U začínajících submisivů (subinky i subíci) je dosažení subspace zpočátku náhodné. Nejčastěji se do něj dostanou, když překonávají první hranice – fyzické nebo psychické. Jakmile submisiv překročí hranici, může se ocitnout v tomto prostoru.

Často je to děsivý a zároveň vzrušující zážitek, plný smíšených emocí

Dominant nesmí submisiva do tohoto prostoru tlačit, první zkušenost pro něj s tímto prostorem by měla být převážně plná radosti a pozitivní energie. To ho povzbudí ve snaze dosáhnout tohoto prostoru častěji, bude mít větší odvahu překračovat hranice a oddat se dominantovi ještě více.

Aby došlo k prohloubení úrovně tohoto prostoru musí dominant postupovat pomalu a opatrně. Musí si uvědomit, že důvěra je klíčem k otevření submisiva. Pokud dominant říká jednu věc zatímco dělá druhou, submisiv mu nebude věřit tak hluboko, aby se k tomuto stavu mohl přiblížit. Sub má tehdy tendenci chránit svou zranitelnost a plně se otevřít svému dominantovi.

Z pohledu dominanta je skvělé dostat suba do subspace. Čím hlouběji a déle je submisiv v tomto stavu, tím více vydrží, o to více zvládne, tím více se otevře a ukáže svou submisivitu v celé své kráse. Oba si tak akci užijí více.

Každý subspace je jiný

Sub a jeho aktuální rozpoložení se jako u každého mění každý den. Ani zkušená subinka se nemusí do subspace dostat vždy. Jednou jí postačí svorky na bradavky, druhý den bude možná potřebovat mnohem více. Je důležité aby dominant znal svého submisiva a aby věděl co a kdy potřebuje. Každý subspace je jiný, nedá se dosáhnout dvou stejných. Je těžké to popsat, každý submisiv to cítí jinak, jednou je to pocítí jako plavání, někdy jako absolutní klid v duši. Někdy je to třeba pocit, jakoby se bolest stala směšnou,…

Jakoby se bolest stala směšnou

Jak se dostat do subspace

Neexistuje univerzální návod na to, jak dosáhnout subspace. Je to věc nálady, myšlenek, pocitů,…. Někteří submisivové potřebují k dosažení subspace stres, více a více stresu (dokonce se může zdát, že ztratili citlivost na nižší úroveň stimulace, tehdy je třeba překonat vyšší stupeň stresu). U jiných naopak stres výrazně omezí jejich schopnost dostat se do tohoto stavu. Nic z toho není dobré ani špatné. Musíte jen zkusit, co je pro vás nejlepší, co vám víc vyhovuje. Poznávání takových intimností mezi partnery patří v D/s k důležitým a nezbytným věcem. Musíte se poznat.

Snížení rizika sub-crash – zhroucení, pád, selhání

Ve snaze dostat se do subspace může dojít k chybám. Buď dominant příliš tlačil na suba, něco uspěchal, nebo se submisiv příliš snaží. Dělání chyb může dohnat suba do stavu kdy se „akce“ dostává do úplného rozporu s původními přáními, touhami a potřebami. Pokud si dominant se svým submisivem hraje pouze příležitostně, nemůže přesně vědět, co se v něm děje (to platí zejména pro on-line psychologické hraní na okraji hranice). Proto je důležité aby spolu dominant a submisiv trávili více času, aby se společně a vzájemně učili, aby si spolu často hráli v „okolí“ vlastních hranic a hlavně, aby si navzájem důvěřovali.

Do subpace se nedostanete vždy, počítejte s tím

Často tam hrají roli drobnosti jako špatný spánek, nedostatek odpočinku po prohýřené předchozí noci, únava, bolest hlavy,…

Stopka a sub-space

Čím je submisiv hlouběji v subspace, tím hůře se s ním komunikuje. V tomto stavu je použití stopky, ze strany submisiva diskutabilní. Je pro něj těžké použí stopku, když je její/jeho rozum někde jinde, jeho schopnost mluvit je omezená, – není přítomen, nevnímá okolí, je mimo realitu. Jedná se o dočasně změněný stav vědomí. Dominanti musí mít na paměti, že když se sub dostane do subspace, nemůže racionálně vyhodnotit, co je dobré a co špatné, co je bezpečné a co ne, jestli zvládne víc, nebo ne.

