Dvě související témata:
Intuice vs logika.
Hara linie, linie záměru a cíle.

Intuice – pocity, emoce

Intuice, někdy označovaná za šestý smysl je nám vrozená. Pokud se s ní však od mala aktivně nepracuje nebo je dokonce, jak je v naší západní kultuře stále ještě rozšířené, aktivně potlačována, neumíme s ní pracovat a využívat ji, nebo jen velmi omezeně.

Nejspíše znáte historky o místech, která zasáhlo Tsunami. Prakticky žádná volně žijící zvířata při tom nezemřela, všechna která mohla, tak v předstihu zmizela do bezpečí, aniž by které z nich dostalo varovnou sms. Jak je to možné? Přesně takhle to funguje. A prakticky každý to zná, že má občas z někoho, nebo z něčeho divný pocit, někdy opravdu hodně silný, i když to nedává žádný logicky smysl.

Také jste nejspíše alespoň něco málo slyšeli o funkcích pravé a levé mozkové hemisféry, o logice a emocích. Fungují každá za sebe, ale prolínají se. Když máte o někom negativní reference a zároveň z něho máte divný pocit, nepůsobí na vás dobře, nejspíše k němu nepůjdete.

Když máte o někom kladné reference a zároven z něho máte příjemný pocit, působí na vás dobře, nejspíše k němu půjdete. Vše je ve shodě, tak není co řešit. Pokud tedy nejste moc slabé a nenecháte se tzv. Ukecat. Nojo, ale co když jsou reference dobré a pocit špatný, nebo obráceně, špatné reference a dobrý pocit. Čemu dáte přednost? Co vyhraje? A dilema je na světě. A není na to zcela jednoznačná univerzální rada. Jsou situace, třeba řešení matematické úlohy, kde řídit se pocitem nebude ideální přístup. A pak jsou zase situace, třeba vztahy, kde zase nebude ideální, pokud bude mít hlavní slovo logika. I když s tím nemusí každý souhlasit.
Osobně si troufnu říct i napsat, že bych při rozhodování s kým se domluvit a ke komu jít, dával přednost intuici a svému pocitu. Pokud řeším s kým spolupracovat, koho si pouštět k tělu, komu co říkat, nikdy nepoužívám logiku.

Vždy má při rozhodování hlavní slovo intuice a jak na mě ten člověk působí. No a pokud se chcete vyhnout ještě třeba nezvládnutému umění říkat ne a vše si trochu zjednodušit. Nechte si doporučit více riggerů, kterým napsat a ideálně od více lidí. A nejen doporučení typu ten je bezpečný a v pohodě, ale i co nabízí, jak váže a proč. Hledejte shodu doporučení a dále už se řiďte vaším pocitem z popisu toho kterého, z jeho sebeprezentace na vlastním profilu, jak na vás působí jeho práce, jaké píše informace do popisků a jak odpovídá v komentářích a ve finále jak na vás bude působit, když už se odhodláte mu napsat, případně se sejít před vázáním.

Co když se před vázáním sejít z různých důvodů nejde, nebo co když jste se potkali třeba na jamu?

Zkrátka si začnete povídat s tím, že pak půjdete rovnou vázat a jen si domluvíte co a jak. I to může být ok, pokud je vše ok. Ale co když není, co když vám něco nesedí, co když se na to necítíte a nemusí to mít žádný logický důvod, to že nechcete protože to tak prostě necítíte je dostatečně validní a není třeba si to logicky obhajovat, ani vymýšlet logickou výmluvu.

Za sebe můžu říct, že to prostě nejde necítit, že ten druhý je do toho nadšený a nebo má pochybnosti, případně se mu nechce. Ale tak to nemá každý a pak je to prostě potřeba si to říct. Osobně se jen velmi výjimečně s někým scházím dříve, než přímo před vázáním. Ne že bych to někomu chtěl doporučovat, ale vzhledem k více okolnostem, je to pro mě šikovnější. Nejde jen o čas samotný, nebo o to, že mnoho slečen za mnou dojíždí z jiných měst. Jde i o to, že jsem si zařídil, aby mi nepsaly ty, se kterými si nemáme vzájemně co dát v provazech. Pokud tak někomu o vázání napíšu, nebo někdo mně, už jen z toho faktu vím, že z toho něco zajímavého a přínosného bude. Samozřejmě to má i výjimky, ale jsou velmi řídké a jen mi potvrzují pravidlo.

