Zdeňka Pospíšilová

Psychologické poradenství ve vztazích a intimitě

www.varias.cz
facebook.com/psychozdenka

Článek Příprava na BDSM scénku se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Dvě související témata:
Intuice vs logika.
Hara linie, linie záměru a cíle.

Intuice – pocity, emoce

Intuice, někdy označovaná za šestý smysl je nám vrozená. Pokud se s ní však od mala aktivně nepracuje nebo je dokonce, jak je v naší západní kultuře stále ještě rozšířené, aktivně potlačována, neumíme s ní pracovat a využívat ji, nebo jen velmi omezeně.

Nejspíše znáte historky o místech, která zasáhlo Tsunami. Prakticky žádná volně žijící zvířata při tom nezemřela, všechna která mohla, tak v předstihu zmizela do bezpečí, aniž by které z nich dostalo varovnou sms. Jak je to možné? Přesně takhle to funguje. A prakticky každý to zná, že má občas z někoho, nebo z něčeho divný pocit, někdy opravdu hodně silný, i když to nedává žádný logicky smysl.

Také jste nejspíše alespoň něco málo slyšeli o funkcích pravé a levé mozkové hemisféry, o logice a emocích. Fungují každá za sebe, ale prolínají se. Když máte o někom negativní reference a zároveň z něho máte divný pocit, nepůsobí na vás dobře, nejspíše k němu nepůjdete.

Když máte o někom kladné reference a zároven z něho máte příjemný pocit, působí na vás dobře, nejspíše k němu půjdete. Vše je ve shodě, tak není co řešit. Pokud tedy nejste moc slabé a nenecháte se tzv. Ukecat. Nojo, ale co když jsou reference dobré a pocit špatný, nebo obráceně, špatné reference a dobrý pocit. Čemu dáte přednost? Co vyhraje? A dilema je na světě. A není na to zcela jednoznačná univerzální rada. Jsou situace, třeba řešení matematické úlohy, kde řídit se pocitem nebude ideální přístup. A pak jsou zase situace, třeba vztahy, kde zase nebude ideální, pokud bude mít hlavní slovo logika. I když s tím nemusí každý souhlasit.
Osobně si troufnu říct i napsat, že bych při rozhodování s kým se domluvit a ke komu jít, dával přednost intuici a svému pocitu. Pokud řeším s kým spolupracovat, koho si pouštět k tělu, komu co říkat, nikdy nepoužívám logiku.

Vždy má při rozhodování hlavní slovo intuice a jak na mě ten člověk působí. No a pokud se chcete vyhnout ještě třeba nezvládnutému umění říkat ne a vše si trochu zjednodušit. Nechte si doporučit více riggerů, kterým napsat a ideálně od více lidí. A nejen doporučení typu ten je bezpečný a v pohodě, ale i co nabízí, jak váže a proč. Hledejte shodu doporučení a dále už se řiďte vaším pocitem z popisu toho kterého, z jeho sebeprezentace na vlastním profilu, jak na vás působí jeho práce, jaké píše informace do popisků a jak odpovídá v komentářích a ve finále jak na vás bude působit, když už se odhodláte mu napsat, případně se sejít před vázáním.

Co když se před vázáním sejít z různých důvodů nejde, nebo co když jste se potkali třeba na jamu?

Zkrátka si začnete povídat s tím, že pak půjdete rovnou vázat a jen si domluvíte co a jak. I to může být ok, pokud je vše ok. Ale co když není, co když vám něco nesedí, co když se na to necítíte a nemusí to mít žádný logický důvod, to že nechcete protože to tak prostě necítíte je dostatečně validní a není třeba si to logicky obhajovat, ani vymýšlet logickou výmluvu.

