Než jsem vylovila z kabelky klíče, otevřel jste dveře a pustil mě dovnitř. Zavřel jste dveře a chvíli na mě koukal. Pohled to musel být opravdu žalostný. Nevěděla jsem,co si mám myslet, nepromluvil jste ani slovo. Vzal jste z mé ruky kabelku a odložil ji na botník. Potom jste mě objal a konečně jsem uslyšela Váš hlas:

„No, holčičko, takhle předstupuješ před svého pána? Mokrá, špinavá a ještě úplně prochladlá. A pozdě…“
Ačkoliv to měla být výtka, slyšela jsem ve Vašem hlase zřetelné obavy.
„Omlouvám se, Pane,“ nestihla jsem ani doříct. přiložil jste mi prst na ústa a konejšivě řekl: „Tiše, holčičko, teď pojď, sundáme z tebe tu maškaru a pokusíme se z tebe zase udělat lidskou bytost.“

Odvedl jste mě jako loutku do koupelny a začal mě svlékat. Mezitím jste začal napouštět do vany opravdu horkou vodu. vzduchem se linula jemná vůně vanilky. To je dost velká ironie, pomyslela jsem si. Zřejmě se mé myšlenky odrazily na výrazu mé tváře, protože jste se pohoršeně zeptal:
„Připadá ti něco k smíchu? Dneska budeš moje malá vanilková holčička. Musíme začít pěkně od začátku.“ „Jistě, pane, jak si přejete,“ řekla jsem naprosto pokorně.

Už zbývalo svléknout mi jenom spodní prádlo, čehož jste se zhostil s velkou trpělivostí. Každý kousek jste úhledně složil na židli u zdi. Potom jste mě vzal do náruče a ponořil do horké voňavé lázně. Až jsem sykla bolestí, jak moc horká ta voda byla. Ve Vašich očích se objevil záblesk potěšení. Přeci jen se Vaše sadistické já muselo alespoň trochu ukázat.

Vzal jste do ruky sprchu a začal mi namáčet vlasy. Do dlaně jste si nalil šampon a začal mi opravdu intenzivně drhnout hlavu. spláchnul jste šampon a vzal si pro změnu do ruky masážní houbu. Netušila jsem, co mě čeká. začal jste mi s ní bez okolků drhnout obličej. Mýdlo v očích pálilo a měla jsem plnou pusu hořké pěny. Až jsem začala prskat.

„No, no, holčičko. kdybys viděla, jak jsi ještě před chvílí vypadala, vůbec by ses mé péči nedivila.“

Pokračoval jste houbou na krk, ramena a záda a postupně mi se stejnou intenzitou drhnul i prsa. Tomu už jsem začínala přicházet na chuť. Bradavky jsem měla úplně tuhé a začala jsem potichoučku vzdychat.

„No vida, nakonec se to mé holčičce bude ještě líbit,“ smál jste se. „Postav se a otoč se čelem ke zdi, ať tě můžu pořádně umýt,“ rozkázal jste panovačně.

„Ano, Pane,“ pípla jsem zvedajíc se opatrně na nohy, abych ve vaně neuklouzla. Postavil jste se za mě a pořádně jsi mi drhnul záda a postupně i zadeček. Opravdu jste tlačil, aby se má pokožka dobře prokrvila. Zadečku jste věnoval opravdu mimořádnou péči.Vaše pohyby byly takové vláčnější. Zajel jste mi i mezi půlky, aby žádná část mé prdelky nezůstala ušetřená Vaší péče.

Najednou jsem ucítila ostrou ránu, která přistála na mé prdelce.
“ To bylo za pozdní příchod domů.“
Další rána
„To bylo za tvůj neupravený zevnějšek.“
Další rána
To bylo za to, že jsi ohrozila své zdraví.“

Na mokré pokožce vyzněl ten výprask úplně jinak. Rány byly ostřejší, štípaly jako čert. Otočil jste mě čelem k sobě a v rychlosti domyl zbytek mého těla. Trochu mě mrzelo, že jste se nezdržel na prsou ani na kundičce jako jindy. Mlčky jste mi pomohl vystoupit z vany a osušil mě ručníkem. Podal jste mi malou hromádku oblečení a řekl jen: „Vysuš si vlasy a přijď pak za mnou do obýváku.“

Otočil jste se ke mě zády a zmizel za dveřmi. Chtělo se mi plakat. Dnešní den jsem si opravdu představovala úplně jinak.