Domlouvání detailů před session už tak není o tom jestli, ale pouze jak. Jsem si ale vědom, že to nemusí být někomu příjemné a tak bych samozřejmě žádost o schůzku předem nikdy neodmítl. Plus používám a to doporučuji každému riggerovi a to především při vázání s někým novým, i přímo na místě před vázáním, kdy už to vypadá jako tutovka: zmínit, že i přes všechno úsilí a domluvu a čas, je nejen v předstihu, ale i na místě těsně před začátkem, po začátku, nebo úplně kdykoliv během session uplně v pořádku říct, že nechcete. Buďto ani začít, nebo pokračovat dál. Mělo by to pro pocit vzájemné pohody zaznít i když je to možnost spíše jen teoretická a mělo by to zaznít a zaznívat pro obě strany.

Proč? Abychom i my riggeři s tím byli vnitřně v pohodě, že se to může stát a pokud se to stane, je to v pořádku a není to důvod být naštvaný, uražený, agresivní. Pokud váš vázací partner má tak silnou emoci, kvůli které se rozhodne skončit, nebo ani nezačínat, není na místě jakékoliv přemlouvání, ani nucení do vysvětlování. Je fajn dát prostor o tom mluvit, ale nenutit ani do toho. I samotný fakt, že se na to necítí a nechce, by zkrátka měl být dostačující.

Hara linie – linie záměru a cíle

Všichni fungujeme v našem fyzickém těle a každý ho tak nějak známe. Většina z nás taky někdy slyšela, at už v pozitivním slova smyslu, díky různým léčitelům a východním filozofiiím, nebo v negativním slova smyslu, díky tzv. Ezopíčám, o těle energetickém. To funguje o dimenzi hlouběji a pracuje se zde s aurickými poli a čakrami. Ať už  omu kdo chce říká jakkoliv, věří, nebo nevěří, dají se na této úrovní účinně hledat a léčit různé psychické i fyzické poruchy a problémy. A mnohdy o dost efektivněji, než na těle fyzickém.

Když pak jdeme ještě o další kvantový skok dále, ještě o jednu dimenzi hlouběji, dostaneme se na tzv. Hara linii.

Fyzické tělo je velmi složité, energetické tělo a systém aury a čaker už méně, ale pořád toho není málo. O Hara linii se mluví jako o linii záměru a cíle. Zde jsme nejhlouběji ke své podstatě a k tomu proč jsme tady. Linie je jednoduchá, probíhá středem těla ze země nahoru a kousek pod pupkem se na ní nachází silné energetické centrum, kterému se říká spodní Dan Tien.

Tento bod není žádný imaginární konstrukt a mj. přesně odpovídá místu, kde se v těle kříží všechny fascie.(pojivové tkáně těla – vazy, šlachy, obalové blány svalů a dle některých studií sem spadají i kosti, jako zvápenatělé fascie). Je to tak zároveň i biomechanický střed těla. Pracují s ním mnohá bojová umění, je to centrum soustředění a hromadění energie, na léčení i na boj, je to ale i centrum naší stability, fyzické, psychické i energetické. Zde se dají léčit ty nejhlubší problémy, které se na těle fyzickém ani energetickém vyřešit nezvládnou. Není ale mnoho lidí, kteří to umí a kteří na to mají. Informace a znalosti na tohle nestačí.

Proč ale celou hara linii zmiňuju a popisuju? Je to právě kvůli její funkci, kdy se každému z nás spolu s ní, formuje náš cíl a náš záměr. A následně pak vše, co děláme. Tady je prapůvod toho, proč zrovna my, děláme zrovna tohle a zrovna takhle a s jakým záměrem a cílem. Záměr a cíl. Tahle dvě slova bychom měli používat i při domlouvání každé session. Tahle dvě slova bychom měli používat vlastně při každém domlouvání se s někým.

Když se nad tím zamyslíte opravdu do podstaty významu těch slov, tak zjistíte, že to je vlastně celé, o co tady jde. Nejde o to, že vám někdo uváže single, nebo nějaký harnes, nebo vás bude bít, škrtit, hladit, řezat a pálit. To jsou jen detaily a o ně vlastně v podstatě nejde. Jsou jen nástrojem. To o co tady jde je právě záměr a cíl se kterým to někdo provádí. Kdo, s kým a proč.