V tomto stavu tělo nevysílá signál, že je problém, submisiv přestává cítit bolest. Složení krve – směs adrenalinu, endorfinů, … a stav mysli dokáže zakrýt všechny varovné signály těla, a dominant se nemá jak dozvědět, že nastal problém (v tomto stavu dokáže tělo vytvořit látky podobné morfinu).

Submisiv v tomto stavu vydrží hodně (zlomeniny, velké tržné rány, popáleniny,…), aniž by o tom věděla. Právě proto, že v BDSM o toto nejde, je velmi důležité, aby měl dominant naučeno, jak submisiv běžně reaguje. Reakce kůže, svalů, kostí, tkání na různé hračky, ale musí také znát potenciál každé hračky. Také to platí i pro psychologogickou stránku D/s. Do subspace se submisiv totiž může dostat i za pomocí pocitů, emocí – zkrátka svou myslí.  Například ponížení – musíte být opatrní, umí nadělat velké škody v duši submisiva.

Mnoho submisivů v subspace má tendenci podporovat dominanta v překračování hranic. V tomto stavu jsou velmi citliví, vnímají každý dominantův dotyk, každé jeho gesto a chtějí tento stav, tento pocit zvyšovat… Avšak po skončení akce, a vrácení se zpět do reality submisiv bude cítit všechno.

V tomto případě je více než žádoucí, aby stopku použil dominant. Pokud by pokračoval a vyhověl prosbám submisiva, následky by mohly být velmi špatné. Následné procitnutí může špatné a pokud nechcete, aby submisiv litoval, že se do subspace dostal, zastavte akci dříve než mu ublížíte nebo výrazně překročíte jeho hranice.

Jakmile je akce u konce a sub již není v subspace, je nutné se o něj postarat, nastává stav sub-drop. Ale o tom už v jiném článku..

Článek Jak na subspace se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Následně, když se se svými omezenými znalostmi dívám na fotky pořízené z takového procesu vázání, nevěřícně se drbu na hlavě a říkám si, jak je možné, že dotyčná frajerka vůbec k takovému nedoukovi dobrovolně šla? A odpovědi na tuto vcelku jednoduchou otázku se s železnou pravidelností opakují: modelka neměla zkušenosti, nezajímala se o to, kdo a co na ní váže, rigger jí přišel dostatečně zkušený, kompetentní a celkově se tvářil, že ví, co dělá.
Vždy mi v hlavě vyskočí otazník, jak takovýmto případům alespoň částečně předejít, co by tak nová, nezkušená a po provazech lačnící osoba potřebovala, aby nenalítla prvnímu sebevědomě se tvářícímu pitomci, který ji osloví. V rámci procesu přemýšlení jsem narazil na absenci alespoň základního souboru red flags, na které by si měla novicka dávat pozor.
Níže si dovoluji vypsat několik bodů, kterými rozhodně není špatně se v rámci shibari řídit:

Jak začít se shibari

• Surfujte na netu a zjišťujte si informace o shibari
• Sledujte lidi nebo kluby na sociálních sítích zabývající se shibari, připojte se do skupin věnujících se tomuto tématu (FB – Shibari CZ, Shibari – jen ŽENY apod.).
• Nebojte se zajít do BDSM+ klubů a míst těmto perverznostem nakloněným:

Praha – Subspace studio, Klub Kotelna (Atelier), BDSM studio Flora
Ostrava – Klubovna Ostrava
Brno – Domeček
Plzeň – Plzeňské pistácie apod.

Nejbližší akce na téma shibari

• Bavte se s lidmi, na které na takovýchto místech narazíte, zjišťujte a čerpejte od nich informace. Nemusíte se bát, nikdo vás nekousne ani neukousne, tedy pokud nebudete sami chtít.
• Nebojte se navázat kontakt s lektory, učiteli, modelkami a riggery, o které zakopnete v rámci svého hledání (čím více takových lidí oslovíte, tím lépe).
• Zjišťujte informace o shibari všemi možnými způsoby. Raději začátek vaší shibari cesty věnujte vyptávání, zjišťování a pozorování, než se vrhnete přímým skokem rovnýma nohama do vázání s vám zcela neznámým riggerem.

