrdit „myslel jsem si to“, ale nějak mě to nepřekvapuje…
–
BDSM je kouzlo 
Čarovná to záležitost
Čarovná to záležitost –
Ano, v tom se shodneme … Pekelně čarovná …
–
Přesně tak. Dost mi právě vadí, že lidi tyhle záležitosti odmítají. Možná i proto ty kresby. Jsou plní předsudků, ve všem vidí utrpení, krev, víc odmítají. Mám potřebu a touhu je všechny překódovat, aby si víc uvědomili a respektovali.
–
Myslím, že to se pozvolna uvolňuje. BDSM se dostává hodně do mainstreamu, latex na módní přehlídky a podobně. Já se až skoro bojím, že postupně BDSM to kouzlo ztratí…
–
Já právě takový dojem bohužel nemám. Čekám na ten impuls, kdy uznám, že se lidi pozměnili. Ale kdykoli vyjdu na světlo s nějakou takovou kresbou, pořád ještě jsem víc zaháněná pro téma. Stačí jim roubík a už ani nehledí na techniku.
–
No, roubík je zrovna můj fetiš. Jenže asi každý žijem v jiné bublině… Ale jo, do mainstreamu se dostává to hezké a jemné z BDSM, hezké lesklé materiály, důtky, které vlastně vůbec nebolí – ale jak je v tom opravdová bolest, nebo něco striktnějšího, pro normálního člověka je to mimo jeho chápání…
–
To asi i máte pravdu. Ono občas stačí, když na svět vyjde nějaký film, videoklip a lidi chtějí zkoušet. Nevím jak to má být správně. možná je lepší když se s tím člověk narodí, než když něco láme přes koleno, protože to vysílali v magacínu. Toho právě poznávám moc a docela mi to i vadí. Ta opravdová bolest je pak o respektu. Lidi vidí násilí a nevidí potřeby druhého. To je taky špatně. prostě samé předsudky a zbytečný strachy.
–
Narodit se s tím, no, někdo se s tím narodí hodně, někomu je do vnku dáno té BDSM úchylky málo, a pro něj pak má smysl otevírat dvířka i třeba dementníma 50 stupni šedi…
–
Dementní je velmi správnej výraz. 50 odstínů šedi by měli vysílat jako odstrašující příklad.
–
Šedá padesátka je zlo, ale někomu pomohlo najít sebe sama – a někoho to zablokovalo…
–
Mě právě vadilo, že do té doby byly všechny klasikářky smířený s misionářem potmě a jen co vyšly z kina, musely řinčet řetězy jak Krampusák. Byla to u všech nebo u většiny póza a to je špatně. Miluju přirozený hry. Když je někdo přirozeně dom nebo sub. Ať si pak klidně posouvá hranice, zkouší si protější role, ale ať to má vrozený.
–
Je dost lidí, kteří to mají vrozené, ale církevně a společensky prudérní výchovou to mají v sobě zablokované, pak je každý stimul, který to odblokuje, dobrý.
–
Ano, to je vlastně taky pravda.
–
Spousta lidí si až po mnoha letech nespokojenosti ve vztahu uvědomila, co jim konkrétně chybí… A v tom ale může být i umění nápomocné, pokud tedy společnost nebude erotické umění cenzurovat tak jako dosud, ale v tom teda optimista nejsem, spíš se to bude zhoršovat…
–
Já bych to tak ráda zařídila. Je velká škoda, že respekt se vytrácí i v roce 2020. Dost mě to překvapuje. Dost mě to zvedá ze židle, kdy i v tomhle civilizovaným světě vidím, jak se lidi bojí, odsuzují, neví a přesto kopou. Přijde mi to zvláštní.
–
S erotickým uměním máme ale zásadní průšvih – erotika je nepřístupná nezletilým a tudíž se veřejně ukazovat erotické umění nemůže a basta. A s tím nehnem…
–
To ano, to „asi“ souhlasím, každopádně už ve 13ti mají základ z netu. Takže tady to můžeme mazat a hrát si na slušný, ale porno zčekovaný už mají. I já sama jsem tohle vyhledávala jinými cestami. Myslím, že to dělal každej.
I když pořád vidím rozdím mezi erotikou a nějakým roztaženým pornem.
–
Problém vidím ne v normální láskyplné erotice, ale právě v BDSM – kde jde o bolest a na pohled šílené negativní věci… Tam bude co vysvětlovat …
–
Já asi problém právě nevidím v ničem. Každý má svoje potřeby. Každý. Nesmí se pro nic divit, pokud to už nehraničí s deviací. Mám asi moc free mozek, tak jsem kolikrát sama nechápavá k tomu, že druzí nechápou.
–
No jo, ale co je deviace? Kde jsou ty hranice?
–
Asi taky sporný. Pro mě je to už hranice se smrtí. Všechno ostatní je přiíroda, přirozenej pud, pokud to funguje a prostě potřeba. To se respektovat musí…
–
Smrt je krásný téma, v kresbách ho máte nejednou…
–
To ano. K sexu mi teda moc neladí, ale jinak ano. Je to taky přirozená část života. Když teda bereme ten přirozený konec. A asi jediná jistota, spravedlnost na světě.