Vždyť je to vlastně tak jednoduché. A nebo není? Hm? Když si dva lidé nejprve vzájemně vyjasní své záměry a cíle a zjistí, že mohou najít společnou cestu, tak vše ostatní jsou už jen a pouze detaily.

Pokud někdo překročí vaše hranice proto, že má úplně jiný záměr a cíl vzájemné interakce, než vy, byla to chyba komunikace, nebo je k.kot. A vy takové překročení vnímáte, aniž si to musíte logicky uvědomit, pocitově mnohem hůře.

Pokud někdo překročí vaše hranice omylem, i když máte oba stejné záměry a cíle vzájemné interakce, může to být také chyba komunikace, nebo prostě omyl. Zapomněl. Neuvědomil si. A vy takové překročení vnímáte, a opět aniž si to musíte logicky uvědomit, tak pocitově většinou o dost lépe. Většinou. Tohle je jen princip. Každý z nás má své bolístky a křivdy a nešvary. Někdo je velmi zraněný, někdo je prostě jen vztahovačný. Někdo mávne rukou nad tím, i když někdo poruší vše na čem se domluvili a řekne si, že je to prostě k.kokot a někdo zase i za drobný omyl následovaný omluvou a snahou o nápravu dokáže podat trestní oznámení. V komunitě jsem se setkal s několika kontroverzními kolegy, o kterých kolovalo nebo i koluje nemálo negativních zpráv o porušování consentu a překračování hranic, jak udělali nebo dělají tohle a tamto.

Zároveň ale je taky plno slečen s nimi spokojených a v podstatě to samé si chválí a užívají. A kde je tedy ten problém? V mnoha případech se jedná o dost kontroverzní praktiky, jakoby tedy celé naše vázání nebylo takové, ale dá se jít ještě dál. A je to tedy špatně, že to dělají? Vy je někteří třeba děláte taky, já sám taky. A jaktože tedy, když se dá říct, že je třeba děláme všichni, nebo většina z nás, tak jen někteří s tím mají problémy a koluje o nich, že porušují hranice? No samozřejmě, ten problém není v tom, co dělají, ale s kým to dělají a že se to dostatečně dobře nevykomunikovalo.

Tohle se všude učí při základech domlouvání hranic. Na čem jste se předem nedomluvili, že ano, to prostě nedělejte, i když máte pocit, že by to mohlo jít. Pokud chcete, domluvte se na to na příště. To ale znamená, řešit před každou session obsáhlý seznam aktivit a zaškrtávat co ano a co ne? At už na papíře, nebo jen slovně. Pro začátečníky je to super a používají to i mnozí pokročilí a není na tom vůbec nic špatně. A vlastně se to dá i doporučit. Je to šikovná berlička pro každého, kdo to neumí lépe. A je stokrát lepší nechat před každou první session vyplňovat formulář kolikrát delší než na jednu stránku, než pak něco posrat a udělat nechtěně.

Sám jsem to ale nikdy nepraktikoval, upřímně je mi to osobně uplně brrr, proti srsti. Ale proč to tak mám? A proč, i když jsem o tom už hodněkrát přemýšlel, zatím nemám hotový koncept, jak svoje metody efektivně a bezpečně předávat dál? Je to právě zde řešené povědomí o Hara linii, o záměru a cíli. Znáte ten pocit, když se zamilujete a nemusíte si nic říkat a domlouvat a specifikovat, prostě to oba cítíte, je to tam a je to super? Tak v principu něco podobného je, když se potkáte s někým v provazech, kde vůbec nemusí jít o lásku, ač klidně může, ale prostě jste spolu na stejné vlně a oba
máte stejný záměr a cíl. Pak taky není třeba řešit co ano a co ne, prostě to víte a vidíte, že a co ten druhý chce. Ale upřímně, s kolika lidmi se tohle povede? Kolikrát se to stalo vám, kteří vážete dlouho a vázali jste s mnoha i desítkami, nebo stovkami partnerek? A i když se to povede, tak nekomunikovat hranice je vždy risk. A ve všech těch ostatních případech je to uplně bez debat.