Na hromádce oblečení byly bezešvé bílé bavlněné kalhotky, jemné a měkoučké, takové, kterými se ráda rozmazluji, když vím, že nebudu předstupovat před Pána. Byla jsem z toho zmatená. Tohle není pánův styl… Přesto jsem neodolala. Přitiskla jsem si je k obličeji a s překvapením zjistila, že i ony voní jemně po vanilce. Pomalu jsem je oblékala a vychutnávala si ten krásný pocit hebkosti. Dalším kouskem oděvu byly huňaté podkolenky z nějakého mikroplyše s bílými a růžovými proužky. Natáhla jsem je na nohy a shrnula je okolo kotníků. Nakonec jsem si oblékla i huňatý růžový župan, který mě celou zahalil. Bylo mi krásně teplo, tělo jsem měla rozehřáté z horké koupele a oblečení mi pomohlo tento pocit udržet. V rychlosti jsem si ještě vyfoukala vlasy a konečně jsem pospíchala za Vámi, nejistá, co mě čeká…

Stál jste u okna a koukal se ven do nevlídného počasí.
„Víš, kde je tvé místo, maličká, ne?“ Zeptal jste se, aniž byste na mě pohlédl.
Urychleně jsem sundala župan a klekla si na kožešinovou podložku nedaleko sálajícího krbu. Kolena roztažená, ruce za zády, hlavu skloněnou. Starodávné hodiny v koutě monotónně odtikávaly pomalu ubíhající čas. Kolena mě začala tlačit, pozice s rukama za zády byla čím dál více nepohodlná. Také mě trápil fakt, že jsem svým chováním úplně pokazila dnešní večer, na který jsme se spolu tolik těšili, takže mě v očích začaly pálit slzy… Otočil jste se od okna a pomalu přišel ke mně. Uchopil jste mě za bradu a zvednul mou hlavu tak, abych Vám viděla do očí.

„Je ti jasné, že tvé dnešní chování nemohu nechat bez adekvátního trestu, že, maličká?“
„Ano, Pane, zasloužím si Váš trest, chovala jsem se nevhodně.“

Vzal jste mě za ruku a zvedl mě ze země. Odvedl jste mě k pohovce, na kterou jste se posadil. Významně jste se na mě podíval, jako bych byla hloupoučká nanynka, která neví, co se po ní chce. Urychleně jsem si lehla přes Vaše koleno, druhou nohou jste sevřel mé nohy a rukou jste mě pevně přimáčkl k pohovce, abych se nemohla ani hnout.
„Dostaneš sto ran, vždy po deseti. Vyplatím tě rukou, takže tvou bolest budu sdílet s tebou, jako důkaz, že to dělám nerad, obzvlášť dnes, měl jsem s tebou jiné plány. Vše si odpočítáš a po každé desítce mi poděkuješ. Rozumíš?“
„Ano, Pane“

Volnou rukou jste mi stáhl kalhotky a netrvalo dlouho, na mém pozadí přistála pořádná rána.
„Jedna!“ Vydechla jsem a v rychlém sledu za sebou jich přibylo dalších devět, doprovázených mým počítáním. Rozhodně jste se s tím nemazlil.
„Děkuji, Pane…“ pronesla jsem statečně, zatímco jste hnětl mé půlky.

„Takže můžeme pokračovat?“ Zeptal jste se věcně. Na mou odpověď jste ani nečekal a pokračoval v tvrdém výprasku. Nemohla jsem se ani hnout, držel jste mě opravdu pevně a můj zadek trpěl nepředstavitelnou bolestí. Sotva jsem zvládala odpočítávat jednotlivé rány. V přestávkách, kdy jsem Vám děkovala jsem přemýšlela nad tím, že Vám ta ruka snad musí upadnout. Když jsme se dostali k sedmdesátce, Zpozorovala jsem, že tempo začíná zpomalovat a i přestávky jsou delší. Moje prdelka už musela mít barvu jako ta od paviánů a Vaše ruka se s ní začala opravdu jemně mazlit. Bylo to moc příjemné. Lhala bych, že mě výprask nechal chladnou… Při každé ráně jsem se tiskla svojí kundičkou a hlavně klitorisem k Vašemu stehnu, doufala jsem, že si toho nevšimnete…

Při devadesáti už jsem solidně tekla. Jak z očí a nosu, protože bolest byla veliká, tak i z kundičky, protože se mi to tak moc líbilo…Děkuji, Pane, zavzlykala jsem, hladil jste mě, po zadečku a rukou, kterou jste mě původně přidržoval, jste mě začal hladit po vlasech. Najednou jste mě za ně chytil a mrazivě zašeptal:
„To není pro tvé potěšení…Ještě deset, ale opovaž se o mě dál otírat, jinak bude zle, maličká!“
„Ano, Pane a děkuji.“

Devadesátá první rána dopadla přímo do mého středu. Nebyla tak prudká, jako ty předchozí, ale kundička se mi po ní sevřela prudkou rozkoší. táhle jsem zasténala.
„Na něco jsi zapomněla, maličká, chceš to zkusit od začátku?“
„Ne, Pane, omlouvám se, devadesát jedna.“
„Líbí, že? Ale opovaž se udělat…“

