Komunity zaměřené na shibari, BDSM a spanking mají svá specifická pravidla a způsoby komunikace, které zajišťují bezpečnost, souhlas a vzájemné porozumění. Použití zkratek a přesně definovaných pojmů umožňuje efektivnější vyjádření potřeb, hranic a rolí. Tento článek poskytuje přehled nejčastějších zkratek a termínů v těchto komunitách.

1. Zkratky v BDSM komunitě

BDSM zahrnuje širokou škálu praktik a dynamik vztahů, od svazování přes výprask až po hry s mocí. Komunikace je klíčová pro bezpečnost a respektování hranic všech zúčastněných.

• D/s – Dominance a submise. Označuje dynamiku mezi dominantní a submisivní osobou, která může být přítomna jen při hře nebo i trvalá.
• M/s – Master/slave (Pán/otrok). Intenzivnější vztah než D/s, často s jasně definovanými pravidly a povinnostmi.
• TPE – Total Power Exchange (Celková výměna moci). Dynamika, kdy submisivní osoba předává plnou kontrolu nad sebou dominantnímu partnerovi.
• BDSM – Bondage, Discipline, Dominance, Submission, Sadism, Masochism. Zahrnuje svazování, disciplínu, dominanci, submisi, sadismus a masochismus.

Bezpečnostní a komunikační zkratky:

• SSC – Safe, Sane, Consensual. Důraz na bezpečnost a konsensuální hraní.
• RACK – Risk-Aware Consensual Kink. Přiznává rizika a klade důraz na jejich plné pochopení a akceptaci oběma stranami.
• PRICK – Personal Responsibility Informed Consensual Kink (Osobní odpovědnost za informovaný souhlas). Zaměřuje se na individuální odpovědnost každého účastníka BDSM aktivit.
• Hard Limits – Absolutní hranice, které nesmí být nikdy překročeny.
• Soft Limits – Praktiky, které mohou být přijatelné pouze za určitých podmínek nebo při správném nastavení.
• Safe Word – (Stopka) Bezpečnostní slovo, které může okamžitě zastavit probíhající hru. Často používaná škála: „zelená“ (pokračuj), „žlutá“ (zpomal, zkontroluj) a „červená“ (okamžitě zastav).
• Negotiation – Proces domluvy hranic, očekávání a pravidel před začátkem hry nebo vztahu.

Role a dynamika:

• Top – Osoba, která v dané situaci vykonává aktivní roli (např. provádí spanking nebo svazování).
• Bottom – Osoba, která přijímá pasivní roli.
• Switch – Osoba, která si užívá obě role (může být Top i Bottom).
• Dom(me) – Dominantní osoba. U žen se často používá forma „Domme“.
• Sub – Submisivní osoba, která se podřizuje dominanci svého partnera.
• Brat – Submisivní osoba, která provokuje dominantního partnera za účelem vyvolání trestu nebo napomenutí.

Aftercare: Péče po hře, která může zahrnovat fyzickou i emocionální podporu, uklidnění nebo objímání. Je klíčová pro obnovu rovnováhy obou stran po intenzivním zážitku.

2. Zkratky a termíny v komunitě shibari

Shibari je japonské umění svazování těla provázky, které klade důraz nejen na estetiku, ale také na emocionální propojení mezi partnery. Správná komunikace je zde klíčem k zajištění bezpečnosti a důvěry.

• Rigger (R) – Osoba, která provádí svazování. Musí mít znalosti o bezpečnosti a anatomii, aby předešla zraněním.
• Bunny (B) – Osoba, která se nechává svázat. Je důležité, aby bunny aktivně komunikovala o svých hranicích a pocitech. U nás se používá často termín model, modelka.
• TK (Takate Kote) – Klasická technika svazování, kdy jsou paže svázány za zády. Jedna z nejběžnějších pozic v shibari.
• Futomomo – Technika svazování, při níž je lýtko přivázáno ke stehnům. Oblíbené pro svou stabilitu a estetiku.
• Gote – Základní technika svazování paží za zády, která má různé varianty v závislosti na zkušenostech riggera.
• Hojojutsu – Tradiční japonské bojové umění svazování, které ovlivnilo moderní shibari.
• Aftercare – Péče poskytovaná po svazování, která zahrnuje uklidnění, rozhovor nebo objímání. Pomáhá obnovit emocionální a fyzickou rovnováhu.
• Safety shears – Bezpečnostní nůžky, které jsou používány k rychlému přestřihnutí lana v případě nouze.
• Check-ins – Pravidelné ověřování stavu bunny během svazování. Důležité pro udržení bezpečnosti.

Bezpečnostní zásady:

• SSC – Safe, Sane, Consensual (Bezpečné, rozumné, konsensuální). Základní pravidlo, které klade důraz na bezpečné provádění všech praktik.
• RACK – Risk-Aware Consensual Kink (Riskantní praktika při plném vědomí a souhlasu). Otevřenější přístup, který zahrnuje rizikové praktiky, ale se souhlasem a plným pochopením rizik.

3. Zkratky v komunitě spanking

Spanking (výprask) může být formou hry, trestu nebo součástí D/s dynamiky. V této komunitě se používají specifické zkratky pro označení rolí a praktik.

• Sp – Zkratka pro spanking.
• Top – Osoba, která provádí spanking.
• Bottom – Osoba, která přijímá spanking.
• Switch – Osoba, která může být v obou rolích v závislosti na situaci.
• OTK – Over The Knee (Přes koleno). Oblíbená pozice pro spanking, kdy osoba leží přes koleno svého partnera.
• BRAT – Submisivní osoba, která provokuje dominantního partnera, často s cílem dostat výprask.

Závěr

Znalost zkratek a terminologie v komunitách shibari, BDSM a spanking je klíčem k bezpečné, respektující a jasné komunikaci. Tyto zkratky pomáhají vyjadřovat hranice, role a přání, což umožňuje zúčastněným užít si své zážitky s plným respektem a důvěrou. Pokud jste nováček, věnujte čas studiu terminologie a komunikaci s ostatními, abyste si zajistili bezpečné a příjemné zkušenosti.

Postrádáte nějaký základní pojem, zkratku? Dejte nám to vědět třeba přes stránku na facebooku…

Článek Zkratky v BDSM se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Ona ta akce ale není zas tak nová, v Kotelně jsme zažili Fetish market jako součást PFW, jsme zvyklí tam chodit na Fetish Bazar nebo OtheR Dress market, BDSM Market je jen logické pokračování a snad založení nové tradice.Na ploše sálu se představí na dvě desítky vystavovatelů, většinou přímo výrobců BDSM a fetish vybavení, čehož máte možnost využít pro dohodnutí zakázkové výroby nebo úpravy nabízeného sortimentu.

