Předtím, než se rozepíšu o svých zážitcích ze studia Bad Reputation, vám musím něco napsat. Provazy mi připadaly vždycky jako fancy věc, trochu pro snoby. Já na estetiku moc nejsem (mám ADHD) a nebaví mě tedy tvořit dlouhé hodiny. Jsem praktická osoba se smyslem pro funkčnost.
O provazech jsem přemýšlela už v začátcích mého hraní si s osobou, ale jak jsem psala výše, bylo to pro mě zcela nefunkční apod. (to jsem si způsobila sama, jen tak mimochodem). Po rozchodu se svým přítelem, se kterým jsem byla subka, jsem se chtěla začít nějak vyvíjet. Vztah mi toho hodně dal a chtěla jsem to trochu využít. Bohužel moje první zkušenost byla neveselá a bolela. Nechci provazy způsobovat bolest i svým „obětem“ – tedy ne pomocí provazů. Ale díky vztahu jsem se začala zajímat o provazy, jejich vlastnostem. Ale ještě zcela. Až po rozchodu a setkání s jedním zvířátkem jsem si uvědomila, že to je zkušenost, kterou skoro neznám a minimálně ji potřebuji vyzkoušet, než řeknu absolutní ne.

Už se konečně dostávám k jádru věci. Poslední cirka 1,5 měsíce jsem tedy i díky zvířátku začala zajímat. Ale jako opravdu zajímat. Jsem typ člověka, který se rád učí a rád studuje vše do podrobností. Kdo mě zná líp, ví, že občas ženu až do extrémů. Provázky (moje oblíbené pojmenování spolu s provázkáři. To druhé slovo jsem poprvé slyšela právě u zvířátka) jsem koupila bavlněné kvůli jejich „bezbolestným“ vlastnostem (jsem hlavně spankerka a obecně mě baví jiné typy aktivit). A přihlásila se na setkání Provaznic od Bad Reputation.
V den konání jsem byla trošku nervózní a s představou, že se budu pouze koukat. Po delším hledání studia jsem ho našla a seznámila se s Ishtar, moc fajn slečnou, která Provaznice vede. Nakonec jsme tam byly jen my dvě. To mi ale vůbec nevadilo, díky tomu jsem se tolik neostýchala a ptala se na všemožné věci. Nejdříve mi vysvětlila pravidla studia a poté obecné poučky při hraní si s provázky. Vše vysvětlila úplně polopaticky, bez zbytečností a se statečností přežívala moje skákání do řeči a otázky. Na konci úvodních slov mi ukázala i svou KPZ, kde měla základní potřeby i věcičky, které se hodí třeba na aftercare.
Po tomto úvodu mi došlo, že učit se na medvídkovi je blbost, suba na procvičování sice mám, ale z praktičnosti bude dobré učit se i pomocí selfbondage. Tak jsme se z pohodlného koženkového křesílka uvelebily na zemi. Nejdříve mi ukázala, jak najít střed mého 10 m provazu a začaly jsme. No, co si budeme, moje trpělivost byla zkoušena opravdu pečlivě. Asi na 4. pokus se mi povedlo udělat ten základní dvojitý úvaz (single column tie) a stále jsem ho opakovala.
Ishtar mi předvedla na sobě, jak se s tím dá vyhrát. A mně v tu chvíli došlo, že to není jen o přesně daných postupech, ale i to volné seberealizaci. Že ke svému budoucímu „působení“ nepotřebuji umět techniku obrazců, ale že stačí, když budu umět základní smyčky/úvazy a pak dělat svůj styl. Je to velmi uvolňující zjištění. Při Isthařině selfbondage mi zopakovala dost důležitou věc – prokrvování.
Skončily jsme okolo 21:30 a domů jsem jela taxíkem, protože kdybych jela sockou, tak by se mi z toho přemýšlení o přestupech zamotala hlava.

Byla to velice příjemná zkušenost a změnila můj pohled na věc.

Foto: titulní – fotobanka, ilustrační – LenaOrlovsky

Článek Provaznice se nejdříve objevil na DARKPRESS.

BDSM Market, BDSM Festival – to jsou dva tipy na předposlední květnový víkend.

V pátek se v Kotelně můžete dovybavit hračkami pro radost i bolest, z kůže, dřeva, železa a bůhví čeho dalšího.

Krom kováře Mastehella po nějaké době přijede se železem i Petr BondArt, výrobky ze dřeva nabídnou Hari’s World a Navlan, kožené  WolfLeather Art a BDSMshop. Shibaristy zaujmou provazy Janka Šlonce,  (mimochodem, jeho povedené vystoupení v galerii 13 fotek na vernisáži Jana Mlčocha vám dodatečně možná zprostředkujeme, a výstava je až do 27.května…) Další shibaristka, Alchymistka, nabízí mimo jiné biče z paracordu…

Aktuální seznam najdete na stránce bdsmklubu. Připomínám, sledujte občas tu stránku, nečekejte, že vám všechny informace přinese facebook – jsou s ním čím dál větší problémy…

V sobotu Vás v sále BDSMklubu čeká další pokračování BDSM festivalu, těšit se můžete na spanking, bondage, dlouhý bič, jehly, burlesku, petplay a další. Kdo přesně vystoupí, to nám zatím organizátoři schovávají jako překvapení, myslím, že ale i tentokrát příjemné.

V následující fotogalerii nahlédněte na pár záběrů z minulého Marketu a Festivalu, a v pátek nebo v sobotu naviděnou…

Článek V pátek na nákup, v sobotu za zábavou se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Následně, když se se svými omezenými znalostmi dívám na fotky pořízené z takového procesu vázání, nevěřícně se drbu na hlavě a říkám si, jak je možné, že dotyčná frajerka vůbec k takovému nedoukovi dobrovolně šla? A odpovědi na tuto vcelku jednoduchou otázku se s železnou pravidelností opakují: modelka neměla zkušenosti, nezajímala se o to, kdo a co na ní váže, rigger jí přišel dostatečně zkušený, kompetentní a celkově se tvářil, že ví, co dělá.
Vždy mi v hlavě vyskočí otazník, jak takovýmto případům alespoň částečně předejít, co by tak nová, nezkušená a po provazech lačnící osoba potřebovala, aby nenalítla prvnímu sebevědomě se tvářícímu pitomci, který ji osloví. V rámci procesu přemýšlení jsem narazil na absenci alespoň základního souboru red flags, na které by si měla novicka dávat pozor.
Níže si dovoluji vypsat několik bodů, kterými rozhodně není špatně se v rámci shibari řídit:

Jak začít se shibari

• Surfujte na netu a zjišťujte si informace o shibari
• Sledujte lidi nebo kluby na sociálních sítích zabývající se shibari, připojte se do skupin věnujících se tomuto tématu (FB – Shibari CZ, Shibari – jen ŽENY apod.).
• Nebojte se zajít do BDSM+ klubů a míst těmto perverznostem nakloněným:

Praha – Subspace studio, Klub Kotelna (Atelier), BDSM studio Flora
Ostrava – Klubovna Ostrava
Brno – Domeček
Plzeň – Plzeňské pistácie apod.

