Subspace je duševní a fyzická reakce, ke které dochází v důsledku vysoké tvorbě endorfinů, adrenalinu, a dalších látek vytvořených během akce. V tomto stavu submisiv není schopen reálně přemýšlet. Proč? Množství hormonů, které se během scének uvolňují do jeho těla, mu to prostě nedovolí. Endorfiny ho dělají šťastným, navozují dobrou náladu a potlačují bolest, adrenalin ho zase žene dopředu, dodává mu odvahu jít dál a překračovat všechny hranice.
U začínajících submisivů (subinky i subíci) je dosažení subspace zpočátku náhodné. Nejčastěji se do něj dostanou, když překonávají první hranice – fyzické nebo psychické. Jakmile submisiv překročí hranici, může se ocitnout v tomto prostoru.
Často je to děsivý a zároveň vzrušující zážitek, plný smíšených emocí
Dominant nesmí submisiva do tohoto prostoru tlačit, první zkušenost pro něj s tímto prostorem by měla být převážně plná radosti a pozitivní energie. To ho povzbudí ve snaze dosáhnout tohoto prostoru častěji, bude mít větší odvahu překračovat hranice a oddat se dominantovi ještě více.
Aby došlo k prohloubení úrovně tohoto prostoru musí dominant postupovat pomalu a opatrně. Musí si uvědomit, že důvěra je klíčem k otevření submisiva. Pokud dominant říká jednu věc zatímco dělá druhou, submisiv mu nebude věřit tak hluboko, aby se k tomuto stavu mohl přiblížit. Sub má tehdy tendenci chránit svou zranitelnost a plně se otevřít svému dominantovi.
Z pohledu dominanta je skvělé dostat suba do subspace. Čím hlouběji a déle je submisiv v tomto stavu, tím více vydrží, o to více zvládne, tím více se otevře a ukáže svou submisivitu v celé své kráse. Oba si tak akci užijí více.
Každý subspace je jiný
Sub a jeho aktuální rozpoložení se jako u každého mění každý den. Ani zkušená subinka se nemusí do subspace dostat vždy. Jednou jí postačí svorky na bradavky, druhý den bude možná potřebovat mnohem více. Je důležité aby dominant znal svého submisiva a aby věděl co a kdy potřebuje. Každý subspace je jiný, nedá se dosáhnout dvou stejných. Je těžké to popsat, každý submisiv to cítí jinak, jednou je to pocítí jako plavání, někdy jako absolutní klid v duši. Někdy je to třeba pocit, jakoby se bolest stala směšnou,…
Jakoby se bolest stala směšnou
Jak se dostat do subspace
Neexistuje univerzální návod na to, jak dosáhnout subspace. Je to věc nálady, myšlenek, pocitů,…. Někteří submisivové potřebují k dosažení subspace stres, více a více stresu (dokonce se může zdát, že ztratili citlivost na nižší úroveň stimulace, tehdy je třeba překonat vyšší stupeň stresu). U jiných naopak stres výrazně omezí jejich schopnost dostat se do tohoto stavu. Nic z toho není dobré ani špatné. Musíte jen zkusit, co je pro vás nejlepší, co vám víc vyhovuje. Poznávání takových intimností mezi partnery patří v D/s k důležitým a nezbytným věcem. Musíte se poznat.
Snížení rizika sub-crash – zhroucení, pád, selhání
Ve snaze dostat se do subspace může dojít k chybám. Buď dominant příliš tlačil na suba, něco uspěchal, nebo se submisiv příliš snaží. Dělání chyb může dohnat suba do stavu kdy se „akce“ dostává do úplného rozporu s původními přáními, touhami a potřebami. Pokud si dominant se svým submisivem hraje pouze příležitostně, nemůže přesně vědět, co se v něm děje (to platí zejména pro on-line psychologické hraní na okraji hranice). Proto je důležité aby spolu dominant a submisiv trávili více času, aby se společně a vzájemně učili, aby si spolu často hráli v „okolí“ vlastních hranic a hlavně, aby si navzájem důvěřovali.
Do subpace se nedostanete vždy, počítejte s tím
Často tam hrají roli drobnosti jako špatný spánek, nedostatek odpočinku po prohýřené předchozí noci, únava, bolest hlavy,…
Stopka a sub-space
Čím je submisiv hlouběji v subspace, tím hůře se s ním komunikuje. V tomto stavu je použití stopky, ze strany submisiva diskutabilní. Je pro něj těžké použí stopku, když je její/jeho rozum někde jinde, jeho schopnost mluvit je omezená, – není přítomen, nevnímá okolí, je mimo realitu. Jedná se o dočasně změněný stav vědomí. Dominanti musí mít na paměti, že když se sub dostane do subspace, nemůže racionálně vyhodnotit, co je dobré a co špatné, co je bezpečné a co ne, jestli zvládne víc, nebo ne.
V tomto stavu tělo nevysílá signál, že je problém, submisiv přestává cítit bolest. Složení krve – směs adrenalinu, endorfinů, … a stav mysli dokáže zakrýt všechny varovné signály těla, a dominant se nemá jak dozvědět, že nastal problém (v tomto stavu dokáže tělo vytvořit látky podobné morfinu).
Submisiv v tomto stavu vydrží hodně (zlomeniny, velké tržné rány, popáleniny,…), aniž by o tom věděla. Právě proto, že v BDSM o toto nejde, je velmi důležité, aby měl dominant naučeno, jak submisiv běžně reaguje. Reakce kůže, svalů, kostí, tkání na různé hračky, ale musí také znát potenciál každé hračky. Také to platí i pro psychologogickou stránku D/s. Do subspace se submisiv totiž může dostat i za pomocí pocitů, emocí – zkrátka svou myslí. Například ponížení – musíte být opatrní, umí nadělat velké škody v duši submisiva.
Mnoho submisivů v subspace má tendenci podporovat dominanta v překračování hranic. V tomto stavu jsou velmi citliví, vnímají každý dominantův dotyk, každé jeho gesto a chtějí tento stav, tento pocit zvyšovat… Avšak po skončení akce, a vrácení se zpět do reality submisiv bude cítit všechno.
V tomto případě je více než žádoucí, aby stopku použil dominant. Pokud by pokračoval a vyhověl prosbám submisiva, následky by mohly být velmi špatné. Následné procitnutí může špatné a pokud nechcete, aby submisiv litoval, že se do subspace dostal, zastavte akci dříve než mu ublížíte nebo výrazně překročíte jeho hranice.
Jakmile je akce u konce a sub již není v subspace, je nutné se o něj postarat, nastává stav sub-drop. Ale o tom už v jiném článku..