Jak na výběr riggera

• Neřiďte se fotkami, rigger je může stáhnout kdekoliv z temných koutů internetu. Ani z fotky, která je skutečně jeho a zdá se vám být pěkná, jako začátečník s největší pravděpodobností nepoznáte to nejdůležitější, totiž, zda je předmětná pozice či úvaz z hlediska techniky a bezpečnosti v pořádku. Ovšem abychom jen nehanili fotky. Fotky jsou skvělý způsob, jak si rychle udělat prvotní obrázek o riggerovi. Pokud má profil na sociálních sítích, kam pravidelně přidává fotky, může být už z toho zřejmé, že se nějak dále vzdělává, váže a je členem komunity. Zároveň označení modelek na fotkách může rovnou nasměrovat na osoby, kterých se zeptat na názor na něj.
• Ptejte se lidí ve svém okolí, kteří se ve vodách shibari pohybují déle než vy sami, zda riggera, vzbuzujícího ve vás zájem o vázání s ním, znají. Kolují-li o daném riggerovi informace, že není bezpečný, tak s ním raději vůbec nevažte. Totéž platí, pokud ho nikdo z vámi oslovených nezná osobně.
• Nebojte se zeptat v komunitě známějších jedinců, lektorů, BDSM celebrit na daného riggera a opět, pokud ho nepovažují za bezpečného, tak s ním nevažte.
• Riggery hledejte raději mezi reálnými lidmi než mezi internetovými profily (navštivte osobně některý z klubů/míst uvedených výše).
• Nebojte se riggera přímo zeptat na modelky, které by vám na něj byly ochotné dát reference, a oslovte je. Pokud vám žádné nechce dát, buďte na pozoru. Výjimku tvoří úplní začátečníci, kteří většinou za sebou zástupy modelek nemají.
• Ptejte se riggera, u koho se shibari učil. Pokud jméno lektora neznáte, tak se na něj opět poptejte. Pokud rigger říká, že nebyl nikdy na žádné soukromé lekci nebo workshopu a shibari se učil pouze online, tak ho rozhodně nenechte, aby s vámi dělal jakékoliv závěsy nebo nebezpečnější úvazy (např. cokoliv, kdy provaz je uvázán nebo již pouze tažen přes krk). Totéž platí, byl-li váš rigger jen na několika málo workshopech nebo soukromých lekcích (orientačně do pěti lekcí) a mějte na paměti, že čím delší workshop absolvoval, tím lépe pro vás oba. Ideální jsou, viděno touto optikou, celovíkendové shibari workshopy. Pokud i přes výše uvedené s takovým riggerem chcete vázat, pak doporučuji toto vázání realizovat na veřejných místech.
• Pokud vám rigger jakýmkoliv způsobem nesedí, byť k tomu nenacházíte racionální důvod, tak s ním raději nevažte.
• První vázání směřujte ideálně na některý rope jam, kde je vysoká pravděpodobnost, že se zde budou vyskytovat i zkušení riggeři a modelky, kteří pokud uvidí, že se děje něco nebezpečného, proaktivně zakročí (rope jams pořádají pravidelně Subspace, Domeček, Klubovna Ostrava, Plzeňské pistácie a další).
• Riggera se ptejte na cokoliv, co vás napadne, nebojte se pokládat i zdánlivě hloupé otázky.
• Řiďte se rozumem, a nikoliv touhou být (co nejdříve) v provazech.

Poznámka: Osobně doporučuji se na daného riggera pozeptat více lidí, ať o něm máte ucelenější obraz. Ať slyšíte pouze oslavné zpěvy nebo pouze hororové příběhy hodné CSI: Las Vegas, tak vězte, že nejrelevantnější informace jsou přímo od lidí, kteří s takovým člověkem byli přímo na session.