Za sebe můžu říct, že to prostě nejde necítit, že ten druhý je do toho nadšený a nebo má pochybnosti, případně se mu nechce. Ale tak to nemá každý a pak je to prostě potřeba si to říct. Osobně se jen velmi výjimečně s někým scházím dříve, než přímo před vázáním. Ne že bych to někomu chtěl doporučovat, ale vzhledem k více okolnostem, je to pro mě šikovnější. Nejde jen o čas samotný, nebo o to, že mnoho slečen za mnou dojíždí z jiných měst. Jde i o to, že jsem si zařídil, aby mi nepsaly ty, se kterými si nemáme vzájemně co dát v provazech. Pokud tak někomu o vázání napíšu, nebo někdo mně, už jen z toho faktu vím, že z toho něco zajímavého a přínosného bude. Samozřejmě to má i výjimky, ale jsou velmi řídké a jen mi potvrzují pravidlo.

Domlouvání detailů před session už tak není o tom jestli, ale pouze jak. Jsem si ale vědom, že to nemusí být někomu příjemné a tak bych samozřejmě žádost o schůzku předem nikdy neodmítl. Plus používám a to doporučuji každému riggerovi a to především při vázání s někým novým, i přímo na místě před vázáním, kdy už to vypadá jako tutovka: zmínit, že i přes všechno úsilí a domluvu a čas, je nejen v předstihu, ale i na místě těsně před začátkem, po začátku, nebo úplně kdykoliv během session uplně v pořádku říct, že nechcete. Buďto ani začít, nebo pokračovat dál. Mělo by to pro pocit vzájemné pohody zaznít i když je to možnost spíše jen teoretická a mělo by to zaznít a zaznívat pro obě strany.

Proč? Abychom i my riggeři s tím byli vnitřně v pohodě, že se to může stát a pokud se to stane, je to v pořádku a není to důvod být naštvaný, uražený, agresivní. Pokud váš vázací partner má tak silnou emoci, kvůli které se rozhodne skončit, nebo ani nezačínat, není na místě jakékoliv přemlouvání, ani nucení do vysvětlování. Je fajn dát prostor o tom mluvit, ale nenutit ani do toho. I samotný fakt, že se na to necítí a nechce, by zkrátka měl být dostačující.

Hara linie – linie záměru a cíle

Všichni fungujeme v našem fyzickém těle a každý ho tak nějak známe. Většina z nás taky někdy slyšela, at už v pozitivním slova smyslu, díky různým léčitelům a východním filozofiiím, nebo v negativním slova smyslu, díky tzv. Ezopíčám, o těle energetickém. To funguje o dimenzi hlouběji a pracuje se zde s aurickými poli a čakrami. Ať už  omu kdo chce říká jakkoliv, věří, nebo nevěří, dají se na této úrovní účinně hledat a léčit různé psychické i fyzické poruchy a problémy. A mnohdy o dost efektivněji, než na těle fyzickém.

Když pak jdeme ještě o další kvantový skok dále, ještě o jednu dimenzi hlouběji, dostaneme se na tzv. Hara linii.

Fyzické tělo je velmi složité, energetické tělo a systém aury a čaker už méně, ale pořád toho není málo. O Hara linii se mluví jako o linii záměru a cíle. Zde jsme nejhlouběji ke své podstatě a k tomu proč jsme tady. Linie je jednoduchá, probíhá středem těla ze země nahoru a kousek pod pupkem se na ní nachází silné energetické centrum, kterému se říká spodní Dan Tien.

Tento bod není žádný imaginární konstrukt a mj. přesně odpovídá místu, kde se v těle kříží všechny fascie.(pojivové tkáně těla – vazy, šlachy, obalové blány svalů a dle některých studií sem spadají i kosti, jako zvápenatělé fascie). Je to tak zároveň i biomechanický střed těla. Pracují s ním mnohá bojová umění, je to centrum soustředění a hromadění energie, na léčení i na boj, je to ale i centrum naší stability, fyzické, psychické i energetické. Zde se dají léčit ty nejhlubší problémy, které se na těle fyzickém ani energetickém vyřešit nezvládnou. Není ale mnoho lidí, kteří to umí a kteří na to mají. Informace a znalosti na tohle nestačí.

