Tvoje přezdívka „Kacíř“ je dost provokativní. Pamatuješ si ještě, kdy tě poprvé napadlo použít právě tohle jméno a co tě k tomu vedlo?

Proč provokativní? My husiti jsme přeci všichni kacíři…. Ale vážně, hledal jsem přezdívku, která nebude na první pohled ze světa BDSM, která půjde použít i jako oslovení – a tohle mě napadlo – a nakonec mě to docela i vystihuje.

Jak reagují tví blízcí a širší okolí na to, že se zabýváš právě fetish a BDSM fotografií? Setkals se někdy i s předsudky?

Kupodivu to nijak moc neřeší, v dnešní uvolněné době i těch předsudků je docela málo.

Jsi na fetish a BDSM scéně aktivní už pořádnou řádku let. Co tě na tomhle světě pořád udržuje v chodu – je to energie, estetika, nebo snad adrenalin?

Jen asi čtvrt století, to je krátká řádka…

Byl jsi dvorním fotografem spankingové filmové produkce Lupus Pictures. Jak vypadá takový „běžný den“ dvorního fotografa pro spankingovou produkci? A co tě tahle zkušenost naučila?

Běžný den? No, ráno se s natáčením začne a točí se do večera, kdy je většinou konec, málokterý filmy měly vícedenní natáčení. A jinak je to podobný jak u jinejch témat – hlavní účel jsou fotogalerie pro podporu prodeje po netu. A škola to byla fajn, s príma lidma.  Učil jsem se třeba svícení od profíků, to se hodí dodnes. A musím říct, že mi to strašně chybí, baví mě týmová práce a temhle tým byl vlastně fantastickej. ..

Foto Kacíř

Jako hlavní redaktor DarkPressu nejspíš víš o všem, co se na české BDSM scéně šustne. Jaká témata tě aktuálně nejvíc baví a o čem bys psal klidně donekonečna?

A to právě vůbec. Nikdy jsem neslídil po lechtivejch informacích, kdo kde s kým, kde se co šustne. Kdyby to někoho bavilo – a neškodil jako bulvární hyeny – tak má do DarkPressu dveře otevřené. A nejradši bych nepsal skoro vůbec, nechal to na lepších, a byl jen jedním z fotografů… Tak to totiž bylo myšlený, DarkPress neměl bejt můj onemanshow projekt, měl to být redakčně řízený doplněk BDSM portálu DarkClub, který zanikl ještě ve verzi nula… Myslel jsem, že časopis tu chybí – po usnutí BDSM.cz -ale zájem ze strany autorů je nulový, ze strany čtenářů hodně slabý. Možná že je doba podcastů a youtube videí, lidi jsou líný číst…

Nedávno jsi ohlásil výstavu „Odlesky latexu“ v Galerii 13 fotek. Jaká byla tvoje motivace uspořádat výstavu právě teď?

Galerii 13 fotek otevřela moje kamarádka fotografka Katka Sychrová, nabídla mi výstavu za zajímavých podmínek, tak proč pár fotek neukázat v běžně přístupném podniku. Čas prázdnin je dvousečný – část lidí uteče z Prahy pryč, na druhou stranu je naděje, že se na výstavu kouknou i mimopražský během návštěvy Prahy… No a po pravdě – hlavní motivace k výstavě – nalákat další lidi k foecní se mnou…

Prozraď, co přesně návštěvníci uvidí: jaký je hlavní rozdíl mezi barevnou „fotosession“ z Ateliéru V továrně a tou černobílou retrospektivní částí?

To má na svědomí taky Kateřina, já to chtěl tradičnějc, ale tohle je zajímavější přístup – v první části je vlastně výběr fotek z jedné fotosession právě v hezkém Atelieru V továrně, malinko se tím poodkrývají možnosti, co se dá na jednom místě se čtyřma lidma nafotit.
Retrospektivní část je takový výběr, nejen latex. Ale pozor, kdo hledá, najde – ještě jednu poslední fotku, tedy sedmadvacátou vystavenou… .-)

Miluješ momentky, reportážní styl, ale zároveň umíš být i hnacím motorem akce. Kdy je podle tebe lepší volbou jeden z těchto přístupů a kdy druhý?