Modelka: @wild_poppy
Foto: @kareafoto
Provazy: @marclirian

Red flags při komunikaci s riggerem

• Pokud rigger říká, že umí vázat, např. že umí uvázat takate kote (pozn. jeden ze základních hrudních úvazů), že umí zavěšovat a podobně, tak se mějte na pozoru. Popravdě, neznám mnoho zkušených riggerů, včetně lektorů, od kterých se sám učím, kteří by říkali, že „něco umí“. Maximálně tak řeknou, že něco „dokážou“ uvázat. Vysvětlení je jednoduché, čím více o shibari vědí, tím více si uvědomují, co vše ještě neví nebo nemají plně zvládnuté. Tedy Sókratovo notoricky známé „Vím, že nic nevím.“
• Rigger říká, že na žádné workshopy ani soukromé lekce nemusí chodit, neboť vše zná.
• Rigger říká, že se mu nikdy nic „špatného“ s modelkou nestalo, že nikdy nic nepokazil, a to jak v rovině fyzické, tak v rovině psychické. S největší pravděpodobností vám rigger buď lže, nebo skoro vůbec neváže. Ano, existují i výjimky, ale není jich, mezi riggery, kteří vážou dlouhé roky, mnoho. Prakticky každý, kdo váže delší dobu, má za sebou nějaký „problém“ – ať už jde o fyzické zranění, nebo o psychické (často krátkodobé) následky. Shibari nepatří mezi bezpečné aktivity (závěsy jsou typickým RACKem), a s tím je potřeba na obou stranách počítat a umět se s tím vyrovnat.
• Rigger vás neupozorní na možná rizika toho, co chce v následujícím společném vázání realizovat, resp. nepodá vám informaci, že vázání samo o sobě není zcela bezpečným koníčkem. Nutno míti na paměti, že vázání na zemi je obvykle výrazně bezpečnější než jakékoliv vázání v závěsu, a to i částečném, kdy některá část vašeho těla na zemi zůstává. Zamýšlí-li při prvním vázání provaz okolo vašeho těla jen „omotávat“ nebo realizovat vázání jen jedním provazem, tak ještě budiž, ale i tak zpozorněte.
• Rigger se vás před vázáním nezeptá na váš zdravotní stav, a to jak fyzický, jako je např. pohyblivost kloubů, prodělaná zranění, prodělané nemoci, aktuální zdravotní potíže, tak i stav psychický – fobie, panika, různé psychické nemoci/úzkosti/deprese apod.
• A když už se zeptá, tak není, po vaší všetečné otázce, schopen odpovědět, proč konkrétně se ptá na daný zdravotní problém.
• Rigger se před vázáním nezeptá na konsent (souhlas), které doteky jsou pro dané vázání povolené a které nikoliv, kudy smí vést provazy (zejména se týká provazu přes intimní partie).
• Rigger před vázáním neprobere stopku, resp. neřekne vám, co dělat, když by se pro vás stalo vázání nepříjemným, šlo za vaši pomyslnou „hranu“, a nespecifikuje vám formu vaší vzájemné komunikace, kterou použijete během vázání.
• Rigger chce s vámi ihned realizovat závěsy.
• Rigger vás rovnou zve do svého doupěte bez jakékoliv úvodní (seznamovací) schůzky, ideálně na veřejném místě, a nechce nebo se vyhýbá možnosti vázání na veřejném místě (viz. výše uvedená místa k tomuto záměru vhodná).
• Rigger říká, že se shibari učil pouze či převážně online, např. z Youtube. Pokud je to nováček, který s vámi chce vázat jen na zemi, tak ještě dejme tomu, ale pokud říká, že dle shlédnutých online lekcí už i zavěšuje, všeho ihned zanechejte a s křikem od něj utíkejte.
• Rigger na sebemenší kritiku reaguje podrážděně a je velmi vztahovačný.
• Rigger pomlouvá většinu modelek, se kterými vázal.
• Lidsky vám komunikace s ním nesedí a nemusíte k tomu mít žádný konkrétní důvod, pak s ním raději nevažte.

