V potemnělých útrobách opuštěného města se skrývá mladá dívka s duší rebelky a se zbraní v ruce. V tomto tichém labyrintu, skrytá před zvědavýma očima zničeného světa, tvoří dívka obrazy z nalezených předmětů. Spodní prádlo, kdysi symbol intimity a běžného života, se v jejích dílech stává symbolem zranitelnosti lidské existence. Plynová maska, hrozivý atribut postapokalyptického světa, se v jejích rukou mění v nástroj uměleckého vyjádření a v symbol naděje.

Projekt Rezident ve svých dílech zachycuje krásu v tom nejošklivějším, nachází světlo v temnotě a zdůrazňuje sílu lidského ducha i v těch nejbeznadějnějších chvílích. Jeho tvorba je tichým protestem proti zkáze a oslavou lidské tvořivosti.

Na stěnách města se tak rozprostírají obrazy plné kontrastů. Zrezivělé kovové konstrukce slouží jako rámy pro křehké kresby květin, vytržených z prachu a betonu. Ošuntělé oblečení, cáry kdysi běžného života, se stává součástí abstraktních koláží, symbolizujících ztracenou identitu a rozpadlou společnost. A plynová maska, všudypřítomný symbol hrozby a útlaku, se tak stává symbolem resilience a snahy o zachování lidskosti.

Tvorba fotografa Josefa Poláška není jen uměním, je to svědectví. Svědectví o tom, co zbylo ze světa, který se zhroutil. Svědectví o síle lidského ducha, která se nevzdává ani v těch nejtemnějších dobách. A svědectví o naději, která se i v troskách snaží najít cestu k vzkříšení.

„Moje tvorba je pro mě formou terapie,“ říká Josef tichým hlasem, „pomáhá mi to vyrovnat se s tím, co se stalo.“ A dodává: „Ale je to i vzkaz pro ostatní. Chci jim ukázat, že i v tomhle šílenství můžeme najít krásu. A že i z popela může znovu povstat krása.“

Tvorba Josefa Poláška je důležitým příspěvkem do světa umění a zároveň slouží jako tichý vzkaz pro všechny, kteří se snaží přežít v tomto zničeném světě. Je to poselství naděje a víry v to, že i z popela může znovu povstat krása.