Nebudu a nechci tady nikomu radit co dělat a nedělat v domlouvání hranic. Zkuste tomu všemu ale jít naproti tím, že si nejdříve vyjasníte své záměry a cíle. A buďte upřímní. Řekněte si, o co vám doopravdy jde. Sdělíte si tak mnohem, mnohem více, než domlouváním detailů. Více jak k session, tak vzájemně o sobě. Prostě celá session bude mít uplně jinou energii a náboj, když budete vázat s někým, kdo je sadista a užívá si vaši bolest, slzy a utrpení. Jinou energii a náboj bude mít session s někým, kdo se chce mazlit, hladit vás, užívat si vaši blízkost, vidět vaše intimní partie a sahat na ně.

Uplně jiné to bude, když si chce jen technicky trénovat úvazy a nechce vlastně žádné hluboké emoce způsobovat ani vám, ani sobě. Cílem taky může jen estetika, prostě chce hezké fotky. A nebo si chce užít společný čas, zablbnout si, zasmát se. A nebo přijdete vy s tím, že potřebujete session jako terapii na své psychické problémy. Nebo ji potřebujete jako předehru, a potom chcete pořádně ohnout. Vždyť tohle vše se stává a vše je v pořádku, když to tak chtějí oba, ať už se na tom tak domluví předem nebo ne. Ale upřímně pánové, asi jste už slyšeli, že koule máme sice každý dvě, ale ani jedna není křišťálová. A nejsnadnější způsob, jak zjistit co nevím, je se zeptat. Někdo musí přímo, někdo může nepřímo, ale je tak nějak fajn to dopředu vědět.

Vše výše uvedené jsou jen příklady a nemusí to být vždy striktně jen to, či jen ono. Ale  zamyslete se nad tím. Když máte tohle dopředu vyříkané, o co vám jde, co nabízíte, co poptáváte, je toho už předem tolik vyřešeného. Jen je třeba si dát pozor na to,že to o co komu jde se může lišit session od sesion a taky od vázacího partnera. Někdo rád v provazech sex, ale nechce ho s váma a nebo ho s váma nechce tentokrát. Stejné je to s nahotou, s bitím.. Může být jiná  álada, změna životního partnera a hranic co mohou s jinými. Pokud máte s  kýmkoliv cokoliv již vykomunikované, tak pamatujte jen, že není dobré se jen spoléhat na to, že se vás rigger vždy na vše zeptá znovu a pokud máte něco jinak, říkejte to aktivně samy rovnou a ideálně ne až na místě, ale předem. Ne každý má rád překvapení a může se těšit na to něco s vámi a když až na místě zjistí, že to či ono dneska nepůjde, může to i zkazit náladu někomu. No a následující odstavec jsem vlastně vůbec nenapsal.

Umění je o porušování hranic. O jejich velmi dobré znalosti a porušování záměrném. A neplatí to jen v estetice. Když si s někým vše vyříkáte, a víte co přijde a co nepřijde, kde pak je to napětí? Kde je ta nejistota a strach, co se bude dít? A teď čemu dát přednost? Vždy, nebo jen dnes. Proč mnoho lidí vyhledává náhodný sex s někým, koho viděli poprvé, ale s kým je tam chemie a chtíč a touha? A neřeší následky, jen si užijou. Někdo zase dá přednost domácí jistotě a partnerovi, se kterým je už sehraný. No a někdo to střídá. A v provazech to může být podobné. A troufám si tvrdit a většina z nás se na tom shoduje, že v málokteré komunitě je pro ženy tolik bezpečno, jako právě v té naší.

Málokde se tolik dbá na bezpečnost a každý provozovatel prostoru a pořadatel akcí si to hlídá a vzájemně spolu komunikujeme, pokud se objeví někdo problémový. Proto dbejte na prevenci každý sám za sebe, ale zůstaťe zároveň v klidu a užívejte si všechny ty krásné emoce a zážitky, které nám provazy poskytují.

Článek Umění říkat ne a základy osobní bezpečností 2.díl se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Obsah je koncipován pro shibari (bdsm) komunitu, ale v principu je použitelný i pro fotomodelky při domlouvání focení s novým fotografem a nemálo z toho lze použít i při domlouvání prvního rande po předchozím on-line seznámení.

Každé jedno z uvedených doporučení může mít efekt a zvýšit vaši bezpečnost reálně i pocitově. Při jejich dodržování se však řiďte i vlastní intuicí a pocitem. Není nezbytné vždy dodržet vše a ani dodržení všeho není zárukou. Inspirujte se a vezměte si z toho pro sebe, co uznáte za vhodné.