Red flags při samotném vázání

• Před vázáním zjistěte, zda má daný rigger po ruce bezpečnostní nůžky na střihání provazů. Pokud je nemá k dispozici, pak rozhodně ať nezavěšuje, při vázání na zemi budiž.
• Pokud provazy a karabiny, které chce rigger používat, vypadají nekvalitně / jako že je koupil v nejbližším hobbymarketu nebo pokud na vás chce rigger používat karabinu, co se používá na psí obojky, ihned od něj utíkejte.
• Rigger se před vázáním posilnil alkoholem nebo drogami. Rigger vám říkal, že už má něco odvázáno, ale prvotní single column tie (pozn. základní, v rámci shibari naprosto elementární uzlík) nebo double column tie váže desítky sekund, plnou svojí pozorností zaměřený jen na uvázání daného uzlu. U začátečníků je tento stav běžný a jste-li o této pokročilosti svého riggera předem informováni, pak to není red flag.
• Rigger vám říkal, že je začátečník, ale chce vás během vázání zavěsit a je jedno, jestli jde o závěs kompletní či „jen“ částečný. Pokud toto činí, pak vůbec nepřemýšlejte, zda je to tak v pořádku, a rovnou ho zarazte.
• Rigger obecně nejedná podle dohodnutých pravidel, např. dotýká se míst, která jste si před session označili za „no go“ zóny.
• Nereaguje na věci, které mu při vázání říkáte (např. brnění rukou, prstů apod.)

Modelka: Mar Két
Foto: alive_photo_
Provazy: @marclirian
Chilli Studio Praha

Výše uvedené body jsou pouhým doporučením. Všichni, kdo toto čtete, jste dospělí a svéprávní jedinci, kteří mají primárně odpovědnost sami za sebe.

Je pravdou, že i když budete vázat s člověkem, kterého si pečlivě vyberete a bude vám sedět, který je obecně vnímán jako bezpečný, zkušený a budete na něj mít jen ty nejlepší reference, samotné vázání může skončit vaším zraněním, např. typickým poraněním radiálního nervu. Shibari nejsou, co do bezpečnosti, šachy ani domino a je nezbytné mít tuto skutečnost neustále na paměti. Shibari s sebou vždy nese možné riziko a kdokoliv rozumný, a je jedno zda se jedná o riggera nebo modelku, se jej snaží minimalizovat.

Snažte se vyhnout riggerům, kteří třeba jen svou osobou, tím, jak komunikují, či tím, co se „o nich říká“, zapadají do některé z výše uvedených kolonek red flags protože mohou zvyšovat riziko vaší fyzické či psychické újmy.

Sám autor je riggerem, který by pravděpodobně rozblikal hned několik red flags, přičemž doufá, že tímto postem snad „odradí“ nejednu začínající modelku, a to nejen od vázání s ním, ale hlavně od vázání s jedinci, které i on sám považuje za nepříliš bezpečné. Když by se tak zamezilo alespoň jednomu dalšímu a zbytečnému zranění, pak má celý tento článek smysl.

Závěrem chci za tvorbu tohoto článku poděkovat následujícím jedincům vyskytujícím se na Instagramu:

@_wild_poppy_
@whisper_ropes_lady
@krutysever
@siona_lya

Mimislovník

• Modelka (též rope bunny) – osoba užívající si být svazována riggerem
• RACK (Risk Aware Consensual Kink) – jedná se o přístup k BDSM, kdy všechny strany participující na BDSM aktivitě jsou obeznámeny s potencionálními riziky dané aktivity a s uvedenými riziky souhlasí a přijímají je.
• Rigger – osoba aktivně vázající modelku
• Rope jam –událost, které se účastní jedinci se zájmem o shibari/kinbaku, a kde je možné si též společně zavázat
• Session – je společné vázání riggera a modelky

Článek Chci teď a tady svázat!!! se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Tohoto stavu mohou dosáhnout jen submisivní jedinci a dovést do něj je mohou právě jejich dominanti . Ze subspace získávají obě strany.

Pokud je submisiv v tomto stavu nevnímá nic kromě svého dominanta a jeho příkazů, necítí bolest, nevnímá okolí,… Dominanti zase mohou díky tomu mít submisiva pod absolutní kontrolou.

Kdybyste v okamžiku subspace vzali submisivovi krev a udělali rozbor, byly by v ní zjištěny vysoké hladiny hormonů, hlavně endorfinů a adrenalinu. A právě tyto dva hormony hrají u subspace velmi důležitou roli. Platí zde samozřejmě to samé jako například u spanku . Pokud nechcete rozsekat své subince kůži po pár úderech rákoskou jistě víte, že je třeba začít pomalu, pozvolna a pokožku nejdříve „zahřát“. Pár jemnějších úderů na začátek a následná kratší přestávka (případně pohlazení místa kde rány dopadají) dají kůži a také svalům dost času na to, aby se prokrvily, přehřály a připravily na další sérii ran a další přestávky.