Seznam vystavujících – zatím neúplný, v abecedním pořadí:

BDSMshop

DARKPRESS

ExtraBoty

Foto Kacíř

Haris Wood

Kairon

Masterhell

Kožené důtky

Leather Secrets

Manon Black

Masterhell

OS Harness

Riwaa Nerona

SamShop

SamShop

Sikra

Spankingshop

Scutica

Timea

Článek Pozvánka na BDSM Market se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Endorfiny

Říká se jim také hormony štěstí. V BDSM se jejich první uvolnění do organismu submisiva počítá jako začátek subspace. Čím více endrofinů v organismu je, tím je submisiv šťastnější. Možná to zní dobře, ale je zde otázka jak donutit organismus, aby produkoval tyto hormony. Docela jednoduše… endorfiny začne organismus produkovat jako odpověď na bolest, fyzickou aktivitu, stres, sex nebo se uvolňují pokud jste zamilovaní.

Endorfiny, hormony štěstí

Dokáží zmírňovat bolest jedinečným způsobem. Blokují přenos signálu v nervových buňkách, díky čemuž bolest ustupuje do pozadí a vy se stále cítíte plní síly.

Vyplavují se do organismu v malých dávkách. Jejich účinek tak rychle vyprchá. Jakmile se ale z mozku dostanou do těla, začne mozek vytvářet další zásobu endorfinů a je připraven je kdykoliv uvolnit do organismu.

Adrenalin

Hormon přežití nebo i hormon „bojuj nebo uteč“. Produkuje se vždy když jsme ve stresu nebo nebezpečí a díky němu jsme rychlejší, silnější, více zvládneme a pod. V BDSM má důležitou roli – pomáhá submisivům více vydržet, činí je odolnějšími.

Adrenalin pomáhá submisivům více vydržet, činí je odolnějšími

Adrenalin tlumí účinky endorfinů. V závislosti na tom zda je v organismu více adrenalinu nebo endorfinů se submisiv i chová. V BDSM se adrenalin vyplavuje běžně. Stačí dát submisivovi silnější ránu na zadek nebo ho dostat do stresu a tvorba adrenalinu se spustí, zároveň se ale spouští i produkce endorfinů.

Adrenalin se ale po cca 30 minutách rozpadne a už organizmus neovlivňuje. Endorfiny ale zůstávají v organismu i několik dní.

Větší množství adrenalinu v organismu se může projevit také záškuby svalů. Když je spatříte a není žádný zdravotní důvod k tomu, aby docházelo k těmto záškubům, můžete si být jisti, že v těle submisiva je nadbytek adrenalinu. Počkejte pár minut, než se do jeho organismu vyplaví endorfiny a zmírní účinek adrenalinu.

Dopamin

Hormon spojovaný s odměnou. V organismu se začíná produkovat když jsme zamilovaní, ale i při nepříjemných podnětech. Nejvíce se ho ale produkuje v momentě, kdy předvídáme odměnu.

Dopamin v těle submisiva způsobí touhu po odměně. Díky vidině odměny bude chtít submisiv, pod vlivem dopaminu zvládnout víc a víc. Čím více dopaminu tím je submisívova touha zvládnout cokoli co chce dominant větší.

Kromě toho dopamin tlumí bolest a podporuje tvorbu endorfinů.
Vysokou hladinu dopaminu v submisivech by dominanti neměli zneužívat. Jakmile tento hormon z těla vyprchá může být submisivův pohled na to, co se událo úplně jiný. Z toho důvodu je dobré znát hranice svých submisivů a jejich překročení s nimi konzultovat ještě dříve, než jsou pod vlivem hormonů.

Nonadrenalin

Vyplavuje se spolu s dopaminem. Díky němu jsme bdělí a pozorní celé hodiny, aniž bychom cítili únavu. Má podobné účinky jako adrenalin.

Prolaktin

Tato látka se do organismu uvolňuje během sexu a je také odpovědí na zvýšenou hladinu dopaminu (tlumí jeho účinky). Během sexu (orgasmu) se jeho hladina dostane (doslova vyletí) na maximum. Příliš velké množství prolaktinu způsobuje únavu. Týká se to hlavně mužů, kteří si potřebují po sexu odpočinout. Ženský organismus tolik prolaktinu neprodukuje, proto může žena po sexu vstát a normálně fungovat.

Po sexu mnohdy přichází příjemná únava

Pokud organismus vytvoří mnohem více prolaktinu, než je třeba, může se projevit podrážděností, smutkem, depresí. Tento stav můžete znát také pod pojmem sexuální deprese.

Oxytocin

Hormon lásky, důvěry a věrnosti. Čím více ho v těle máme tím zamilovanější a věrnější jsme. Způsobuje v nás nutkání dotýkat se milované osoby, být s ní v blízkém kontaktu.

Zamilovanost způsobuje hormon Oxytocin

Zvýšit nebo udržet jeho hladinu na vyšší úrovni v BDSM můžete také metodou „cukr a bič“. Spankem spustíte tvorbu adrenalinu a endorfinů. Jemným dotykem během krátkých přestávek ve spanku v submisivovi spustíte tvorbu oxytocinu, který v něm i přes bolest či ponížení, které zažívá vyvolá pocit důvěry. Jednoduše řečeno bude vám více důvěřovat například i v tom, že jí/mu opravdu neublížíte.

Gonadodropin (GnRH)

Stimulující nebo povzbuzující hormon se stará o vše kolem pohlavních orgánů. Zvyšuje plodnost, ztvrdnutí bradavek, odpovídá za ztopoření penisu a ovlivňuje i vaječníky a varlata. Mimo jiné podporuje tvorbu estrogenu a testosteronu.

Zjistilo se, že muži, kteří mají GnRH více, jsou dominantnější a teritoriálnější. Ženy jsou zase vyzývavější a větší svůdkyně.

Kortizol

Asi nejdůležitější stresový hormon, který je zodpovědný za množství civilizačních onemocnění (obezita, deprese, vysoký krevní tlak, neplodnost, oslabená imunita,…). Během stresu má ale nezastupitelnou roli v organismu – dostává ho do normálu. Když ale stres opadne, kortizol v organismu zůstává a stává se nebezpečným.

Zdravý organismus si s nadbytkem kortizolu umí poradit. Podle některých zjištění se nadbytek kortizolu dostává z organismu pláčem nebo křikem. Z toho důvodu se po pláči nebo křiku cítíme lépe, klidněji a vyrovnaněji.

Ve světě dominance a submisivity to lze považovat i za jistý druh terapie, neznamená to ale, že se svého submisiva v rámci „terapie“ budete snažit dostat k pláči nebo křiku stále.