Prosím, nespoléhejte se slepě na dobré reference, i když jich mohou být desítky. Nespoléhejte se na to, že jdete k někomu veřejně známému. Každý je individuální a každý predátor, násilník i vrah to jednou udělal poprvé. Nespoléhejte se na dobrý pocit z toho, jak jste si spolu psali. A nespoléhejte
se ani na to, že jste třeba silní, trénovaní a ozbrojení. Vše níže uvedené jsou preventivní kroky, mají minimalizovat potenciální nebezpečí, mají odradit agresora od záměru a co bude ale nejčastější, slouží vám pro vaši pohodu a klid.

Session si chcete užít a ne se strachovat, co kdyby…

Žijeme v jedné z nejbezpečnějších zemí světa a můžeme také směle říct, že nekonsensuální násilí, když k někomu jdete vázat nebo fotit, by bylo spíše výjimkou, rozhodně ne pravidlem. Nejde ale jen o to, co se stane, nebo nestane, ale i o naši psychickou pohodu. Pokud jdete k někomu poprvé a případně i podruhé, potřetí….

1. Vždy mějte jednu osobu, která bude vědět kam a za kým jdete, co tam budete dělat, od kdy a do kdy.

Může to být kamarádka, partner, sourozenec, rodič, spolubydlící… (I např. recepční na hotelu je lepší než nic, tam však odpadne většina kroků a omezí se to na ideálně písemně předanou informaci kam jdete a kdy se máte vrátit a pokud by se tak nestalo, telefon na sebe a pokud by se po čase návratu nedovolal, může být jediným, kdo má možnost zavolat policii.)

Samozřejmě je ideální, když je onou osobou silný chlap s pistolí u pasu s černým pásem v karate, s rychlým autem před domem, bydlící nedaleko a chodící pozdě spát. A přesně tohle je taky nejčastější výmluvou těch, kdo si nedomluví nikoho, protože každý koho znají by je jen těžko zachránil. Omyl. Každý má telefon a každý zná číslo 158. A pokud tam někdo zavolá a popíše
situaci, hlídka to vždy pojede řešit. Ale musí vědět kam jet a kde vás tam hledat.

Dotyčná osoba by proto od vás měla mít, a ideálně písemně, jméno a adresu toho, za kým jdete, jeho telefon, web nebo profil na sociální síti. Pokud jste dostali speciální popis místa, patro, dveře, cokoliv specifického, předejte i toto.

2. Pokud můžete, zapněte si vzájemně sdílen polohy na telefonu.

3. Pokud můžete, mějte zapnuté i ovládání hlasem a telefon před session nechte tam, kde vás uslyší.

Nechci nic přivolávat a zatím nevím, že by se to stalo, ale pokud jste s riggerem jen sami dva, zůstanete v závěsu a jeho stihne jakákoliv závažná zdravotní indispozice… nechcete tam viset a začít “vonět“ do doby, než jeho nebo vás začne někde náhodou postrádat a hledat.

4. Domluvte se dopředu, že ideálně zavoláte, nebo minimálně napíšete zprávu hned jak dorazíte na místo a potvrdíte, že je vše ok.

Před prvním vázáním se prakticky vždy nejdříve povídá a váže se tak až později. Druhou zprávu, můžete být domluvení, že pošlete nebo zavoláte těsně před začátkem vázání. Třetí potom až bude dovázáno a vy zpátky ve své hlavě. A poslední až budete v pořádku venku, v taxiku, doma.

Domluvte si i orientační časy, např. jdeme vázat, bude to trvat hodinu až dvě a potom se ozvu. Ještě si povídáme, půjdu domů cca za hodinu, dám ti pak vědět, pokud se to protáhne, tak dám vědět taky.

Nechoďte telefonovat na wc, zavolejte přímo před ním a nahlas říkejte např. „Jo, našla jsem to v pohodě, byly to fakt první dveře v pravo. Ano je v pohodě a má tu navíc hezkýho pejska. Jasně dám ti pak vědět, že mě nezabil. Hahaha. Proč je tohle důležité? Dává to dotyčnému jasnou informaci, že někdo ví, kde jste a pokud nedáte vědět, bude vás tam někdo hledat.

Pokud vám něco na tom druhém i jen trochu nesedí, budte o to více striktní v dodržování výše uvedených bezpečnostních kroků. Pokud by na vás někdo něco chystal, nebo se rozhodl že … odradíte ho i jen od těchto myšlenek hned z kraje.

