Dál na tobě chvíli ležím a dýchám s tebou. Potom slezu a znovu si vezmu do ruky květinu, kterou se tě dotýkám. Od ušního lalůčku jí sjíždím po naběhlé žíle na krku až po rameno. Hladím tě s ní po ruce, prstech a potom se vrátím na páteř. Jedu s ní dolů, udělám kolečko kolem jedné půlky zadečku a kolem druhé. Pokračuji na jednu nohu a dále na druhou nohu. Potom zpomalím u tvého zadečku a jemně ho dráždím s lístky růže, kterou ale po chvilce odložím.

Lehnu si vedle tebe. Políbím tě. Druhou rukou tě hladím po zádech. Vykresluji prsty tvé svaly. Maluji na tvé tělo obrazce a hladím tě. Občas tě dloubnu pod žebro, abys ses pousmál. Potom si sednu a dlaněmi dál kroužím po tvém pomalu se uvolňujícím těle. Jednou rukou ti zajedu do vlasů, druhou hladím zadeček. Cítím, jak rychleji dýcháš, jak je pokožka červenější, jak se v tobě začíná probouzet vzrušení. Potom tě požádám, aby ses otočil na záda.

Nejdřív tě něžně hladím na prsou, mile, procítěně, eroticky a nemohu se toho nabažit. Ještě jednou si sednu a přisunu  mističku s ohřátým olejem.

Následně vstanu, krátkým krokem poodstoupím a usadím se do křesla. V ruce držím květinu, se kterou jsem tě hladila. Pustím pomalou hudbu prolnutou houbokými stimulujícimi údery bubnu.

Ted budeš přesně poslouchat má slova drahý. Budeš dělat, co ti říkám a já se budu kochat výhledem na tvé tělo. Mé myšlenky se budou dotýkat tvého těla skrz slova.

Naliješ si olej do dlaní, které si promneš, aby byly kluzké a teplé. A pak si položíš penis směrem dolů a přejíždíš po něm dlaněmi z kořene ke špičce hezky pomalu, dlaň následuje tu druhou. Jemně a pomalu se sám sebe dotýkáš. Vezmeš penis, otočíš ho tentokrát opačně, že špička ti směřuje nahoru k bradě, a opakuješ to samé. Nikam nespěcháš.

Užíváš si dotyk svých dlaní na svém penisu a představuješ si, že mě máš u sebe. Cítíš, jak se postupně probouzí a jak si užívá, že se dotýkáš jeho celého. Že ho nestimuluješ, ale mazlíš se s ním.

Přidáš si trochu oleje do dlaní a mazlíš se s žaludem. Špičkou prstu obkroužíš každý jeho milimetr, zajíždíš k uzdičce a každým dotykem mu dáváš najevo, že jsi tady teď pro něj a že od něj nechceš výsledek. Ale slast.

Teď se zaměříš na tvou hlavní naběhlou žílu. Palci ji masíruješ od kořene směrem k sobě. Zhluboka u toho dýcháš a vnímáš to prožívání. Pomalými krouživými doteky palce stimuluješ hlavní žílu až k uzdičce. Pak ji obkroužíš prstem nebo dvěma kolem žaludu a vracíš se dolů.

Penis necháš teď chvíli odpočívat. Pokud máš ruce suché, doplníš si do nich olej, opět je zahřeješ a začneš se teď věnovat svým varlatům. Hraješ si s nimi, dotýkáš se jich – ale pomalu, pozvolna a můžeš si představovat, že se jich dotýkám já a že ty jen následuješ mé erotické myšlenky. Dotýkáš se jich celistvě a úplně, prsty prozkoumáváš každý milimetr, zvedáš je a trochu vytahuješ. Pak jednou rukou zvedneš, chytíš a druhou rukou začínáš masírovat hráz pod nimi. Krásně ti tam stéká horký olej až ke kraji dírky.

Kroužíš kolem ni, tlačíš na ni tak, jak je ti to příjemné. Druhou ruku máš při tom položenou na svém penisu, ale nic s ním neděláš. Jen cítíš, jak tepe.

Můžeš tu ruku případně i dát dolů a hladit se po hrudi, jemně se dotknout bradavek, masírovat se v tříslech. Hezkými krouživými dotyky. Druhá ruka je však stále u tvého zadečku.

Snažíš se vždycky zaměřit jenom na jednu část: buď se věnuješ zadečku, anebo se věnuješ tříslům, či můžeš vrátit ruku letmo na penis. Můžeš i jednou rukou masírovat varlata. A pokud se ti ten zadeček líbí, tak se mu ještě chvíli věnuješ a v momentě, kdy už budeš cítit, že by sis chtěl znovu mazlit s penisem, tak se vrátíme k němu.

Tentokrát si dáš opět olej do dlaní a penis sevřeš mezi ně a jemně ho tím masíruješ. Jemně těmi dlaněmi pohybuješ a on je mezi nimi. Sevřený, uvězněný a neustále stimulován. Dotýkáš se tak současně téměř celé jeho délky. Každého centimetru. Nic nevynecháš.

Pak následně po nějaké chvíli, když chceš změnit způsob doteku, tak si vložíš penis do jedné dlaně a druhou dlaní po něm přejíždíš hezky pomalu od kořene směrem ke špičce a zase nazpátek, trošičku ho tím vytahuješ, ale opět se ho dotýkáš a stimuluješ ho, aby ta energie, co v něm je, narůstala a narůstala.

Penis máš nadále v dlani a druhou rukou z prstů vytvoříš takovou malou mističku, kterou začneš rotovat a točit kolem žaludu a hezky s tím pomalu a jemně kroužíš a točíš kolem něj. Nevynecháváš ani milimetr a dotýkáš se špičky a on tak cítí, že je celá jeho plocha uchopená a že ho opět tak stimuluješ na každém milimetru, že každý milimetr pokožky dostává dar v podobě jemného a stimulujícího doteku.

Penis jednou rukou držíš vzhůru a palcem začneš zase dráždit uzdičku a vždycky, když už je to příliš, tak přejedeš po celé délce palcem ke kořeni a zase nazpátek. Zhluboka dýcháš. Zjistíš, že propojuješ dech s dotykem palce. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Dech se ti synchronizuje.

Položíš si druhou ruku na hruď a celý proces synchronizuješ s nádechy: nahoru a dolů, nahoru a dolů, nahoru a dolů. Cítíš k tomu bití tvého srdce a tvůj penis jemně vibruje. Energie se roznáší po celém tvém těle. Zavřeš oči. Snažíš se soustředit na dech, stabilní a trvalé přejíždění tvého většího palce po tvém velkém penisu.

Ze tmy se začíná probouzet malé bílé světýlko. Bliká ti tam. Máš teď úkol. Představ si, jak tvá erotická energie proudí z penisu do každého kousku tvého těla. Pomalu proudí a naplňuje tě. Penis už vibruje konstantně a jemnými trhavými dotyky dává najevo, že začíná být plný. Přeplněný. Pulzující. Velký.

Tvrdý a chce víc

Jedna ruka je stále na tvé hrudi, ale prsty jsou kousek od tvé bradavky. Jak dýcháš, tak se ji občas konečky tvých prstů dotknou a projede tebou jiskra.

Druhá ruka přestane a chytne penis pevně u kořene. Pevně ho svíráš kolem dokola. Vytvoříš perfektní kruh, který ho pevně svírá a tlačí u jeho začátku. Chvíli držíš a dýcháš. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech.
Zjistíš, že máš volný malíček a dosáhneš s ním hravě na svá varlata. Pokračuješ tak v dýchání. Nádech a výdech. Nadále pevně svíráš penis kolem dokola a u toho všeho se jemně dráždíš malíčkem. Cítíš, jak se to celé spojuje. Propojuje. Jak tě to pohlcuje. Nádech. Výdech. Prohneš se mírně jako luk. Nádech a výdech.

Hledal jsi v mysli přesně, jak by sis tu celou energii představil a už to máš. Vidíš ji a pozoruješ. Cítíš, jak tě celého naplňuje. Špičky tvých prstů hřejou. Probíjejí. Nádech. Výdech.

Druhou ruku pomalu sjíždíš po hrudi níž. Cestou se jemně dotkneš jedné a následně druhé bradavky. Jedním prstem ji poťukáš a následně lehce zmáčkneš. Jsou tam. Přijímají a zároveň vysílají dostatek energie. Jsou větší než normálně. Naběhlé. Jako dvě malé bobulky. Jsou enormně citlivé. Více než normálně.

Rukou jedeš pomalu níž a kroužíš dvěma prsty po svém břiše. Začneš velkými kruhy a postupně se zmenšují, až kroužíš kolem pupíku. Pak cestuješ rukou níže. Prsty ti od pupíku míří jasnou čárou k tvému penisu. Ten stále druhou rukou pevně držíš. Ruka, co sjíždí dolů, se tak dotkne té druhé. Máš zvláštní pocit. Jako kdyby ta ruka, co ho pevně drží, nebyla tvoje. Přejedeš tak prsty po ní a míříš pomalu po penisu výš až ke špičce. Už není moc naolejovaný. Obkroužíš tak dvěma prsty kolem špičky a namočíš si ruku do mističky s olejem.

Ruka se vrací od oleje ke špičce penisu. Uchopíš žalud tak, že palec míří k jeho kořenu. Pomalu ho začínáš vzrušovat od žaludu až po jeho začátek. Jsou to jakoby ždímavé pohyby. Pohyby, které tlačí tvou energii dovnitř a nenechají ji utíkat ven. Máš teď úkol se naplnit. Naplnit se až po okraj. Naplnit se tvou veškerou intimní-erotickou energií. S každým dotykem ji tvá ruka vytváří a tlačí dovnitř. Celé tvé tělo se naplňuje. Tvoje dlaně a prsty jezdí tak od špičky nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nepoddávej se. Nezrychluj. Užij si to pomalé tempo. Vrať se k nádechu. Vrať se k bití srdce. Vrať se opět v mysli k vizualitě tvé erotické energie. Jaká je. Jak voní. Jak proudí…

Otoč stisk na penisu a přidej k němu druhou ruku, která ho dosud pevně svírala. Palce obou rukou ti směřují nahoru a jedna ruka je nad druhou. Pokud máš málo oleje, sáhněte si pro větší dávku. Tvůj penis se musí lesknout. Musí být hlaďounký. Musí klouzat. Musí tak olejem rozvádět ty vzrušivé doteky hlouběji a hlouběji. I ty se noříš hlouběji. Cítíš, jak se propadáš hlouběji. Jak se napojuješ na svoji sílu. Sexualitu. Jak v tobě roste a pohlcuje tě.

Tvé ruce střídají jedna druhou. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Prsty se nepohybují stejně. Pokaždé, když po tobě přejíždějí, se tě dotknou trochu jinak. Jsi na sebe napojený. Jsi lehký. Jsi volný. Cítíš jen sám sebe. Cítíš, jak jsi napojený na sebe. Nádech a výdech. Pocity se prohlubují. Dech se zrychluje. Energie je už v každém centimetru tvého těla. Jsi toho plný. Tlačí se už do hlavy a vše, co tam zavazelo, se uvolňuje a dává prostor tomu krásnému, co teď tady vytváříš.

Tempo tvých rukou se zrychluje. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Zjišťuješ, že se mění i tvůj stisk. Svíráš ho pevněji a pevněji. Těsněji a těsněji. Klouže v tvých dlaních, jako by klouzal i tam. Tam, kam by patřil. Tak, kde by cítil toho druhého. Klouže v tvých dlaních a je pevnější a pevnější. Dýcháš zhluboka a těžce. Výdech. Nádech. Výdech. Nádech.

Zastav ruce tak, jak jsou, a dýchej. Nádech. Výdech. Zklidni svůj dech. Soustřeď se na tlukot svého srdce. Nádech. Výdech. Spodní rukou stáhni dolů a svírej. Vrchní rukou teď honíš svůj penis tak, jak je ti příjemné. Tak, jak to máš rád. Tak, jak ti je to vlastní. Pokud nemáš dost oleje, doplň. Nádech. Výdech. Tvoje vrchní ruka rychlejšími pohyby honí tvůj penis a spodní ruka ho svírá. Myslel sis, že to nejde, ale energie je ještě silnější než byla před chvílí a i teď je ještě silnější a opojnější než byla před sekundou. Jako by se v tobě otevřela stavidla a všechna energie postupně proplouvá tvým tělem. Točí se. Dráždí. Vzrušuje. Nádech. Výdech. Tvoje horní ruka už se pohybuje vcelku rychle nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Stiskni ho pevně. Zastav. Dýchej. Zkus to ještě podržet. Ještě chvilku si užívej svoje tělo. Svou energii. Svou touhu. Pusť. Nádech a výdech.

Uvolni tlak spodní ruky a přesuň ji k varlatům. Volají o tvůj dotyk. Chtějí se zapojit. Jedna ruka honí penis. Druhá ruka se mazlí s tvými varlaty a občas sjede jeden prst nenápadně hravě k zadečku. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. Nahoru a dolů. Pravá. Levá. A teď máš už jen jediný úkol. Poddat se. Uvolnit se. Vypustit vše ven. Pokračovat v rozkoši. Pokračovat v prorážení. Honíš nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Druhá ruka dráždí varlata. První ruka honí tvůj pevný, tvrdý a velký penis. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Pokračuj. Prožívej. Naplňuj. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech. Výdech. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Sevři ho a chyť. Jsi můj. Dej mi to, co se v tobě skrývá. Dej mi vše, co mi teď můžeš dát. Opět začni honit. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Pokračuj. Prožívej. Naplňuj. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech. Výdech.

Před očima už se ti pomalu zatmívá. Pomalé bubny, které celou dobu hrají jako podkres, zrychlují, jako ty zrychluješ honění svého penisu. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Druhou rukou sevřeš pevně varlata a první honíš. Honíš rychle. Honíš pevně. Honíš, jako by teď šlo úplně o vše. A ono jde. Jde o tvé vzrušení. Jde o tvou energii. Jde o naplnění. Jde o uvolnění. Penis to cítí. Ty to cítíš. Tvoje tělo to cítí. Tvoje mysl to cítí. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Nahoru a dolů. Víc. Ještě víc a ještě rychleji. Ještě pevněji. A ještě přitlačíš. Ještě více zrychluješ a už si neuvědomuješ nic jiného než svírající pocit na tvých varlatech a blížící se vlny orgasmu. Jsou ještě v dálce. Ale ty je už cítíš a uvědomuješ. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Víc. Naplno. Ponoř se. Nádech a výdech. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Pevně. Ještě pevněji.

Jsi tak tvrdý. Jsi tak pevný. Jsi tak plný. Nahoru a dolů. Vlny se už blíží. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Už je cítíš v hlavě. Přicházejí. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Nádech a výdech. Vlny už proudí přes krk do hrudi. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Zrychly. Pevně. Sevři. Dýchej. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Vlny už jsou blízko u tvého pupíku, už jsou jen milimetr od něj a přicházejí ještě k tomu z opačné strany. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Nádech a výdech. Od palců, které vibrují, se už šíří lýtky, kolena a stehna.