Udržujete-li svého submisiva v neustálém stresu a nebezpečí může se hladina kortizolu dostat pořádně vysoko a zničit účinky všech zbývajících hormonů a v neposlední řadě způsobit mu řadu dalších zdravotních komplikací.

Pokud víte, který hormon co spouští, jaké pocity vyvolává a víte, jak jejich produkci spustit můžete ve svém submisivovi namíchat koktejl hormonů podle vlastních chutí. Nezapomínejte ale, že každý submisiv (subinka i subík) má od své Madam nebo Pána odcházet šťastný.

Článek Hormony v BDSM se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Přišlo to, ani jsem již nečekal. Šel jsem z toalety a najednou v uličce ona. Chytla mě jemně pod krkem a zašeptla: „Chceš vyzkoušet něco, co si ještě nezažil?“

Jen jsem přikývl a ona dodala: „Zaplať a jdi ven!“

Stalo se, jsem na chodníku a nejednou tu bylo auto, nasednu vedle ní a mlčky jedeme přes město. Dojeli jsme boční uličkou k temné vile, vystoupili a šli dovnitř. Tam mne zanechala v chodbičce a řekla, ať si odložím a jdu dál. Sundal jsem si bundu, zul se a vstoupil do obyváku. Tam již stála ona v erotickém prádelku se šněrováním a v ruce držela bičík.

„Chtěl si něco zažít! Proč nejsi svlečený, to mám čekat, až se pánovi uráčí?“ křikla na mne a já oněměl. Tak tohle jsem opravdu nezažil, ani jsem se nezmohl na nic a již jsem tu stál před ní nahý.

„Lehnout!“ zavelela a já si lehl na záda na koberec. Bosou nohou mi přejela břicho a skončila na penisu. Skoro se na něj postavila a chodidlem mi ho zmáčkla nad varlaty. Začal se mi stavět. Bičíkem ho podebrala a zakmitala. Nebylo to příjemné a erotické. Ale ona si klekla, vzala ho do ruky a začala mi ho vytahovat: „Tak on bude trucovat, na takového Kašpárka nejsem zvědavá!“

Poté bičík odložila a vzala do ruky důtky.  Jednu nohu přehodila přese mně a  přejížděla mi po něm šlahouny důtek až mi začal pěkně tvrdnout. Když byl už pěkně nalitý, plácla přes něho a řekla: „Fajn, to je lepší,“ a vzala stuhu a zavázala ji kolem něj. Pak se postavila a škubáním stužky mi ho tahala nahoru a dolu.

„Líbí? Tak mne líbej!“ sykla a prsty nohy mi strčila do pusy. Hra mne začala trochu bavit, tak jsem cucal palec u nohy a hladil ji lýtka. Rukou jsem ji zajel pod dolní okraj šateček a sáhl si na její pičku. Šlehla mně ale přísně do ruky a zakřičela: „Na tohle máš ještě čas! Líbej!“ A tak jsem ji líbal prsty nohy a ona mi tahala stužkou za penis.

Najednou s tím skončila a poručila mi vstát a ukázala směrem ke zdi, kde byla na zdi skoba a na ní kožená pouta. Rychle mi do nich stáhla ruce a stál jsem tu nahý s pinďourem nahoru.

„Tak tohle se mu bude líbit,“ křikla a začala mi ho tahat silně rukou, aby se ještě povytáhl. Pak vzala šátek a zavázala mi oči. Nic jsem neviděl, jen cítil.

Vzala mi penis do ruky a něco na něj upínala, co mi začalo stahovat varlata a obepínat dolní část penisu. Jako by to bylo nějaké pouzdro a dost pevně ho utáhla. Horní část penisu ale byla volná, a tak nalila úplně k prasknutí. Cítil jsem, jak mi ho bere do pusy a jezdí po něm rty a jemně zuby. Nikdy bych neřekl, že orál může být tak vzrušivý. Už jsem cítil, že se udělám, ale ona přestala.

Na chvilku byl klid, ale pak mne odvázala od zdi, ale byl jsem stále v poutech. Smýkla s nimi tak, že jsem šel na kolena po dalším škubnutí až na zem na záda. Scvakla pouta k nějakému háku u zdi, aby se nemohl opět hýbat a začala mi zase ptáka prudce tahat. Nalila na něj asi olej, protože to najednou klouzalo a bylo to příjemnější.

Vnímám najednou, jak se přesouvá a lehá si, ale spíš sedá, do 69. Její píču mám přímo nad pusou, tak jsem si začal lízat. S pomoci rukou to jde líp, ale ty jsem měl spoutané nad hlavou. Jenže seděla mi nad hlavou tak těsně, že jsem skoro nemohl dýchat, ale lízat jo. Dole mi kroutila s penisem, jako by ho chtěla vykroutit. S pomocí oleje to nebylo ale tak zlé.

Najednou slyším někoho tiše přicházet, nějaká holá chodidla se mi dotkla boků a čurák se mi začal nořit do nějaké kundy, jak si na mě sedla. Tak ony jsou dvě? A kdo je ta další? Otázky tu byly, ale moc času jsem na ně neměl.

Jednu kundu na obličeji, druhou na ptáku. A vtom tak cítím, jak se mi vnitřnosti bouří, jak se mi semeno dere tělem vpřed. Stlačená cesta mu brání, ale neubrání. Mrdka proniká a dere se ven. Je to síla, tak hekám mezi stydké pysky nad bradou a celým tělem nevědomky škubám. Cítím ale úder bičem přes bok s výkřikem: Klid, nikdo to tohle nepovolil!“ Ale tělu se poručit nedá, celý se chvěju, ale tlak semene v penisu klesá a tělo se mi uvolňuje.

Žena na penisu ale nevstává, protože je zmáčklý a nechce klesnout. Tak cítím její pohyby nahoru dolu, do stran, dopředu dozadu, do osmičky. Doslova si to vychutnává a mně se to líbí taky, jen kdybych mohl víc dýchat. Dívka nad hlavou se ale dostává do varu a jemné kmitání nahoru a dolu přechází doslova ke křečím. Ale najednou se trochu nazdvihuje a vše přechází ve stříkání. Na ústa a bradu se mi řítí doslova sprcha trochu slané tekutiny. Ještě že mi to nejde na nos, to by mně asi utopilo.

Když proud ustal, pokračovalo její kmitání a znovu to teklo. Tohle jsem ještě nezažil, ale nebyl to konec. Po čtvrtém stříkání se ale dívka doslova zhroutila vedle mne a já mohl volně vydechnout. Ale to přece nebylo vše. Začal jsem podruhé stříkat do kundy na penisu. Ta se pak nazdvihla a na podbřišek mi z ní vytekl proud semene.