Nejbližší akce na téma shibari

• Bavte se s lidmi, na které na takovýchto místech narazíte, zjišťujte a čerpejte od nich informace. Nemusíte se bát, nikdo vás nekousne ani neukousne, tedy pokud nebudete sami chtít.
• Nebojte se navázat kontakt s lektory, učiteli, modelkami a riggery, o které zakopnete v rámci svého hledání (čím více takových lidí oslovíte, tím lépe).
• Zjišťujte informace o shibari všemi možnými způsoby. Raději začátek vaší shibari cesty věnujte vyptávání, zjišťování a pozorování, než se vrhnete přímým skokem rovnýma nohama do vázání s vám zcela neznámým riggerem.

Jak na výběr riggera

• Neřiďte se fotkami, rigger je může stáhnout kdekoliv z temných koutů internetu. Ani z fotky, která je skutečně jeho a zdá se vám být pěkná, jako začátečník s největší pravděpodobností nepoznáte to nejdůležitější, totiž, zda je předmětná pozice či úvaz z hlediska techniky a bezpečnosti v pořádku. Ovšem abychom jen nehanili fotky. Fotky jsou skvělý způsob, jak si rychle udělat prvotní obrázek o riggerovi. Pokud má profil na sociálních sítích, kam pravidelně přidává fotky, může být už z toho zřejmé, že se nějak dále vzdělává, váže a je členem komunity. Zároveň označení modelek na fotkách může rovnou nasměrovat na osoby, kterých se zeptat na názor na něj.
• Ptejte se lidí ve svém okolí, kteří se ve vodách shibari pohybují déle než vy sami, zda riggera, vzbuzujícího ve vás zájem o vázání s ním, znají. Kolují-li o daném riggerovi informace, že není bezpečný, tak s ním raději vůbec nevažte. Totéž platí, pokud ho nikdo z vámi oslovených nezná osobně.
• Nebojte se zeptat v komunitě známějších jedinců, lektorů, BDSM celebrit na daného riggera a opět, pokud ho nepovažují za bezpečného, tak s ním nevažte.
• Riggery hledejte raději mezi reálnými lidmi než mezi internetovými profily (navštivte osobně některý z klubů/míst uvedených výše).
• Nebojte se riggera přímo zeptat na modelky, které by vám na něj byly ochotné dát reference, a oslovte je. Pokud vám žádné nechce dát, buďte na pozoru. Výjimku tvoří úplní začátečníci, kteří většinou za sebou zástupy modelek nemají.
• Ptejte se riggera, u koho se shibari učil. Pokud jméno lektora neznáte, tak se na něj opět poptejte. Pokud rigger říká, že nebyl nikdy na žádné soukromé lekci nebo workshopu a shibari se učil pouze online, tak ho rozhodně nenechte, aby s vámi dělal jakékoliv závěsy nebo nebezpečnější úvazy (např. cokoliv, kdy provaz je uvázán nebo již pouze tažen přes krk). Totéž platí, byl-li váš rigger jen na několika málo workshopech nebo soukromých lekcích (orientačně do pěti lekcí) a mějte na paměti, že čím delší workshop absolvoval, tím lépe pro vás oba. Ideální jsou, viděno touto optikou, celovíkendové shibari workshopy. Pokud i přes výše uvedené s takovým riggerem chcete vázat, pak doporučuji toto vázání realizovat na veřejných místech.
• Pokud vám rigger jakýmkoliv způsobem nesedí, byť k tomu nenacházíte racionální důvod, tak s ním raději nevažte.
• První vázání směřujte ideálně na některý rope jam, kde je vysoká pravděpodobnost, že se zde budou vyskytovat i zkušení riggeři a modelky, kteří pokud uvidí, že se děje něco nebezpečného, proaktivně zakročí (rope jams pořádají pravidelně Subspace, Domeček, Klubovna Ostrava, Plzeňské pistácie a další).
• Riggera se ptejte na cokoliv, co vás napadne, nebojte se pokládat i zdánlivě hloupé otázky.
• Řiďte se rozumem, a nikoliv touhou být (co nejdříve) v provazech.

Poznámka: Osobně doporučuji se na daného riggera pozeptat více lidí, ať o něm máte ucelenější obraz. Ať slyšíte pouze oslavné zpěvy nebo pouze hororové příběhy hodné CSI: Las Vegas, tak vězte, že nejrelevantnější informace jsou přímo od lidí, kteří s takovým člověkem byli přímo na session.

Modelka: @wild_poppy
Foto: @kareafoto
Provazy: @marclirian

Red flags při komunikaci s riggerem

• Pokud rigger říká, že umí vázat, např. že umí uvázat takate kote (pozn. jeden ze základních hrudních úvazů), že umí zavěšovat a podobně, tak se mějte na pozoru. Popravdě, neznám mnoho zkušených riggerů, včetně lektorů, od kterých se sám učím, kteří by říkali, že „něco umí“. Maximálně tak řeknou, že něco „dokážou“ uvázat. Vysvětlení je jednoduché, čím více o shibari vědí, tím více si uvědomují, co vše ještě neví nebo nemají plně zvládnuté. Tedy Sókratovo notoricky známé „Vím, že nic nevím.“
• Rigger říká, že na žádné workshopy ani soukromé lekce nemusí chodit, neboť vše zná.
• Rigger říká, že se mu nikdy nic „špatného“ s modelkou nestalo, že nikdy nic nepokazil, a to jak v rovině fyzické, tak v rovině psychické. S největší pravděpodobností vám rigger buď lže, nebo skoro vůbec neváže. Ano, existují i výjimky, ale není jich, mezi riggery, kteří vážou dlouhé roky, mnoho. Prakticky každý, kdo váže delší dobu, má za sebou nějaký „problém“ – ať už jde o fyzické zranění, nebo o psychické (často krátkodobé) následky. Shibari nepatří mezi bezpečné aktivity (závěsy jsou typickým RACKem), a s tím je potřeba na obou stranách počítat a umět se s tím vyrovnat.
• Rigger vás neupozorní na možná rizika toho, co chce v následujícím společném vázání realizovat, resp. nepodá vám informaci, že vázání samo o sobě není zcela bezpečným koníčkem. Nutno míti na paměti, že vázání na zemi je obvykle výrazně bezpečnější než jakékoliv vázání v závěsu, a to i částečném, kdy některá část vašeho těla na zemi zůstává. Zamýšlí-li při prvním vázání provaz okolo vašeho těla jen „omotávat“ nebo realizovat vázání jen jedním provazem, tak ještě budiž, ale i tak zpozorněte.
• Rigger se vás před vázáním nezeptá na váš zdravotní stav, a to jak fyzický, jako je např. pohyblivost kloubů, prodělaná zranění, prodělané nemoci, aktuální zdravotní potíže, tak i stav psychický – fobie, panika, různé psychické nemoci/úzkosti/deprese apod.
• A když už se zeptá, tak není, po vaší všetečné otázce, schopen odpovědět, proč konkrétně se ptá na daný zdravotní problém.
• Rigger se před vázáním nezeptá na konsent (souhlas), které doteky jsou pro dané vázání povolené a které nikoliv, kudy smí vést provazy (zejména se týká provazu přes intimní partie).
• Rigger před vázáním neprobere stopku, resp. neřekne vám, co dělat, když by se pro vás stalo vázání nepříjemným, šlo za vaši pomyslnou „hranu“, a nespecifikuje vám formu vaší vzájemné komunikace, kterou použijete během vázání.
• Rigger chce s vámi ihned realizovat závěsy.
• Rigger vás rovnou zve do svého doupěte bez jakékoliv úvodní (seznamovací) schůzky, ideálně na veřejném místě, a nechce nebo se vyhýbá možnosti vázání na veřejném místě (viz. výše uvedená místa k tomuto záměru vhodná).
• Rigger říká, že se shibari učil pouze či převážně online, např. z Youtube. Pokud je to nováček, který s vámi chce vázat jen na zemi, tak ještě dejme tomu, ale pokud říká, že dle shlédnutých online lekcí už i zavěšuje, všeho ihned zanechejte a s křikem od něj utíkejte.
• Rigger na sebemenší kritiku reaguje podrážděně a je velmi vztahovačný.
• Rigger pomlouvá většinu modelek, se kterými vázal.
• Lidsky vám komunikace s ním nesedí a nemusíte k tomu mít žádný konkrétní důvod, pak s ním raději nevažte.