Každý kdo se v oblasti spanku trochu lépe vyzná ví, že takhle si spank užijí delší dobu jak submisiv tak dominant . A přesně toto můžete využít i při subspace .

Vliv hormonů

O vlivu hormonů na organismus jsme už psali. V tomto článku se zaměříme na dva hormony, které jsou v subspace nejpodstatnější – endorfiny a adrenalin. Kombinace účinků těchto hormonů může dostat submisiva do změněného stavu vědomí, který známe jako subspace .

Tvorba endorfinů a adrenalinu navzájem souvisí. Pokud se v organismu vytvoří adrenalin spustí se i tvorba endorfinů, které tlumí účinek adrenalinu. Takže na obyčejné plácnutí po hýždích může organismus reagovat tvorbou adrenalinu. Pár minut na to se začnou vyplavovat endorfiny .

Tělo má endorfiny v zásobě pořád. Jakmile uvolní jednu dávku trvá asi 10 minut než vytvoří další zásoby tohoto hormonu a je připraven je uvolnit do organismu. K tomu ale potřebuje další důvod, tedy další adrenalin. Čím více endorfinů a adrenalinu se v organismu submisiva nachází, tím více se dostává do subspace . Takže jak na subspace?

Endorfinové vrcholy

Kolik uvolněných dávek endorfinů dostane submisiva do subspace záleží na každém osobně. Někomu stačí 3 dávky jiný zase potřebuje 5 nebo více. Obecně se ale 5 dávek považuje za maximum. Proč? Dozvíte se na konci článku.

Endorfiny jsou přirozené tělesné léky proti bolesti a mohou také zlepšit vaši náladu. Tyto chemické látky tělo přirozeně produkuje při příjemných činnostech (např. cvičení, sexu a smíchu), ale i při bolestivých zážitcích, jako je vyvrtnutí kotníku.

Jak dosáhnout subspace

Jak jsme již zmiňovali výše, obyčejné capnutí po zadku dokáže v submisivovi spustit tvorbu adrenalinu.

První úroveň

Pro začátek postačí pár ran po hýždí nebo tahání za bradavky. I když jde o „ jemnější zacházení“ stačí to k tomu, aby se začal tvořit adrenalin . Na vyšší hladinu adrenalinu začne reagovat tělo uvolněním endorfinů. Právě se uvolnila první dávka endorfinů, kterou ale navenek nijak nezpozorujete.

Mírně zvýšený práh bolesti u submisiva si možná ani nevšimnete. Submisiv přesně ví co se děje, vnímá vše, co se děje kolem. Jakmile dosáhnete jeho aktuálního prahu bolesti, přestaňte ho trápit a dopřejte mu přestávku, která by měla trvat alespoň 10 minut. Přesně tolik potřebuje organismus k tomu, aby mohl připravit další zásobu endorfinů .

Druhá úroveň

Přestávku můžete smysluplně využít. Smyslová deprivace či jemné poplácávání po hýždích (nesmí být bolestivé) připraví organismus na pokračování.

Po 10 minutové přestávce pokračujte. Pokuste se submisiva během 5-6 minut dostat na hranici bolesti . Určite svou subku ale nemlaťte hlava-nehlava (práh bolesti byste mohli překročit ani se nenadějete). Při dosažení prahu bolesti se ale hned nezastavujte a ještě pár vteřin pokračujte (maximálně 15 vteřin), případně jí ještě jednu – dvě rány dejte navíc.

Během těchto 5 minut se do těla submisiva vyplavila další dávka endorfinů (reakce na zvyšující se hladinu adrenalinu). U submisiva si můžete všimnout vyššího prahu bolesti, ale nic víc. Stále vnímá všechno kolem.

Nyní si dejte zase alespoň 10 minutovou přestávku. Můžete ji využít podobně jako tu první přestávku, ale můžete ho poslat i klečet do kouta, připravit si ho na další praktiku, a pod. Můžete ho také jemně vzrušovat, ale – Určitě mu orgasmus nedovolte, jinak byste to mohli rovnou zabalit a skončit.

10 – 15 sekund „za hranicí“ či 1 – 2 rány navíc nikomu neublíží, ale určitě to z „akcí za hranicí“ nepřehánějte. Mohlo by se to rychle zvrhnout na týrání a o tom BDSM není.

