Dearmouring je metoda osobního rozvoje a práce s tělem, zaměřená na odstraňování „brnění“ – vnitřních bloků a napětí, které se mohou usadit ve svalech i psychice. Toto slovo „brnění“ (angl. armour) se často vztahuje k reakci těla na stres a emoční zátěž, jež se projevuje ztuhlostí, chronickým napětím a sníženou citlivostí. Cílem dearmouringu je pomocí doteku, dechu a emoční práce navrátit tělu přirozenou volnost, pocit uvolnění a hlubší propojení s vlastními emocemi.
Historie a vývoj (Wilhelm Reich a počátky kontroverze)
Základy teorie „svalového krunýře“ položil psychoanalytik Wilhelm Reich (1897–1957), který dříve spolupracoval se Sigmundem Freudem. Reich však přišel s vlastní myšlenkou „orgonové energie“, klíčové pro zdraví a sexualitu, čímž vyvolal kontroverzi. Konzervativní vědecká obec jej kritizovala, jelikož tato teorie nebyla dle tehdejších standardů ověřitelná. Přesto Reich upozornil na důležitou skutečnost: emoční zátěž se může otisknout do těla a projevit se nadměrným svalovým napětím či poruchami tělesného prožívání.
Z této koncepce vycházela později i bioenergetika (Alexander Lowen) a různé formy tělových terapií, mezi něž se řadí i dearmouring.
Wilhelm Reich (1897–1957) byl rakouský lékař, psychoanalytik a vědec, který patřil k nejvýraznějším a zároveň nejkontroverznějším postavám 20. století.
Princip dearmouringu v kontextu psychosomatiky
Dearmouring pracuje s předpokladem, že propojení těla a mysli je nedělitelné. Dlouhodobý stres, emoční rány či potlačené emoce způsobují nejen psychické obtíže, ale ukládají se i do svalů, fascií a celkové tělesné struktury.
Praxe dearmouringu má skrze práci s tělem (tlak, masáž, vědomé dýchání) uvolnit nejen fyzické napětí, ale i emoční bloky, což může přinést úlevu a hlubší pocit sebereflexe.
Průběh a techniky
Před samotným sezením si klient s terapeutem vyjasní záměr a hranice. Poté dochází k fyzickému uvolňování – kombinují se dotekové a masážní techniky, stlačování zatuhlých bodů a dechová cvičení. U mnoha lidí se přitom mohou objevit překvapivě intenzivní emoční reakce. Terapeut či průvodce by měl vytvořit bezpečné prostředí, aby se klient cítil podpořen a v případě potřeby mohl projevit náročné emoce (pláč, třes, vztek či radost).
Emoční reakce a jejich zpracování
Součástí procesu je právě uvolnění potlačených pocitů. Pokud se dlouhodobé napětí z těla začne uvolňovat, mohou se vynořit staré emoční obsahy spojené s dřívějšími traumaty či nevyřešenými vztahy. Terapeut pomáhá s průchodem těmito stavy, nabízí uklidnění, podporu a možnost následné integrace.
Jakmile se emoce uvolní a člověk si je procítí, bývá výsledkem jak fyzická, tak duševní úleva.
S jakými typy dearmouringu se můžete setkat
V zásadě se rozlišuje vnější a vnitřní dearmouring:
- Vnější dearmouring – Práce se svaly a fasciemi probíhá na různých částech těla (záda, šíje, ruce, nohy). Některé principy lze částečně najít i ve fyzioterapeutických nebo myofasciálních technikách, kde cílené uvolňování svalů přináší pozitivní výsledky.
- Vnitřní dearmouring – Například v některých tantra salonech se objevují metody zasahující i do intimních oblastí: de-armouring jóni (vaginální), anální dearmouring, de-armouring ústní dutiny či „krku“ a de-armouring penisu.
Tyto techniky pracují s předpokládanými „energetickými bloky“ v těle, ale v klinické medicíně se nevyužívají ani neuznávají jako standardizovaný postup.
Přínosy a rizika
Dearmouring může nabídnout úlevu od fyzického a emočního napětí, dovést k hlubšímu propojení s vlastním tělem, nebo pomoci uvolnit staré, nevyjádřené emoce a stres. Současně však hrozí riziko, pokud se průvodce nevěnuje bezpečným a etickým postupům – zejména u vnitřních, intimních metod může jít o citlivou zónu, u níž je snadné překročit osobní hranice.
Proto je důležité mít dostatek informací, ověřovat si kompetence a styl práce terapeuta, obzvlášť u „vnitřních“ a ezo variant, které postrádají medicínskou oporu.
Pro koho je dearmouring vhodný
Dearmouring zaujme ty, kdo hledají intenzivní cestu k uvolnění v těle i emočním prožívání. Může sloužit jako doplněk psychoterapie nebo fyzioterapie, či se stát součástí většího osobního či duchovního růstu. Lidé bojující s akutním traumatem či vážnějšími psychickými potížemi by však měli nejprve zvážit práci s odborným terapeutem, aby se vyhnuli nežádoucímu emočnímu zahlcení.
Vědecký versus ezo pohled
Wilhelm Reich ve své době představil koncept orgonové energie, který byl (a stále je) vnímán jako nevědecký.
Navzdory tomu se idea, že tělo odráží psychické rozpoložení a může trpět „brněními“ nevyjádřených emocí, časem částečně stala předmětem zájmu psychosomatiky, fyzioterapie a neurobiologie.
„Vnější“ dearmouring lze do jisté míry připodobnit k fyzickému uvolňování spasmů a myofasciálních blokád, což má reálné neurofyziologické efekty.
Pokud však jde o intimní a vnitřní formy – de-armouring jóni, anální dearmouring, de-armouring ústní dutiny/krku či de-armouring penisu –, ty se vyskytují v ezo sféře a klinická medicína je nepovažuje za oficiální terapeutické postupy.
Závěr
Dearmouring může být velmi uvolňující a přínosný způsob práce s tělem pro ty, kdo chtějí uvolnit ztuhlost a prozkoumat potlačené emoce. Každý si sám volí, zda ho pojme spíše z psychosomatického pohledu s důrazem na fyzické uvolnění, nebo zahrne i duchovní a energetické prvky. Důležité je zůstat obezřetný, dbát na bezpečnost a zdůrazňovat respekt k vlastním hranicím.
Zdroje / literatura
- Reich, W. (1933). Charakterová analýza. (Základy koncepce svalových „brnění“)
- Reich, W. (1942). The Function of the Orgasm: Sex-Economic Problems of Biological Energy. (Orgonová energie a kontroverzní teorie)
- Lowen, A. (1975). Bioenergetics. (Rozvoj tělových přístupů navazujících na Reichovu práci)
- Porges, S. W. (2011). The Polyvagal Theory: Neurophysiological Foundations of Emotions, Attachment, Communication, Self-regulation. (Neurofyziologické vysvětlení stresu a emocí)
- Rolf, I. P. (1977). Rolfing: The Integration of Human Structures. (Myofasciální práce s tělem)
Poznámka k uvedeným zdrojům: Níže uvedené publikace se zaměřují na historické nebo teoretické aspekty práce s tělem (bioenergetika, psychosomatika), případně na neurofyziologii stresu. Neposkytují přímou podporu pro tzv. vnitřní dearmouring, který zůstává doménou ezoterické (alternativní) praxe. Pro obecné pochopení, odkud se myšlenka „brnění“ vzala a jak se tělo a psychika ovlivňují, však mohou být užitečné.
Co vy na to?