Proč ale celou hara linii zmiňuju a popisuju? Je to právě kvůli její funkci, kdy se každému z nás spolu s ní, formuje náš cíl a náš záměr. A následně pak vše, co děláme. Tady je prapůvod toho, proč zrovna my, děláme zrovna tohle a zrovna takhle a s jakým záměrem a cílem. Záměr a cíl. Tahle dvě slova bychom měli používat i při domlouvání každé session. Tahle dvě slova bychom měli používat vlastně při každém domlouvání se s někým.

Když se nad tím zamyslíte opravdu do podstaty významu těch slov, tak zjistíte, že to je vlastně celé, o co tady jde. Nejde o to, že vám někdo uváže single, nebo nějaký harnes, nebo vás bude bít, škrtit, hladit, řezat a pálit. To jsou jen detaily a o ně vlastně v podstatě nejde. Jsou jen nástrojem. To o co tady jde je právě záměr a cíl se kterým to někdo provádí. Kdo, s kým a proč.

Vždyť je to vlastně tak jednoduché. A nebo není? Hm? Když si dva lidé nejprve vzájemně vyjasní své záměry a cíle a zjistí, že mohou najít společnou cestu, tak vše ostatní jsou už jen a pouze detaily.

Pokud někdo překročí vaše hranice proto, že má úplně jiný záměr a cíl vzájemné interakce, než vy, byla to chyba komunikace, nebo je k.kot. A vy takové překročení vnímáte, aniž si to musíte logicky uvědomit, pocitově mnohem hůře.

Pokud někdo překročí vaše hranice omylem, i když máte oba stejné záměry a cíle vzájemné interakce, může to být také chyba komunikace, nebo prostě omyl. Zapomněl. Neuvědomil si. A vy takové překročení vnímáte, a opět aniž si to musíte logicky uvědomit, tak pocitově většinou o dost lépe. Většinou. Tohle je jen princip. Každý z nás má své bolístky a křivdy a nešvary. Někdo je velmi zraněný, někdo je prostě jen vztahovačný. Někdo mávne rukou nad tím, i když někdo poruší vše na čem se domluvili a řekne si, že je to prostě k.kokot a někdo zase i za drobný omyl následovaný omluvou a snahou o nápravu dokáže podat trestní oznámení. V komunitě jsem se setkal s několika kontroverzními kolegy, o kterých kolovalo nebo i koluje nemálo negativních zpráv o porušování consentu a překračování hranic, jak udělali nebo dělají tohle a tamto.

Zároveň ale je taky plno slečen s nimi spokojených a v podstatě to samé si chválí a užívají. A kde je tedy ten problém? V mnoha případech se jedná o dost kontroverzní praktiky, jakoby tedy celé naše vázání nebylo takové, ale dá se jít ještě dál. A je to tedy špatně, že to dělají? Vy je někteří třeba děláte taky, já sám taky. A jaktože tedy, když se dá říct, že je třeba děláme všichni, nebo většina z nás, tak jen někteří s tím mají problémy a koluje o nich, že porušují hranice? No samozřejmě, ten problém není v tom, co dělají, ale s kým to dělají a že se to dostatečně dobře nevykomunikovalo.

Tohle se všude učí při základech domlouvání hranic. Na čem jste se předem nedomluvili, že ano, to prostě nedělejte, i když máte pocit, že by to mohlo jít. Pokud chcete, domluvte se na to na příště. To ale znamená, řešit před každou session obsáhlý seznam aktivit a zaškrtávat co ano a co ne? At už na papíře, nebo jen slovně. Pro začátečníky je to super a používají to i mnozí pokročilí a není na tom vůbec nic špatně. A vlastně se to dá i doporučit. Je to šikovná berlička pro každého, kdo to neumí lépe. A je stokrát lepší nechat před každou první session vyplňovat formulář kolikrát delší než na jednu stránku, než pak něco posrat a udělat nechtěně.

