V temných zákoutích opuštěného města stojí mladá modelka, která o sobě hrdě tvrdí, že je aktová modelka plná vášně a kreativity.
U zdi pokryté starou, odlupující se tapetou, jež nese stopy dávných časů, pózuje bez podprsenky, s plynovou maskou na tváři.
Tento obraz, ponořený v šeru, je dílem fotografa Josefa Poláška, který do scény vkládá aktovou sérii jako symboliku zmaru i naděje.
Nahota zde odhaluje křehkost, zatímco plynová maska chrání před neviditelnou zkázou rozpadlého světa.
Jeho projekt „Rezident“ ožívá díky modelčině nezlomnému duchu, hledajícímu krásu v troskách.
Stará tapeta, kdysi svědek klidu, je plátnem pro tuto vizi – kontrast minulosti a přítomnosti.
Modelka, poháněná vášní, tvoří koláže z plechovek, hadrů a prachu, jenž halí vše jako šedý závoj.
Plynová maska, původně znak strachu, se v jejich rukou mění v symbol odporu, kde aktová série mísí zmar s nadějí.
Na zdech se rodí obrazy plné rozporů. Zlomené trubky rámují siluety ptáků z uhlí.
Hadry, cáry minulosti, visí jako abstraktní tvary ztracené lidskosti.
Plynová maska, chladná a neosobní, se díky modelčině kreativitě stává emblémem přežití – tělesného i duchovního.
Josef tak zkoumá lidskost v místě, kde zdánlivě vyhasla, a aktová série tento boj podtrhuje.
„Každý snímek je zpověď,“ říká Josef tiše, jeho hlas ztlumený ozvěnou města.
„Fotím, aby krása přežila, a ona mi svou vášní ukazuje cestu.“
Aktová série, kterou jsem chtěl zakomponovat, ztělesňuje zmar i naději, jak sám zdůrazňuje.
Tvorba Josefa Poláška, oživená aktovou modelkou plnou vášně, není jen uměním – je zrcadlem doby.
Zobrazuje svět, kde krása vyrůstá z bolesti, kde tapeta není jen reliktem, ale výpovědí o tom, co můžeme znovu vybudovat.
Je to volání po naději z popela města i duší.
Co vy na to?