To nezáleží až tak na mě, ale na synergii všech zúčastněných. Někdo potřebuje vedení, jak si stoupnout, jak se tvářit, někdo naopak opanuje prostor a pak stačí jen malinko směrovat a fotka vznikne skoro sama.

Foto Kacíř

Spolupráce se značkami latexového oblečení, jako je AdeMa.cz nebo LTX.cz, určitě přináší jiné výzvy než běžné módní focení.

Latex je jak zrcadlo, odráží všechno, každá drobnost, každý tvar světla udělá na latexu nějaký patvar.

Už víc než dvě dekády fotíš v rámci BDSM a fetish scény. Překvapuje tě ještě něco nového, nebo sis už zvykl na vše? A co by tě lákalo vyzkoušet v budoucnu?

Je zajímavý sledovat proměny scény, její otevírání se světu, Vzhledem k tomu, že BDSM se stává do jisté míry mainstreamem, je otázkou, jak dlouho ještě bude něco jako scéna existovat. Určitě ne jako jednotná scéna – všimni si, že není moc akcí, kde se potkají např. shibaristi a latexáci… A co mě láká? To si nechám pro sebe a budu doufat, že to na fotkách časem bude poznat…

Jak dlouho bude výstava k otevřená, kdy se tam dá zajít a kolik si návštěvník připraví na vstupné?

Výstava bude otevřená ve všedních dnech od 15.7. do 15.8. vždy od 12 do 19 hodin, připomenu adresu Budečská 20, Praha 2. Návštěvník nechť si připraví prasátko a dobrou vůli – vstupné jest dobrovolné, zlovolní lidé nechť jdou jinam… .-) Výstava je prodejní, navíc si zákazník může domluvit pronájem atelieru, focení ať už se mnou nebo s Katkou, nebo i pronájem temné komory.

Další informace k výstavě zde>>

Článek Kacíř: Nejsem bulvár. Jen fotím, co ostatní skrývají se nejdříve objevil na DARKPRESS.

1. Jak se zrodil nápad přehlídek OtheR DRESS? Co vás k tomu inspirovalo?

Samotné přehlídky, letos se jedná již o šestý ročník, představují každoroční prezentaci určenou nejširší veřejnosti. Jedná se však o symbolický vrchol ledovce systematické činnosti projektu OtheR DRESS, který vytváří platformu pro nezávislé módní návrháře zabývající se netradiční tvorbou v nejširším slova smyslu. Může jít jak o využití a kombinaci nezvyklých materiálů a jejich zpracování, tak o nestandardní a originální design a modely nebo unikátní pojetí spojující obé.

Inspirací byla skutečnost, že u nás existují velmi zajímaví, ale bohužel v širším měřítku nepříliš známí, tvůrci, jejichž práce svoji originalitou a řemeslným zpracováním snese srovnání se světovými veličinami v oboru, dokonce mnohdy možná předčí již zavedené značky. Ráda bych tvorbu těchto autorů, kteří se vymykají průměru a nepatří do mainstreamu, přiblížila co nejvíce lidem.

2. Jaké je téma letošního ročníku?

Každá OtheR DRESS přehlídka má jednotící téma, v minulosti to například bylo „The Mask of the Red Death“, „Carnival“, „Jungle“ nebo „Paradise“. Jednotliví tvůrci mají neomezený prostor pro vlastní uchopení a ztvárnění zvoleného tématu a svoje modely na show připravují nezávisle na sobě.

Tématem letošní show, která proběhne 22. dubna 2023 v nových prostorách Spojka Events, je ART&FETISH.

3. Proč zrovna toto téma? Jaká je spojitost mezi uměním a fetišem?

Výraz „fetish“ se encyklopedicky definuje jako „poblouznění, závislost, rozkoš z něčeho“. To jsou odjakživa pojmy provázané se světem módy, kde se projevují např. v silném zalíbení v určitém materiálu či druhu oděvu. Ve své podstatě i samotná móda je pro každého z nás fetiš, ať už si to uvědomujeme nebo ne.