Sám jsem to ale nikdy nepraktikoval, upřímně je mi to osobně uplně brrr, proti srsti. Ale proč to tak mám? A proč, i když jsem o tom už hodněkrát přemýšlel, zatím nemám hotový koncept, jak svoje metody efektivně a bezpečně předávat dál? Je to právě zde řešené povědomí o Hara linii, o záměru a cíli. Znáte ten pocit, když se zamilujete a nemusíte si nic říkat a domlouvat a specifikovat, prostě to oba cítíte, je to tam a je to super? Tak v principu něco podobného je, když se potkáte s někým v provazech, kde vůbec nemusí jít o lásku, ač klidně může, ale prostě jste spolu na stejné vlně a oba
máte stejný záměr a cíl. Pak taky není třeba řešit co ano a co ne, prostě to víte a vidíte, že a co ten druhý chce. Ale upřímně, s kolika lidmi se tohle povede? Kolikrát se to stalo vám, kteří vážete dlouho a vázali jste s mnoha i desítkami, nebo stovkami partnerek? A i když se to povede, tak nekomunikovat hranice je vždy risk. A ve všech těch ostatních případech je to uplně bez debat.

Nebudu a nechci tady nikomu radit co dělat a nedělat v domlouvání hranic. Zkuste tomu všemu ale jít naproti tím, že si nejdříve vyjasníte své záměry a cíle. A buďte upřímní. Řekněte si, o co vám doopravdy jde. Sdělíte si tak mnohem, mnohem více, než domlouváním detailů. Více jak k session, tak vzájemně o sobě. Prostě celá session bude mít uplně jinou energii a náboj, když budete vázat s někým, kdo je sadista a užívá si vaši bolest, slzy a utrpení. Jinou energii a náboj bude mít session s někým, kdo se chce mazlit, hladit vás, užívat si vaši blízkost, vidět vaše intimní partie a sahat na ně.

Uplně jiné to bude, když si chce jen technicky trénovat úvazy a nechce vlastně žádné hluboké emoce způsobovat ani vám, ani sobě. Cílem taky může jen estetika, prostě chce hezké fotky. A nebo si chce užít společný čas, zablbnout si, zasmát se. A nebo přijdete vy s tím, že potřebujete session jako terapii na své psychické problémy. Nebo ji potřebujete jako předehru, a potom chcete pořádně ohnout. Vždyť tohle vše se stává a vše je v pořádku, když to tak chtějí oba, ať už se na tom tak domluví předem nebo ne. Ale upřímně pánové, asi jste už slyšeli, že koule máme sice každý dvě, ale ani jedna není křišťálová. A nejsnadnější způsob, jak zjistit co nevím, je se zeptat. Někdo musí přímo, někdo může nepřímo, ale je tak nějak fajn to dopředu vědět.

Vše výše uvedené jsou jen příklady a nemusí to být vždy striktně jen to, či jen ono. Ale  zamyslete se nad tím. Když máte tohle dopředu vyříkané, o co vám jde, co nabízíte, co poptáváte, je toho už předem tolik vyřešeného. Jen je třeba si dát pozor na to,že to o co komu jde se může lišit session od sesion a taky od vázacího partnera. Někdo rád v provazech sex, ale nechce ho s váma a nebo ho s váma nechce tentokrát. Stejné je to s nahotou, s bitím.. Může být jiná  álada, změna životního partnera a hranic co mohou s jinými. Pokud máte s  kýmkoliv cokoliv již vykomunikované, tak pamatujte jen, že není dobré se jen spoléhat na to, že se vás rigger vždy na vše zeptá znovu a pokud máte něco jinak, říkejte to aktivně samy rovnou a ideálně ne až na místě, ale předem. Ne každý má rád překvapení a může se těšit na to něco s vámi a když až na místě zjistí, že to či ono dneska nepůjde, může to i zkazit náladu někomu. No a následující odstavec jsem vlastně vůbec nenapsal.

Umění je o porušování hranic. O jejich velmi dobré znalosti a porušování záměrném. A neplatí to jen v estetice. Když si s někým vše vyříkáte, a víte co přijde a co nepřijde, kde pak je to napětí? Kde je ta nejistota a strach, co se bude dít? A teď čemu dát přednost? Vždy, nebo jen dnes. Proč mnoho lidí vyhledává náhodný sex s někým, koho viděli poprvé, ale s kým je tam chemie a chtíč a touha? A neřeší následky, jen si užijou. Někdo zase dá přednost domácí jistotě a partnerovi, se kterým je už sehraný. No a někdo to střídá. A v provazech to může být podobné. A troufám si tvrdit a většina z nás se na tom shoduje, že v málokteré komunitě je pro ženy tolik bezpečno, jako právě v té naší.