Red flags při samotném vázání

• Před vázáním zjistěte, zda má daný rigger po ruce bezpečnostní nůžky na střihání provazů. Pokud je nemá k dispozici, pak rozhodně ať nezavěšuje, při vázání na zemi budiž.
• Pokud provazy a karabiny, které chce rigger používat, vypadají nekvalitně / jako že je koupil v nejbližším hobbymarketu nebo pokud na vás chce rigger používat karabinu, co se používá na psí obojky, ihned od něj utíkejte.
• Rigger se před vázáním posilnil alkoholem nebo drogami. Rigger vám říkal, že už má něco odvázáno, ale prvotní single column tie (pozn. základní, v rámci shibari naprosto elementární uzlík) nebo double column tie váže desítky sekund, plnou svojí pozorností zaměřený jen na uvázání daného uzlu. U začátečníků je tento stav běžný a jste-li o této pokročilosti svého riggera předem informováni, pak to není red flag.
• Rigger vám říkal, že je začátečník, ale chce vás během vázání zavěsit a je jedno, jestli jde o závěs kompletní či „jen“ částečný. Pokud toto činí, pak vůbec nepřemýšlejte, zda je to tak v pořádku, a rovnou ho zarazte.
• Rigger obecně nejedná podle dohodnutých pravidel, např. dotýká se míst, která jste si před session označili za „no go“ zóny.
• Nereaguje na věci, které mu při vázání říkáte (např. brnění rukou, prstů apod.)

Modelka: Mar Két
Foto: alive_photo_
Provazy: @marclirian
Chilli Studio Praha

Výše uvedené body jsou pouhým doporučením. Všichni, kdo toto čtete, jste dospělí a svéprávní jedinci, kteří mají primárně odpovědnost sami za sebe.

Je pravdou, že i když budete vázat s člověkem, kterého si pečlivě vyberete a bude vám sedět, který je obecně vnímán jako bezpečný, zkušený a budete na něj mít jen ty nejlepší reference, samotné vázání může skončit vaším zraněním, např. typickým poraněním radiálního nervu. Shibari nejsou, co do bezpečnosti, šachy ani domino a je nezbytné mít tuto skutečnost neustále na paměti. Shibari s sebou vždy nese možné riziko a kdokoliv rozumný, a je jedno zda se jedná o riggera nebo modelku, se jej snaží minimalizovat.

Snažte se vyhnout riggerům, kteří třeba jen svou osobou, tím, jak komunikují, či tím, co se „o nich říká“, zapadají do některé z výše uvedených kolonek red flags protože mohou zvyšovat riziko vaší fyzické či psychické újmy.

Sám autor je riggerem, který by pravděpodobně rozblikal hned několik red flags, přičemž doufá, že tímto postem snad „odradí“ nejednu začínající modelku, a to nejen od vázání s ním, ale hlavně od vázání s jedinci, které i on sám považuje za nepříliš bezpečné. Když by se tak zamezilo alespoň jednomu dalšímu a zbytečnému zranění, pak má celý tento článek smysl.

Závěrem chci za tvorbu tohoto článku poděkovat následujícím jedincům vyskytujícím se na Instagramu:

@_wild_poppy_
@whisper_ropes_lady
@krutysever
@siona_lya

Mimislovník

• Modelka (též rope bunny) – osoba užívající si být svazována riggerem
• RACK (Risk Aware Consensual Kink) – jedná se o přístup k BDSM, kdy všechny strany participující na BDSM aktivitě jsou obeznámeny s potencionálními riziky dané aktivity a s uvedenými riziky souhlasí a přijímají je.
• Rigger – osoba aktivně vázající modelku
• Rope jam –událost, které se účastní jedinci se zájmem o shibari/kinbaku, a kde je možné si též společně zavázat
• Session – je společné vázání riggera a modelky

Článek Chci teď a tady svázat!!! se nejdříve objevil na DARKPRESS.

V komunitě jsou pozitivní účinky BDSM praktik dobře známy. Zejména při bondage popisuje mnoha účastníků až stavy změněného vědomí. Vázaný se v daném okamžiku cítí zcela uvolněn a především oproštěn od stresu. Jakmile se lano začne omotávat kolem těla, “kouzlo nastupuje”. Podobných stavů uvolnění a bezstarostnosti lze dosáhnout řadou BDSM hrátek, zkušení se však shodují, že nejsnáze to jde právě pomocí lana.

Když jste svázáni, je to, jako byste nenesli odpovědnost za nic, ​​co se stane. Je to jeden z mála okamžiků, kdy se nemusíte starat o své povinnosti a užívat si jen ten pocit odevzdání

Často všední život a denní povinnosti přinášejí stres a úzkost. Zatímco submisiv v přítomnosti prožívá plné uvolnění, dominanti naopak popisují stavy hlubokého soustředění a koncentrace. Oba tábory se shodují na tom, že se po praktikování BDSM cítí citově více propojeni se svými partnery.

I vědecká “podpora” provozování BDSM pomalu roste. Ve studii z roku 2013 výzkumníci provedli průzkum ⁽¹⁾ 902 praktikujících BDSM a 434 „vanilkových“ lidí a položili jim otázky týkající se jejich osobnosti, vztahů a celkového pocitu štěstí. Lidé praktikující v osobním životě BDSM prozradili, že trpí méně úzkostmi a cítí větší jistotu ve vztazích narozdíl od jedinců praktikující pouze vanilkový sex.

Ve studii zveřejněné v roce 2016 ⁽²⁾ výzkumníci z Northern Illinois University pod vedením profesora Brada Sagarina rekrutovali 14 switchů (lidí, kteří rádi hrají role dom i sub) a každému náhodně přiřadili jednu z rolí. Poté, co se účastníci zapojili do své preferované aktivity BDSM , provedli Stroopův test ⁽³⁾. To je běžný test na schopnost udržet pozornost. Odpovídali na otázky týkající se jejich duševního stavu před a po akci. Stroopův test se zaměřuje na testování paměti, pozornosti a sebeovládání. Zahrnuje např. identifikaci barevných slov prezentovaných v barvách jiných než jsou napsána. (např. slovo “červená” je napsané modrým inkoustem). Významné snížení skóre zaznamenali submisivové, kteří začali prakktikovat BDSM. Dominanti si udrželi výsledky stejné.

Ve Stroopově testu se zaměřujeme na fungování zejména oblasti čelního laloku, kde jsou umístěny centra funkčních dovedností. Bolest či jiné submisivně laděné BDSM aktivity mohou způsobit, že z určitých oblastí mozku odtéká krev pravidelně jako dříve. Naopak u submisivní aktivity skutečně dochází ke změně stavu vědomí.

Nemáte kontrolu, což vede k osvobozujímu pocitu. Můžete zcela vypnout..