Všechno se začíná hromadit kolem tvých třísel a dorážet na kořen tvého penisu. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Pevně. Silně. Plně. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech. Výdech. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů.

Pusť je ven. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Už tlačí na tvé brány. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů. Nádech a výdech. Podléháš. Nahoru a dolů. Nahoru a dolů.

Nádeeeeeeeech. Aaaaaaaaa. V hlavě tma. Klid. Vše sálá ven. Neovládáš se a třese se celé tvé tělo. Výdech.

Někdy si to spolu zopakujeme..

Článek Šepot lístků a oleje – erotická sugesce se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Večer jsme se usadili kolem stolu. Martin přinesl láhev Lagavulinu 16 let, Karolína láhev červeného z Toskánska. Začali jsme pomalu pít první skleničky, povídali jsme si o práci a o životě.

Marek s Karolínou seděli vedle sebe. On jí naléval a ona se smála jeho historkám z cest. Bylo vidět, že jí je sympatický, protože se lehce dotýkala jeho předloktí, když říkal něco vtipného. On jí na oplátku hladil záda, když se smála příliš nahlas. Flirtovali otevřeně, ale ne vulgárně. Bylo příjemné se dívat na dva lidi, kteří jsou si vzájemně sympatičtí.

Robert s Lenkou se smáli a Marek naléval další kolo. Atmosféra byla příjemná a uvolněná. Kolem půlnoci jsme přešli na druhou láhev a Marek s Karolínou se dotýkali ještě častěji. Letmé doteky či ruka na koleni. Zábava v plném proudu. I my jsme s Klárou seděli zmáčknuti blízko u sebe. Všichni byli již značně v náladě.

Kolem druhé hodiny jsme si s Klárou řekli, že je čas jít spát a odešli jsme do hlavní ložnice, kde nás čekala velká manželská postel, měkké peřiny a příjemná tma. Ostatní ještě chvíli popíjeli.

Spal jsem lehce. Kolem třetí se ozvalo vrznutí dveří. Marek se dopotácel dovnitř. Byl evidentně na mol. Něco potichu breptal, pohyby pomalé, jako by šel ve snu. Shodil kalhoty, triko si strhl přes hlavu a zřítil se na kraj postele vedle Kláry. Usnul okamžitě.

Byl tak opilý, že si spletl pokoj!

Klára se probudila a podívala se na mě. Nejdřív šok. Pak tichý, nervózní smích. Postel je opravdu velká, tři lidé se do ní vejdou. Nechtělo se nám vstávat, tahat ho ven. Byl neškodný, spal jako zabitý a tak jsme ho tam nechali. Říkali jsme si, že se tomu ráno zasmějeme.

Pozvolna jsme opět začali usínat, když tu najednou Klára překvapeně zašeptala: „Sáhl mi na stehno.“

Marek v polospánku hladil její nohu a prsty pomalu stoupal výš po vnitřní straně stehen. Klára se na mě při svitu měsíce podívala – v očích měla směs překvapení, obav s náznakem zvědavosti. Já se snažil v té rychlosti a z rozespání probrat a uvědomit si, co se děje. Projel mnou pocit žárlivosti a vzteku. V tu chvíli nám došlo, že si Marek nejspíš myslí, že je v ložnici s Karolínou, se kterou se k sobě celý večer tak měli. Díky tomu se nám zčásti ulevilo, protože jsme pochopili, že nejde o promyšlený akt, ale o nedorozumění.

Vše probíhalo rychle a dokonce mi to přivodilo překvapivou erekci. Sakra proč mě vzrušuje, že někdo sahá na mou přítelkyni? Mozek mi křičel: vyhoď ho ven, teď hned. Tělo říkalo: počkej. Jen chvíli. Uvidíš, co bude dál. Při naší opilosti to byl neřešitelný konflikt.

Klára se na mě dívala, já na ni. Oba jsme cítili tu paralýzu, ze které nás ani jeden nedokázal vyvést.

Jenže Markova ruka mezitím pokračovala. Pomalu, neodbytně. Prsty klouzaly výš, až k okraji jejích kalhotek. Zastavil se. Jen tam spočíval. Teplo jeho ruky pronikalo přes tenkou látku, za kterou byla už jen její kundička. Klára se lehce zachvěla. „Marek…on..“ zašeptala, ale nedokončila. Jenom dýchala. Rychle, mělce.

Marek přitiskl ruku pevněji. Prsty se pomalu posouvaly podél lemů kalhotek, které začal odhrnovat na stranu.

Klára se prohnula. „Aah…“ – tiché, skoro neznatelné. „On…on mi na ni sahá..“. „Mám ho nechat?“, zeptala se a já svou tichou paralýzou jakobych udělali souhlas i když jsem sám nevěděl, co se to vlastně děje.

Marek ji hladil pomalu, krouživě, po celé délce její štěrbinky. Nespěchal. Jen hladil. Klára začala být mokrá, cítil jsem to i já, když jsem se lehce dotkl jejího stehna. Bylo horké a lepkavé.

„Je… je tam tak vlhko,“ zašeptala mi do ucha chvějícím se hlasem. „Hladí mě… prsty mi klouže po dírce… aah… teď mi přejel po klitorisu… je to… bože, je to dobrý…“.

Já jsem mlčel. Nemohl jsem mluvit. Jen jsem cítil, jak mi buší srdce v krku. Marek přitiskl prst ke vchodu do její kundičky a začal lehce tlačit. Klára se chytla mé ruky. „On… strká mi tam prst…“. Prst vklouzl dovnitř až po první kloub. Pak druhý. Klára zasténala tišeji: „Mmmh… dva… roztahuje mě… pomalu… aah… hluboko…“. Jeho prsty se pohybovaly dovnitř a ven. Ven a dovnitř. Rytmicky, ale ne rychle. Klára se prohýbala v bocích, stehna se jí lehce roztáhla. Já mlčky ležel vedle zatímco mě držela za ruku a vzdychala mi do ucha. Byl jsem z toho překvapivě pěkně vzrušený a péro mě tlačilo v trenkách. Čekal jsem, co bude dál.

„Cítím, jak mi je tam… jak mi to klouže… jsem tak mokrá… úplně teču…“.
Najednou ale Marek prsty vytáhl. Úplně.  Nastalo ticho. Jen její rychlé dýchání a i moje. Oba jsme si mysleli, že tím to končí. Že se otočí a usne. Už jsem si začínal oddychávat, že tím to hasne a bude to jen podivuhodný opilecký zážitek, který naštěstí nikomu nestihl ublížit.

Ale Marek se neodvalil. Naopak se přitiskl ke Kláře mnohem blíž. Zezadu. Jeho penis – tvrdý, tlustý, horký – se přitiskl mezi její stehna. Klára se zachvěla.

„On… on mi ho tam strká… aah… Marek, on mi ho…“ Nedokončila. Mě se zmocnila panika, začal jsem oddychovat a pokoušet se rozhodnout, zda poslechnu své tvré péro nebo rozum.

Marek se pomalu posunul. Žalud se dotkl jejích pysků mezi které se začal tlačit. Pomalu, neodbytně. Vklouzával do mokré kundičky mé Kláry centimetr po centimetru. Klára se prohnula, ústa otevřená v němém výkřiku. „Je… je obrovský… plní mě… pomalu… až po kořen… aah…“.

Byl jsem v šoku. V tranzu. Penis mi pulzoval tak silně, že jsem měl pocit, že exploduju. Chtěl jsem zakřičet, zastavit to – ale nemohl jsem. Opilý Marek strkal ptáka do těla mé přítelkyně a já to sledoval. Pak začal přirážet. Dlouhé, pomalé tahy.

Klára šeptala: „Přiráží… pomalu… ale silně… cítím každý příraz… jak mi bouchá až do dělohy… aah… mám ho tak hluboko…“ .Postel vrzala. Rytmus se zrychloval. Marek ji chytil za boky aby ji mohl mrdat tvrději. Klára se třásla. „Je tak velký… plní mě úplně … už to nevydržím…“.

Marek zasténal. Nacpal ho do Kláry nejhlouběji, jak mohl a začal stříkat. Silné, horké pulzy – pumpoval do ni své sperma nejméně ve čtyřech vlnách.

Klára se udělala současně. Kundička se jí stahovala v křečích, tělo se jí třáslo, sperma jí teklo po stehnech společně s jejími šťávami. Marek v ní ještě chvíli zůstal než pomalu změkl načež se odvalil a okamžitě usnul.

Stále v šoku nevěříc, co se právě stalo, jsem sáhl Kláře mezi nohy. Ta se na mě podívala uspokojeným a šibalským pohledem. Prsty se mi pokryly jeho teplým, lepkavým semenem, kterého tam bylo opravdu hodně. Vytékalo ven a stékalo po jejích stehnech. Ten pocit byl zničující. Zaplavila mě vlna ponížení. Někdo jiný ji naplnil přímo vedle mě. Jeho sperma je teď v mé přítelkyni. A přesto mě to vzrušovalo tak, že jsem se skoro udělal jen z toho dotyku na její kundičce.

Klára se otočila a vzala můj ocas pěvně do ruky: „Teď ty.“ Honila ho rychle. Netrvalo to dlouho a vystříkl jsem na své břicho – dlouhé, silné proudy. Bylo to silné. Zbytek semene, co měla na rukou si utřela do mé hrudi. Potom mi dala pusu a začla usínat. Já ještě chvilku nechal doznívat zážitek a pak jsme také usnul.

Psychologicky to bylo peklo a ráj zároveň. Žárlil jsem na Marka, ale zároveň jsem byl vděčný za ten zážite. Cítil jsem se ponížený, slabý, ale zároveň silný,  protože jsem to dovolil. Klára se cítila stejně: vzrušená z toho, že ji někdo vzal, zatímco já jsem je sledoval. Objevili jsme v sobě temnou stranu – touhu po riziku, po sdílení.

Ráno přišel Marek na snídani s kocovinou. Nic si nepamatoval. Říkal jen: „Měl jsem šílený sen o Karolíně.“ My s Klárou jsme se podívali a mlčeli. Ten zážitek nás změnil navždy.

Článek Víkend na chalupě se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Martin byl jeho opak: štíhlý, s jemnými rysy, které skrývaly touhu po submisivitě. Vzrušovalo ho, když ho někdo řídí, dává mu perverzní úkoly – ať už to bylo obléknout si dámské prádlo pod oblečení nebo splnit něco riskantního na dálku přes zprávy.

V běžné životě byl normální kluk, ale vzrušovala ho role ženy. V jeho šatníku se skrývaly černé pevné krajkové kalhotky, samodržící punčochy a ještě pár dalších úchylárniček. Často myslel na kouření péra – ten teplý, pulzující pocit v ústech, olizování, sání, až do chvíle, kdy sperma vystříkne na tělo nebo do pusy. Ještě ho nikdy nepolykal, ale ta myšlenka ho pronásledovala v snech. A především miloval příkazy: „Plácni se po zadku a pošli foto,“ nebo „Představ si moje sperma na tvém těle a napiš, co cítíš.“

Jejich konverzace na seznamce začala nevinně, ale rychle se prohloubila. Tomáš napsal první: „Vidím, že hledáš někoho, kdo ti dá příkazy. Co kdybych ti dal jeden hned teď?“ Martinova odpověď přišla během minut: „Dobře, zkusme to. Co mám udělat?“ Tomáš mu nařídil: „Oblékni si ty své kalhotky a punčochy pod džíny. Pak si zajdi do kavárny, objednej si kávu a pošli mi fotku svých nohou z toalety.“ Martin to udělal – cítil, jak se krajka vpíjí do kůže, punčochy šustí při každém kroku. V kavárně se posadil do rohu, objednal si a pak se vypařil na toaletu, kde ho nikdo neviděl a poslal fotku s rozechvělou rukou.

Tomáš odpověděl: „Dobře, teď si ho pohlaď přes ty kalhotky a napiš mi detailně, jak se cítíš tvrdý.“ Takové úkoly potom přicházely často: jednou to bylo „Nahraj, jak se plácáš po zadku v koupelně,“ jindy „Představ si, že mi ho kouříš – popiš každý pohyb jazyka.“ Natoč video, jak si strkáš banán hluboko do krku. Pošli video, jak olizuješ umělý penis. Martin byl závislý na tom vzrušení, na tom pocitu, že je ovládán i na dálku.

Po čase takových her přišel večer, kdy se rozhodli setkat. Byli plní očekávání. Soumrak padl rychle, ulice města byly osvětlené nočními světly, které se odrážely v mokrých chodnících po dešti. Tomáš napsal: „Přijď do parku u řeky, na parkoviště na konci. Budu v černém sedanu, zadní dveře otevřené. Oblékni si to prádlo, které máš rád.“
Martin se připravil pečlivě: oblékl si černé krajkové kalhotky, které mu těsně obepínaly jeho tvrdnoucí péro a zezadu se zařezávaly mezi jeho půlky, pak punčochy samodržky, které se vpíjely do stehen a navrch obyčejné kalhoty a mikinu, aby nic nebylo vidět. Cítil se zranitelný, ale to ho ještě víc vzrušovalo. Přišel k parkovišti, kde stálo jen pár aut, a rozpoznal Tomášův – černý sedan schovaný v stínu stromů, daleko od pouličních lamp.

„Nastup dozadu,“ zašeptal Tomáš skrz pootevřené okno, jeho hlas klidný, ale plný autority. Martin otevřel zadní dveře a vklouzl dovnitř, na koženou sedačku, která byla chladná na dotek. Auto vonělo po kůži a Tomášově kolínské – mužné, dřevité. Tomáš se přesunul dozadu k němu, zavřel dveře a zamkl je. Venku foukal vítr, listy šuměly, ale uvnitř bylo ticho, jen jejich dechy.

Tomáš se posadil vedle něj a ruku položil na Martinovo koleno. Pomalu klouzala nahoru. „Ukaž mi, co máš pod tím. Pomalu.“ Martin si rozepnul džíny, a stáhl je dolů. Odhalil punčochy lesklé v slabém světle z venku, kalhotky napjaté přes jeho tvrdnoucí penis. Tomáš se usmál, prsty přejel po krajce.

„Dobře. Teď se otoč na břicho přese mě a drž.“ Martin pln očekávání se otočil a položil se zadkem vzhůru přes Tomášův klín, punčochy se napnuly a držel se pevně lokty o sedačku v očekávání, co bude dál. Tomáš zvedl ruku a plácl ho přes zadek – Plesk! Zvuk se rozlehl autem a kůže pálila pod krajkou. Pak ještě jednou, silněji, a Martin zasténal a držel, jak mu bylo přikázáno. Tomáš se zasmál: „To je ono, cítím, jak se ti to líbí.“ Plácal ho střídavě na obě půlky, až pěkně začaly rudnout do červena. Oh, au, vzdychal Martin. Cítil štípání, bolest a postupně silnou submisi a odevzdání. Plesk, au. Znovu rána, zavrťěl zadečkem. Nezbylo mu nic jiného, než držet a přijímat to příkoří.