Současná móda se vyznačuje především nespoutaností a bořením konvencí, kdy oděv je v mnoha ohledech výrazem individuálního stylu a osobnosti nositele. Pro řadu jedinců tak móda může být také způsobem, jak vyjádřit svůj postoj ke světu vnějšímu i vnitřnímu, své niterné touhy a zájmy, čímž se dostáváme do oblastí lidského nevědomí, které jsou doménou umění a hlubinné psychologie. A tam zcela jistě patří i fetiše.

4. Kolik návrhářů se bude podílet na letošním show?

V rámci přehlídek uvidíme prezentaci celkem osmi návrhářů. Klasické, extravagantní i šokující modely z latexu představí značky Adrienne Latex Design, Latex Fashion s.r.o Praha a AdeMa Fetish Designer.

Exkluzivní a výjimečné modely z kůže Sedlářství Kairon, které se specializuje i na korzety, jak dámské, tak i pánské. Zcela unikátní je tvorba celoobličejových kožených masek a harnessů návrhářky SIKRA.

Korzetiérka a návrhářka luxusních ručně vyráběných podvazkových pásů, spodního prádla a především korzetů Riwaa Nerona bude prezentovat svojí práci. Dále modelky a modelové předvedou kolekci značky Manon Black nabitou opravdovou avantgardou, hravostí a provokací. Bonusem bude taneční vystoupení modelek v jedinečných kovových harnessech od návrhářky Nory Urban.

5. Je fetish móda novým trendem?

Fetish móda patří do světa erotiky a erotika byla pro módní návrháře vždy zdrojem inspirace.

Provokativní extravagantní oblečení coby reference na sexuální přitažlivost materiálů jako kůže, latex, krajka nebo PVC nejsou ničím novým. Historie od začátku minulého století nám připomíná širokou plejádu umělců z řad oděvních designérů, jejichž tvorba dalece překračovala běžnou konfekci a inspiraci nacházeli mj. v rozličných subkulturách, nekonformních komunitách či hnutích. Namátkou si můžeme připomenout ty nejzásadnější osobnosti.

John Willie umělec, fetišista, redaktor a vydavatel prvních 20 čísel dnes již legendárního fetiš magazínu Bizarre, který vycházel v letech 1946 až 1959.

Eric Stanton, americký undergroundový karikaturista a průkopník fetiš umění, který pomohl formovat hnutí před jeho přijetím v 70. letech. Z jeho díla se inspirovali mimo jiné umělci jako Banksy, Allen Jones, William Marston nebo Madonna, ale zajímavé je, že Stanton po deset let sdílel pracovní studio také s legendou Marvel Comics Stevem Ditkem.

V 70. letech představili Vivienne Westwood a Malcolm McLaren několik kousků inspirovaných praktikami BDSM. K nejvýraznějším tvůrcům, s jejichž jmény se pojí přívlastek fetiš, pak bezesporu patřil Thierry Mugler – jeho korzety a strukturované siluety využívající transparentní látky, latex i kov patří v módě k tomu nejlepšímu. Výrazné prvky fetiše nesou i dřívější kolekce Alexandera McQueena, Marca Jacobse, obuvníka Nicholase Kirkwooda nebo Zana Bayne, která proslula koženými páskovými korzety.

Manfred Thierry Mugler, vizionářský návrhář, který definoval módu 80. let, byl po dlouhou dobu své kariéry jedním z nejvlivnějších návrhářů na světě a pomohl definovat dvě desetiletí módy. Kombinoval prvky sci-fi s populárními střihy, dal oděvům archetypální široká ramena a experimentoval s průhledným tylem, peřím i latexem.

Po druhé světové válce se rozvinula mezi gay komunitou tzv. subkultura kůže. Ta se stala symbolem maskulinity a sexuality a fetish kostýmy jako dominatrix k tomu přidaly dominanci a moc. Harnessy, chokery a lesklá kůže časem prosákly do komerční módy a street fashion, čehož jsou důkazem celebrity jako Rihanna nebo Nicki Minaj.

To vše tedy dokazuje, že „fetish“ není v módním světě v žádném případě novým pojmem.