5. Fotografie, videa

A posledním bodem je vlastně jediný, který zahrnuje potenciální nebezpečí i po odchodu domů. Jsou to pořízené fotografie, případně videa. Fotky ze session má většina riggerů i modelek ráda, jsou památkou, vzpomínkou, uměním a někdy i cílem proč se váže. A vůbec tak nechci nikomu říkat, ať se nefotí. Byl bych tím, jako fotograf, sám proti sobě. Doporučuju si však dopředu zvážit a domluvit, zda budete chtit, aby s tímto konkrétním člověkem vznikly i fotografie, kde bude vidět a poznat váš obličej, fotografie, kde budou vidět intimní partie, případně oboje najednou. Pokud se např. domluvíte, že se takové záběry pořídí, ale nebudou se zveřejňovat, je to dále již jen na serioznosti riggera, fotografa, zda to dodrží a zda vás s nimi nebude chtít případně vydírat.

Rady se týkají především začínajících mladých slečen, které často ještě nemají uplně jasnou představu o svém budoucím profesním životě a existence takových záběrů v rukou někoho cizího pro vás pak v budoucnu nemusí být příjemná. Proto i vy, které takové fotky chcete a i je chcete s dodatečnou cenzurou zveřejňovat. Vybírejte si, s kým je fotíte a pokud vám to s někým konktértním nebude příjemné, nepřistupujte na jejich pořizování.

Extrémem, který se však nedávno stal i u nás, naštěstí ne v shibari komunitě, ale pachatel byl “jen“ fotograf, bylo nahrávání slečen při focení i převlékání na skryté kamery. I když se to dělo opakovaně a tyhle negativní zkušenosti některé fotomodelky měly i a je zveřejňovaly, dotyčný fotil dál a dělal to dál a jestli neumřel…

Budete-li právě vy pro někoho motivací začít s provázky, předejte krom doporučení ke komu jít, i tyhle informace. Možná je nebude nutně potřebovat u toho, za kým ji pošlete, ale podruhé už třeba půjde někam jinam sama. Pokud jste riggeři a přijde k vám slečna ze které máte pocit nervozity, uklidněte jí dotazem, zda už dala někomu vědět, že je na místě a pokud by nikoho takového neměla, doporučte jí, at ještě operativně někomu alespon napíše kde je. Možná nemá žádné zkušenosti a to že se zajímáte o její bezpečí může i pomoct prolomit ledy. A aby to nevypadalo, že jí varujete sami před sebou, stačí u vést i třeba jen ten příklad, že co když vás postihne náhlá zdravotní indispozice.

Vše uvedené se zatím týkalo bezpečnosti vázaných a z naprosté většiny žen. Málo diskutovaným tématem je však i bezpečnost riggerů a zde především mužů. Proč to vůbec zmiňuju? Jak by jim mohla slabší ženská ublížit? No… použiju citát.

Síla žen spočívá v tom, že se prezentují jako slabé pohlaví. (J. Frolík)

Sám ho rád používám při výuce sebeobrany pro ženy, kdy tohoto faktu mohou velmi efektivně využít. Stejně tak ho ale mohou, pokud by chtěly a měly k tomu důvod, nebo záminku, efektivně zneužít. Nejsem právník a tuhle oblast naší bezpečnosti se tak teprve snažím zmapovat ve spolupráci s fundovanějšími. Nemůžu tak ze své pozice poskytnout zatím asi žádnou radu a zmiňuji to spíš jen jako námět k zamyšlení a diskusi a zkrátka… být si toho vědomi.

Žena je teoreticky v potenciálním nebezpečí po celou dobu návštěvy u riggera. Nebezpečí pomíjí, jakmile odejde. S výjimkou případného zneužití pořízených fotografií, nebo videí. S tím, co se ale při session a kolem ní děje, se všichni často pohybujeme v šedé zoně. Vše je o domluvě a pokud vše proběhne k oboustranné spokojenosti, mělo by to tak zůstat i nadále. Pokud ne, mělo by se vše vyříkat. Na místě, nebo i později. Ale co když to selže? Co když nastane nedorozumění, problém a vyříkat se nepovede. A ať už se ve skutečnosti stalo něco nezáměrně proti vůli, nebo nestalo, je to slovo proti slovu. Bez důkazů a na základě jedné výpovědi asi nikoho neodsoudí, ale víte sami dobře, co dokáží s dobrým jménem udělat i jen storýčka na instagramech, nebo ústní předávání dále. I tohle může hodně ublížit. I tohle může být nástrojem msty.