Po chvilce ho Tomáš otočil zpět a přitáhl si ho blíž. „Teď mi ho vykuř. Ale pomalu, ať cítím každý detail – jazyk, rty, sání. A nezapomeň na koule.“ Martin se sklonil do Tomášova klína, rozepnul mu kalhoty, vzal ho do ruky – byl teplý, tvrdý, pulzující a krásně hladký. Začal olizovat špičku, jazykem kroužil kolem žaludu, ochutnával slanou kapičku na vrchu, která se objevila. Pak ho vzal do úst, pomalu, hluboko, rty těsně obepínaly jeho žalud, zatímco rukou hladil kořen. Tomáš si to užíval – zavřel oči, zasténal hluboce, jeho tělo se napnulo v rozkoši. „Dobře, teď koule,“ přikázal. Martin se posunul níž, olizoval koule jednu po druhé – byly plné, teplé, s jemnou kůží, kterou ochutnával jazykem, olizoval je zespodu nahoru, pak je vzal do úst lehce, sál je opatrně, zatímco rukou masíroval penis.

Tomáš si to viditelně užíval, jeho dech se zrychlil, ruce se mu chvěly. Občas chytil Martina za vlasy, držel mu hlavu pevně, tlačil ho hlouběji, aby cítil ten tlak, tu kontrolu, ale pak ho pustil, aby pokračoval svým tempem. „Ano, takhle… lízej je důkladně, cítím, jak jsou plné pro tebe,“ zašeptal Tomáš, jeho hlas chraplavý od vzrušení.

Martin pokračoval, střídal ústa na penisu a koulích, olizoval ho celého od kořene k špičce, strkal si ho hluboko, chvílemi až do krku a Tomáš sténal čím dál hlasitěji, jeho boky se lehce pohupovaly v rytmu. Když se Tomáš blížil k vrcholu, chytil Martina za hlavu pevněji a držel ho na místě: „Teď… vezmi to všechno do pusy.“ A pak to přišlo – silné stříkání, celý obsah koulí, teplé, husté sperma zaplnilo Martinova ústa, stékalo po jazyku, po rtech, něco mu uniklo na bradu a na punčochy. Martin to cítil všude – slané, lepkavé, plné, a i když ho ještě nepolykal, ta chuť ho vzrušovala jako nikdy předtím.

Leželi tam na zadní sedačce, těla propletená, Martin v dámském prádle, s parádně vystříkanými ústy. Venku se úplně setmělo, park byl prázdný. Tomáš se usmál a řekl: „To byl jen začátek. Zítra ti pošlu další úkol – něco perverznějšího.“ Martin se usmál, věděl, že tohle je přesně to, co hledal, a že příští setkání bude ještě intenzivnější. V jeho mysli se mísilo vzrušení s pocitem podřízenosti – cítil se ovládaný, ale v bezpěčí, touha po Tomášově dominanci ho naplňovala pocitem úplnosti, zatímco Tomáš se cítil mocný, spokojený s kontrolou, kterou měl, a toužil po dalších hrách, kde by mohl Martina vést ještě hlouběji do svých představ. To setkání jim oběma potvrdilo, že našli v sobě navzájem to, co hledali – symbiózu dominance a submisivity, která slibovala nekonečné možnosti.

Článek Setkání za soumraku se nejdříve objevil na DARKPRESS.

– Další kaskadér tě poslal do háje? – utrousil posměšně Petr.

– Kdyby jen tam- povzdechla si. – Že prý pornoherce jejich Stuntagentura
nevede. Až prej budu chtít aby někdo hořel, nebo padal z baobabu, mám se
zeptat znova.-

– Tak rejžovi ten nápad rozmluv.-

– Ty jsi fakt vtipnej! Už mu někdy někdo něco rozmluvil? Jednou řekl, že tam
chce reálnou exekuci, tak jí tam dostane, kdyby si měl k tomu pranýři
stoupnout sám. Já mám jediné štěstí, že to má být anonymní vesničan a ne
dubl někoho slavného. –

Chvíli bylo ticho. Petr si prohlížel fotografie komparzu a Helena hledala
kontakty na další kaskadérské agentury, kde zaručeně zase nepochodí.

– Fakt řekl pornoherce?- zasmál se najednou Petr.

– Jo. Co má tohle společného s pornem? –

– No, něco málo možná jo, jen s tím rozdílem, že tam nemají kaťata…….
bude mít ten náš kaťata, že jo?-

– Samozřejmě! Jen z něj strhnou košili a přímo na kameře dostane tak tři
čtyři rány. Pak střih. Všechno.-

– Na první dobrou?-

– Tak samozřejmě, že se to musí nejdřív nazkoušet, pro kameru a tak..-

– Takže spíš deset patnáct…dostane doufám patřičné bolestné?-

– No… pokud v rozpočtu něco najdeme….-

– Takže za standartní sazbu normálního komparzu? Tak má milá, na to se ti
kaskadéři zvysoka vys……-

Petr nemohl jadrně vyjádřit, co by se kaskadéři zvysoka, protože ho v
nejlepším přerušilo zuřivé zvonění telefonu. Helena po něm s nadějí hmátla,
ale než stačila vyhrknout – Produkce-, ze sluchátka se s chroptěním začaly
linout pronikavé zvuky, naznačující, že na druhém konci někdo řve, div si
neobrátí plíce naruby.

Linuly se dlouho. Helena střídavě rudla a bledla. V krátkých momentech, kdy
se původce verbálního rozhořčení nadechl k dalším litaniím, občas stihla
zakoktat něco ve smyslu – Ano, pane režisére, ne, pane režisére, já nevím,
pane režisére, budu se snažit, pane režiére….-

Pak křik utichl s hlasitou ránou, jak pan režišér zřejmě rozmlátil
sluchátkem telefonní aparát.

Heleně se začaly lesknout oči. Petr si toho všiml, ale nechápal, proč je
Helena tak naměkko. Tyto výlevy patřily ke každodenní rutině.

– Hele, zaslechl jsem něco jako prachy, neschopná, okamžitě a padáka, slyšel
jsem dobře?-

– Jo.-pípla Helena. Petr se trochu zamračil. Výhrůžky se většinou týkaly
poškození tělesné schránky provinilce, ale když přišel na řadu padák, už to
bylo opravdu vážné.

– Takže má už zaplacené exteriéry a jestli do týdne nebude mít svého
vesničana u pranýře, tak tě vyrazí?-

– Ne. Za dva dny,-

Helena se už doopravdy rozplakala.

– Kde mám vzít nějakého masochistu, co se nechá dobrovolně zadarmo spráskat?
–

Petr nadzvedl jedno obočí.

– A víš, že bych možná něco věděl? Můžeš na zítra zajistit malé studio na
casting? Mám skvělý nápad. Věř mi, že zítra touhle dobou budeš mít svého
muže. –

Helena k němu zvedla ješte mokré oči. Na Petra prostě byl spoleh.

Ráno, když šla Helena do práce, stál ve vrátnici hlouček lidí. S nadějí, že
se jedná o její statisty si je chtěla nenápadně prohlédnout, ale pak
usoudila, že se zřejmě jedná o jiný casting. Většinou to byli obtloustlí
nevhlední starší pánové nebo naopak vycmrndlí mladíčci samý uher. Dokonce
mezi nimi bylo několik žen. Helena se usmála. Že to tedy byly krasavice.
Zmalované jako kraslice a pištěly divnými hlásky. Heleně blesklo hlavou, že
vypadají spíš jako transwestité, ale třeba byl ten casting vypsán právě na
takové typy.

– Inu každý jsme nějaký, – pomyslela si a vešla do své kanceláře.

Na stole už ležel štos papírů a zpráva, že v devět je malé studio k
dispozici. Petr měl mít odpolední, výběr tedy záležel jen na ní. Začala si
představovat, jak a koho asi dnes zvolí.

Role bitého vesničana byla jasně definovaná. Někdo mladý, urostlý, sportovní
typ, aby u něj vynikly svaly, až bude poután k pranýři. Role je to epizodní,
jeden natáčecí den, možná později postsynchrony. Ale bude mu vidět i do
obličeje, takže pokud možno aby byl i hezký, delší vlasy by neškodily…..A
trochu musí hrát, bolest bude reálná, ale aby ji taky nějak ustál. Ono
zahrát statečného rebela taky není jen tak samo sebou, musí v tom být oči,
mimika, srdce…

– Slečno Heleno! Máte tam první uchazeče.-

Helena se vytrhla ze snění o bičovaném krasavci a šla na to.

Když vešla do studia, někdo tam už stál. Helena se nejdřív lekla, že je to
uchazeč o roli, ale asi to byl nějaký údržbář. Flanelová košile, tesilové
kalhoty vytažené až někam do podpaží, mastné prořídlé vlasy a dost tupý
výraz. Asi zabloudil.
-Co byste potřeboval?-

Upřel na ni oteklé oči a huhňavým hlasem něco zabučel.

– Co prosím?-

– Nhaphlácat.-

. -Cože, já vám nerozumím.-

– Vhy jsthe dhomina?-

– Cože jsem?-

-Dhomina? –

Muž udělal pár kroků k ní. Dost páchnul potem. Helena se vyděsila, nevypadal
sice agresivně, ale jeho blízkost byla velmi nepříjemná.

– Prosím vás, kdo vás sem pustil? Co tady chcete?-

– Nhaplácejthe miii, phrosííím – Taky mu táhlo z úst.

– Odejděte! Hned, nebo zavolám ochranku!-

Muž svěsil už tak dost ohnutá ramena a ucouvl.

– A nhaplácáthe mhi?-

– Ne! Ven!-

Konečně se vyšoural ven.

Helena chvíli ten šok vydýchávala, ale po chvíli odhodlaně zavolala dalšího.
Podívala se do papírů, kolik mu asi tak má být a když zvedla oči, čekal ji
další šok. Muž, který stál před ní byl nahý. Tedy ne úplně, na nohou měl
ponožky a na hlavě policejní čepici. Zaječela a uskočila za židli stylem,
který by lecjakého varietního umělce naplnil závistí.

– Proč nemáte nic na sobě? –

– No přeci, abys viděla můj vejcajk, ne?- Mládenec byl sice sportovní typ, o
tom nebylo pochyb, ale jeho pohyby naznačovaly, že spíš než na bradlech toho
víc nakroutí někde u tyče. Evidentně čerpal inspiraci u Travolty nebo Yula
Brynera.

– Verc…co? –

– Podívej, kočičko, nemáte tady zrovna teplo, ale dej mi pár chvil a já si
ho nahoním. –

– Cože? Ne! Nic si tento… a hned se oblékněte!-

– Ale nech toho, takových já znám, nejdřív děláte zagorky a pak byste ho
člověku nejradši spolkly celýho. A koukej, jakou mám prdelku, hele! – Otočil
se a vystrčil na Helenu zadek.

– Řekni, jestli znáš někoho s takhle luxusní prdelí, co? Když budeš hodná,
smíš si s ní užít.- Na podporu svých slov se oběma rukama chytil za půlky a
zacvakal s nimi.

Ještěže byl v místnosti telefon. Helena rychle vytočila číslo na ochranku a
nahlásila nebezpečného maniaka. Když ho vyváděli, ještě stihl vykřikovat na
všechny strany něco o frigidních kravách, které by byly celé šťastné, kdyby
jim dovolil ho vykouřit.

Helena dopila kávu a zocelena kofeinem se odvážila zvolat – Další! –

Dovnitř něco vstoupilo….ne ono to nevstoupilo…..v češtině není adekvátní
výraz pro pohyb, který to stvoření používalo k přesunu z místa na místo.

Bylo to něco mezi poskakováním zraněného vrabce a kymácením se zaoceánského
parníku ve vlnách při příšerné bouři.

Helena vytřeštila zrak. Usoudila, že to zřejmě nebude viktoriánský pohřební
vůz, i když vše tomu nasvědčovalo. Nakonec vyhodnotila, že v té záplavě
lesklých černých volánků a bělostných krajek je zřejmě schován člověk. Po
nějaké chvíli nabyla jistotu. Ano, musel to být někdo asi dva metry vysoký a
zhruda dvěstě kilogramů těžký. Potácelo se to v jehlových lackových
kozačkách a kroutilo to sebou jako turecká bajadéra.

– Paninko, tak jsem tady.- zapištělo to takovou fistulí, že praskly dvě
okenní tabulky. Pak to našpulilo krvavě rudé pysky zářící mezi loknami
slunečničově žluté paruky a zamávalo řasami, ze které by se nemuselo stydět
žádné koště. Pak si to naklepalo obří umělá ňadra, která z celé sestavy
trčela asi metr dopředu.

Helena se podívala do hrnku jestli nezbyl ještě lok kávy. Nezbyl. A stejně
by nepomohl. Na tohle by pomohl asi jen rum.

– Co mi o sobě povíte ? – naprosto mechanicky a absolutně odosobnělým hlasem
ze sebe vypravila.

– Já jsem zlobivá služtička!- zakvičelo stvoření.

-Ach tak. A proč si myslíte, že hledáme právě vás?-

– Protože jsem zlobivá a vy hledáte někoho, koho byste ztrestali.- Tohle s
dotyčným natolik zamávalo, že se zakuckal a chvíli lapal po dechu.

Heleně už to začínalo být jedno.

– Dobře, děkujeme za váš čas, my se vám pak ozvem.-

– Ale určitě, nezapomeňte!- zašveholilo to a odhopsalo.

– Ne, nebojte se, na tohle nezapomenu. Nikdy. Do smrti.-

Ubohá Helena.

Když Petr přišel na odpolední, už byli všichni pryč.

Helena seděla stále ještě ve studiu a bez hnutí zírala před sebe.Na Petrův
příchod nijak nezareagovala. Přišel až k ní a s obavami si ji prohlížel.

– Jsi v pořádku? –

Konečně se na něj podívala a pak oči zase sklopila.

– V pořádku?- Dlouho nic neříkala. – Ne, nejsem v pořádku. – hlas měla tichý
a chvěl se.

– Co se stalo, nepřišli? –

– Přišli.-

– No vidíš! Tak to dobře dopadlo.-

– Jo…. dopadlo. Zítra můžu jít na pracák.-

-Jak to?-

Helena se pomalu zvedla a podívala se mu zpříma do očí. Petr mimoděk ucouvl.
Bylo to dost divné, jako by z jejího pohledu čišela nenávist, což u ní nikdy
předtím nezaregistroval.

– Můžeš mně říct….- hlas najednou nabýval na síle a také zřejmě na
agresivitě. – Můžeš mně říct, kde jsi ty lidi vzal? Kdes na ně přišel? Co to
bylo vůbec za LIDI?!! – poslední slovo přímo zařvala.

– V jednom bdsm klubu….- váhavě odtušil Petr. – …..tam jsou lidi, co si
nechají dát bičem a tak…..- nějak mu došlo, že se to zřejmě celé vymklo z
rukou.