Tak jsem ležel volně bez hnutí, tělo celé rozechvělé a zmáčené nahoře i dole. Nějaké ruce mi uvolnily pinďoura a ruce.

„Běž se vysprchovat a můžeš jet domů, venku čeká taxík“, řekl mi milý hlas a slyším, jak kroky mizí. Sejmu si pásku z očí, v místnosti je v přítmí, tak si beru svršky a odcházím. Tu první dívku jsem již nikdy nepotkal a o ta druhá je mi do smrti záhadou.

Článek Můj první BDSM zážitek se nejdříve objevil na DARKPRESS.

„Nějaký námitky?“ Válečnice mě chytla za vlasy a natočila k sobě. „No, trochu víc to škrtí.“ „Málo to škrtí, moc mluvíš!“ – a povolila provaz, kterej jsem měl kolem krku, pak mi jej několikrát omotala přes ústa jako roubík a přitáhla do lehkého záklonu. O nic lepší to nebylo.

Vydali jsme se na cestu. Musel to bejt nádhernej pohled, tři nedobře vystrojení a vyzbrojení zbrojnoši a krásná žena celá v kůži vedou spoutaného klopýtajícího mnicha s vykasanou suknicí kutny a provazem utaženým přes rozkrok. Cestou přelézáme několik padlejch stromů, několikrát mi rozvázali nohy a pak zase svázali, ale po čtvrtém stromu to vzdali a nohy nechali nespoutané. Celkově se provazy trochu povolily, takže to už neškrtí skoro vůbec a i tlak v rozkroku se zmenšil, ale jako roubík to funguje i nadále. Ruce jsou pořád svázaný pevně a proti čtyřem bych stejně neměl šanci, kdybych se chtěl o něco pokusit.

Vcházíme do zpustlé tvrze, dá-li se těch pár sutin tak nazvat. Dvojice strážných u brány se ukloní naší Amazonce, mě převezmou a beze slova strčí do nějakého kouta. Snažím se přes provazy v puse říct, že by mě mohli rozvázat, jen dostanu herdu do žeber. Zkontrolujou pevnost svázání, jeden z nich se ušklíbne, že to je jak kdyby mě svázala jeho prababička a pro jistotu mi sváže nohy nad kotníkama a přitáhne k rukám, do kozelce.

„Hele, duchovní outěcha přišla“, ozve se vedle mne. Teprve teď si všímám, že tu nejsem sám, vidím mladou holku, tak kolem dvaceti, nahou, v okovech s řetězy. Strážný ji švihne krátkým bičem: „Už ani slovo, nebo ten roubík dostaneš taky!“ Holka na něj vzpurně vyplázne jazyk, ale nepromluví. Strážný zahrozí bičem, ušklíbne se a odejde.

„Už jsou pryč, uvidíme na jak dlouho. To je bezbožnej kraj, viď? No jo, hradní paní to bere ráz na ráz. A bude hůř, věř tomu! Hele, a když ted máme čas, tak bych se mohla vyzpovídat, co ty na to?“ Mé nesouhlasné zahuhlání si vyložila úplně jinak.

„Hele, jakou mam šanci se dostat do nebe? Víš, panna už nejsem, oddavky ale za sebou ještě nemám, ale to, no víš, co, dělám moc ráda – sama, nebo s jedním pacholkem z vedlejšího statku, on ti ho má velkýho a bolí mě to, ale nějak je to tak lepší…“ Snažím se jí přes roubík říct, že to s rozhřešením není tak snadný, jak to vypadá, ale snad to ani nevnímá. „…se mnou, ale i s děvečkou od nich ze statku, prasák! To já bych nikdy, no, nikdy, kdyby vona nebyla taková trubka, vona mi kdysi, no, kluci mě drželi a – jé, co když ti zkusím rozvázat ten roubík? Pocem blíž, no, takhle nedosáhnu, ty se ani neumíš plazit, hele, to já, když mě ten můj sváže do kozelce… nebo hele radši ne, voni zas přijdou strážný, to radši vydrž, kde jsem to přestala, no, voni mě kluci drželi a ona mě mlátila kopřivou přes prsa a přes zadek, hele, pálilo to strašně, ale pak jsem si do frndy strkala prsty, bylo to úžasný…“

Bože, za co? Holka, z jejího monologu jsem vytušil že se jmenuje Berenika, brebentí o svejch milostnejch zážitcích, o tom, jak má ráda okovy, teda pokud netlačej, jak ji ten její občas zbije, i když se snažím to pouštět druhým uchem ven, tak to nejde, za moment jsem z toho regulerně vzrušenej, jo, nejni zpověď jako zpověď, ale rozhřešení nebude, to po mně, holka, nechtěj.

Nevím, jak dlouho ležím na zemi, ale je to nepohodlné. Bolí mě čelisti, v puse mám saharskou poušť a dává se do mě trochu zima. Za chvíli nám strážní přiváděj další společnost, oblečenej jak jeden z velitelčinejch poskoků, na hlavě zavázanej hrubej pytel, to na debatu nebude, nejen že mi nesundali roubík, ale ještě mi zavázali oči, abych neviděl, kdo to je, až mu sundaj ten pytel z hlavy.

Když strážní odejdou, Berenika je ticho, že by ji odvedli? Nebo taky dostala roubík? Nevím, jak dlouho ležíme, bojuju se svalovou křčí v nohách, přece jen tohle spoutání není nic moc pohodlnýho.

„Dost lelkování, vstávat, lajdáci!“ zazní zvučný hlas. Nějaké ruce mi rozvážou nohy, no to je dost, už mě bolí celej člověk, nadzvednou mi hlavu a přes provazy mi do pusy lejou studenou vodu, teče mi všude, ale naštěstí i do krku, dlouho jsem nepil nic lepšího. „Stačí! Vstávej“ S rukama za zády a provazem v rozkroku to jde docela blbě, navíc mám furt zavázané oči, ale někdo mi pomáhá vstát a opře mě čelem o zeď. „Tady stuj a ani se nehni,“ řekne polohlasem. Evidentně pomáhá vstát i ostatním dvěma.

Po chvíli cítím smyčku provazu kolem krku a někdo za ni tahá. „Žádný hlouposti!“ Sundá mi pásku z očí a já vidím, jak jsme všichni tři k sobě přivázáni za krk – velitelčin poskok (dobře mu tak) je polonahý, v ústech řemen jako roubík, ruce dalším řemenem svázané za zády. Třetí je Berenika, nahá, ruce a nohy v okovech, spojené řetězy, v ústech kus větve přivázaný jako udidlo.