Pokud se toho někdo bojí, váže jen na jamech, nebo za přítomnosti dalších osob, svědků. Jakékoliv vázání o samotě totiž výše zmíněné riziko vždy ponese. Nedá se to ošetřit ani podpisem smlouvy, ani natočením videa se souhlasem a schválením. Vše z toho jde později napadnout, že bylo realizováno pod nátlakem. A pozor 100% bezpeční v tomhle ohledu není ani vázání s životní partnerkou, manželkou. I tam se může stát nedorozumění a následné obvinění i ze msty. Jedinou možností, jak se pak případně bránit a která se tak nedá než doporučit, je po každé session s někým novým a často i ne jen s novým, konzultovat co se dělo formou chatu. Tohle je doufám pro každého standardem, že se ptá, zda dorazila domů v pořádku, pokud jí sám neodvezl a zda je i druhý den ok a případně požádá o zpětnou vazbu až se vše uleží. A tohle vše je šikovné si nenechávat jen uložené v historii chatu. Ta po případném zablokování druhou osobou, není dostupná. Ale udělat si ze všeho
screeny. Pokud bylo vše v pořádku a z vaší konverzace to je jasně patrné a druhá strana si někdy někdy třeba po půl roce nebo roce rozmyslí, že vlastně nebylo, máte alespoň něco v ruce. A tohle platí i pro druhou stranu.

Stalo se vám něco bez souhlasu? Ale jste prostě otrlé, neřešíte to, vyříkáte si to v chatu a tím je to pro vás uzavřené. Pokud je dotyčný fakt “hovado“, pravděpodobně nebudete jediná. A když bude pak někdo chtít podpořit svou stížnost i svědectvím někoho dalšího, možná přehodnotíte, že to není třeba řešit. Ale bez důkazů je to zase jen tvrzení proti tvrzení a i když vás bude víc, tak s něčím v ruce je vždy šance větší.

Red Flags

V principu jsou na obou stranách stejné. V první řadě, ač to někdo může zpochybňovat, je naše vlastní intuice. Pokud nám u někoho bliká červená kontrolka, neignorujte ji.

A ty zbylé byly, jsou a budou probírány vždy, když se řeší téma domluvání hranic. Je to neochota to vůbec řešit, odmítání snahy se na nějakých domluvit. Na jedné straně je to třeba: “Hele v pohodě, žádné hranice nemám, můžeš co chceš, jen mě nezabij a nezmrzač“. A na druhé straně to je např.: “Tak snad jsme dospělí.“ A nebo “Ode mě se ti bude líbit vše.“ Nezájem o zdravotní stav – fyzický i psychický a z něho plynoucí případná omezení. A vlastně absence tématu bezpečnosti při domlouvání obecně.

JENOMŽE…

U všech těchto zbylých je to sporné a je třeba se nejen slepě řídit tím, že splnil/a vše předepsané, ale taky jaký z toho máte vy sami pocit.

A jdeme ještě dál. Co když máte pocit uplně super, ať už vše co je třeba domluvit, tak se domluvilo a nebo nedomluvilo? Co když je ten druhý jen velmi šikovný manipulátor a prostě si vás namotal?

A to nepíšu proto, abych v každém vyvolal strach, ale abych poukázal na to, že vše zmíněné a diskutované, má svůj význam a svou váhu, ale nejde z toho nic brát vždy dogmaticky. Ani red flags, ani všechny rady a doporučení. Upřímně splnit všech pět bodů přesně jak jsem je popsal by mohlo působit až skoro komicky a troufám si říct, že to většinou nebude takhle striktně třeba. Přesto je dobré je mít na paměti a kdykoliv budete cítit potřebu, např. Kvůli nepříjemnému pocitu, víte po čem sáhnout. A zbývá tak jediné, co by se mělo dodržovat vždy, a to je ten někdo spolehlivý, kdo o vás ví, ví kde jste, a že mu dáte vědět, že jste ok.

…pokračování v druhém a třetím článku.

Článek Umění říkat ne a základy osobní bezpečností 1. díl se nejdříve objevil na DARKPRESS.