– V jednom bdsm klubu…..- opakovala výhrůžně. – Tak já ti něco
povím…….- hlas nabýval na intenzitě, – pět hodin si připadám jako na
psychiatrii! Jeden větší magor než druhý. Šedesát šílenců! Kdo nebyl
převlečený za ženskou, ten byl rovnou nahý! Kdo nebyl nahý hned, ten se
svlíkal potom. Ukazovali piňdoura nebo zadek! Nebo oboje! Říkali mi buď
MADAM nebo PANÍ nebo BOHYNĚ a tak….. Buď sem přilezli po čtyřech nebo se
rovnou připlazili po břiše! Asi dvacet si jich přineslo rákosku a na kolenou
mne prosili, ať jim našvihám a dva vibrátor, abych je s ním VOJELA – CITUJI!
Čtyři mi chtěli líbat nohy a jeden mi ukradl botu, aby s ní mohl …..
tooooo… A kdybys viděl, jak vypadalí! Nikdo z nich nevypadal normálně!
NIKDO!- Teď už vysloveně ječela. Pak se zarazila. Uneveně sedla na židli.

-Ne…nemůžu takovou práci dělat. Nemám na to.-

Petr jí nesměle položil ruku na rameno. Setřásla ho. Zamračil se.

– Promiň…Tohle jsem netušil, opravdu…..-

Znovu se jí dotkl. Tentokrát jeho ruku snesla. Pohladil ji po zádech.

– Co budeš dělat?-

– No, večer si sbalím a půjdu si hledat jinou práci.Nejspíš v ocelárnách,
abych měla jistotu, že tam budou opravdu chlapi.- Ted už se i trochu zasmála
a Petr s ní. Byl rád, že se z toho pomalu dostává. Znovu ji pohladil,
tentokrát po vlasech. Znebybněla a tázavě po něm otočila oči. Avšak kouzlo
okamžiku surově přetrhlo zazvonění telefonu z kanceláře.

– Rejža.- odtušila odevzdaně. – Vezmi to, prosím tě a řekni mu, že odcházím.
–

Petr odešel do kanclu a Helena spíš jen povrchně poslouchala, co říká.

– Ano. Ano, všechno v pořádku. Ano. Zítra v osm budeme všichni na place.
Ano. Nene, to slečna Helena. Dobře, vyřídím. Nashledanou.-

Došel zpátky a usmíval se na užaslou Helenu.

– Máš pochvalu.-

-Jako za co? Cos mu to proboha nakecal?-

– Pravdu. Že zítra budeme točit podle plánu. Scéna s výpraskem bude hned
jako první.-

Dívala se na něj jako na blázna. – Ty jsi mne neslyšel? Nikoho nemám! Koho
tam jako budou bičovat? Zlobivou služtičku?!-

– Ne. Mne.-

– Cože?-

– Mne. Za prvé si to asi zasloužím za to martýrium, do kterého jsem tě
zatáhl a za druhé nechci, aby tě vyhodil.-

Její přesvědčení, že se pominul, zesílilo.

– Ty se jako kvůli mně necháš reálně zmrskat?-

– Jo. –

– Jsi magor? –

– Jo.-

– Jako, že se ti tyhle věci líbí?-

– To ne, ale kvůli tobě to vydržím.-

Dlouho se na něj dívala a on její pohled opětoval. Pak se konečně osmělil a
políbil ji.

A dál už je to jiná pohádka.

Článek Casting se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Nejdříve jsme se šli převléci do šatny. Já si vzal černé kožené kalhoty, lesklé tričko a Jana černé boty na podpatku, menší sukýnku a černý průhledný top, pod kterým se krásně vzdouvala její prsa. Vypadala skvostně a trošku jako domina. Nejeden muž by ji při pohledu na ni nejraději padl k nohám.

Políbil jsem ji a vyrazili jsme k baru pro panáka na osmělení následujíc vínem, u kterého jsme zůstali zbytek noci. Najednou naše uši zaslechly výrazné plesknutí následované vyjeknutím. To se opakovalo ještě několikrát. Přešli jsme sál v jehož rohu stál kříž, na kterém bylo připoutané menší blonďaté děvče.

Společně s hloučkem dalších návštěvníků jsme se stali svědky pěkně žhavého výprasku od vyššího do latexu oblečeného kluka. Bylo vidět, že to nedělá poprvé a že si to oba dost užívají. Po každé ráně subince pohladil zadeček a občas zavadil i o již viditelně lesklé závojíčky kundičky. Nebyli jsme jediní, koho show vzrušila. Páry kolem nás se dráždily vzájemnými dotyky.

Jana se na mě tiskla, já ji pod sukní mačkal prdelku a snažil se dostat co nejblíže rozkroku. Samozřejmě neměla ani kalhotky. Naklonila se ke mě a kousla mě do ucha. Na oplátku jsem ji začal líbat na krku a rukou vcelku vášnivě stisknul levé ňadro. Byl jsem vzrušený a ještě víc, když mi tiše zavzdychala do ucha. Pak show skončila, zatleskali jsme a vyrazili pro další drinky k baru.

Večer ubíhal, chodili jsme po místnostech, pozorovali ostatní a začali být příjemně v náladě. Já jsem si Janu dobíral a tím ji dráždil. Byla to taková hra. Když už to nevydržela, zvedla mi třeba tričko a za trest kousla do bradavky nebo mě chytla dominantně pod krkem, aby mě zklidnila. Když jsem ji jednou naštval víc, přitlačila mě na zeď, chytla silně za koule, zmáčkla a držela. “tak ty budeš provokovat?” řekla.

Viděl jsem, že kousek od nás stojí holka v černém s klukem na vodítku, co nás pozorují. Mísila se ve mě směs bolesti, vzrušení a ponížení. Jana stiskla ještě víc a já vyjekl bolestí a slíbil, že toho už nechám. Donutila mě to před nimi opakovat a přidat k tomu oslovení. “už toho nechám Paní”. Pak mi koule pustila, usmála se a dala mi pusu. Vydechl jsem si. Bylo vidět, že jsme zaujali i přihlížející pár.

Další drinky nás dostávaly do ráže a my se víc a víc špičkovali. U Jany se projevovaly spíš dominantní choutky, já se snažil ji to vracet, ale měla navrch. Nezbylo mi než se nechat, kdo by ji taky odolal. Výraz jako břitva, odhodlání i v opilosti, oblečená jako domina, boty a ty její pevný kozy tyčící se do prostoru

Na party to řídlo, tak jsme si říkali, že dáme poslední drink a půjdeme dokud stojíme pevně na nohou. U baru jsme potkali toho kluka z páru, co na nás před tím koukal. Měl také kožené kalhoty a nahoře jen kožený postroj s menšími oky zřejmě k poutání a onen obojek, už ale bez vodítka. Dali jsme se do řeči, představil se jako Robert, byl submisivní a jeho paní už prý musela odjet.

Po chvilce povídání jsme přišli do mučírny a zastavili se u pranýře. Robert se svěřil, že se mu líbilo, co předtím viděl a že by ho vzrušovalo být v tu chvíli mnou s tak krásnou paní. Nešlo si nevšimnout, že při tom kouká Janě na kozy. Hm, utrousila Jana, přistoupila ke mě a s jakoby naštvaným pohledem mě donutila se nechat zavřít do pranýře. Myslel jsem, že mi stáhne kalhoty a naplácá, ale místo toho odstoupila a řekla Robertovi “takže já se ti líbím ano?” Robert už zkušeně odpověděl: “ano, paní, jste krásná”.

Pak si k němu stoupla zády, vzala jeho ruce a dala si je na svá prsa. Robert byl překvapen, ale automaticky je začal mnout a mačkat. Ona se nechala. Koukala na mě jako by mě chtěla potrestat a nechala si mačkat svá prsa od toho kluka. Když ji začal mnout bradavky, vzdychla, ale po pár vteřinách ho odstrčila se slovy “to stačí”. Pak mě udiveného vypustila z pranýře, posadila na lavici, rozepla kalhoty a vyndala už naběhlý penis. “takže se ti ještě líbilo, uchyláčku”, zatímco mi ho pomalu přetahovala, až jsem vzrušením ani nedýchal. Byla u mě tak blízko, že se naše rty téměř dotýkaly. Chtíč ve me stoupal. Roberta tahle podívaná také nenechávala chladným a začal si sahat do rozkroku. Já byl moc vzrušený, přál jsem si, aby mě udělala.

Pak se ale ve dveřích objevila obsluha klubu s tím, že už je konec a musíme jít. Co teď? Bylo nám líto tuhle chvilku ukončit a oba jsme se shodli, že můžeme všichni přejet domů. Objednali jsme taxi a odjeli. Seděl jsem s Janou vzadu a půlku cesty jsme se vášnivě líbali. Bylo v tom víc než vzrušení, byly v tom emoce a city. Robert se mezi tím snažil konverzovat s taxikářem. Byl ale poněkud nervózní.

Dojeli jsme domů, vyndali z ledničky láhev vína a společně si přiťukli na dnešní večer. Po přípitku Jana prohlásila: “tak a teď jste mí hošánci”. Nahnala nás do pokoje, vyndala pouta a přikázala ať si oba svlékneme trička a kalhoty. Zapálila svíčky, pak nás postavila jen v trenkách kousek od sebe a ruce nám připoutala nahoru na patro. Stáli jsme tam jí k dispozici a v očekávání, co s námi chce provést.

Začala se svlékat a nechala si jen boty na podpatku a kalhotky. Byla tak téměř nahá a sexy! Oboum se nám viditelně valila krev kamsi dolů. Pak přistoupila kě mě: a řekla “ty jsi zlobil a teď budeš počítat do deseti, rozumíš!?” Asi jsem otálel s odpovědí, protože mě zase chytla za koule a stiskla. Robert na ni vyjeveně koukal a tak neváhala a chytla ho za ně také. Oba jsme vyjekli bolestí a raději poslušně odpověděli “Ano, rozumíme”.

Pak mi stáhla trenky a začla vyplácet na zadek. A já musel počítat po každé ráně až do deseti. Vzala celkem silné důtky na BDSM, ale alkohol mě otupil a já vydržel až do konce. Každou ranou jsem ale cítil větší odevzdanost a poslušnost. Chvíli mě hladila po spráskaném zadku a druhou rukou i ve předu na ztopořeném penisu. Něžně mi ho mnula a já se nezmohl než na tiché odevzdané vzdychání. Pak mi stáhla trenky až dolů, plácla ještě jednou přes zadek a přesunula se k Robertovi, který byl půl jen metru vedle mě se značnou boulí na trenkách.

“Á tady je někdo nadržený”, řekla Jana. Stoupla si před Roberta a zadečkem se mu přitiskla přímo na rozkrok. Třela se o něj nahoru a dolů, zleva do prava a šibalským výrazem se při tom dívala na mě. Ruce měla na jeho stehnech, které silně mačkala a škrábala. Bylo vidět, že se v něm mísí bolest se vzrušením, které ale rozhodně neopadalo. Můj penis trčel do prostoru hned vedle.

Pak se prudce otočila, přiklekla a zároveň Roberovi stáhla trenýrky. Jeho penis vystřelil nahoru kousek od jejího obličeje. Postavila se a rukou mu přes něj plácla tak silně, že se létal sem a tam ještě několik vteřin.

Zakřičel. Spíš než bolestí se ale leknul. Přikázala mu víc roztáhnout nohy a znovu mu do něj zeshora plácla, pak ještě několikrát i ze strany. Pěkně u toho kňučel, byl hezky odevzdaný. Pak ho chytla jednou rukou za koule a druhou mu ho pár vteřin jemně honila. Byl maximálně vzrušený a nahlas vzdychal. Když už to vypadalo, že to na něj jde, pustila ho a přistoupila ke mě. Přesněji řečeno za mě.

Slyšel jsem, jak něco někde loví a o to víc mě překvapily její nagelované prsty na mém zadku. Kroužila mi kolem dírky a mě se podlamovaly nohy slastí i překvapením, které se ještě více prohloubilo náhlým pocitem silného tlaku způsobeným zasunutím kolíku do mého análu..uf. Svázaný, vzrušený, roztažený..

Postavila se přede mě, pohladila mě po tváři, přejela nehtama po hrudi. Pak se ke mně přitiskla prsama, mačkala mi zadek a kousala do krku. Můj penis se mi o ni otíral. Pokračovala tím, že mi jednou rukou chytla koule a druhou rukou mi ho velmi pomalu honila. Visel jsem na ní a vzdychal ji do ucha. Celý jsem se třásl vzrušením. Toužil jsem po tom, aby mě udělala. Robert jen vzrušeně dýchal a sledoval naši hru s úplně ztopořeným penisem.

Měla nás zcela v moci. Dva úplně odvařené, svázané, maximálně vzrušené kluky, které kdyby ještě chvíli dráždila, tak by se neubránili rychlému stříkání. To ale ještě nechtěla, také si chtěla užít své.

Rozvázala nás a přikázala nám ať si lehneme na záda vedle sebe. Musela si to užívat, stát takhle nad námi. Svou nohu mi přitlačila na koule a penis a lehce mi po něm šlapala. Opět přicházela směs bolesti a vzrušení. To samé udělala i Robertovi. Pak se otočila a bez varování si sedla na můj obličej div jsem se nazadusil.

Nebylo překvapením, že byla úplně mokrá jako i brzy celý můj obličej. Přikázala mi pořádně lízat, což jsem rád poslechl a zabořil svůj jazyk do její kundičky. Na svém penisu jsem cítil její dech a toužil, aby ho vzala do úst. To by ale byl můj “konec”. Věděla to a chytla mě za kořen, který jen silně držela levou rukou zatímco se vrtěla na mém obličeji a nahlas vzdychala. Nadzvedla mi nohy několikrát ze mě povytáhla kolík a zase ho vsunula zpět. Ach bože, říkal jsem si v duchu.

Pravou rukou chytla za penis i Roberta a tak jsme se tam všichni zmítali ve vášnivém vzrušení pod její kontrolou. Robert se osmělil a začal Janě z boku mačkat prso. Nechala ho. Následné dráždění její bradavky současně s kmitáním mého jazyka hluboko v jejím klíně ale nedokázala vydržet a s křikem se krásně udělala a vytekla mi do pusy a na obličej. Třásla se, vyčerpaně, oddychovala a my s ní.

Pak si stoupla a řekla nám ať si k ní klekneme. Tiskli jsme se na ni každý z jedné strany, hladili, líbali boky, objímali zadek a nenápadně si je hladili. “Vystříkejte se!, Oba, hned!” přikázala. Začli jsme honit jak o život a díky předešlému vzrušení to trvalo jen pár sekund, než Robert jako první zakřičel a začal stříkat kolem sebe na zem, na Janinu levou nohu a dostříkl i na mé stehno. Já začal stříkat asi jen o pět vteřin později. Kam už si ani nepamatuju, jak se mi zatmělo před očima. Pak už jsme jen leželi na zemi a oddychovali..