Možná si kladete otázku proč pokračovat chvíli i po dosažení hranice bolesti. Odpovědí je adrenalin, který se začne okamžitě uvolňovat ve zvýšené míře. Nová dávka adrenalinu přinutí organismus tvořit další zásobu endorfinů. Vytvoření další zásoby trvá zase 10 minut (proto přestávka).

Třetí úroveň

Po přestávce pokračujte v akci. Adrenalin se dostal do celého submisivova těla a každá další rána spustí uvolnění třetí dávky endorfinů. Pokuste se do 5-6 minut dostat submisiva na hranici bolesti. Jelikož díky endorfinům je jeho práh bolesti zase výše můžete sáhnout i po tvrdší praktice .

I v této úrovni pokračujte v akci pár vteřin po dosažení prahu bolesti (pokud svého suba velmi dobře znáte můžete pokračovat i déle, ale opravdu jen v případě, že ho velmi dobře znáte).

Potřebujete aby se do těla submisiva uvolnil další adrenalin, který přehluší účinky již tří dávek endorfinů.

Následuje opět 10 minutová přestávka. Na submisivovi můžete pozorovat již mírně změněný stav vědomí. Je mdlý, mírně omámený, uvolněný, ale stále může se svým dominantou normálně komunikovat.

Během této přestávky submisiva šetřete. Dopřejte mu odpočinek, pochvalte ho, povzbuďte nebo ho/ji vzrušujte (orgasmus je stále zakázán).

Čtvrtá úroveň

Po 10 minutové přestávce vytvořil organismus submisiva další zásobu endorfinů, kterou je připraven okamžitě uvolnit. Práh bolesti je oproti začátku výrazně posunut a váš submisiv toho vydrží nyní mnohem víc.

Subspace, svět změněného vědomí

Snažte se během 5-6 minut dosáhnout jeho prahu bolesti. Sáhněte po tvrdších, bolestivějších praktikách nebo silnějších ranách (při spanku ) a pokračujte v tom i pár vteřin po dosažení prahu bolesti. Zásoby endorfinů se uvolní do organismu a vy si toho určitě všimnete. 4 dávky endorfinů v submisivovi se projeví změněným stavem vědomí. Sub . bude povolný, poddajný více mdlý,… Zároveň s endorfiny ale můžete pozorovat i vliv adrenalinu . Záškuby svalů, zrychlené dýchání, rozšířené zornice, … to vše má na svědomí adrenalin, který může způsobit i přecitlivělost submisiva – záškuby svalů můžete pozorovat i když se ho jen jemně dotknete.

Vzrušení submisiva je ve čtvrté úrovni velké stejně jako touha po orgasmu. Z toho důvodu se doporučuje v této fázi akci ukončit orgasmem . Pokud svého sub . ještě dobře neznáte můžete mu/její orgasmus dopřát i ve třetí úrovni.

Proč ukončit akci ve čtvrté (třetí) fázi? Je velké riziko, že ve snaze soustředit se veškeré vzrušení ze submisiva při další úrovni vyprchá.

Pokud svého sub . dobře, ale opravdu dobře znáte a víte, že jeho vzrušení při další úrovni bude stoupat můžete pokračovat další pátou úrovní.

Pátá úroveň

Po 10 minutové přestávce, během které byste svému submisivovi měli dopřát odpočinek (aby načerpal nové síly), můžete pokračovat v akci. Během 5-6 minut byste ho měli dostat opět na práh bolesti.

Teď už to ale tak snadno nepůjde. Hormony dělají své, pátá dávka endorfinů se uvolní do organismu náhle. Submisiv bolest téměř necítí a nedokáže ani normálně komunikovat.

Její/jeho oddajnost a pokora jsou tak velké, že nedokáže říct stopku. Klidně byste ho mohli zmlátit do bezvědomí, stopku neřekne. Jediné co vnímá je dominant a jeho příkazy.

Pokud jste toho dosáhli podařilo se vám dostat svou subku/submisiva do subspace. Do světa změněného vědomí, kde byste měli své hraní ukončit velkolepě – dopřát sub . orgasmus v endorfinovém vrcholu – ve stavu maximálního štěstí a opojení.