Málokde se tolik dbá na bezpečnost a každý provozovatel prostoru a pořadatel akcí si to hlídá a vzájemně spolu komunikujeme, pokud se objeví někdo problémový. Proto dbejte na prevenci každý sám za sebe, ale zůstaťe zároveň v klidu a užívejte si všechny ty krásné emoce a zážitky, které nám provazy poskytují.

Článek Umění říkat ne a základy osobní bezpečností 2.díl se nejdříve objevil na DARKPRESS.

U začínajících submisivů (subinky i subíci) je dosažení subspace zpočátku náhodné. Nejčastěji se do něj dostanou, když překonávají první hranice – fyzické nebo psychické. Jakmile submisiv překročí hranici, může se ocitnout v tomto prostoru.

Často je to děsivý a zároveň vzrušující zážitek, plný smíšených emocí

Dominant nesmí submisiva do tohoto prostoru tlačit, první zkušenost pro něj s tímto prostorem by měla být převážně plná radosti a pozitivní energie. To ho povzbudí ve snaze dosáhnout tohoto prostoru častěji, bude mít větší odvahu překračovat hranice a oddat se dominantovi ještě více.

Aby došlo k prohloubení úrovně tohoto prostoru musí dominant postupovat pomalu a opatrně. Musí si uvědomit, že důvěra je klíčem k otevření submisiva. Pokud dominant říká jednu věc zatímco dělá druhou, submisiv mu nebude věřit tak hluboko, aby se k tomuto stavu mohl přiblížit. Sub má tehdy tendenci chránit svou zranitelnost a plně se otevřít svému dominantovi.

Z pohledu dominanta je skvělé dostat suba do subspace. Čím hlouběji a déle je submisiv v tomto stavu, tím více vydrží, o to více zvládne, tím více se otevře a ukáže svou submisivitu v celé své kráse. Oba si tak akci užijí více.

Každý subspace je jiný

Sub a jeho aktuální rozpoložení se jako u každého mění každý den. Ani zkušená subinka se nemusí do subspace dostat vždy. Jednou jí postačí svorky na bradavky, druhý den bude možná potřebovat mnohem více. Je důležité aby dominant znal svého submisiva a aby věděl co a kdy potřebuje. Každý subspace je jiný, nedá se dosáhnout dvou stejných. Je těžké to popsat, každý submisiv to cítí jinak, jednou je to pocítí jako plavání, někdy jako absolutní klid v duši. Někdy je to třeba pocit, jakoby se bolest stala směšnou,…

Jakoby se bolest stala směšnou

Jak se dostat do subspace

Neexistuje univerzální návod na to, jak dosáhnout subspace. Je to věc nálady, myšlenek, pocitů,…. Někteří submisivové potřebují k dosažení subspace stres, více a více stresu (dokonce se může zdát, že ztratili citlivost na nižší úroveň stimulace, tehdy je třeba překonat vyšší stupeň stresu). U jiných naopak stres výrazně omezí jejich schopnost dostat se do tohoto stavu. Nic z toho není dobré ani špatné. Musíte jen zkusit, co je pro vás nejlepší, co vám víc vyhovuje. Poznávání takových intimností mezi partnery patří v D/s k důležitým a nezbytným věcem. Musíte se poznat.

Snížení rizika sub-crash – zhroucení, pád, selhání

Ve snaze dostat se do subspace může dojít k chybám. Buď dominant příliš tlačil na suba, něco uspěchal, nebo se submisiv příliš snaží. Dělání chyb může dohnat suba do stavu kdy se „akce“ dostává do úplného rozporu s původními přáními, touhami a potřebami. Pokud si dominant se svým submisivem hraje pouze příležitostně, nemůže přesně vědět, co se v něm děje (to platí zejména pro on-line psychologické hraní na okraji hranice). Proto je důležité aby spolu dominant a submisiv trávili více času, aby se společně a vzájemně učili, aby si spolu často hráli v „okolí“ vlastních hranic a hlavně, aby si navzájem důvěřovali.