„Tak jdem“ zavelí vysoký chlapík v temně rudém varkoči, kolem pasu důtky, a zatáhne za provaz. Jdem za ním v podivném procesí. Projdem přes nádvoří tvrze do síně – nebo spíš do toho, co ze síně zbylo. Na prostém dřevěném křesle trůní velitelka s grácií císařovny, vedle ní po každé ruce jeden kat, oba mají u pasu biče a důtky, kápě na hlavách a ruce v bok.

Zastavíme pár kroků před nimi, chlapík nás postrčí, abychom poklekli a sundá nám roubíky. „Mluvit jen, když budete vyzváni, holoto! Nebo…“ Pro mne za mne ani nemusí výhrůžku dodávat, po tom provazu mám tak ztuhlou pusu, že o mluvení ještě chvíli nebude řeč.

Velitelka si dala chvíli načas a pak spustila přesladce: „Vítejte na mém hradě! Doufám, že vám má pohostinnost vyhovuje, nerada bych slyšela nějaké stížnosti, že se vám snad nedostalo vlídného přijetí, nebo že snad vám tu něco chybělo.“ Mám na jazyku peprnou odpověď, ale radši ji spolknu. Jak kdyby mi četla myšlenky, její hlas nabral jízlivější tón: „Chceš k tomu snad něco dodat, zpustlý mnichu? Nebo ty, helbrechtice povětrná? Ty, zrádče, ty ani nemáš právo na mě pohlédnout, natož cokoli namítat! Tebe si vychutnáme jako prvního.“ To by mě zajímalo, co jí proved, protože ještě před nějakou hodinou byl u ní jednoznačně v přízni, teda ne že by se na mě a na tu holčinu koukala nějak o moc vlídnějc.

„Johane z Křivé Lhoty, jsi vinen z napomáhání k útěku a smilstva, odsuzuji tě tímto ke ztrátě hodnosti zbrojnoše a k trestu jednoho sta ran bičem! Trest budiž vykonán ihned!“ Trochu se mi zatmělo před očima, sto ran je fakt hodně. Odsouzený jen hlesl: „Vůle vaše, má paní,“ jinak na sobě nenechal nic znát, ani se nepohnul, dál klečel se sklopenou hlavou, čekal, až ho kati pobídnou, aby se zvedl, odvedli ho k vedle stojícímu sloupu a tam mu připoutali ruce vysoko nad hlavu. Roztrhli mu halenu a obnažili svalnatá záda. Jeden kat odstoupil dva metry za jeho záda, druhý se zeptal, zda je připraven přijmout trest. „Chcípni, pse,“ procedil potichu odsouzený mezi zuby. Kat se jen usmál a on i jeho kolega se zlehka uklonili směrem k velitelce. Ta pokynula: „Začněte, mistře kate. A vy dva se dobře dívejte, je to velmi zábavné a poučné.“

Kat, který stál vedle sloupu s připoutaným mužem odstoupil kus stranou, kat stojící za zády odsouzeného se znovu uklonil a pozvedl bič. Počkal asi pět vteřin, pak s obřadnou elegancí poslal na odsouzencova záda první ránu. Konec biče dopadl mezi lopatky, zanechal po sobě narůžovělou stopu. Muž syknul, ale ani se nehnul. Víc jsem sebou při té ráně trhnul já. Kat pár vteřin počkal a ránu opakoval, konec biče dopadl jen malý kousek pod první stopu. Tentokrát muž ani nesykl, ani se nepohnul. Kat rány opakoval v intervalu asi deseti vteřin, s neochvějnou jistotou, klidem a elegancí. S každou ranou mnou projelo zachvění a začínal jsem se potit. Odsouzencova záda se postupně zbarvovala do červena, jak na nich přibývalo čar po biči, občas už začaly prosakovat krůpějky krve. Muž po dlouhou dobu nehnutě držel a nedával najevo bolest, ale čím dál víc bylo vidět, že ho to stojí velké přemáhání, při zhruba padesáté ráně už se chvěl a na každou ránu reagoval syknutím. Nic víc. Ty rány nebyly bůhvíjak silné, kat do toho moc síly nedával, ale i tak bylo jasné, že to není zrovna čajíček. Kradmo jsem se podíval na velitelku. Seděla pohodlně na dřevěném křesle a sledovala exekuci s nelíčeným zájmem a spokojeností. Na tváři měla lehce mrazivý úsměv. Najednou vedle mě vzlykla Berenika. Podíval jsem se na ni a viděl, jak se celá klepe a přitom nemůže odtrhnout oči od exekuce v hypnotizujícím rytmu. V tu chvíli jsem si proti ní i přes směsici vzrušení a strachu připadal až nepříjemně klidný a nad věcí, od klečení mě jen bolely kolena.

Překvapivě náhle rány ustaly, kat se uklonil velitelce a zůstal stát, připraven, jakoby snad měl v exekuci pokračovat. Zbičovaný muž se sice chvěl po celém těle, záda samý krvavý šrám, ale stál jistě na svých nohou, nevydal ani hlásku. „Dobrá práce, jsem spokojena.“ Velitelka s úsměvem pokynula, kati osvobodili muže od sloupu, ruce mu ale vpředu nechali spoutané a jeden z katů jej odváděl pryč.

„Ale ale, holubičku nám to nějak zaskočilo,“ pronesla sladce ironickým hlasem, s pohledem upřeným na vedle mě klečící dívku. „Tys nevěděla, že ode mě ze služby se neodchází ani neutíká? Kams měla namířeno? Za ním?“ Naznačila směr k nyní prázdnému sloupu. „Ne, má paní, to je mejlka, já, ne, já…“ zakoktala se a začala vzlykat.

„Má ti snad jazyk rozvázat mistr kat?“ „Ne, prosím, jen to ne…“, vzlykala, „já chtěla jen… zkusit… na chvíli…“. „Tak na chvíli, pravíš“, vstala velitelka z křesla, přišla pomalu k ní a chytla ji za bradu, zvrátila jí hlavu dozadu a zasyčela jí do obličeje: „Podívej se mi do očí, couro! Dám ti poslední šanci! Dostaneš pětadvacet ran rákoskou a pak na hodinu na pranýř, aby ses dál neklepala zimou! No a jestli se to bude ještě někdy opakovat, prodám tě do otroctví!“

Pohled trochu zdola, trochu z boku na dobře vyvinutou velitelku blízko vedle mě byl nádhernej, až mě to trochu vzrušilo. „Jo, udělej si dobře,“ řečeno polohlasem mě ale překvapilo. Ne, nepatřilo mě. Bereničina drzost ale zaskočila velitelku evidentně taky, protože polkla, pár vteřin mlčky sledovala její tvář a pak řekla: „Padesát! Pak ostříhat dohola a na pranýř, dokud se neomluvíš!“ Proboha, těch vlasů je věčná škoda, to přece nemůže myslet vážně, ale nahlas jsem neřekl nic, asi jsem srab, lek jsem se, že bych o ně mohl přijít taky. Dívce evidentně došlo, že přestřelila, začala se omlouvat, prosit, že o vlasy přijít nechce, ale velitelka ji nedopřála sluchu, pokynula strážnému, který u nás stál, ten ji mezi zuby vklínil kus dřeva jako roubík a pevně utáhl motouz za hlavou.