Článek S Janou v BDSM klubu se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Než jsem vylovila z kabelky klíče, otevřel jste dveře a pustil mě dovnitř. Zavřel jste dveře a chvíli na mě koukal. Pohled to musel být opravdu žalostný. Nevěděla jsem,co si mám myslet, nepromluvil jste ani slovo. Vzal jste z mé ruky kabelku a odložil ji na botník. Potom jste mě objal a konečně jsem uslyšela Váš hlas:

„No, holčičko, takhle předstupuješ před svého pána? Mokrá, špinavá a ještě úplně prochladlá. A pozdě…“
Ačkoliv to měla být výtka, slyšela jsem ve Vašem hlase zřetelné obavy.
„Omlouvám se, Pane,“ nestihla jsem ani doříct. přiložil jste mi prst na ústa a konejšivě řekl: „Tiše, holčičko, teď pojď, sundáme z tebe tu maškaru a pokusíme se z tebe zase udělat lidskou bytost.“

Odvedl jste mě jako loutku do koupelny a začal mě svlékat. Mezitím jste začal napouštět do vany opravdu horkou vodu. vzduchem se linula jemná vůně vanilky. To je dost velká ironie, pomyslela jsem si. Zřejmě se mé myšlenky odrazily na výrazu mé tváře, protože jste se pohoršeně zeptal:
„Připadá ti něco k smíchu? Dneska budeš moje malá vanilková holčička. Musíme začít pěkně od začátku.“ „Jistě, pane, jak si přejete,“ řekla jsem naprosto pokorně.

Už zbývalo svléknout mi jenom spodní prádlo, čehož jste se zhostil s velkou trpělivostí. Každý kousek jste úhledně složil na židli u zdi. Potom jste mě vzal do náruče a ponořil do horké voňavé lázně. Až jsem sykla bolestí, jak moc horká ta voda byla. Ve Vašich očích se objevil záblesk potěšení. Přeci jen se Vaše sadistické já muselo alespoň trochu ukázat.

Vzal jste do ruky sprchu a začal mi namáčet vlasy. Do dlaně jste si nalil šampon a začal mi opravdu intenzivně drhnout hlavu. spláchnul jste šampon a vzal si pro změnu do ruky masážní houbu. Netušila jsem, co mě čeká. začal jste mi s ní bez okolků drhnout obličej. Mýdlo v očích pálilo a měla jsem plnou pusu hořké pěny. Až jsem začala prskat.

„No, no, holčičko. kdybys viděla, jak jsi ještě před chvílí vypadala, vůbec by ses mé péči nedivila.“

Pokračoval jste houbou na krk, ramena a záda a postupně mi se stejnou intenzitou drhnul i prsa. Tomu už jsem začínala přicházet na chuť. Bradavky jsem měla úplně tuhé a začala jsem potichoučku vzdychat.

„No vida, nakonec se to mé holčičce bude ještě líbit,“ smál jste se. „Postav se a otoč se čelem ke zdi, ať tě můžu pořádně umýt,“ rozkázal jste panovačně.

„Ano, Pane,“ pípla jsem zvedajíc se opatrně na nohy, abych ve vaně neuklouzla. Postavil jste se za mě a pořádně jsi mi drhnul záda a postupně i zadeček. Opravdu jste tlačil, aby se má pokožka dobře prokrvila. Zadečku jste věnoval opravdu mimořádnou péči.Vaše pohyby byly takové vláčnější. Zajel jste mi i mezi půlky, aby žádná část mé prdelky nezůstala ušetřená Vaší péče.

Najednou jsem ucítila ostrou ránu, která přistála na mé prdelce.
“ To bylo za pozdní příchod domů.“
Další rána
„To bylo za tvůj neupravený zevnějšek.“
Další rána
To bylo za to, že jsi ohrozila své zdraví.“

Na mokré pokožce vyzněl ten výprask úplně jinak. Rány byly ostřejší, štípaly jako čert. Otočil jste mě čelem k sobě a v rychlosti domyl zbytek mého těla. Trochu mě mrzelo, že jste se nezdržel na prsou ani na kundičce jako jindy. Mlčky jste mi pomohl vystoupit z vany a osušil mě ručníkem. Podal jste mi malou hromádku oblečení a řekl jen: „Vysuš si vlasy a přijď pak za mnou do obýváku.“

Otočil jste se ke mě zády a zmizel za dveřmi. Chtělo se mi plakat. Dnešní den jsem si opravdu představovala úplně jinak.

Na hromádce oblečení byly bezešvé bílé bavlněné kalhotky, jemné a měkoučké, takové, kterými se ráda rozmazluji, když vím, že nebudu předstupovat před Pána. Byla jsem z toho zmatená. Tohle není pánův styl… Přesto jsem neodolala. Přitiskla jsem si je k obličeji a s překvapením zjistila, že i ony voní jemně po vanilce. Pomalu jsem je oblékala a vychutnávala si ten krásný pocit hebkosti. Dalším kouskem oděvu byly huňaté podkolenky z nějakého mikroplyše s bílými a růžovými proužky. Natáhla jsem je na nohy a shrnula je okolo kotníků. Nakonec jsem si oblékla i huňatý růžový župan, který mě celou zahalil. Bylo mi krásně teplo, tělo jsem měla rozehřáté z horké koupele a oblečení mi pomohlo tento pocit udržet. V rychlosti jsem si ještě vyfoukala vlasy a konečně jsem pospíchala za Vámi, nejistá, co mě čeká…

Stál jste u okna a koukal se ven do nevlídného počasí.
„Víš, kde je tvé místo, maličká, ne?“ Zeptal jste se, aniž byste na mě pohlédl.
Urychleně jsem sundala župan a klekla si na kožešinovou podložku nedaleko sálajícího krbu. Kolena roztažená, ruce za zády, hlavu skloněnou. Starodávné hodiny v koutě monotónně odtikávaly pomalu ubíhající čas. Kolena mě začala tlačit, pozice s rukama za zády byla čím dál více nepohodlná. Také mě trápil fakt, že jsem svým chováním úplně pokazila dnešní večer, na který jsme se spolu tolik těšili, takže mě v očích začaly pálit slzy… Otočil jste se od okna a pomalu přišel ke mně. Uchopil jste mě za bradu a zvednul mou hlavu tak, abych Vám viděla do očí.

„Je ti jasné, že tvé dnešní chování nemohu nechat bez adekvátního trestu, že, maličká?“
„Ano, Pane, zasloužím si Váš trest, chovala jsem se nevhodně.“

Vzal jste mě za ruku a zvedl mě ze země. Odvedl jste mě k pohovce, na kterou jste se posadil. Významně jste se na mě podíval, jako bych byla hloupoučká nanynka, která neví, co se po ní chce. Urychleně jsem si lehla přes Vaše koleno, druhou nohou jste sevřel mé nohy a rukou jste mě pevně přimáčkl k pohovce, abych se nemohla ani hnout.
„Dostaneš sto ran, vždy po deseti. Vyplatím tě rukou, takže tvou bolest budu sdílet s tebou, jako důkaz, že to dělám nerad, obzvlášť dnes, měl jsem s tebou jiné plány. Vše si odpočítáš a po každé desítce mi poděkuješ. Rozumíš?“
„Ano, Pane“

Volnou rukou jste mi stáhl kalhotky a netrvalo dlouho, na mém pozadí přistála pořádná rána.
„Jedna!“ Vydechla jsem a v rychlém sledu za sebou jich přibylo dalších devět, doprovázených mým počítáním. Rozhodně jste se s tím nemazlil.
„Děkuji, Pane…“ pronesla jsem statečně, zatímco jste hnětl mé půlky.

„Takže můžeme pokračovat?“ Zeptal jste se věcně. Na mou odpověď jste ani nečekal a pokračoval v tvrdém výprasku. Nemohla jsem se ani hnout, držel jste mě opravdu pevně a můj zadek trpěl nepředstavitelnou bolestí. Sotva jsem zvládala odpočítávat jednotlivé rány. V přestávkách, kdy jsem Vám děkovala jsem přemýšlela nad tím, že Vám ta ruka snad musí upadnout. Když jsme se dostali k sedmdesátce, Zpozorovala jsem, že tempo začíná zpomalovat a i přestávky jsou delší. Moje prdelka už musela mít barvu jako ta od paviánů a Vaše ruka se s ní začala opravdu jemně mazlit. Bylo to moc příjemné. Lhala bych, že mě výprask nechal chladnou… Při každé ráně jsem se tiskla svojí kundičkou a hlavně klitorisem k Vašemu stehnu, doufala jsem, že si toho nevšimnete…

Při devadesáti už jsem solidně tekla. Jak z očí a nosu, protože bolest byla veliká, tak i z kundičky, protože se mi to tak moc líbilo…Děkuji, Pane, zavzlykala jsem, hladil jste mě, po zadečku a rukou, kterou jste mě původně přidržoval, jste mě začal hladit po vlasech. Najednou jste mě za ně chytil a mrazivě zašeptal:
„To není pro tvé potěšení…Ještě deset, ale opovaž se o mě dál otírat, jinak bude zle, maličká!“
„Ano, Pane a děkuji.“

Devadesátá první rána dopadla přímo do mého středu. Nebyla tak prudká, jako ty předchozí, ale kundička se mi po ní sevřela prudkou rozkoší. táhle jsem zasténala.
„Na něco jsi zapomněla, maličká, chceš to zkusit od začátku?“
„Ne, Pane, omlouvám se, devadesát jedna.“
„Líbí, že? Ale opovaž se udělat…“

Výprask pokračoval v tom smyslném pomalém tempu. Už neměl bolet, jen mě nesnesitelně vzrušit, bez možnosti úlevy. Plakala jsem jako malé dítě. Po poslední ráně jsem poděkovala mezi vzlyky a čekala, co přijde. Sundal jste mě z kolen a poslal zpět na místo. Klekla jsem si na podložku a strašně se styděla. Za pláč, za potřebu Vaší blízkosti,kterou jste mi odepřel, za svoji touhu, kterou jsem nedokázala ovládnout. Za to, že jsem pokazila celý večer…

Odešel jste z místnosti pryč a já zůstala na všechny emoce sama…

Ilustrace Pavel Černil

Článek Holčička se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Přišlo to, ani jsem již nečekal. Šel jsem z toalety a najednou v uličce ona. Chytla mě jemně pod krkem a zašeptla: „Chceš vyzkoušet něco, co si ještě nezažil?“

Jen jsem přikývl a ona dodala: „Zaplať a jdi ven!“

Stalo se, jsem na chodníku a nejednou tu bylo auto, nasednu vedle ní a mlčky jedeme přes město. Dojeli jsme boční uličkou k temné vile, vystoupili a šli dovnitř. Tam mne zanechala v chodbičce a řekla, ať si odložím a jdu dál. Sundal jsem si bundu, zul se a vstoupil do obyváku. Tam již stála ona v erotickém prádelku se šněrováním a v ruce držela bičík.

„Chtěl si něco zažít! Proč nejsi svlečený, to mám čekat, až se pánovi uráčí?“ křikla na mne a já oněměl. Tak tohle jsem opravdu nezažil, ani jsem se nezmohl na nic a již jsem tu stál před ní nahý.

„Lehnout!“ zavelela a já si lehl na záda na koberec. Bosou nohou mi přejela břicho a skončila na penisu. Skoro se na něj postavila a chodidlem mi ho zmáčkla nad varlaty. Začal se mi stavět. Bičíkem ho podebrala a zakmitala. Nebylo to příjemné a erotické. Ale ona si klekla, vzala ho do ruky a začala mi ho vytahovat: „Tak on bude trucovat, na takového Kašpárka nejsem zvědavá!“

Poté bičík odložila a vzala do ruky důtky.  Jednu nohu přehodila přese mně a  přejížděla mi po něm šlahouny důtek až mi začal pěkně tvrdnout. Když byl už pěkně nalitý, plácla přes něho a řekla: „Fajn, to je lepší,“ a vzala stuhu a zavázala ji kolem něj. Pak se postavila a škubáním stužky mi ho tahala nahoru a dolu.

„Líbí? Tak mne líbej!“ sykla a prsty nohy mi strčila do pusy. Hra mne začala trochu bavit, tak jsem cucal palec u nohy a hladil ji lýtka. Rukou jsem ji zajel pod dolní okraj šateček a sáhl si na její pičku. Šlehla mně ale přísně do ruky a zakřičela: „Na tohle máš ještě čas! Líbej!“ A tak jsem ji líbal prsty nohy a ona mi tahala stužkou za penis.

Najednou s tím skončila a poručila mi vstát a ukázala směrem ke zdi, kde byla na zdi skoba a na ní kožená pouta. Rychle mi do nich stáhla ruce a stál jsem tu nahý s pinďourem nahoru.

„Tak tohle se mu bude líbit,“ křikla a začala mi ho tahat silně rukou, aby se ještě povytáhl. Pak vzala šátek a zavázala mi oči. Nic jsem neviděl, jen cítil.

Vzala mi penis do ruky a něco na něj upínala, co mi začalo stahovat varlata a obepínat dolní část penisu. Jako by to bylo nějaké pouzdro a dost pevně ho utáhla. Horní část penisu ale byla volná, a tak nalila úplně k prasknutí. Cítil jsem, jak mi ho bere do pusy a jezdí po něm rty a jemně zuby. Nikdy bych neřekl, že orál může být tak vzrušivý. Už jsem cítil, že se udělám, ale ona přestala.

Na chvilku byl klid, ale pak mne odvázala od zdi, ale byl jsem stále v poutech. Smýkla s nimi tak, že jsem šel na kolena po dalším škubnutí až na zem na záda. Scvakla pouta k nějakému háku u zdi, aby se nemohl opět hýbat a začala mi zase ptáka prudce tahat. Nalila na něj asi olej, protože to najednou klouzalo a bylo to příjemnější.

Vnímám najednou, jak se přesouvá a lehá si, ale spíš sedá, do 69. Její píču mám přímo nad pusou, tak jsem si začal lízat. S pomoci rukou to jde líp, ale ty jsem měl spoutané nad hlavou. Jenže seděla mi nad hlavou tak těsně, že jsem skoro nemohl dýchat, ale lízat jo. Dole mi kroutila s penisem, jako by ho chtěla vykroutit. S pomocí oleje to nebylo ale tak zlé.

Najednou slyším někoho tiše přicházet, nějaká holá chodidla se mi dotkla boků a čurák se mi začal nořit do nějaké kundy, jak si na mě sedla. Tak ony jsou dvě? A kdo je ta další? Otázky tu byly, ale moc času jsem na ně neměl.

Jednu kundu na obličeji, druhou na ptáku. A vtom tak cítím, jak se mi vnitřnosti bouří, jak se mi semeno dere tělem vpřed. Stlačená cesta mu brání, ale neubrání. Mrdka proniká a dere se ven. Je to síla, tak hekám mezi stydké pysky nad bradou a celým tělem nevědomky škubám. Cítím ale úder bičem přes bok s výkřikem: Klid, nikdo to tohle nepovolil!“ Ale tělu se poručit nedá, celý se chvěju, ale tlak semene v penisu klesá a tělo se mi uvolňuje.

Žena na penisu ale nevstává, protože je zmáčklý a nechce klesnout. Tak cítím její pohyby nahoru dolu, do stran, dopředu dozadu, do osmičky. Doslova si to vychutnává a mně se to líbí taky, jen kdybych mohl víc dýchat. Dívka nad hlavou se ale dostává do varu a jemné kmitání nahoru a dolu přechází doslova ke křečím. Ale najednou se trochu nazdvihuje a vše přechází ve stříkání. Na ústa a bradu se mi řítí doslova sprcha trochu slané tekutiny. Ještě že mi to nejde na nos, to by mně asi utopilo.