Můžeme to připodobnit až k meditaci, kdy se snažíme vyvolat stav, kdy jedna část (ta výkonnostní) mozku trošku vypne a naopak se probudí nevědomí a duchovno. Najednou cítíte klid a sounáležitost s prostorem.

V dalším experimentu ⁽⁴⁾ Sagarin a jeho tým odebírali dobrovolníkům vzorky slin. Zajímavé bylo, že přímo během praktikování BDSM se u submisivů hladiny kortizolu zvýšily, ale naopak na konci hrátek výrazně klesly. I když byl tedy jejich fyzický stres značný, psychický stres hlásili nízký. Co platí však dominanty a submisivi stejně, je trvalá nižší hladina stresového hormonu kortizolu jakmile se začali věnovat BDSM. Odpojení mezi mentálním a fyzickým stresem může vysvětlit některé mimotělní zážitky a pocity plovoucího a časového zkreslení, které lidé hlásí během sub hrátek.

Studie také potvrdily posílení vztahové blízkosti, které často citovali dominanti i submisivové.

Ve Stroopově úkolovém experimentu z roku 2014 a v novějších studiích Sagarinova týmu uvádějí také zřetelné výhody pro dominanti, kterým zvýšený pocit kontroly a výkonu, neboli „flow“ během jejich fetiš aktivity prospívá i v osobním životě.

1. https://www.researchgate.net/publication/236913615_Psychological_Characteristics_of_BDSM_Practitioners
2. https://www.researchgate.net/publication/308575318_Consensual_BDSM_Facilitates_Role-Specific_Altered_States_of_Consciousness_A_Preliminary_Study
3. https://cs.wikipedia.org/wiki/Stroop%C5%AFv_test
4. https://www.dropbox.com/s/28vud0iod10f4rc/Sagarin%20Cutler%20Cutler%20Lawler-Sagarin%20Matuszewich%20%282009%29.pdf

Článek Může bondage snížit úzkost? se nejdříve objevil na DARKPRESS.

„Nějaký námitky?“ Válečnice mě chytla za vlasy a natočila k sobě. „No, trochu víc to škrtí.“ „Málo to škrtí, moc mluvíš!“ – a povolila provaz, kterej jsem měl kolem krku, pak mi jej několikrát omotala přes ústa jako roubík a přitáhla do lehkého záklonu. O nic lepší to nebylo.

Vydali jsme se na cestu. Musel to bejt nádhernej pohled, tři nedobře vystrojení a vyzbrojení zbrojnoši a krásná žena celá v kůži vedou spoutaného klopýtajícího mnicha s vykasanou suknicí kutny a provazem utaženým přes rozkrok. Cestou přelézáme několik padlejch stromů, několikrát mi rozvázali nohy a pak zase svázali, ale po čtvrtém stromu to vzdali a nohy nechali nespoutané. Celkově se provazy trochu povolily, takže to už neškrtí skoro vůbec a i tlak v rozkroku se zmenšil, ale jako roubík to funguje i nadále. Ruce jsou pořád svázaný pevně a proti čtyřem bych stejně neměl šanci, kdybych se chtěl o něco pokusit.

Vcházíme do zpustlé tvrze, dá-li se těch pár sutin tak nazvat. Dvojice strážných u brány se ukloní naší Amazonce, mě převezmou a beze slova strčí do nějakého kouta. Snažím se přes provazy v puse říct, že by mě mohli rozvázat, jen dostanu herdu do žeber. Zkontrolujou pevnost svázání, jeden z nich se ušklíbne, že to je jak kdyby mě svázala jeho prababička a pro jistotu mi sváže nohy nad kotníkama a přitáhne k rukám, do kozelce.

„Hele, duchovní outěcha přišla“, ozve se vedle mne. Teprve teď si všímám, že tu nejsem sám, vidím mladou holku, tak kolem dvaceti, nahou, v okovech s řetězy. Strážný ji švihne krátkým bičem: „Už ani slovo, nebo ten roubík dostaneš taky!“ Holka na něj vzpurně vyplázne jazyk, ale nepromluví. Strážný zahrozí bičem, ušklíbne se a odejde.

„Už jsou pryč, uvidíme na jak dlouho. To je bezbožnej kraj, viď? No jo, hradní paní to bere ráz na ráz. A bude hůř, věř tomu! Hele, a když ted máme čas, tak bych se mohla vyzpovídat, co ty na to?“ Mé nesouhlasné zahuhlání si vyložila úplně jinak.

„Hele, jakou mam šanci se dostat do nebe? Víš, panna už nejsem, oddavky ale za sebou ještě nemám, ale to, no víš, co, dělám moc ráda – sama, nebo s jedním pacholkem z vedlejšího statku, on ti ho má velkýho a bolí mě to, ale nějak je to tak lepší…“ Snažím se jí přes roubík říct, že to s rozhřešením není tak snadný, jak to vypadá, ale snad to ani nevnímá. „…se mnou, ale i s děvečkou od nich ze statku, prasák! To já bych nikdy, no, nikdy, kdyby vona nebyla taková trubka, vona mi kdysi, no, kluci mě drželi a – jé, co když ti zkusím rozvázat ten roubík? Pocem blíž, no, takhle nedosáhnu, ty se ani neumíš plazit, hele, to já, když mě ten můj sváže do kozelce… nebo hele radši ne, voni zas přijdou strážný, to radši vydrž, kde jsem to přestala, no, voni mě kluci drželi a ona mě mlátila kopřivou přes prsa a přes zadek, hele, pálilo to strašně, ale pak jsem si do frndy strkala prsty, bylo to úžasný…“

Bože, za co? Holka, z jejího monologu jsem vytušil že se jmenuje Berenika, brebentí o svejch milostnejch zážitcích, o tom, jak má ráda okovy, teda pokud netlačej, jak ji ten její občas zbije, i když se snažím to pouštět druhým uchem ven, tak to nejde, za moment jsem z toho regulerně vzrušenej, jo, nejni zpověď jako zpověď, ale rozhřešení nebude, to po mně, holka, nechtěj.

Nevím, jak dlouho ležím na zemi, ale je to nepohodlné. Bolí mě čelisti, v puse mám saharskou poušť a dává se do mě trochu zima. Za chvíli nám strážní přiváděj další společnost, oblečenej jak jeden z velitelčinejch poskoků, na hlavě zavázanej hrubej pytel, to na debatu nebude, nejen že mi nesundali roubík, ale ještě mi zavázali oči, abych neviděl, kdo to je, až mu sundaj ten pytel z hlavy.

Když strážní odejdou, Berenika je ticho, že by ji odvedli? Nebo taky dostala roubík? Nevím, jak dlouho ležíme, bojuju se svalovou křčí v nohách, přece jen tohle spoutání není nic moc pohodlnýho.

„Dost lelkování, vstávat, lajdáci!“ zazní zvučný hlas. Nějaké ruce mi rozvážou nohy, no to je dost, už mě bolí celej člověk, nadzvednou mi hlavu a přes provazy mi do pusy lejou studenou vodu, teče mi všude, ale naštěstí i do krku, dlouho jsem nepil nic lepšího. „Stačí! Vstávej“ S rukama za zády a provazem v rozkroku to jde docela blbě, navíc mám furt zavázané oči, ale někdo mi pomáhá vstát a opře mě čelem o zeď. „Tady stuj a ani se nehni,“ řekne polohlasem. Evidentně pomáhá vstát i ostatním dvěma.