V tu chvíli už k ní oba kati přinášeli vehement, takovou vysokou stoličku s řemeny, přes ní ji surově přehli, spoutané ruce vpředu připevnili, pak nohy k nohám vehementu, dívka se na tom nemohla skoro ani pohnout. Chvilku se trochu cukala, ale jen si zařezávala víc pouta do rukou i nohou. Velitelka evidentně nikam nespěchala, počkala, až se uklidní, pak řekla studeně: „A budeš si to počítat a děkovat. Spleteš-li se,“ odmlčela se a vytáhla odněkud ostrou dýku a špičkou jí zlehka přiložila k hrdlu připoutané dívky, „taková rána se nepočítá. Krom čísel, každý slovo navíc, rána navíc. Jasný?“ Dívka s hrůzou v očích neznatelně přikývla.

„Jasný?!“

„Ano, paní…“

„A tohle je malý závdavek!“ Zamávala jí před očima uříznutým pramenem vlasů, ale nedopřála jí ani čas, aby se mohla víc vyděsit.

„Nuže, mistře kate, začněte.“ Kat se uklonil, byl to ale ten druhý, ne ten, co předtím bičoval, napřáhl se a dopadla první rána. Dívka vyjekla, nadechla se, ale než stačila něco říct, padla druhá, pak třetí a čtvrtá. Na zadečku nabíhala jelita, dívka se snažila popadnout dech. „Zadrž!“ Ostrý povel rozřízl vzduch a zarazil kata v nápřahu. „Tyhle se samozřejmě nepočítají. Ty, kate, počkej dokud neuslyšíš číslo! A opakuju – ty mi krom počítání za každou ránu poděkuješ, rozumíš?“ Dívka přikývla. „Celou větou!“ „Za každou rá… ránu… po… poděkuju, má paní.“ „No proto! A jedem od začátku, vyřiď si to pak s tím nedočkavcem. Kate!“

Kat se znovu uklonil, podíval se na svou velitelku, bylo vidět, že má docela nahnáno, jasně věděl, že tohle byla jeho chyba – nebo tak mi to aspoň připadalo. Napřáhl, počkal dvě vteřiny a švihnul. Zasvištěla rákoska, pleskla na zadeček, dívka vyjekla, nadechla se: „Jej, jedna, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí, „Jej, dvě, děkuji, paní.“ Svist, rána, vyjeknutí. „Tři, děkuji, paní.“ Kat vždy čekal v nápřahu, než uslyší celou tu větu a hned potom udeřil. S každou ranou mnou projel záchvěv stejně jako před tím při bičování, pohled na týranou krásnou dívku byl ale mnohem vzrušivější, na prdýlce naskakovaly rudé pruhy, navíc když velitelka tentokrát stála, ruce v bok, její poprsí se povýšeně dmulo. Vším tím sem cítil, že se erekce asi nedá přehlédnout, trochu jsem se nahrbil, aby to nebylo tak moc vidět, ale všiml jsem si, že velitelce to neušlo, ale nedala na sobě nic znát a pozornost opět obrátila k rákoskou týrané dívce. „Auu… Dvacet jedna, dě… děkuji paní. Jau.. Dvacet… dva, dě…kuji, paní.“ Zadnice už celá červená, pauzy mezi ranami se postupně prodlužovaly, dívka dýchala zrychleně, po tváři jí tekly slzy, kat čekal na číslo bez známek netrpělivosti, zato hradní paní sledovala exekuci s trochu menším zaujetím než prve to bičování: „No, kolik? Nezdržuj!“ „Auuu… Čtyřicet… šest.“ „A děkovat bude jako kdo?“ „Dě… kuju…“

„Auu… čtyřicet… sedm …kuju, paní… Auu… čtyřicet… šest ďkuju paní… Auu… čtyřicet… pět …sss… kuju… paní.“

„Hm, divný počty,“ ušklíbne se hradní paní.

„Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní … Auu… čtyři … cet … pět …dě..kuju … paní“

„Auu… čtyři … cet … pět …děkuju, paní,“ jako by se zasekla na jednom čísle, věty už skoro vykřikuje…

„Auu… čtyřicet… šest, děkuju, paní, auu, čtyřicet sedm, děkuju, auu, čtyřicet vosum, děkuju pa… aúú… čtyřicet devět… děku… aúúú padesááááááá…“ Při poslední ráně zkroutila dívku křeč, slova se slily v hysterický křik, který pozvolna slábnul, i křeč povolovala a na tváři zmučené dívky se rozlil blažený výraz a to ticho by se najednou dalo porcovat nožem na sýr.

„Ta blaženost nepochybně z Ďábla pochází, jak bys ho chtěl vyháněl ty, chlípný mnichu?“ Hradní paní se na mě podívala s pohledem, z něhož bylo jasné, že dobrá odpověď neexistuje. „Svěcenou vodou a modlitbami,“ odpověděl jsem nejistě. Přistoupila ke mně: „A svatou zpovědí, viď? A jak bys rozhřešení dal? Tímhle?“ A nohou mi zatlačila na ztopořený penis, až jsem měl co dělat, abych udržel rovnováhu. Chvíli mě takhle dráždila s výrazem šelmy nad kořistí, pak najednou přestala a otočila se ke katům: „Odvažte ji, dejte jí napít a odvést k ranhojiči. A tohoto mnicha mi tamhle připravte, potřebuju, no, malou zpověď a lepší boží služebníček tu není.“ Na stříhání vlasů a na pranýř zapomněla, no připomínat jí to nebudu, ale, pro Krista, ta bezbožnice a zpověď? To nedopadne dobře.

Kati mě přinutili vstát a pak mě napůl dovedli, napůl odvlekli mezi dva stromy stojící na bývalém nádvoří na tři kroky od sebe. Rozvázali zbytek pout a hned mi začali přivazovat ruce roztažené šikmo vzhůru k těm stromům. „Sakra, strhněte z něj napřed ty hadry!“ Tak mě zase levou ruku odvázali, pravou ještě přivázat nestihli.