Když proud ustal, pokračovalo její kmitání a znovu to teklo. Tohle jsem ještě nezažil, ale nebyl to konec. Po čtvrtém stříkání se ale dívka doslova zhroutila vedle mne a já mohl volně vydechnout. Ale to přece nebylo vše. Začal jsem podruhé stříkat do kundy na penisu. Ta se pak nazdvihla a na podbřišek mi z ní vytekl proud semene.

Tak jsem ležel volně bez hnutí, tělo celé rozechvělé a zmáčené nahoře i dole. Nějaké ruce mi uvolnily pinďoura a ruce.

„Běž se vysprchovat a můžeš jet domů, venku čeká taxík“, řekl mi milý hlas a slyším, jak kroky mizí. Sejmu si pásku z očí, v místnosti je v přítmí, tak si beru svršky a odcházím. Tu první dívku jsem již nikdy nepotkal a o ta druhá je mi do smrti záhadou.

Článek Můj první BDSM zážitek se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Voskování,

aneb bylo, nebylo ….? Dávno tomu.

Byl předvánoční čas, za okny pronajatého apartmánu probíhal předvánoční
shon, kdy lidé ještě na poslední chvíli sháněli a dokupovali dárky. Kousek
odtud na Staroměstském náměstí už svítil vánoční stromek, ve vzduchu byla
cítit vůně různých druhů punčů, svařeného vína, medoviny, opékaných klobás a
trdelníků, prostě probíhal cvrkot pražských vánočních trhů.

Tady uvnitř se ale pozastavil a jen zvolna plynul čas. Stála jsem v koupelně před zrcadlem, byla jsem prohřátá po horké sprše, prohlížela jsem si své nahé tělo, pokryté stopami po bičíku, důtkách i rákosce. Měla jsem šrámy i jelita na prsou, břiše, stehnech i zadečku. Rány bolely i pálily současně.

,,To se mi zase bude hojit nejméně měsíc,“ pomyslela jsem si a prsty si přejížděla po různými barvami hrajících, naběhlých šrámech.

,,No jo, ale teď sebou musím hodit, nebo opět budu bita,“ uvědomila jsem si, neboť Pán mi dal jen hodinku, abych se po předchozí lekci dala do pořádku. Začala jsem se oblékat a líčit. Spěšně jsem zapínala háčky korzetu, na krk připnula široký kožený obojek, natáhla na nohy černé samodržící punčochy a oblékla černá krajková tanga. Před zrcadlem nanesla make-up, oční stíny, linky a vše završila obtažením rtů vínově červenou rtěnkou.

Nyní jsem tedy byla opět připravená. A na co? No na všechno! Kdybyste znali mého Pána, věděli byste, že se o od něj dá nadít nejrůznějších překvapení a se mnou jako se svou subinkou i otrokyní nemá nejmenší slitování. Na druhou stranu, ale tohle přesně já hledám, tohle miluji a toto potřebuji ke svému životu. Neznám větší vzrušení, než když kolem mých kotníků a zápěstí začne omotávat a pevně stahovat provazy. Stávám se mouchou, lapenou v pavoučí síti. Jsem zcela bezmocná, vydaná mu na milost i nemilost.

Jakmile jsem vstoupila do ložnice, klekla jsem si, ruce složila dlaněmi za
zátylek a vyžádala si svolení vstoupit. Na posteli už byly nachystané provazy, na nočním stolku i na parapetu okna hořely červené svíčky a další byly nachystané na poličce. Musela jsem si kleknout na postel a dát ruce za
záda.

,,Protože za chvíli budou Vánoce, tak ještě než se každý rozejdeme po svém, připravil jsem tady takovou vánoční atmosféru, i další Tvá výchovná lekce a mučení se ponese v duchu Vánoc. Mimochodem v tom korzetu Ti to moc sluší Čubko,“ pochválil mne, ,,ale pro nadcházející okamžiky jej nebudeš potřebovat“ a přikázal mi, abych si jej svlékla. Chvějícíma se rukama jsem se snažila uvolnit háčky na zádech, ale nedařilo se mi to, jak jsem chtěla. Proto mi Pán musel pomoci a korzet mi svlékl. Pak jsem si musela lehnout na postel a roztáhnout ruce. Pán mi připevnil na ruce kožená pouta a pak mi začal nejprve uvazovat levé zápěstí k čelu postele. Když s tím byl hotov, obešel postel a přivázal mi k pelesti i pravé zápěstí. Ležela jsem na zádech, ruce do široka roztažené jako Ježíš na kříži. V zátylku a po zádech mi projíždělo jemné mrazení, pociťovala jsem vzrušení z bezmoci.

Když jsem měla znehybněné, roztažené ruce, stáhl mi Pán kalhotky a začal mi kolem kotníků omotávat provazy. Jakmile měl z provazů udělaná pouta, přitáhl mi obě nohy k hlavě a nejprve levou nohu a posléze i pravou přivázal
roztažené k pelesti. Nyní jsem tedy byla naprosto bezmocná, roztažená a připravená k jakémukoli použití. Poloha to byla dosti nepříjemná a nepohodlná. To jsem ještě netušila, že takto strávím víc jak dvě hodiny.

,,A nyní si dopřejeme tu pravou Vánoční atmosféru. Věřím Čubičko, že si ji užiješ a náležitě vychutnáš,“ prohlásil a z jeho laptopu se začal linout zvuk vánočních koled. Opět bylo slyšet cvakání spouště fotoaparátu a mé polonahé tělo osvětlovaly záblesky blesku. Byla jsem tam vystavená jako nějaké zboží na pultě obchodu a nemohla jsem s tím absolutně nic dělat. Roztažená a bezmocná.

Pán vzal z poličky první svíčku, zapálil ji od hořící svíce na stole, posadil se vedle mne na postel a začal s pomalým a důkladným mučením.  Naklonil svíčku nad mou pravou bradavkou a za chvíli mi na ni začaly odkapávat první kapičky horkého vosku. Při dopadu první jsem zasykla bolestí. Pak se rozpršela kapka za kapkou a já sténala bolestí, která byla o to intenzivnější, že jsem měla prsa i bradavky rozbolavělé od předchozího týrání a mučení výpraskem a svorkami. Mým tělem se rozlévala palčivá bolest, směřující do mé hlavy, do mého mozku, tam kde člověk bolest vnímá a rozpoznává ji.

,,Nyní Ti Čubko ukážu, jak se dá bolest kapajícího vosku regulovat. Čím větší je výška ze které se vosk kape, tím je bolest menší a naopak, když budu kapat vosk z malé výšky, bude tě to pálit víc,“ a názorně vše předvedl v praxi. Přiblížil svíčku těsně nad mou bradavku a kapky vosku pálily s neobyčejnou intenzitou, když začal svíčku vzdalovat bolest se zmírňovala.

,,Víš čím to je Čubko?“ Pokračoval ve své odborné přednášce. Zatínala jsem zuby, skučela a vrtěla hlavou na znamení, že neznám odpověď.

,,Všechno je obyčejná fyzika, když kapu vosk z větší  výšky má čas se ochladit a tudíž tolik nepálí. Ale to zase není taková zábava. Líbí se mi jak sténáš a naříkáš, je to pro mne rajská hudba, andělský chór, lahodící mému uchu. Není pro mne většího potěšení, než když Tě mohu mučit a týrat,“ přemýšlel a rozvažoval nahlas.

Naříkala jsem a sténala. Když na mém pravém prsu byla dostatečná dávka tuhnoucího vosku, Pán mi do ní svíčku upevnil a nechal zatuhnout. Vzal druhou, zapálil ji a počal mučit mou levou bradavku a prso. Křičela jsem, prosila o slitování.

,,Řekni mi Čubko, líbí se ti co Ti dělám?“ ptal se mne. Byla to jen řečnická otázka, i kdybych nakrásně prohlásila, že se mi to nelíbí a že nechci, aby pokračoval, stejně by mi to bylo houby platné.

Proto jsem patolízalsky se sténáním a sykotem prohlásila: ,,Ano Pane, líbí se mi jak mne mučíte a týráte.“

,,No tak to jsem rád, protože si toho dnes opravdu užiješ. Máme spoustu času a noc je tak mladá,“ dostalo se mi jeho odpovědi, ,,a ještě mi pověz, Čubičko, co jsi?“

,,Jsem Vaše Čubka, Pane!“ odpověděla jsem.

,,A dál?“, chtěl abych pokračovala.

,,Jsem nadržená kurva, jsem děvka a narodila jsem se, proto aby jste mne mohl týrat, mučit, abych uspokojovala všechny vaše potřeby, jsem Vaše nádoba na sperma.“

Tentokrát byl zjevně spokojen s mým citovým výlevem, oddálil svíčku a pak ji usadil do loužičky tuhnoucího vosku na levém prsu.

Jakmile byl hotový s mými prsy, vzal z police další svíčku, zapálil ji a přiblížil k mému rozkroku. První kapky začaly pálit mé přirození a stékaly mi mezi půlky. Postupně svíčku oddaloval a pak ji přibližoval. Nakonec přiblížil plamen k mému análu. Cítila jsem jeho žár, jak přibližoval plamen blíž a blíž. Začal mi s ním jezdit po půlkách, občas zajel mezi půlky. Opět jsem se zmítala v poutech a křičela bolestí. Prsty mi roztáhl půlky a přiblížil svíčku k mé dírce. Vykřikla jsem, když plamínek olízl můj anal.

Pán si takhle se mnou hrál neskutečně dlouho a zjevně mu to činilo potěšení. Nakonec mi na rozevřenou a roztaženou anální kundičku počal kapat vosk. Kroutila jsem se a sténala, ale nebylo to nic platné. Když se utvořily kousky ztuhlého vosku, odloupl je prsty a znovu začal s kapáním. Čím víc toto opakoval, tím intenzivnější byla bolest, protože kůže a sliznice byla už popálená. Jakmile uznal, že mám dost, odloupl z mé dírky voskový odlitek, roztáhl mi anal prsty a zasunul hořící svíčku dovnitř. A protože měla tendenci ze mne vyjíždět, vzal další svíčku a voskem mi tu v dírce zalil tak, až tam držela. Tuto poslední svíčku mi pak přikapal na hrázku mezi
analem a přirozením.

Ležela jsem tam, svíčky na mě hořely, horký vosk stékal, pálil a pokojem se
linula melodie vánočně laděné Tiché noci.

Článek Voskování se nejdříve objevil na DARKPRESS.

   Bavili se spolu minimálně, vlastně jen při běžných úkonech týkajících se chodu a údržby veškerých systémů. Nina už z toho byla těžce frustrovaná. Běžně byla dost komunikativní a už jí začínalo docela hrabat. Tohle byla fakt práce snů, jen co je pravda…
Jedno ráno už měla pocit, že zešílí. „Do háje, Lve, tohle už fakt nedám. Myslím, že by se ti nic nestalo, kdybys občas mluvil i o něčem jiném, než o stavu generátorů…“ S chutí by práskla dveřmi, ale žádné takové tam nebyly, tak jen vztekle odešla na své pracoviště. Dneska ji čekala práce v hermeticky uzavřeném skleníku, kde měřila rychlost rozrůstání se mycelia v beztížném stavu. Bavilo ji plout prostorem mezi regály s uzavřenými boxy plnými substrátů s různými druhy podhoubí.

   Najednou zaslechla klapnutí a krátké zasyčení při vyrovnávání tlaku v přechodové komoře. To bylo zvláštní. Lev tu za ní byl jen 2x. Že by se něco stalo? Otočila se ke dveřím. Podél konstrukce regálů se dostal už skoro k ní. Něco bylo jinak. Něco v jeho pohledu. Koukal se jí přímo do očí. „Nino… Vím, že nejsem žádný… lev salónů…“ zasmál se svému vtipu, „ale je mi jasné, že takhle to dál nejde.“ Nina na něj koukala s otevřenou pusou. Ale Lev už mluvil dál. „Vím přesně, co potřebujeme. Uvolnit se. Intenzivně.“ Najednou jí chytil za ruce, ona stále udiveně koukala do jeho temných očí. „Ale co chceš…“ pokusila se zeptat. Lev jí přiložil prst na ústa a začal vysvětlovat: „Nech to všechno na mě. Slibuju, že se ti to bude líbit.“

   Najednou měla strašnou chuť nechat ho, aby si s ní dělal, co chce. Cokoliv. Bylo jí jasné, že mluví o sexu. Podívala se na něj a začala si pomalu rozepínat zip své pracovní kombinézy. On jen zalapal po dechu, když viděl, že je pod ní nahá. „Je to pohodlnější,“ snažila se vysvětlit. Než se svlékla, sáhnul Lev pro něco do regálu za sebou. Najednou ji popadl za ruce, zvedl je nad jeji hlavu a širokou lepicí páskou je přitáhl ke kovové konstrukci regálu. „Co to, do pr…“ snažila se Nina vyděšeně protestovat, ale to už jí Lev kusem pásky přelepil ústa.
   „Uděláme to po mém, nebudeš litovat. I když se ti něco možná nebude hned líbit, nakonec mi poděkuješ a to doslova, rozumíš?“ Nezbylo jí, než přikývnout, kdo ví, co se tomu magorovi honí hlavou. Zároveň vyděšeně zjistila, že je opravdu hodně vzrušená. Prsa se jí zvláštně vznášela ve vzduchu, vlastně celá byla ukotvená jen za ty ruce. To bylo strašně zvláštní a vzrušující. Jinde by to nešlo a ten zážitek byl doslova kosmický.

   „Hmmm, moc pěkná podívaná, ale trochu to vylepšíme…“ zašeptal Lev jakoby pro sebe. Zvednul jí roztažené nohy hodně nahoru, skoro až k prsům a za stehna je přilepil široce roztažené kolem jejího těla těsně pod prsy. Natáčel jí ze strany na stranu a zálibně si svůj výtvor prohlížel.

   Jednou rukou jí pevně držel a druhou jí pleskl přes vyšpulenou zadnici. Nebyla to velká rána, v beztížném stavu by jí odpálil jak volejbalový míč, zatímco sám by se dostal daleko na druhou stranu. Ale stejně se jí pokožka zbarvila do tmavě růžové. Nemohl si nevšimnout, že je úplně mokrá. Neodolal a doslova jí vrazil do kundy tři prsty naráz. „Tak tobě se to líbí už teď, no to je fantazie…“

   Nina se zmohla na vyděšený pohled, ale nic jí to nebylo platné. Lev neomylně roztahoval její poševní vchod až do ní mohl strčit 4 prsty. Chvilku jimi klouzal dovnitř a ven. Zamyšleně uvažoval, co říkají lékaři ve vesmírném centru dole na zemi, když pozorují životní funkce, které snímají elektrody nalepené na Ninině těle. Nakonec přidal i palec a s použitím trochu větší síly jí nacpal do mokré kundy celou ruku. Začala se jí třást stehna a hlavou kroutila ze strany na stranu. Vytáhl z ní ruku a důkladně ji celou olízal. Pozoroval ji s labužnickým výrazem v očích. Nina zčervenala nečekanými rozpaky.
Lev se tomu jen zasmál a otočil se ke druhému regálu. Vytáhl z boxu několik různě velikých stahovacích pásek. Ty veliké obtočil okolo prsou a pevně utáhl. Zálibně si prohlížel svůj výtvor a přitom kroutil oběma bradavkami. Nina pod lepící páskou vydávala neartikulované zvuky a z očí jí vytryskly slzy. Potom vzal menší pásky a utáhl s nimi naběhlé bradavky

   Tou dobou už byl Lev sám kurevsky vzrušený. Přemýšlel, co s tím. Bez gravitace se jakýkoliv pohyb stává sám o sobě velkým dobrodružstvím. Rozepnul si kombinézu a stáhnul ji až k botám. A v tu chvíli ho to napadlo. Aby si zajistil alespoň nějakou stabilitu, omotal rukávy kombinézy okolo konstrukce, která byla pevně zakotvená v podlaze. Sám byl poprvé v životě pevně připoután.