Po chvíli cítím smyčku provazu kolem krku a někdo za ni tahá. „Žádný hlouposti!“ Sundá mi pásku z očí a já vidím, jak jsme všichni tři k sobě přivázáni za krk – velitelčin poskok (dobře mu tak) je polonahý, v ústech řemen jako roubík, ruce dalším řemenem svázané za zády. Třetí je Berenika, nahá, ruce a nohy v okovech, spojené řetězy, v ústech kus větve přivázaný jako udidlo.

„Tak jdem“ zavelí vysoký chlapík v temně rudém varkoči, kolem pasu důtky, a zatáhne za provaz. Jdem za ním v podivném procesí. Projdem přes nádvoří tvrze do síně – nebo spíš do toho, co ze síně zbylo. Na prostém dřevěném křesle trůní velitelka s grácií císařovny, vedle ní po každé ruce jeden kat, oba mají u pasu biče a důtky, kápě na hlavách a ruce v bok.

Zastavíme pár kroků před nimi, chlapík nás postrčí, abychom poklekli a sundá nám roubíky. „Mluvit jen, když budete vyzváni, holoto! Nebo…“ Pro mne za mne ani nemusí výhrůžku dodávat, po tom provazu mám tak ztuhlou pusu, že o mluvení ještě chvíli nebude řeč.

Velitelka si dala chvíli načas a pak spustila přesladce: „Vítejte na mém hradě! Doufám, že vám má pohostinnost vyhovuje, nerada bych slyšela nějaké stížnosti, že se vám snad nedostalo vlídného přijetí, nebo že snad vám tu něco chybělo.“ Mám na jazyku peprnou odpověď, ale radši ji spolknu. Jak kdyby mi četla myšlenky, její hlas nabral jízlivější tón: „Chceš k tomu snad něco dodat, zpustlý mnichu? Nebo ty, helbrechtice povětrná? Ty, zrádče, ty ani nemáš právo na mě pohlédnout, natož cokoli namítat! Tebe si vychutnáme jako prvního.“ To by mě zajímalo, co jí proved, protože ještě před nějakou hodinou byl u ní jednoznačně v přízni, teda ne že by se na mě a na tu holčinu koukala nějak o moc vlídnějc.

„Johane z Křivé Lhoty, jsi vinen z napomáhání k útěku a smilstva, odsuzuji tě tímto ke ztrátě hodnosti zbrojnoše a k trestu jednoho sta ran bičem! Trest budiž vykonán ihned!“ Trochu se mi zatmělo před očima, sto ran je fakt hodně. Odsouzený jen hlesl: „Vůle vaše, má paní,“ jinak na sobě nenechal nic znát, ani se nepohnul, dál klečel se sklopenou hlavou, čekal, až ho kati pobídnou, aby se zvedl, odvedli ho k vedle stojícímu sloupu a tam mu připoutali ruce vysoko nad hlavu. Roztrhli mu halenu a obnažili svalnatá záda. Jeden kat odstoupil dva metry za jeho záda, druhý se zeptal, zda je připraven přijmout trest. „Chcípni, pse,“ procedil potichu odsouzený mezi zuby. Kat se jen usmál a on i jeho kolega se zlehka uklonili směrem k velitelce. Ta pokynula: „Začněte, mistře kate. A vy dva se dobře dívejte, je to velmi zábavné a poučné.“

Kat, který stál vedle sloupu s připoutaným mužem odstoupil kus stranou, kat stojící za zády odsouzeného se znovu uklonil a pozvedl bič. Počkal asi pět vteřin, pak s obřadnou elegancí poslal na odsouzencova záda první ránu. Konec biče dopadl mezi lopatky, zanechal po sobě narůžovělou stopu. Muž syknul, ale ani se nehnul. Víc jsem sebou při té ráně trhnul já. Kat pár vteřin počkal a ránu opakoval, konec biče dopadl jen malý kousek pod první stopu. Tentokrát muž ani nesykl, ani se nepohnul. Kat rány opakoval v intervalu asi deseti vteřin, s neochvějnou jistotou, klidem a elegancí. S každou ranou mnou projelo zachvění a začínal jsem se potit. Odsouzencova záda se postupně zbarvovala do červena, jak na nich přibývalo čar po biči, občas už začaly prosakovat krůpějky krve. Muž po dlouhou dobu nehnutě držel a nedával najevo bolest, ale čím dál víc bylo vidět, že ho to stojí velké přemáhání, při zhruba padesáté ráně už se chvěl a na každou ránu reagoval syknutím. Nic víc. Ty rány nebyly bůhvíjak silné, kat do toho moc síly nedával, ale i tak bylo jasné, že to není zrovna čajíček. Kradmo jsem se podíval na velitelku. Seděla pohodlně na dřevěném křesle a sledovala exekuci s nelíčeným zájmem a spokojeností. Na tváři měla lehce mrazivý úsměv. Najednou vedle mě vzlykla Berenika. Podíval jsem se na ni a viděl, jak se celá klepe a přitom nemůže odtrhnout oči od exekuce v hypnotizujícím rytmu. V tu chvíli jsem si proti ní i přes směsici vzrušení a strachu připadal až nepříjemně klidný a nad věcí, od klečení mě jen bolely kolena.

Překvapivě náhle rány ustaly, kat se uklonil velitelce a zůstal stát, připraven, jakoby snad měl v exekuci pokračovat. Zbičovaný muž se sice chvěl po celém těle, záda samý krvavý šrám, ale stál jistě na svých nohou, nevydal ani hlásku. „Dobrá práce, jsem spokojena.“ Velitelka s úsměvem pokynula, kati osvobodili muže od sloupu, ruce mu ale vpředu nechali spoutané a jeden z katů jej odváděl pryč.

„Ale ale, holubičku nám to nějak zaskočilo,“ pronesla sladce ironickým hlasem, s pohledem upřeným na vedle mě klečící dívku. „Tys nevěděla, že ode mě ze služby se neodchází ani neutíká? Kams měla namířeno? Za ním?“ Naznačila směr k nyní prázdnému sloupu. „Ne, má paní, to je mejlka, já, ne, já…“ zakoktala se a začala vzlykat.

„Má ti snad jazyk rozvázat mistr kat?“ „Ne, prosím, jen to ne…“, vzlykala, „já chtěla jen… zkusit… na chvíli…“. „Tak na chvíli, pravíš“, vstala velitelka z křesla, přišla pomalu k ní a chytla ji za bradu, zvrátila jí hlavu dozadu a zasyčela jí do obličeje: „Podívej se mi do očí, couro! Dám ti poslední šanci! Dostaneš pětadvacet ran rákoskou a pak na hodinu na pranýř, aby ses dál neklepala zimou! No a jestli se to bude ještě někdy opakovat, prodám tě do otroctví!“

Pohled trochu zdola, trochu z boku na dobře vyvinutou velitelku blízko vedle mě byl nádhernej, až mě to trochu vzrušilo. „Jo, udělej si dobře,“ řečeno polohlasem mě ale překvapilo. Ne, nepatřilo mě. Bereničina drzost ale zaskočila velitelku evidentně taky, protože polkla, pár vteřin mlčky sledovala její tvář a pak řekla: „Padesát! Pak ostříhat dohola a na pranýř, dokud se neomluvíš!“ Proboha, těch vlasů je věčná škoda, to přece nemůže myslet vážně, ale nahlas jsem neřekl nic, asi jsem srab, lek jsem se, že bych o ně mohl přijít taky. Dívce evidentně došlo, že přestřelila, začala se omlouvat, prosit, že o vlasy přijít nechce, ale velitelka ji nedopřála sluchu, pokynula strážnému, který u nás stál, ten ji mezi zuby vklínil kus dřeva jako roubík a pevně utáhl motouz za hlavou.