Výprask pokračoval v tom smyslném pomalém tempu. Už neměl bolet, jen mě nesnesitelně vzrušit, bez možnosti úlevy. Plakala jsem jako malé dítě. Po poslední ráně jsem poděkovala mezi vzlyky a čekala, co přijde. Sundal jste mě z kolen a poslal zpět na místo. Klekla jsem si na podložku a strašně se styděla. Za pláč, za potřebu Vaší blízkosti,kterou jste mi odepřel, za svoji touhu, kterou jsem nedokázala ovládnout. Za to, že jsem pokazila celý večer…

Odešel jste z místnosti pryč a já zůstala na všechny emoce sama…

Ilustrace Pavel Černil

Článek Holčička se nejdříve objevil na DARKPRESS.

   Bavili se spolu minimálně, vlastně jen při běžných úkonech týkajících se chodu a údržby veškerých systémů. Nina už z toho byla těžce frustrovaná. Běžně byla dost komunikativní a už jí začínalo docela hrabat. Tohle byla fakt práce snů, jen co je pravda…
Jedno ráno už měla pocit, že zešílí. „Do háje, Lve, tohle už fakt nedám. Myslím, že by se ti nic nestalo, kdybys občas mluvil i o něčem jiném, než o stavu generátorů…“ S chutí by práskla dveřmi, ale žádné takové tam nebyly, tak jen vztekle odešla na své pracoviště. Dneska ji čekala práce v hermeticky uzavřeném skleníku, kde měřila rychlost rozrůstání se mycelia v beztížném stavu. Bavilo ji plout prostorem mezi regály s uzavřenými boxy plnými substrátů s různými druhy podhoubí.

   Najednou zaslechla klapnutí a krátké zasyčení při vyrovnávání tlaku v přechodové komoře. To bylo zvláštní. Lev tu za ní byl jen 2x. Že by se něco stalo? Otočila se ke dveřím. Podél konstrukce regálů se dostal už skoro k ní. Něco bylo jinak. Něco v jeho pohledu. Koukal se jí přímo do očí. „Nino… Vím, že nejsem žádný… lev salónů…“ zasmál se svému vtipu, „ale je mi jasné, že takhle to dál nejde.“ Nina na něj koukala s otevřenou pusou. Ale Lev už mluvil dál. „Vím přesně, co potřebujeme. Uvolnit se. Intenzivně.“ Najednou jí chytil za ruce, ona stále udiveně koukala do jeho temných očí. „Ale co chceš…“ pokusila se zeptat. Lev jí přiložil prst na ústa a začal vysvětlovat: „Nech to všechno na mě. Slibuju, že se ti to bude líbit.“

   Najednou měla strašnou chuť nechat ho, aby si s ní dělal, co chce. Cokoliv. Bylo jí jasné, že mluví o sexu. Podívala se na něj a začala si pomalu rozepínat zip své pracovní kombinézy. On jen zalapal po dechu, když viděl, že je pod ní nahá. „Je to pohodlnější,“ snažila se vysvětlit. Než se svlékla, sáhnul Lev pro něco do regálu za sebou. Najednou ji popadl za ruce, zvedl je nad jeji hlavu a širokou lepicí páskou je přitáhl ke kovové konstrukci regálu. „Co to, do pr…“ snažila se Nina vyděšeně protestovat, ale to už jí Lev kusem pásky přelepil ústa.
   „Uděláme to po mém, nebudeš litovat. I když se ti něco možná nebude hned líbit, nakonec mi poděkuješ a to doslova, rozumíš?“ Nezbylo jí, než přikývnout, kdo ví, co se tomu magorovi honí hlavou. Zároveň vyděšeně zjistila, že je opravdu hodně vzrušená. Prsa se jí zvláštně vznášela ve vzduchu, vlastně celá byla ukotvená jen za ty ruce. To bylo strašně zvláštní a vzrušující. Jinde by to nešlo a ten zážitek byl doslova kosmický.

   „Hmmm, moc pěkná podívaná, ale trochu to vylepšíme…“ zašeptal Lev jakoby pro sebe. Zvednul jí roztažené nohy hodně nahoru, skoro až k prsům a za stehna je přilepil široce roztažené kolem jejího těla těsně pod prsy. Natáčel jí ze strany na stranu a zálibně si svůj výtvor prohlížel.