Do subpace se nedostanete vždy, počítejte s tím

Často tam hrají roli drobnosti jako špatný spánek, nedostatek odpočinku po prohýřené předchozí noci, únava, bolest hlavy,…

Stopka a sub-space

Čím je submisiv hlouběji v subspace, tím hůře se s ním komunikuje. V tomto stavu je použití stopky, ze strany submisiva diskutabilní. Je pro něj těžké použí stopku, když je její/jeho rozum někde jinde, jeho schopnost mluvit je omezená, – není přítomen, nevnímá okolí, je mimo realitu. Jedná se o dočasně změněný stav vědomí. Dominanti musí mít na paměti, že když se sub dostane do subspace, nemůže racionálně vyhodnotit, co je dobré a co špatné, co je bezpečné a co ne, jestli zvládne víc, nebo ne.

V tomto stavu tělo nevysílá signál, že je problém, submisiv přestává cítit bolest. Složení krve – směs adrenalinu, endorfinů, … a stav mysli dokáže zakrýt všechny varovné signály těla, a dominant se nemá jak dozvědět, že nastal problém (v tomto stavu dokáže tělo vytvořit látky podobné morfinu).

Submisiv v tomto stavu vydrží hodně (zlomeniny, velké tržné rány, popáleniny,…), aniž by o tom věděla. Právě proto, že v BDSM o toto nejde, je velmi důležité, aby měl dominant naučeno, jak submisiv běžně reaguje. Reakce kůže, svalů, kostí, tkání na různé hračky, ale musí také znát potenciál každé hračky. Také to platí i pro psychologogickou stránku D/s. Do subspace se submisiv totiž může dostat i za pomocí pocitů, emocí – zkrátka svou myslí.  Například ponížení – musíte být opatrní, umí nadělat velké škody v duši submisiva.

Mnoho submisivů v subspace má tendenci podporovat dominanta v překračování hranic. V tomto stavu jsou velmi citliví, vnímají každý dominantův dotyk, každé jeho gesto a chtějí tento stav, tento pocit zvyšovat… Avšak po skončení akce, a vrácení se zpět do reality submisiv bude cítit všechno.

V tomto případě je více než žádoucí, aby stopku použil dominant. Pokud by pokračoval a vyhověl prosbám submisiva, následky by mohly být velmi špatné. Následné procitnutí může špatné a pokud nechcete, aby submisiv litoval, že se do subspace dostal, zastavte akci dříve než mu ublížíte nebo výrazně překročíte jeho hranice.

Jakmile je akce u konce a sub již není v subspace, je nutné se o něj postarat, nastává stav sub-drop. Ale o tom už v jiném článku..

Článek Jak na subspace se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Když se poraní, často se stydí jít k lékaři. Stává se, že jsou kvůli svým sexuálním zálibám ztrapňováni u soudu. Přestože pojem BDSM, zahrnující například hraní submise či dominance, není nový, čelí tato subkultura ještě stále předsudkům. Pomocí vědy se všechny nepravdy snaží vyvracet psycholožka Zdeňka Pospíšilová. Důvod přetrvávajících mýtů podle ní tkví v nepochopení a strachu z neznámého.

Více zde:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pokud-jste-sadista-o-spolupraci-nemame-zajem-veda-vyvraci-…

Článek Zdeňka Řezníčková – rozhovor o BDSM, psychologii a vědě pro Aktuálně.cz se nejdříve objevil na DARKPRESS.

http://varias.cz/rozhovor-mgr-zdenka-pospisilova/

Článek Rozhovor s psycholožkou Mgr. Zdeňkou Pospíšilovou se nejdříve objevil na DARKPRESS.

K přání o vyplnění se připojuji, protože mě docela výsledek zajímá. A nebojte se, je to stručný a krátký…

Článek BDSM a styl výchovy jako školní vědecká práce se nejdříve objevil na DARKPRESS.