„Tak se ukaž, boží slouho, co máš za výbavičku,“ zašeptal mi přihřátým hlasem ten první z nich, sjel mi rukama po těle a pevně mi stitsknul koule, ale jen tak krátce, aby si toho hradní paní nevšimla, pak v klidu pokračoval dolů a vetchou sutanu řeholního řádu vytáhl nahoru přes hlavu. „Hele, pán je fajnová slečinka, von má ještě košilku, div ne s krajkama.“ a zajel mi pod košili. Bylo to příjemný i nepříjemný zároveň. „Tu košili mu zatím nechte, tý nebude škoda. A pospěšte si!“

Košile sice byla dlouhá, ale „výbavičku“ skrývala jen symbolicky. Kat se při přivazování rukou ještě párkrát jakoby náhodou otřel o můj napůl naběhlý penis. „Paní má a vládkyně, opravdu mu nemůžem pomoci i z té košilky? Hm, škoda…“

Jsi velmi ochotný, mistře kate, ale děkuji, v tuto chvíli se bez tebe, vlastně bez vás obou, obejdu. Od něj mi nebezpečí nehrozí,“ pomalu přišla ke mě, „vztáhnout ruku na bližního a ještě k tomu na ženu, to by byl smrtelný hřích, viď?“ Konec té věty už mi skoro šeptala do ucha. Ostře pokynula katům, ti už nečekali na nic a odešli, já tam zůstal jen v košili vydán na pospas hradní paní, přivázán jak k ondřejskému kříži, roztažené ruce i nohy, poměrně dost našponován.

„Vražda na tyranu není zločinem,“ řekl jsem s dostatečnou dávkou ironie. „Jo, tyran? Ty ani nevíš, co to je, holenku. No neboj, nedostaneš příležitost.“

S těmi slovy na mně roztrhla košili a postupně ji celou strhala. Cejtil jsem, jak se mi penis zvedá.

Stoupla si přede mne, jak jsem měl roztažené nohy, byly naše pohledy ve stejné výšce. Jednou rukou mě zezadu chytla za vlasy, druhou přimáčkla ústa a nos a kolenem přitlačila do rozkroku. „Špatnou vedeš řeč!“ Trochu mě přidusila, nedokázala stisknout ale tolik, aby mi nezbyl nějaký vzduch, přesto mě přešla chuť ji provokovat víc, než bylo vhodné. V kombinaci s kolenem v rozkroku to přidušení fungovalo dost vzrušivě.

Přitiskla se ke mě a začala mě nehty škrábat po celém těle, jen tak zlehka, pak mě obešla, zas se ke mě přitiskla a chytla mě pod krkem a zlehka přiškrtila, pak víc, až jsem začal lapat po dechu, na pár vteřin povolila a zase… Vzrušení mě úplně rozechvělo, po chvíli ale přestala se slovy: „To bys vyváz moc lacino, pacholku!“

Odstoupila ode mne, cárem z mé košile mi zavázala oči, další kusy použila na roubík: „Už’s toho namluvil dost!“

Zničeho nic krátký svist a na záda mi dopadla rána bičem, hned druhá a třetí, bolelo a pálilo to jako – no jako rána bičem. Tělem projela bolest i elektrická jiskra vzrušení zároveň. Pauza – po zádech se mi rozlilo příjemné teplo a v tom jauvajs, další rána a pak rychle další tři přibližně ve stejném místě pod rameny. A zase pauzička na vydechnutí. Svist a rána – tentokrát se mi konec biče dostal zleva dopředu na hrudník a skoro trefil bradavku, druhá rána šla zprava do podobného místa. Ta sadistka si mě vychutnávala, sotva jsem rozdejch sérii ran, přišla další, nebo jen ojedinělá rána, nikdy jsem netušil, kam a kdy. Bolestí jsem syčel do roubíku, vzrušením se třásl po celém těle, celé tělo pálilo a bolelo.

Nevím, kolik bylo ran, nepočítal jsem je, na to už jsem neměl. A proč taky, když to po mně nechtěla.

Ve chvilce, kdy jsem očekával další ránu, mě chytla znova pod krkem a pořádně párkrát přidusila. Pak mi sundala roubík. „Tak jaký máš poslední přání?“ „Vodu,“ zasípal jsem. „Skromnej kluk.“ Dala mi napít ze svého poháru vinný střik. „A kolik ještě? Deset? Pětadvacet? Padesát?“ „Pětadvacet.“ „Jo, ale budeš si je počítat a děkovat!“ „Ano, paní.“

V pomalém rytmu mi vysázela ještě pětadvacet ran a trpělivě čekala, až popadnu dech, řeknu číslo a poděkuju. Pekelná kombinace bolesti a vzrušení je nepopsatelná a úžasná… Po poslední ráně mě zase přiškrtila a kolenem zase zlehka zatlačila – výstřik byl skoro okamžitý.

Ani pořádně nevím, kdo mě odvázal. Poloklečím, polosedím nahý na zemi s rukama svázanýma za zády, chvěju se, pozvolna doznívá vzrušení, někdo mě natírá pekelně bolavý tělo něčím voňavým, i když to bolí a trochu pálí, není to nepříjemný.

Pozvolna se uklidňuju a je mi najednou krásně lehko… Nějaké ruce mi sundavají hadr z očí, slunce už zapadlo a na mě se směje Berenika, oči jí září jak drahokamy, vlasy rozpuštěné. „Hele, necukej sebou, vždyť tě strašně šetřila, nic nikde pořádně nemáš, jen trochu zarudlý, nějaký jelítka tak tři, čtyři…“ „No jo, není každej takovej hardcore jak ty,“ směju se, nebo spíš se o to snažím. „Ty ale na zadku toho moc nemáš, protože už ti kůže vůbec nekreslí, jak jsi omlácená.“ „No jo porád,“ ušklíbne se, „ale ty vlasy jí jednou vrátím, bestiii sadistický, to mě dostala.“ „Ukaž, kde ti ten pramen chybí“ „To je to, že nechybí, ty vlasy nebyly moje, to bylo z nějaký starý paruky, a já kráva jí na to skočila.“

„Víš, jak jsem se bála,“ ozve se hradní paní vesele, „že si zas obarvíš hlavu jak omalovánku a já si ničím paruku zbytečně? I tak jsem ti nemohla ten pramen ukázat na moc dlouho, protože bys to snadno poznala.“ „No jo, plánuju to, ale říkala jsem si, že až po tomhle larpu, mám vybranou pěknou fialovou a to by tady moc svítilo…“

Dává se do mě zima. Kus od nás sedí v objetí Johan s prvním katem, zády k nám, Johanova záda jsou temně rudá, kontrastujíc s katovýma skoro bílejma, neopálenejma, ozdobenejma jen decentním tetováním.