   Jednou rukou jí pevně držel a druhou jí pleskl přes vyšpulenou zadnici. Nebyla to velká rána, v beztížném stavu by jí odpálil jak volejbalový míč, zatímco sám by se dostal daleko na druhou stranu. Ale stejně se jí pokožka zbarvila do tmavě růžové. Nemohl si nevšimnout, že je úplně mokrá. Neodolal a doslova jí vrazil do kundy tři prsty naráz. „Tak tobě se to líbí už teď, no to je fantazie…“

   Nina se zmohla na vyděšený pohled, ale nic jí to nebylo platné. Lev neomylně roztahoval její poševní vchod až do ní mohl strčit 4 prsty. Chvilku jimi klouzal dovnitř a ven. Zamyšleně uvažoval, co říkají lékaři ve vesmírném centru dole na zemi, když pozorují životní funkce, které snímají elektrody nalepené na Ninině těle. Nakonec přidal i palec a s použitím trochu větší síly jí nacpal do mokré kundy celou ruku. Začala se jí třást stehna a hlavou kroutila ze strany na stranu. Vytáhl z ní ruku a důkladně ji celou olízal. Pozoroval ji s labužnickým výrazem v očích. Nina zčervenala nečekanými rozpaky.
Lev se tomu jen zasmál a otočil se ke druhému regálu. Vytáhl z boxu několik různě velikých stahovacích pásek. Ty veliké obtočil okolo prsou a pevně utáhl. Zálibně si prohlížel svůj výtvor a přitom kroutil oběma bradavkami. Nina pod lepící páskou vydávala neartikulované zvuky a z očí jí vytryskly slzy. Potom vzal menší pásky a utáhl s nimi naběhlé bradavky

   Tou dobou už byl Lev sám kurevsky vzrušený. Přemýšlel, co s tím. Bez gravitace se jakýkoliv pohyb stává sám o sobě velkým dobrodružstvím. Rozepnul si kombinézu a stáhnul ji až k botám. A v tu chvíli ho to napadlo. Aby si zajistil alespoň nějakou stabilitu, omotal rukávy kombinézy okolo konstrukce, která byla pevně zakotvená v podlaze. Sám byl poprvé v životě pevně připoután.

    Ocas měl naběhlý jak nikdy. Zřejmě to měla částečně na svědomí chybějící gravitace, protože jinak si to nedovedl vysvětlit…strčil do Niny na chvilku zase tři prsty, ale jen proto, aby si nabral krapet její vlhkosti. V zápětí je začal cpát do jejího vyšpuleného análu a trochu jej zvlhčil. Následně jí pevně chytil za obě půlky a pomalu do ní začal zasouvat svůj ocas. Čekal odpor, ale svěrač trochu povolil a on se dostal dovnitř až nadoraz. Myslel si, že Nina bude brečet, ale evidentně byl anální styk její oblíbenou praktikou. Lev se začal opatrně pohybovat. Byl by jí rád ošukal naprosto zběsile, ale podmínky ho dost omezovaly. Přesto, toho půl roku, co tu byli, se podepsalo na jeho výdrži. Sklonil se a začal kousat Nině prsa. To ho ale tak vzrušilo, že se během chvilky opravdu brutálně udělal…
 

   Vyklouzl z ní a přitiskl hlavu chvíli na její prsa. Teď je řada na ní. Podíval se jí do očí a prudce strhnul pásku z jejich úst. Vykřikla, ale v tu chvíli ji políbil a jazykem hladil její bolavé rty. A potom….vzal z boxu nůžky a začal osvobozovat její ňadra. Prvně celá a nakonec bradavky. Nina křičela bolestí. Byl to ten nejkrásnější zvuk…

    A potom, aniž by jí dal prostor něco říct, strčil jí do kundy dva prsty a začal jí jimi intenzivně dráždit géčko a močový měchýř. Palcem jí při tom tvrdě dráždil klitoris. Nina zvrátila hlavu, rychle dýchala, kňučela a začala ho prosit o rychlé ukončení jejího trápení. Cítil, že se začíná chvět a stahovat. Ještě zintenzivnil pohyby svých zkušených prstů, když najednou Nina vykřikla a z její močové trubice začaly v prudkých intervalech vystřikovat proudy čiré tekutiny. Ta se po chvilce shlukovala do drobných kuliček, které pluly volně prostorem. Když bylo po všem, oba s údivem pozorovali tu podívanou. Lev Ninu pohladil. „Vidíš, jak jsi byla šikovná. Tohle přeci stálo za to,“ šeptal jí, když jí uvolňoval ze zajetí lepicí pásky. Nina se vláčně a zmoženě vznášela v prostoru. Lev odvázal i svou kombinézu a nasoukal se do ní. S jemnou pozorností oblekl i Ninu, která byla jako hadrová panenka. Přitiskl ji k sobě a ona jen zašeptala: „Měl jsi pravdu, musím ti poděkovat…“ Ještě jednou se políbili a Lev je nasměroval ke dveřím. „Myslím, že je načase něco těm dole vysvětlit…“

Článek Kosmonauti se nejdříve objevil na DARKPRESS.