V tu chvíli už k ní oba kati přinášeli vehement, takovou vysokou stoličku s řemeny, přes ní ji surově přehli, spoutané ruce vpředu připevnili, pak nohy k nohám vehementu, dívka se na tom nemohla skoro ani pohnout. Chvilku se trochu cukala, ale jen si zařezávala víc pouta do rukou i nohou. Velitelka evidentně nikam nespěchala, počkala, až se uklidní, pak řekla studeně: „A budeš si to počítat a děkovat. Spleteš-li se,“ odmlčela se a vytáhla odněkud ostrou dýku a špičkou jí zlehka přiložila k hrdlu připoutané dívky, „taková rána se nepočítá. Krom čísel, každý slovo navíc, rána navíc. Jasný?“ Dívka s hrůzou v očích neznatelně přikývla.

„Jasný?!“

„Ano, paní…“

„A tohle je malý závdavek!“ Zamávala jí před očima uříznutým pramenem vlasů, ale nedopřála jí ani čas, aby se mohla víc vyděsit.

„Nuže, mistře kate, začněte.“ Kat se uklonil, byl to ale ten druhý, ne ten, co předtím bičoval, napřáhl se a dopadla první rána. Dívka vyjekla, nadechla se, ale než stačila něco říct, padla druhá, pak třetí a čtvrtá. Na zadečku nabíhala jelita, dívka se snažila popadnout dech. „Zadrž!“ Ostrý povel rozřízl vzduch a zarazil kata v nápřahu. „Tyhle se samozřejmě nepočítají. Ty, kate, počkej dokud neuslyšíš číslo! A opakuju – ty mi krom počítání za každou ránu poděkuješ, rozumíš?“ Dívka přikývla. „Celou větou!“ „Za každou rá… ránu… po… poděkuju, má paní.“ „No proto! A jedem od začátku, vyřiď si to pak s tím nedočkavcem. Kate!“

Kat se znovu uklonil, podíval se na svou velitelku, bylo vidět, že má docela nahnáno, jasně věděl, že tohle byla jeho chyba – nebo tak mi to aspoň připadalo. Napřáhl, počkal dvě vteřiny a švihnul. Zasvištěla rákoska, pleskla na zadeček, dívka vyjekla, nadechla se: „Jej, jedna, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí, „Jej, dvě, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí. „Tři, děkuji, paní.“ Kat vždy čekal v nápřahu, než uslyší celou tu větu a hned potom udeřil. S každou ranou mnou projel záchvěv stejně jako před tím při bičování, pohled na týranou krásnou dívku byl ale mnohem vzrušivější, na prdýlce naskakovaly rudé pruhy, navíc když velitelka tentokrát stála, ruce v bok, její poprsí se povýšeně dmulo. Vším tím sem cítil, že se erekce asi nedá přehlédnout, trochu jsem se nahrbil, aby to nebylo tak moc vidět, ale všiml jsem si, že velitelce to neušlo, ale nedala na sobě nic znát a pozornost opět obrátila k rákoskou týrané dívce. „Auu… Dvacet jedna, dě… děkuji paní. Jau.. Dvacet… dva, dě…kuji, paní.“ Zadnice už celá červená, pauzy mezi ranami se postupně prodlužovaly, dívka dýchala zrychleně, po tváři jí tekly slzy, kat čekal na číslo bez známek netrpělivosti, zato hradní paní sledovala exekuci s trochu menším zaujetím než prve to bičování: „No, kolik? Nezdržuj!“ „Auuu… Čtyřicet… šest.“ „A děkovat bude jako kdo?“ „Dě… kuju…“

„Auu… čtyřicet… sedm …kuju, paní… Auu… čtyřicet… šest ďkuju paní… Auu… čtyřicet… pět …sss… kuju… paní.“

„Hm, divný počty,“ ušklíbne se hradní paní.

„Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní … Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní“

„Auu… čtyři … cet … pět …děkuju, paní,“ jako by se zasekla na jednom čísle, věty už skoro vykřikuje…

„Auu… čtyřicet… šest, děkuju, paní, auu, čtyřicet sedm, děkuju, auu, čtyřicet vosum, děkuju pa… aúú… čtyřicet devět… děku… aúúú padesááááááá…“ Při poslední ráně zkroutila dívku křeč, slova se slily v hysterický křik, který pozvolna slábnul, i křeč povolovala a na tváři zmučené dívky se rozlil blažený výraz a to ticho by se najednou dalo porcovat nožem na sýr.

„Ta blaženost nepochybně z Ďábla pochází, jak bys ho chtěl vyháněl ty, chlípný mnichu?“ Hradní paní se na mě podívala s pohledem, z něhož bylo jasné, že dobrá odpověď neexistuje. „Svěcenou vodou a modlitbami,“ odpověděl jsem nejistě. Přistoupila ke mně: „A svatou zpovědí, viď? A jak bys rozhřešení dal? Tímhle?“ A nohou mi zatlačila na ztopořený penis, až jsem měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Chvíli mě takhle dráždila s výrazem šelmy nad kořistí, pak najednou přestala a otočila se ke katům: „Odvažte ji, dejte jí napít a odvést k ranhojiči. A tohoto mnicha mi tamhle připravte, potřebuju, no, malou zpověď a lepší boží služebníček tu není.“ Na stříhání vlasů a na pranýř zapomněla, no připomínat jí to nebudu, ale, pro Krista, ta bezbožnice a zpověď? To nedopadne dobře.

Kati mě přinutili vstát a pak mě napůl dovedli, napůl odvlekli mezi dva stromy stojící na bývalém nádvoří na tři kroky od sebe. Rozvázali zbytek pout a hned mi začali přivazovat ruce roztažené šikmo vzhůru k těm stromům. „Sakra, strhněte z něj napřed ty hadry!“ Tak mě zase levou ruku odvázali, pravou ještě přivázat nestihli.

„Tak se ukaž, boží slouho, co máš za výbavičku,“ zašeptal mi přihřátým hlasem ten první z nich, sjel mi rukama po těle a pevně mi stitsknul koule, ale jen tak krátce, aby si toho hradní paní nevšimla, pak v klidu pokračoval dolů a vetchou sutanu řeholního řádu vytáhl nahoru přes hlavu. „Hele, pán je fajnová slečinka, von má ještě košilku, div ne s krajkama.“ a zajel mi pod košili. Bylo to příjemný i nepříjemný zároveň. „Tu košili mu zatím nechte, tý nebude škoda. A pospěšte si!“

Košile sice byla dlouhá, ale „výbavičku“ skrývala jen symbolicky. Kat se při přivazování rukou ještě párkrát jakoby náhodou otřel o můj napůl naběhlý penis. „Paní má a vládkyně, opravdu mu nemůžem pomoci i z té košilky? Hm, škoda…“

Jsi velmi ochotný, mistře kate, ale děkuji, v tuto chvíli se bez tebe, vlastně bez vás obou, obejdu. Od něj mi nebezpečí nehrozí,“ pomalu přišla ke mě, „vztáhnout ruku na bližního a ještě k tomu na ženu, to by byl smrtelný hřích, viď?“ Konec té věty už mi skoro šeptala do ucha. Ostře pokynula katům, ti už nečekali na nic a odešli, já tam zůstal jen v košili vydán na pospas hradní paní, přivázán jak k ondřejskému kříži, roztažené ruce i nohy, poměrně dost našponován.