    Ocas měl naběhlý jak nikdy. Zřejmě to měla částečně na svědomí chybějící gravitace, protože jinak si to nedovedl vysvětlit…strčil do Niny na chvilku zase tři prsty, ale jen proto, aby si nabral krapet její vlhkosti. V zápětí je začal cpát do jejího vyšpuleného análu a trochu jej zvlhčil. Následně jí pevně chytil za obě půlky a pomalu do ní začal zasouvat svůj ocas. Čekal odpor, ale svěrač trochu povolil a on se dostal dovnitř až nadoraz. Myslel si, že Nina bude brečet, ale evidentně byl anální styk její oblíbenou praktikou. Lev se začal opatrně pohybovat. Byl by jí rád ošukal naprosto zběsile, ale podmínky ho dost omezovaly. Přesto, toho půl roku, co tu byli, se podepsalo na jeho výdrži. Sklonil se a začal kousat Nině prsa. To ho ale tak vzrušilo, že se během chvilky opravdu brutálně udělal…
 

   Vyklouzl z ní a přitiskl hlavu chvíli na její prsa. Teď je řada na ní. Podíval se jí do očí a prudce strhnul pásku z jejich úst. Vykřikla, ale v tu chvíli ji políbil a jazykem hladil její bolavé rty. A potom….vzal z boxu nůžky a začal osvobozovat její ňadra. Prvně celá a nakonec bradavky. Nina křičela bolestí. Byl to ten nejkrásnější zvuk…

    A potom, aniž by jí dal prostor něco říct, strčil jí do kundy dva prsty a začal jí jimi intenzivně dráždit géčko a močový měchýř. Palcem jí při tom tvrdě dráždil klitoris. Nina zvrátila hlavu, rychle dýchala, kňučela a začala ho prosit o rychlé ukončení jejího trápení. Cítil, že se začíná chvět a stahovat. Ještě zintenzivnil pohyby svých zkušených prstů, když najednou Nina vykřikla a z její močové trubice začaly v prudkých intervalech vystřikovat proudy čiré tekutiny. Ta se po chvilce shlukovala do drobných kuliček, které pluly volně prostorem. Když bylo po všem, oba s údivem pozorovali tu podívanou. Lev Ninu pohladil. „Vidíš, jak jsi byla šikovná. Tohle přeci stálo za to,“ šeptal jí, když jí uvolňoval ze zajetí lepicí pásky. Nina se vláčně a zmoženě vznášela v prostoru. Lev odvázal i svou kombinézu a nasoukal se do ní. S jemnou pozorností oblekl i Ninu, která byla jako hadrová panenka. Přitiskl ji k sobě a ona jen zašeptala: „Měl jsi pravdu, musím ti poděkovat…“ Ještě jednou se políbili a Lev je nasměroval ke dveřím. „Myslím, že je načase něco těm dole vysvětlit…“

Článek Kosmonauti se nejdříve objevil na DARKPRESS.

„Nějaký námitky?“ Válečnice mě chytla za vlasy a natočila k sobě. „No, trochu víc to škrtí.“ „Málo to škrtí, moc mluvíš!“ – a povolila provaz, kterej jsem měl kolem krku, pak mi jej několikrát omotala přes ústa jako roubík a přitáhla do lehkého záklonu. O nic lepší to nebylo.

Vydali jsme se na cestu. Musel to bejt nádhernej pohled, tři nedobře vystrojení a vyzbrojení zbrojnoši a krásná žena celá v kůži vedou spoutaného klopýtajícího mnicha s vykasanou suknicí kutny a provazem utaženým přes rozkrok. Cestou přelézáme několik padlejch stromů, několikrát mi rozvázali nohy a pak zase svázali, ale po čtvrtém stromu to vzdali a nohy nechali nespoutané. Celkově se provazy trochu povolily, takže to už neškrtí skoro vůbec a i tlak v rozkroku se zmenšil, ale jako roubík to funguje i nadále. Ruce jsou pořád svázaný pevně a proti čtyřem bych stejně neměl šanci, kdybych se chtěl o něco pokusit.

Vcházíme do zpustlé tvrze, dá-li se těch pár sutin tak nazvat. Dvojice strážných u brány se ukloní naší Amazonce, mě převezmou a beze slova strčí do nějakého kouta. Snažím se přes provazy v puse říct, že by mě mohli rozvázat, jen dostanu herdu do žeber. Zkontrolujou pevnost svázání, jeden z nich se ušklíbne, že to je jak kdyby mě svázala jeho prababička a pro jistotu mi sváže nohy nad kotníkama a přitáhne k rukám, do kozelce.

„Hele, duchovní outěcha přišla“, ozve se vedle mne. Teprve teď si všímám, že tu nejsem sám, vidím mladou holku, tak kolem dvaceti, nahou, v okovech s řetězy. Strážný ji švihne krátkým bičem: „Už ani slovo, nebo ten roubík dostaneš taky!“ Holka na něj vzpurně vyplázne jazyk, ale nepromluví. Strážný zahrozí bičem, ušklíbne se a odejde.

„Už jsou pryč, uvidíme na jak dlouho. To je bezbožnej kraj, viď? No jo, hradní paní to bere ráz na ráz. A bude hůř, věř tomu! Hele, a když ted máme čas, tak bych se mohla vyzpovídat, co ty na to?“ Mé nesouhlasné zahuhlání si vyložila úplně jinak.

„Hele, jakou mam šanci se dostat do nebe? Víš, panna už nejsem, oddavky ale za sebou ještě nemám, ale to, no víš, co, dělám moc ráda – sama, nebo s jedním pacholkem z vedlejšího statku, on ti ho má velkýho a bolí mě to, ale nějak je to tak lepší…“ Snažím se jí přes roubík říct, že to s rozhřešením není tak snadný, jak to vypadá, ale snad to ani nevnímá. „…se mnou, ale i s děvečkou od nich ze statku, prasák! To já bych nikdy, no, nikdy, kdyby vona nebyla taková trubka, vona mi kdysi, no, kluci mě drželi a – jé, co když ti zkusím rozvázat ten roubík? Pocem blíž, no, takhle nedosáhnu, ty se ani neumíš plazit, hele, to já, když mě ten můj sváže do kozelce… nebo hele radši ne, voni zas přijdou strážný, to radši vydrž, kde jsem to přestala, no, voni mě kluci drželi a ona mě mlátila kopřivou přes prsa a přes zadek, hele, pálilo to strašně, ale pak jsem si do frndy strkala prsty, bylo to úžasný…“

Bože, za co? Holka, z jejího monologu jsem vytušil že se jmenuje Berenika, brebentí o svejch milostnejch zážitcích, o tom, jak má ráda okovy, teda pokud netlačej, jak ji ten její občas zbije, i když se snažím to pouštět druhým uchem ven, tak to nejde, za moment jsem z toho regulerně vzrušenej, jo, nejni zpověď jako zpověď, ale rozhřešení nebude, to po mně, holka, nechtěj.

Nevím, jak dlouho ležím na zemi, ale je to nepohodlné. Bolí mě čelisti, v puse mám saharskou poušť a dává se do mě trochu zima. Za chvíli nám strážní přiváděj další společnost, oblečenej jak jeden z velitelčinejch poskoků, na hlavě zavázanej hrubej pytel, to na debatu nebude, nejen že mi nesundali roubík, ale ještě mi zavázali oči, abych neviděl, kdo to je, až mu sundaj ten pytel z hlavy.

Když strážní odejdou, Berenika je ticho, že by ji odvedli? Nebo taky dostala roubík? Nevím, jak dlouho ležíme, bojuju se svalovou křčí v nohách, přece jen tohle spoutání není nic moc pohodlnýho.

„Dost lelkování, vstávat, lajdáci!“ zazní zvučný hlas. Nějaké ruce mi rozvážou nohy, no to je dost, už mě bolí celej člověk, nadzvednou mi hlavu a přes provazy mi do pusy lejou studenou vodu, teče mi všude, ale naštěstí i do krku, dlouho jsem nepil nic lepšího. „Stačí! Vstávej“ S rukama za zády a provazem v rozkroku to jde docela blbě, navíc mám furt zavázané oči, ale někdo mi pomáhá vstát a opře mě čelem o zeď. „Tady stuj a ani se nehni,“ řekne polohlasem. Evidentně pomáhá vstát i ostatním dvěma.

Po chvíli cítím smyčku provazu kolem krku a někdo za ni tahá. „Žádný hlouposti!“ Sundá mi pásku z očí a já vidím, jak jsme všichni tři k sobě přivázáni za krk – velitelčin poskok (dobře mu tak) je polonahý, v ústech řemen jako roubík, ruce dalším řemenem svázané za zády. Třetí je Berenika, nahá, ruce a nohy v okovech, spojené řetězy, v ústech kus větve přivázaný jako udidlo.

„Tak jdem“ zavelí vysoký chlapík v temně rudém varkoči, kolem pasu důtky, a zatáhne za provaz. Jdem za ním v podivném procesí. Projdem přes nádvoří tvrze do síně – nebo spíš do toho, co ze síně zbylo. Na prostém dřevěném křesle trůní velitelka s grácií císařovny, vedle ní po každé ruce jeden kat, oba mají u pasu biče a důtky, kápě na hlavách a ruce v bok.

Zastavíme pár kroků před nimi, chlapík nás postrčí, abychom poklekli a sundá nám roubíky. „Mluvit jen, když budete vyzváni, holoto! Nebo…“ Pro mne za mne ani nemusí výhrůžku dodávat, po tom provazu mám tak ztuhlou pusu, že o mluvení ještě chvíli nebude řeč.

Velitelka si dala chvíli načas a pak spustila přesladce: „Vítejte na mém hradě! Doufám, že vám má pohostinnost vyhovuje, nerada bych slyšela nějaké stížnosti, že se vám snad nedostalo vlídného přijetí, nebo že snad vám tu něco chybělo.“ Mám na jazyku peprnou odpověď, ale radši ji spolknu. Jak kdyby mi četla myšlenky, její hlas nabral jízlivější tón: „Chceš k tomu snad něco dodat, zpustlý mnichu? Nebo ty, helbrechtice povětrná? Ty, zrádče, ty ani nemáš právo na mě pohlédnout, natož cokoli namítat! Tebe si vychutnáme jako prvního.“ To by mě zajímalo, co jí proved, protože ještě před nějakou hodinou byl u ní jednoznačně v přízni, teda ne že by se na mě a na tu holčinu koukala nějak o moc vlídnějc.

„Johane z Křivé Lhoty, jsi vinen z napomáhání k útěku a smilstva, odsuzuji tě tímto ke ztrátě hodnosti zbrojnoše a k trestu jednoho sta ran bičem! Trest budiž vykonán ihned!“ Trochu se mi zatmělo před očima, sto ran je fakt hodně. Odsouzený jen hlesl: „Vůle vaše, má paní,“ jinak na sobě nenechal nic znát, ani se nepohnul, dál klečel se sklopenou hlavou, čekal, až ho kati pobídnou, aby se zvedl, odvedli ho k vedle stojícímu sloupu a tam mu připoutali ruce vysoko nad hlavu. Roztrhli mu halenu a obnažili svalnatá záda. Jeden kat odstoupil dva metry za jeho záda, druhý se zeptal, zda je připraven přijmout trest. „Chcípni, pse,“ procedil potichu odsouzený mezi zuby. Kat se jen usmál a on i jeho kolega se zlehka uklonili směrem k velitelce. Ta pokynula: „Začněte, mistře kate. A vy dva se dobře dívejte, je to velmi zábavné a poučné.“

Kat, který stál vedle sloupu s připoutaným mužem odstoupil kus stranou, kat stojící za zády odsouzeného se znovu uklonil a pozvedl bič. Počkal asi pět vteřin, pak s obřadnou elegancí poslal na odsouzencova záda první ránu. Konec biče dopadl mezi lopatky, zanechal po sobě narůžovělou stopu. Muž syknul, ale ani se nehnul. Víc jsem sebou při té ráně trhnul já. Kat pár vteřin počkal a ránu opakoval, konec biče dopadl jen malý kousek pod první stopu. Tentokrát muž ani nesykl, ani se nepohnul. Kat rány opakoval v intervalu asi deseti vteřin, s neochvějnou jistotou, klidem a elegancí. S každou ranou mnou projelo zachvění a začínal jsem se potit. Odsouzencova záda se postupně zbarvovala do červena, jak na nich přibývalo čar po biči, občas už začaly prosakovat krůpějky krve. Muž po dlouhou dobu nehnutě držel a nedával najevo bolest, ale čím dál víc bylo vidět, že ho to stojí velké přemáhání, při zhruba padesáté ráně už se chvěl a na každou ránu reagoval syknutím. Nic víc. Ty rány nebyly bůhvíjak silné, kat do toho moc síly nedával, ale i tak bylo jasné, že to není zrovna čajíček. Kradmo jsem se podíval na velitelku. Seděla pohodlně na dřevěném křesle a sledovala exekuci s nelíčeným zájmem a spokojeností. Na tváři měla lehce mrazivý úsměv. Najednou vedle mě vzlykla Berenika. Podíval jsem se na ni a viděl, jak se celá klepe a přitom nemůže odtrhnout oči od exekuce v hypnotizujícím rytmu. V tu chvíli jsem si proti ní i přes směsici vzrušení a strachu připadal až nepříjemně klidný a nad věcí, od klečení mě jen bolely kolena.

Překvapivě náhle rány ustaly, kat se uklonil velitelce a zůstal stát, připraven, jakoby snad měl v exekuci pokračovat. Zbičovaný muž se sice chvěl po celém těle, záda samý krvavý šrám, ale stál jistě na svých nohou, nevydal ani hlásku. „Dobrá práce, jsem spokojena.“ Velitelka s úsměvem pokynula, kati osvobodili muže od sloupu, ruce mu ale vpředu nechali spoutané a jeden z katů jej odváděl pryč.

„Ale ale, holubičku nám to nějak zaskočilo,“ pronesla sladce ironickým hlasem, s pohledem upřeným na vedle mě klečící dívku. „Tys nevěděla, že ode mě ze služby se neodchází ani neutíká? Kams měla namířeno? Za ním?“ Naznačila směr k nyní prázdnému sloupu. „Ne, má paní, to je mejlka, já, ne, já…“ zakoktala se a začala vzlykat.