Tělo vašeho submisiva podalo maximální výkon, je zničeno, unavené, bez energie….. Subspace postupně vyprchává a místo něj se submisiv dostává do subdrop, což je dost mizerný stav . O subdrop si ale něco napíšeme v jiném článku.

Šestá úroveň – hyperspace

V BDSM existují páry, které pátou úrovní nekončí. Dostat se do šesté úrovně můžete pokud svého submisiva perfektně znáte. Po 10 minutové přestávce pokračujte ve výcviku. Dominanti si ale musí dávat dobrý pozor aby své subce/submisívovi neublížili.

Při šesté dávce endorfinů submisiv už bolest necítí. Pokud byl sub v páté úrovni poslušný, oddaný a pokorný nyní se to v něm znásobí. Je extrémně vnímavý, mimořádně vzrušený, šťastný a ochotný splnit cokoli co dominant bude chtít.

Submisiv může v tomto stavu dosáhnout orgasmu bez jakékoli stimulace (případně s jemným dotykem). Nejednou byl tento stav přirovnáván k mimotělnímu zážitku a submisivové, kteří ho zažili, ho popisují jako duchovní či hypnotický stav. To je jedna stránka šesté úrovně – ta lepší.

V medicíně se tomuto stavu říká endorfinový šok. V BDSM se používá termín hyperspace .

Rizika hyperspace

Vysoké hladiny hormonů se mohou ale projevit i jinak . Může vás chtít udeřit, může se chovat primitivně, možná nebude vůbec s dominantou komunikovat. Jak se projeví koktejl endorfinů a adrenalinu na vašem submisivovi je individuální.

Uvědomte si ale, že submisiv může mít v těle až 300 násobně více adrenalinu, než je jeho běžná hodnota. Trvá 30 minut až 2 hodiny, než začne hladina adrenalinu klesat a dostane se níže. Během této doby byste submisiva neměli nechávat bez dozoru, měli byste se o něj postarat a poskytnout mu vaši maximální možnou péči .

Tento stav byste neměli rozhodně zneužívat a žádat submisiva, aby učinil třeba něco, co nikdy nechtěl, popřípadě překračovat výrazně jeho hranice.

Hormony vyprchají a to co se stalo během subspace nemusí sub v normálním stavu zvládnout.

Hned po ukončení výcviku a orgasmu se může stát, že si submisiv toho moc nepamatuje a to co se stalo mu budou mlhavě připomínat modřiny. Nemusí si pamatovat proč ho bolí tam, a proč má modřinu tady, nemusí si pamatovat co a kdy jste mu udělali.

Přesto se bude cítit maximálně šťastný, uvolněný a vděčný. Odezníváním účinků hormonů začíná sub cítit bolest. Pokud jste to s výpraskem nebo jinými praktikami přehnali, může být bolest opravdu silná.

Prožití endorfinového i adrenalinového šoku je pro organismus mimořádně velký výkon. Tělo dokáže takový výkon podat jen v případě ohrožení života. Příroda nás takto vybavila na přežití krizových situací v životě ne na to, abychom si s hladinami hormonů pohrávali často. Organismus dostal pořádně zabrat, veškerá energie i zásoby hormonů se dostaly na minimum a trvá pár dní než se obnoví.

Stopku použije dominant

Pokud se vám podařilo dostat submisiva do páté nebo až šesté úrovně je na místě, aby stopku použil dominant. V tomto případě rozhodně nečekejte, než ji řekne submisiv, protože ten ji pod vlivem hormonů neřekne.

Absolutně a bezmezně důvěřuje svému dominantovi a pokud nechcete jeho důvěru zklamat a ublížit mu, zastavte hru, jakmile nabydete dojmu, že má dost.

Do subspace se submisiv nemusí vždy dostat. Stačí pokud má špatnou náladu, je vyčerpaný, něco ho pobolívá nebo má jen „den blbec “ a do subspace se nedostane. Netlačte ho tam násilím. Nesnažte se za každou cenu spustit v něm tvorbu adrenalinu a endorfinů .

Místo zážitku by se celý výcvik svrhl jen k týrání, které v BDSM nemá co dělat. Je důležité abyste si vzájemné chvíle oba vychutnali a užili a to co se nezdařilo nyní se možná povede později.

Článek Subspace alias endorfinový vrchol se nejdříve objevil na DARKPRESS.