„Vražda na tyranu není zločinem,“ řekl jsem s dostatečnou dávkou ironie. „Jo, tyran? Ty ani nevíš, co to je, holenku. No neboj, nedostaneš příležitost.“

S těmi slovy na mně roztrhla košili a postupně ji celou strhala. Cejtil jsem, jak se mi penis zvedá.

Stoupla si přede mne, jak jsem měl roztažené nohy, byly naše pohledy ve stejné výšce. Jednou rukou mě zezadu chytla za vlasy, druhou přimáčkla ústa a nos a kolenem přitlačila do rozkroku. „Špatnou vedeš řeč!“ Trochu mě přidusila, nedokázala stisknout ale tolik, aby mi nezbyl nějaký vzduch, přesto mě přešla chuť ji provokovat víc, než bylo vhodné. V kombinaci s kolenem v rozkroku to přidušení fungovalo dost vzrušivě.

Přitiskla se ke mě a začala mě nehty škrábat po celém těle, jen tak zlehka, pak mě obešla, zas se ke mě přitiskla a chytla mě pod krkem a zlehka přiškrtila, pak víc, až jsem začal lapat po dechu, na pár vteřin povolila a zase… Vzrušení mě úplně rozechvělo, po chvíli ale přestala se slovy: „To bys vyváz moc lacino, pacholku!“

Odstoupila ode mne, cárem z mé košile mi zavázala oči, další kusy použila na roubík: „Už’s toho namluvil dost!“

Zničeho nic krátký svist a na záda mi dopadla rána bičem, hned druhá a třetí, bolelo a pálilo to jako – no jako rána bičem. Tělem projela bolest i elektrická jiskra vzrušení zároveň. Pauza – po zádech se mi rozlilo příjemné teplo a v tom jauvajs, další rána a pak rychle další tři přibližně ve stejném místě pod rameny. A zase pauzička na vydechnutí. Svist a rána – tentokrát se mi konec biče dostal zleva dopředu na hrudník a skoro trefil bradavku, druhá rána šla zprava do podobného místa. Ta sadistka si mě vychutnávala, sotva jsem rozdejch sérii ran, přišla další, nebo jen ojedinělá rána, nikdy jsem netušil, kam a kdy. Bolestí jsem syčel do roubíku, vzrušením se třásl po celém těle, celé tělo pálilo a bolelo.

Nevím, kolik bylo ran, nepočítal jsem je, na to už jsem neměl. A proč taky, když to po mně nechtěla.

Ve chvilce, kdy jsem očekával další ránu, mě chytla znova pod krkem a pořádně párkrát přidusila. Pak mi sundala roubík. „Tak jaký máš poslední přání?“ „Vodu,“ zasípal jsem. „Skromnej kluk.“ Dala mi napít ze svého poháru vinný střik. „A kolik ještě? Deset? Pětadvacet? Padesát?“ „Pětadvacet.“ „Jo, ale budeš si je počítat a děkovat!“ „Ano, paní.“

V pomalém rytmu mi vysázela ještě pětadvacet ran a trpělivě čekala, až popadnu dech, řeknu číslo a poděkuju. Pekelná kombinace bolesti a vzrušení je nepopsatelná a úžasná… Po poslední ráně mě zase přiškrtila a kolenem zase zlehka zatlačila – výstřik byl skoro okamžitý.

Ani pořádně nevím, kdo mě odvázal. Poloklečím, polosedím nahý na zemi s rukama svázanýma za zády, chvěju se, pozvolna doznívá vzrušení, někdo mě natírá pekelně bolavý tělo něčím voňavým, i když to bolí a trochu pálí, není to nepříjemný.

Pozvolna se uklidňuju a je mi najednou krásně lehko… Nějaké ruce mi sundavají hadr z očí, slunce už zapadlo a na mě se směje Berenika, oči jí září jak drahokamy, vlasy rozpuštěné. „Hele, necukej sebou, vždyť tě strašně šetřila, nic nikde pořádně nemáš, jen trochu zarudlý, nějaký jelítka tak tři, čtyři…“ „No jo, není každej takovej hardcore jak ty,“ směju se, nebo spíš se o to snažím. „Ty ale na zadku toho moc nemáš, protože už ti kůže vůbec nekreslí, jak jsi omlácená.“ „No jo porád,“ ušklíbne se, „ale ty vlasy jí jednou vrátím, bestiii sadistický, to mě dostala.“ „Ukaž, kde ti ten pramen chybí“ „To je to, že nechybí, ty vlasy nebyly moje, to bylo z nějaký starý paruky, a já kráva jí na to skočila.“

„Víš, jak jsem se bála,“ ozve se hradní paní vesele, „že si zas obarvíš hlavu jak omalovánku a já si ničím paruku zbytečně? I tak jsem ti nemohla ten pramen ukázat na moc dlouho, protože bys to snadno poznala.“ „No jo, plánuju to, ale říkala jsem si, že až po tomhle larpu, mám vybranou pěknou fialovou a to by tady moc svítilo…“

Dává se do mě zima. Kus od nás sedí v objetí Johan s prvním katem, zády k nám, Johanova záda jsou temně rudá, kontrastujíc s katovýma skoro bílejma, neopálenejma, ozdobenejma jen decentním tetováním.

„Tak holoto, dost lelkování, kdo bude rozdělávat oheň? Já snad?“ naoko ostře houkne hradní paní. „No jo, kdo jinej, já jsem furt svázanej.“ „Tak prr, za tu hubatost jdeš tahat větve na oheň tak jak jseš, a neodmlouvej, nebo dostaneš nášup!“ „Hele, velitelko, já klidně to dřevo přinesu, ale ten nášup za tebe odpracuju mnohem radši“, zahlaholí Johanův kat. „Príma nápad,“ ještě to ani nedořekla, už vstávám a jdu tahat větve tak jak jsem, nahej, zbitej, se svázanejma rukama za zády, jde to blbě, naštěstí to tahám z hromady a jen kousek k ohništi. Nehodlám čekat, až to vezmou vážně, pro dnešek už docela stačilo a riskovat, že budu muset použít stopku, se mi nechce.

Oheň už hoří, nad ohněm pozvolna černaj špekáčky a je krásnej letní večer. Ale jak tak koukám po své velitelce, které klečím u nohou, večer ještě nekončí…

Ilustrační fotky bohužel s textem v podstatě nijak nesouvisí, pokud si ale ctěná čtenářko chceš v takto tématickém fotoseriálu zahrát, stačí se ozvat…

Článek Velitelka tvrze se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Zámek Brtnice je veřejnosti přístupný rozsáhlý objekt v havarijním stavu, pozvolna probíhá rekonstrukce, za rozumných podmínek je občas k pronájmu, tak proč toho nevyužít .-) Více o Brtnici zde.