„Má ti snad jazyk rozvázat mistr kat?“ „Ne, prosím, jen to ne…“, vzlykala, „já chtěla jen… zkusit… na chvíli…“. „Tak na chvíli, pravíš“, vstala velitelka z křesla, přišla pomalu k ní a chytla ji za bradu, zvrátila jí hlavu dozadu a zasyčela jí do obličeje: „Podívej se mi do očí, couro! Dám ti poslední šanci! Dostaneš pětadvacet ran rákoskou a pak na hodinu na pranýř, aby ses dál neklepala zimou! No a jestli se to bude ještě někdy opakovat, prodám tě do otroctví!“

Pohled trochu zdola, trochu z boku na dobře vyvinutou velitelku blízko vedle mě byl nádhernej, až mě to trochu vzrušilo. „Jo, udělej si dobře,“ řečeno polohlasem mě ale překvapilo. Ne, nepatřilo mě. Bereničina drzost ale zaskočila velitelku evidentně taky, protože polkla, pár vteřin mlčky sledovala její tvář a pak řekla: „Padesát! Pak ostříhat dohola a na pranýř, dokud se neomluvíš!“ Proboha, těch vlasů je věčná škoda, to přece nemůže myslet vážně, ale nahlas jsem neřekl nic, asi jsem srab, lek jsem se, že bych o ně mohl přijít taky. Dívce evidentně došlo, že přestřelila, začala se omlouvat, prosit, že o vlasy přijít nechce, ale velitelka ji nedopřála sluchu, pokynula strážnému, který u nás stál, ten ji mezi zuby vklínil kus dřeva jako roubík a pevně utáhl motouz za hlavou.

V tu chvíli už k ní oba kati přinášeli vehement, takovou vysokou stoličku s řemeny, přes ní ji surově přehli, spoutané ruce vpředu připevnili, pak nohy k nohám vehementu, dívka se na tom nemohla skoro ani pohnout. Chvilku se trochu cukala, ale jen si zařezávala víc pouta do rukou i nohou. Velitelka evidentně nikam nespěchala, počkala, až se uklidní, pak řekla studeně: „A budeš si to počítat a děkovat. Spleteš-li se,“ odmlčela se a vytáhla odněkud ostrou dýku a špičkou jí zlehka přiložila k hrdlu připoutané dívky, „taková rána se nepočítá. Krom čísel, každý slovo navíc, rána navíc. Jasný?“ Dívka s hrůzou v očích neznatelně přikývla.

„Jasný?!“

„Ano, paní…“

„A tohle je malý závdavek!“ Zamávala jí před očima uříznutým pramenem vlasů, ale nedopřála jí ani čas, aby se mohla víc vyděsit.

„Nuže, mistře kate, začněte.“ Kat se uklonil, byl to ale ten druhý, ne ten, co předtím bičoval, napřáhl se a dopadla první rána. Dívka vyjekla, nadechla se, ale než stačila něco říct, padla druhá, pak třetí a čtvrtá. Na zadečku nabíhala jelita, dívka se snažila popadnout dech. „Zadrž!“ Ostrý povel rozřízl vzduch a zarazil kata v nápřahu. „Tyhle se samozřejmě nepočítají. Ty, kate, počkej dokud neuslyšíš číslo! A opakuju – ty mi krom počítání za každou ránu poděkuješ, rozumíš?“ Dívka přikývla. „Celou větou!“ „Za každou rá… ránu… po… poděkuju, má paní.“ „No proto! A jedem od začátku, vyřiď si to pak s tím nedočkavcem. Kate!“

Kat se znovu uklonil, podíval se na svou velitelku, bylo vidět, že má docela nahnáno, jasně věděl, že tohle byla jeho chyba – nebo tak mi to aspoň připadalo. Napřáhl, počkal dvě vteřiny a švihnul. Zasvištěla rákoska, pleskla na zadeček, dívka vyjekla, nadechla se: „Jej, jedna, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí, „Jej, dvě, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí. „Tři, děkuji, paní.“ Kat vždy čekal v nápřahu, než uslyší celou tu větu a hned potom udeřil. S každou ranou mnou projel záchvěv stejně jako před tím při bičování, pohled na týranou krásnou dívku byl ale mnohem vzrušivější, na prdýlce naskakovaly rudé pruhy, navíc když velitelka tentokrát stála, ruce v bok, její poprsí se povýšeně dmulo. Vším tím sem cítil, že se erekce asi nedá přehlédnout, trochu jsem se nahrbil, aby to nebylo tak moc vidět, ale všiml jsem si, že velitelce to neušlo, ale nedala na sobě nic znát a pozornost opět obrátila k rákoskou týrané dívce. „Auu… Dvacet jedna, dě… děkuji paní. Jau.. Dvacet… dva, dě…kuji, paní.“ Zadnice už celá červená, pauzy mezi ranami se postupně prodlužovaly, dívka dýchala zrychleně, po tváři jí tekly slzy, kat čekal na číslo bez známek netrpělivosti, zato hradní paní sledovala exekuci s trochu menším zaujetím než prve to bičování: „No, kolik? Nezdržuj!“ „Auuu… Čtyřicet… šest.“ „A děkovat bude jako kdo?“ „Dě… kuju…“

„Auu… čtyřicet… sedm …kuju, paní… Auu… čtyřicet… šest ďkuju paní… Auu… čtyřicet… pět …sss… kuju… paní.“

„Hm, divný počty,“ ušklíbne se hradní paní.

„Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní … Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní“

„Auu… čtyři … cet … pět …děkuju, paní,“ jako by se zasekla na jednom čísle, věty už skoro vykřikuje…

„Auu… čtyřicet… šest, děkuju, paní, auu, čtyřicet sedm, děkuju, auu, čtyřicet vosum, děkuju pa… aúú… čtyřicet devět… děku… aúúú padesááááááá…“ Při poslední ráně zkroutila dívku křeč, slova se slily v hysterický křik, který pozvolna slábnul, i křeč povolovala a na tváři zmučené dívky se rozlil blažený výraz a to ticho by se najednou dalo porcovat nožem na sýr.

„Ta blaženost nepochybně z Ďábla pochází, jak bys ho chtěl vyháněl ty, chlípný mnichu?“ Hradní paní se na mě podívala s pohledem, z něhož bylo jasné, že dobrá odpověď neexistuje. „Svěcenou vodou a modlitbami,“ odpověděl jsem nejistě. Přistoupila ke mně: „A svatou zpovědí, viď? A jak bys rozhřešení dal? Tímhle?“ A nohou mi zatlačila na ztopořený penis, až jsem měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Chvíli mě takhle dráždila s výrazem šelmy nad kořistí, pak najednou přestala a otočila se ke katům: „Odvažte ji, dejte jí napít a odvést k ranhojiči. A tohoto mnicha mi tamhle připravte, potřebuju, no, malou zpověď a lepší boží služebníček tu není.“ Na stříhání vlasů a na pranýř zapomněla, no připomínat jí to nebudu, ale, pro Krista, ta bezbožnice a zpověď? To nedopadne dobře.

Kati mě přinutili vstát a pak mě napůl dovedli, napůl odvlekli mezi dva stromy stojící na bývalém nádvoří na tři kroky od sebe. Rozvázali zbytek pout a hned mi začali přivazovat ruce roztažené šikmo vzhůru k těm stromům. „Sakra, strhněte z něj napřed ty hadry!“ Tak mě zase levou ruku odvázali, pravou ještě přivázat nestihli.

„Tak se ukaž, boží slouho, co máš za výbavičku,“ zašeptal mi přihřátým hlasem ten první z nich, sjel mi rukama po těle a pevně mi stitsknul koule, ale jen tak krátce, aby si toho hradní paní nevšimla, pak v klidu pokračoval dolů a vetchou sutanu řeholního řádu vytáhl nahoru přes hlavu. „Hele, pán je fajnová slečinka, von má ještě košilku, div ne s krajkama.“ a zajel mi pod košili. Bylo to příjemný i nepříjemný zároveň. „Tu košili mu zatím nechte, tý nebude škoda. A pospěšte si!“

Košile sice byla dlouhá, ale „výbavičku“ skrývala jen symbolicky. Kat se při přivazování rukou ještě párkrát jakoby náhodou otřel o můj napůl naběhlý penis. „Paní má a vládkyně, opravdu mu nemůžem pomoci i z té košilky? Hm, škoda…“

Jsi velmi ochotný, mistře kate, ale děkuji, v tuto chvíli se bez tebe, vlastně bez vás obou, obejdu. Od něj mi nebezpečí nehrozí,“ pomalu přišla ke mě, „vztáhnout ruku na bližního a ještě k tomu na ženu, to by byl smrtelný hřích, viď?“ Konec té věty už mi skoro šeptala do ucha. Ostře pokynula katům, ti už nečekali na nic a odešli, já tam zůstal jen v košili vydán na pospas hradní paní, přivázán jak k ondřejskému kříži, roztažené ruce i nohy, poměrně dost našponován.

„Vražda na tyranu není zločinem,“ řekl jsem s dostatečnou dávkou ironie. „Jo, tyran? Ty ani nevíš, co to je, holenku. No neboj, nedostaneš příležitost.“

S těmi slovy na mně roztrhla košili a postupně ji celou strhala. Cejtil jsem, jak se mi penis zvedá.

Stoupla si přede mne, jak jsem měl roztažené nohy, byly naše pohledy ve stejné výšce. Jednou rukou mě zezadu chytla za vlasy, druhou přimáčkla ústa a nos a kolenem přitlačila do rozkroku. „Špatnou vedeš řeč!“ Trochu mě přidusila, nedokázala stisknout ale tolik, aby mi nezbyl nějaký vzduch, přesto mě přešla chuť ji provokovat víc, než bylo vhodné. V kombinaci s kolenem v rozkroku to přidušení fungovalo dost vzrušivě.

Přitiskla se ke mě a začala mě nehty škrábat po celém těle, jen tak zlehka, pak mě obešla, zas se ke mě přitiskla a chytla mě pod krkem a zlehka přiškrtila, pak víc, až jsem začal lapat po dechu, na pár vteřin povolila a zase… Vzrušení mě úplně rozechvělo, po chvíli ale přestala se slovy: „To bys vyváz moc lacino, pacholku!“

Odstoupila ode mne, cárem z mé košile mi zavázala oči, další kusy použila na roubík: „Už’s toho namluvil dost!“

Zničeho nic krátký svist a na záda mi dopadla rána bičem, hned druhá a třetí, bolelo a pálilo to jako – no jako rána bičem. Tělem projela bolest i elektrická jiskra vzrušení zároveň. Pauza – po zádech se mi rozlilo příjemné teplo a v tom jauvajs, další rána a pak rychle další tři přibližně ve stejném místě pod rameny. A zase pauzička na vydechnutí. Svist a rána – tentokrát se mi konec biče dostal zleva dopředu na hrudník a skoro trefil bradavku, druhá rána šla zprava do podobného místa. Ta sadistka si mě vychutnávala, sotva jsem rozdejch sérii ran, přišla další, nebo jen ojedinělá rána, nikdy jsem netušil, kam a kdy. Bolestí jsem syčel do roubíku, vzrušením se třásl po celém těle, celé tělo pálilo a bolelo.

Nevím, kolik bylo ran, nepočítal jsem je, na to už jsem neměl. A proč taky, když to po mně nechtěla.

Ve chvilce, kdy jsem očekával další ránu, mě chytla znova pod krkem a pořádně párkrát přidusila. Pak mi sundala roubík. „Tak jaký máš poslední přání?“ „Vodu,“ zasípal jsem. „Skromnej kluk.“ Dala mi napít ze svého poháru vinný střik. „A kolik ještě? Deset? Pětadvacet? Padesát?“ „Pětadvacet.“ „Jo, ale budeš si je počítat a děkovat!“ „Ano, paní.“

V pomalém rytmu mi vysázela ještě pětadvacet ran a trpělivě čekala, až popadnu dech, řeknu číslo a poděkuju. Pekelná kombinace bolesti a vzrušení je nepopsatelná a úžasná… Po poslední ráně mě zase přiškrtila a kolenem zase zlehka zatlačila – výstřik byl skoro okamžitý.

Ani pořádně nevím, kdo mě odvázal. Poloklečím, polosedím nahý na zemi s rukama svázanýma za zády, chvěju se, pozvolna doznívá vzrušení, někdo mě natírá pekelně bolavý tělo něčím voňavým, i když to bolí a trochu pálí, není to nepříjemný.

Pozvolna se uklidňuju a je mi najednou krásně lehko… Nějaké ruce mi sundavají hadr z očí, slunce už zapadlo a na mě se směje Berenika, oči jí září jak drahokamy, vlasy rozpuštěné. „Hele, necukej sebou, vždyť tě strašně šetřila, nic nikde pořádně nemáš, jen trochu zarudlý, nějaký jelítka tak tři, čtyři…“ „No jo, není každej takovej hardcore jak ty,“ směju se, nebo spíš se o to snažím. „Ty ale na zadku toho moc nemáš, protože už ti kůže vůbec nekreslí, jak jsi omlácená.“ „No jo porád,“ ušklíbne se, „ale ty vlasy jí jednou vrátím, bestiii sadistický, to mě dostala.“ „Ukaž, kde ti ten pramen chybí“ „To je to, že nechybí, ty vlasy nebyly moje, to bylo z nějaký starý paruky, a já kráva jí na to skočila.“

„Víš, jak jsem se bála,“ ozve se hradní paní vesele, „že si zas obarvíš hlavu jak omalovánku a já si ničím paruku zbytečně? I tak jsem ti nemohla ten pramen ukázat na moc dlouho, protože bys to snadno poznala.“ „No jo, plánuju to, ale říkala jsem si, že až po tomhle larpu, mám vybranou pěknou fialovou a to by tady moc svítilo…“

Dává se do mě zima. Kus od nás sedí v objetí Johan s prvním katem, zády k nám, Johanova záda jsou temně rudá, kontrastujíc s katovýma skoro bílejma, neopálenejma, ozdobenejma jen decentním tetováním.

„Tak holoto, dost lelkování, kdo bude rozdělávat oheň? Já snad?“ naoko ostře houkne hradní paní. „No jo, kdo jinej, já jsem furt svázanej.“ „Tak prr, za tu hubatost jdeš tahat větve na oheň tak jak jseš, a neodmlouvej, nebo dostaneš nášup!“ „Hele, velitelko, já klidně to dřevo přinesu, ale ten nášup za tebe odpracuju mnohem radši“, zahlaholí Johanův kat. „Príma nápad,“ ještě to ani nedořekla, už vstávám a jdu tahat větve tak jak jsem, nahej, zbitej, se svázanejma rukama za zády, jde to blbě, naštěstí to tahám z hromady a jen kousek k ohništi. Nehodlám čekat, až to vezmou vážně, pro dnešek už docela stačilo a riskovat, že budu muset použít stopku, se mi nechce.

Oheň už hoří, nad ohněm pozvolna černaj špekáčky a je krásnej letní večer. Ale jak tak koukám po své velitelce, které klečím u nohou, večer ještě nekončí…

Ilustrační fotky bohužel s textem v podstatě nijak nesouvisí, pokud si ale ctěná čtenářko chceš v takto tématickém fotoseriálu zahrát, stačí se ozvat…

Článek Velitelka tvrze se nejdříve objevil na DARKPRESS.