Smrt je tajemná. Nikdo neví, co bude potom.
–
A spojení erotiky a smrti je svým způsobem lákavý a nepatřičný zároveň – jenže – není pro orgasmus jedním z pojmů Malá smrt?
–
K tomuhle se objektivně vyjadřovat nemůžu, protože moje orgasmy jsou velká smrt. Takže vlastně ano, má to dost společnýho. Jen jsem se na to takhle doteď nepodívala.
–
Tak naštěstí pak přichází z mrtvýchvstání…
–
Zatím se to dá udýchat :))
–
Dobrej trénink plic :))
–
I hlasivek :)) lepší jak sbor :))
Všechno, co je jiný je nejlepší.
Ze stereotypu a klasiky bych umřela.
–
Co z BDSM Vás přitahuje? Vizuálně lesky, jasně, ale co jinak?
–
Baví mě celkově ta „hra.“ Hra říkám proto, že mi přijde fajn se vyřádit po svém jako domina a pak jít láskyplně oddaně napéct koláčky :)) Tak nějak. Líbí se mi role, situace, hry, druhému dopřát, sama si vzít, ovládnout, dostat se až k alter egu. Zažít to nevšedně. Sáhnout si pořádně do psychiky. Poznat sebe samu i toho druhého.
–
BDSM je pro vás evidentně i jednou z inspirací… Kde jinde inspiraci nacházíte?
–
Záleží jak kdy, nebo co si chci nakreslit. Někdy vlastni fantazie, někdy fotka, někdy si vyberu fotku a z ní si jedu na kresbě s tím, s čím si nevím rady, někdy si už danou fotku předělám podle sebe. Jak kdy je třeba, nebo jak jsem sama naladěná.
–
Jak dlouho už kreslíte nebo malujete?
–
Bavilo mě to od dětství. Jsem samouk, takže intenzivně zhruba 13let.
–
Na kresbách je vidět slušný řemeslný základ, na samouka dost dobrý…
–
Děkuji. Tím, že mě to bavilo, mi ani nedošlo, kolik času to stálo. Ale sama jsem ráda, že jsem se posunula. I se naučila na vše dívat jinak. To vlastně mám dodnes každý den. Pořád se mám co učit a jsou chvíle, kdy si stále nevím s něčím rady.
–
Nebylo by dobré studovat kresbu někde na škole nebo u jiného umělce?
–
Školy odmítám. Ráda je nemám. Kleští mozky, vidění, vnímání. Takže jsem ráda, že jsem si na vše přišla sama. Sice je to na úkor času, protože s pomocí odborníka by mi možná vše tolik netrvalo, ale jsem taková nátura. Dokud si vše sama neosahám, nejsem spokojená. Takže když jsem vážně v koncích, buď zkouším pokus/omyl a nebo se vrhnu na rady, videa na netu. Z jiných umělců se ráda přiučím. To ano. techniky, styly, ráda se nechám navést.
–
Strejda Google umí nemožné. Kreslení vás baví a částečně asi i živí, máte v tom nějakou metu, na kterou byste chtěla dosáhnout?
–
To je zvláštní, ale to sama nevím. začínala jsem s tím, že chci docílit hyperrealismu. Jenže potom jsem se zastavila na tomhle bodě, na kterém jsem a už jen šperkuji techniku. Chci, aby to bylo precizní, výrazné a k poznání. Pak už si jen hmotnit témata. Mám toho v zálibách ještě hodně, takže chci zvládnout štětec a jehly. Možná skarifikaci, ta mě neskutečně přitahuje. Takže toliko k technikám a dál mi bude stačit, když se to bude líbit. Když si to lidi nebudou bát pořizovat domů, do kaneláří, dílen atd.
–
Díky, a naši „čtenářové“ mohou začít objednávkou kalendáře, odkaz najdou na konci článku.
–
Jako blíženec jsem si ráda zkusila vše a taky ve všem mi internet uměl pomoct. Od linorytu po tetování. I když uznávám, že ty jehly budou chtít odbornou pomoc.
–
Jo, v tetování neplatí ono oblíbené rčení, že nejlepším přítelemm fotografa je odpadkový koš…
–
To ano. Zatím se učím na umělé kůži a ještě dlouho bude trvat, než to pokořím. Jsem detailista a kdybych viděla pokřivenou linku, těžko bych to nesla. tetování je jiný level.
–
Držím palce, a třeba to bude za čas téma na další rozhovor…
–
Přátelé, kalendář si objednejte za dobrých 250 korun (plus poštovné) na odkazu AlimedaArt.cz/print
[Best_Wordpress_Gallery id=“19″ gal_title=“AlimedaArt“]
P.S. Ukázky z Alimediny tvroby se nám vypařily, ale brzo je sem nasublimujem zpět… 🙂
Co vy na to?
Super
1
Úlet
0
Divné
0