Na třetím nádvoří stojí nádherná kašna, bohužel o pevnosti kovové konstrukce nad ní má kastelán oprávněné pochybnosti, tak nehrozí žádné zavěšování, škoda. Ale i tak se Def na kašnu jen podívá a už tam ty lidičky vidí, netrvá dlouho a kašnu zdobí tři krásné svázané objekty …

Rigger: Def Defkongice, modely: Naty, Standa, Frank

Nádvoří samozřejmě láká nejen shibaristy…

Pozvolna padá světlo i déšť, přesouváme se do mučírny. Na Brtnici je mučírna historicky doložena, ale současná podoba je mírně fantazijní. Ale to je pro nás snad i lepší …

Toliko tedy jeden výlet na Brtnici. Domlouváme další fotopárty, takže zůstaňte naladěni – a třeba se ozvěte a přidejte…

Produkce a organizace: Ráchel

Shibari: Def Defkongice

Kostýmy: ze soukr. sbírky Zvíři a z depozitáře zámku

Foto: Kacíř

Článek Fotopárty na Brtnici se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Shibaristům vstup zakázán? Ale samozřejmě že ne, dva vyhlášení shibaristi dokonce přednášeli, Edna a Ardent.

Edna se rozpovídala na téma různých druhů bondáže a různých vhodných materiálů, včetně pout, folie,  kožených postrojů ale i dřevěných vehementů.

Vynechala řetězy, protože těm se podrobně věnoval Grimm, něco málo i předvedl se svou přítelkyní Mountbatten – víc uvidíte na jejich vystoupení na Fetish Bazaru 7.února…

Rozdíy mezi přírodními a umělými provazy bylo téma, které si vybrala Domi.D, skvělá dáma, kterou máme spojenou s prvními akcemi české BDSM scény.

O vázání pro sex mluvil a také vše – teda skoro vše – názorně předváděl Ardent.  Jeho přítelkyně si asi na nudu stěžovat nebude…

Diváci se také nenudili, před koncem odešlo jen pár těch, kteří potřebovali stihnout poslední metro…

Workshop se setkal s docela slušným zájmem, takže máme od Nenufer slíbeno, že nebyl poslední. Tak někdy na viděnou…

Doplněny fotky z workshopu, fotil Franta se souhlasem zobrazených…

Článek Nejen shibari je bondáž… se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Pro nás Středoevropany milující rozličné druhy znehybnění a omezování osobní svobody je mnichovský Boundcon asi nejlepší blízkou akcí na kulturní vyžití. Letos se konal již 16. ročník, každoročně se koná poslední víkend v květnu na severu bavorské metropole Mnichova, což je výhodné dopravně – cesta autem z Prahy se dá stihnout pod 4 hodiny.

Letos jsem navštívil Boundcon podruhé, prvně to bylo roku 2017. Díky tomu jsem věděl do čeho jdu a neřešil problém s nákupem lístků v předprodeji, neboť stránky akce každoročně děsí nováčky zmínkou v tom smyslu, že lístky na místě bude možno koupit, jestli zbudou. Netřeba se obávati, zbudou vždycky, stačí dojet na místo a za 25 Euro vyzískat jednodenní právo vstupu na tuto úžasnou akci, lístky nejspíš nikdy nedojdou.

Akce je to zejména prodejní, ale má bohatý doprovodný program. Kromě prodejců a vystupujících jsou zde zdrojem zábavy také ostatní návštěvníci – málokdo odolá příležitosti procházet se mezi stánky v obojku, poutech, svěrací kazajce či v nějakém pěkném fetiš oblečku, takže je na co koukat a tak vůbec nevadí, že v sobotu odpoledne je tradičně prostor veletrhu značně zalidněn.

Akce se každoročně účastní poměrně stálá skupina vystavovatelů a prodejců – z těch, co upoutali mou pozornost bych uvedl berlínský obchod McHurt, kreativní německou manželskou dvojici Captured Taboos, poměrně neznámou, leč kreativní italskou firmu Taixo a německého výrobce svěracích kazajek No Escape. Občas se pořadatelům podaří nalákat nějakou významnou fetiš celebritu ze zámoří, jednou tu předváděl své umění i Gord, což jsem bohužel prošvihl navěky.

Mezi stánky je několik podií, kde probíhají různá, vesměs shibari vystoupení. Na jednom podiu pak probíhají escape challenge, kdy jsou krásné dívky spoutány provazy a mají za úkol se z toho dostat. Jedna challenge byla obzvlášť kreativní – dívka na zemi neměla šanci se z nepohodlného svázání dostat a nad ní visela hlavou dolů druhá, která měla za úkol po uvolnění svých paží z provazů tu na zemi rozvázat a pak se od ní nechat osvobodit ze závěsu. Bez pomoci to ale nezvládla.

Program občas ale probíhal i na jednotlivých stáncích, zajímavá je v tomto směru již zmíněná italská firma Taixo, kde měli rozpis akcí, v sobotu to bylo napřed lechtání – jedna z dívek byla připoutána k nastavitelnému vehementu a následně byla asi hodinu lechtána. Další body byly o mumiích – muž z týmu byl zabalen do izolepové mumie, kdy neměl ruce, neviděl, ale mohl chodit. Po provedení po areálu byl položen na lehátko, do další mumie byla zamotána dívka ze spřátelené firmy a s oběma byla provedena ukázka „Jak mají mumie sex“.

Pro pozorování zajímavého však nebylo třeba sledovat jen připravený program. Zejména stánek firmy McHurt, nabízející pouta, kukly, svěrací kazajky a další úchylné zboží byl v obležení koupěchtivých zájemců a pohled na dámy zkoušející si koženou masku pejska či testující pevnost armbinderu byl úžasný.

Odpoledne na této skvělé akci uteče jak nic. Přesto to mnohým nestačí a účastní se o sobotním večeru ve vedlejším objektu Kesselhaus party Sub Rosa Dictum….

Text a foto: Hráček Hravý

Článek BoundCon Mnichov 2019 se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Po pravdě, neznám předlohu, netuším, co to vlastně Hungry Games původně jsou, v podstatě je to jedno, v podání Madam Noorn je to působivé krocení divé a jiné zvěře, navíc pro mě zpětně ne zcela přehledné – holt se víc soustředím na záběry než na děj a souvislosti…  V závěsu se napřed zhoupne flekaté růřové zvířátko, posléze mnohem efektnějc modrý pštros (nebo čert ví, co to je za opeřence) v podání Claudie OnCloud.  Nemám rád slovo dechberoucí, ale pro tu část show s modroptákem Claudií bych se ho fakt nebál použít. Madam Noorn si s ním ve vzduchu pohrává efektně a ďábelsky!

Skvěle vystavěná show s výborně namixovanou hudbou lehce na hraně kýče – paráda, která zabírá, fakt to bylo dobrý. Doufejte, že Madam Noorn to nemyslela vážně, když tvrdila, že to byla poslední show – a příště přijďte, fakt to stojí za vidění…

Dobré to bylo. Ademiny show jsou rok co rok lepší a propracovanější, pryč je doba amatérské improvizace, za tímhle večerem je vidět hodně příprav a práce Ademy a jejich přátel.  Ti přátelé stojí za zmínku – krom Honeyhair a BladeRain se nejedná o klasické modelky, ale o vlastně normální lidi, pro které Adema kostýmy navrhuje nejraději, a tím dokazuje, že latex není jen pro (anorek-)tyčky

No a na závěr pár fotek z improvizovaného fotoateliéru v Gotice, kde se taky někdy při focení můžeme setkat…

Článek Show Madam Noorn se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Vězte tedy, že kalendář s tématem spankingu už je k doptání u Quiffa, v kontaktech Darkpressu, je k mání i v pražském Atelieru… Náklad je minimální, tak neváhejte…

Pro přátele a sympatizanty Darkpressu tu pak mám ještě jedno překvapení jaksi místo vytištěné novoročenky – ten ale poštou nezasíláme…

Článek Kalendář na rok 2019? se nejdříve objevil na DARKPRESS.