„Tak holoto, dost lelkování, kdo bude rozdělávat oheň? Já snad?“ naoko ostře houkne hradní paní. „No jo, kdo jinej, já jsem furt svázanej.“ „Tak prr, za tu hubatost jdeš tahat větve na oheň tak jak jseš, a neodmlouvej, nebo dostaneš nášup!“ „Hele, velitelko, já klidně to dřevo přinesu, ale ten nášup za tebe odpracuju mnohem radši“, zahlaholí Johanův kat. „Príma nápad,“ ještě to ani nedořekla, už vstávám a jdu tahat větve tak jak jsem, nahej, zbitej, se svázanejma rukama za zády, jde to blbě, naštěstí to tahám z hromady a jen kousek k ohništi. Nehodlám čekat, až to vezmou vážně, pro dnešek už docela stačilo a riskovat, že budu muset použít stopku, se mi nechce.

Oheň už hoří, nad ohněm pozvolna černaj špekáčky a je krásnej letní večer. Ale jak tak koukám po své velitelce, které klečím u nohou, večer ještě nekončí…

Ilustrační fotky bohužel s textem v podstatě nijak nesouvisí, pokud si ale ctěná čtenářko chceš v takto tématickém fotoseriálu zahrát, stačí se ozvat…

Článek Velitelka tvrze se nejdříve objevil na DARKPRESS.

BDSM – B&D – Bondáž & disciplína, D&S – dominance & submisivita, S&M – sadismus & masochismus – tohle asi znáte…

SSC – safe, sane and consensual = bezpečně, rozumně a po vzájemné dohodě – bezpečný přístup k BDSM praktikám

RACK – Risk-Aware Consensual Kink – RACK znamená že zúčastněné osoby jsou si vědomy všech rizik, které provozované praktiky přinášejí, veškeré praktiky jsou provozovány se souhlasem a po vzájemné dohodě všech zúčastněných… Rozdíl mezi SSC a RACK je hlavně v tom, že podle SSC se rizikům snažíte vyvarovat, v RACKu si ta rizika uvědomujete – což vyžaduje dost znalostí nejen lidského těla… Začátečníci odloží na později…

CNC– consensual non consent, tedy dohodnuté znásilnění a podobně…

VDD – velký drsný dominant – terminus technicus pro namyšlené dominantní jedince, kteří si myslí, že jim každá subka touží ležet u nohou. Pro začátečníky dost nebezpečný zjev… Více o VDD na blogu autorky: https://blog.bdsmlife.cz/tina_salo/post/1280/

Stopka – safe word – bezpečnostní slovo nebo gesto pro zastavení probíhající akce – nepodceňujte, respektujte…

Kink – souhrný pojem pro nekonvenční sexuální praktiky

Vanilky – vanilla sex – normální bežný sex

Pistácie – český terminus technicus, parafráze anglického kink – vlastně opak vanilek…

Úchyl – v rámci úchylného světa se nejedná o nadávku, ale spíš o technické označení

Trojná monáda – mezinárodní symbol BDSM, více o něm zde: http://www.darkpress.cz/bdsm-symbol-neboli-trojna-monada/

Chcete si přečíst více? Tak třeba tady: https://cs.wikipedia.org/wiki/BDSM

Chybí vám tu něco zásadního? Pište do kontaktů…

Článek SSC, VDD, WTF? aneb zkratky a pojmy v BDSM se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Zámek Brtnice je veřejnosti přístupný rozsáhlý objekt v havarijním stavu, pozvolna probíhá rekonstrukce, za rozumných podmínek je občas k pronájmu, tak proč toho nevyužít .-) Více o Brtnici zde.

Na třetím nádvoří stojí nádherná kašna, bohužel o pevnosti kovové konstrukce nad ní má kastelán oprávněné pochybnosti, tak nehrozí žádné zavěšování, škoda. Ale i tak se Def na kašnu jen podívá a už tam ty lidičky vidí, netrvá dlouho a kašnu zdobí tři krásné svázané objekty …

Rigger: Def Defkongice, modely: Naty, Standa, Frank

Nádvoří samozřejmě láká nejen shibaristy…

Pozvolna padá světlo i déšť, přesouváme se do mučírny. Na Brtnici je mučírna historicky doložena, ale současná podoba je mírně fantazijní. Ale to je pro nás snad i lepší …

Toliko tedy jeden výlet na Brtnici. Domlouváme další fotopárty, takže zůstaňte naladěni – a třeba se ozvěte a přidejte…

Produkce a organizace: Ráchel

Shibari: Def Defkongice

Kostýmy: ze soukr. sbírky Zvíři a z depozitáře zámku

Foto: Kacíř

Článek Fotopárty na Brtnici se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Když se poraní, často se stydí jít k lékaři. Stává se, že jsou kvůli svým sexuálním zálibám ztrapňováni u soudu. Přestože pojem BDSM, zahrnující například hraní submise či dominance, není nový, čelí tato subkultura ještě stále předsudkům. Pomocí vědy se všechny nepravdy snaží vyvracet psycholožka Zdeňka Pospíšilová. Důvod přetrvávajících mýtů podle ní tkví v nepochopení a strachu z neznámého.

Více zde:

https://zpravy.aktualne.cz/domaci/pokud-jste-sadista-o-spolupraci-nemame-zajem-veda-vyvraci-…

Článek Zdeňka Řezníčková – rozhovor o BDSM, psychologii a vědě pro Aktuálně.cz se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Bylo by zajímavé zjistit, jaké byly další osudy paní Aleny a jestli aspoň trochu realizovala svůj „developerský“ plán …

Článek TABU z devadesátek – Madam Alena, paneláková domina se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Celý prostor přízemní restaurace a venkovní terasy se změní v jednu akční místnost s různými zákoutími, poutacími vehementy a jiným vybavením, které známe z akčních místností v prvním patře. První patro naopak zůstane zavřeno, využittelné bude jen jako šatna s možností uzamčení si vlastních věcí.

Akce je určena vyloženě pro akční páry a skupinky, jednotlivci přístup mít nebudou, čímž se eliminuje výskyt čumilů a rušivých elementů.

Podrobnosti a pravidla najdete na stránce klubu: bdsmklub.cz/?event=163   Akci fejsbůčkovou nehledejte, tu zlý modrý cenzor smazal…

Nenufer a její organizační tým si zřejmě v tomhle formátu věří, protože tato akce má naplánovano hned dalších pět pokračování, dokonce pro její propagaci existuje samostatná doména smpp.cz a slušně připravený vizuál.

Tak snad se taková akce potá se zájmem účastníků…

Článek Play party v Atelieru – nový formát akce? se nejdříve objevil na DARKPRESS.