6. Jaký trend nyní ve světě alternativní módy převládá?

Aktuálním světovým trendem je překračování veškerých stylů a žánrů, spojování protikladů a vytváření tak něčeho zcela nového, eklektického a originálního.

Na jedné straně ve světě haute couture probíhají nadále debaty, které z nových luxusních materiálů budou použity pro novou kolekci, na straně druhé někteří módní tvůrci vyrábí oděvy z papíru, roztrhaných hadrů nebo jiného recyklovatelného materiálu.

Můžete si obléci doslova cokoli, co vystihuje vaši unikátní osobnost a přináší vám pocit uspokojení a hrdosti na sebe sama.

7. Nechává se Česko ovlivňovat tímto trendem?

Do určité míry samozřejmě ano, nicméně nikdy se nebude v konfekční sféře jednat o masovou záležitost, což je konec konců běžné i ve světě. Nicméně v posledních letech začali i „mainstreamoví“ módní návrháři využívat materiály jako latex, gumu a PVC do svých kolekcí. Mezi nejznámější takové návrháře patří např. Jean Paul Gaultier, Yves Saint Laurent, Pierre Cardin nebo André Couurrèges.

Jedním z důvodů pořádání OtheR DRESS show je právě nabídnout návštěvníkům, kteří nejsou přímou součástí alternativních komunit, příležitost spatřit i u nás nejžhavější top novinky z těchto oblastí módního designu.

8. Pod značkou OtheR DRESS pořádáte i tzv. OD market. Můžete nám ho přiblížit?

OD market již tradičně představuje ideální akci, kam si zajít za nezávislou módou a nakoupit si trochu jiné oblečení a doplňky, než které nabízejí masově rozšířené obchodní řetězce. Tady má každý kousek svůj příběh a stojí za ním konkrétní tvůrce, s nímž si rovnou můžete popovídat. Žádné anonymní dílny v Číně, Indii, Turecku či Rumunsku jako v případě většiny oděvů na evropském trhu.

9. Kam byste chtěli, aby se OtheR DRESS posouvalo?

Jedním ze zmiňovaných cílů je přiblížit české návrháře a jejich tvorbu světovému publiku. To se nám daří, navázali jsme spolupráci s podobně zaměřenými sdruženími a umělci z naší platformy vystupují na významných akcích v Německu a dalších zemích.

Druhým, neméně důležitým cílem, je naopak českým zájemcům umožnit přímé setkání s nejvýraznějšími tuzemskými ale také zásadními světovými návrháři a tvůrci alternativní módy a designu.

OtheR DRESS Show 2023 – 22.4.2023, Spojka Events, Praha 8, Karlín.

P.R. OtheR DRESS … Použité fotografie: OtheR DRESS Show 2019, foto Kacíř

Článek OtheR DRESS 2023 se nejdříve objevil na DARKPRESS.

V některých časopisech i různě na webu jsem takhle zahlédl Projekt Rezident. Fotky – většinou černobílé – polonahých slečen, buď v plynové masce nebo s maskou nějak pózující, často v industriálním nebo post-apo prostředí. Fotky sice erotické, ale decentní, bez vulgární sexuality. Vida, spřízněná duše! takhle bych to taky chtěl fotit!

Tak trochu náhodou jsem se dal do řeči s autorem Projektu Rezident Josefem Invekto Poláškem – a proč se s vámi nepodělit…

– Pepo, jak ses k tomuhle tématu dostal – proč zrovna plynové masky na dívkách?

Hodně dlouho se zabývám historií a mám rád i neobvyklá témata a prostory a hlavně vojenství. Tak mě jednoho dne napadlo z toho udělat dlouhodobý fotografický projekt.

– Plynová maska jako atribut post-apo? OK, proč ne, ale on ten svět po zhroucení nebude tak hezkej, ani ty holky pak takhle hezký nebudou, neidealizuješ si to trochu?

Máš asi pravdu, ale lidé, kteří budou mít ty možnosti a přežijí nějakou katastrofu někde v nějakých bunkrech a chráněných prostorech, tak se jich to moc nedotkne. Je taky otázka jak zhrocení civilizace, tak jak jí známe bude vypadat. Když se bude jednat o nějaký jaderný konflikt atd, tak máš asi pravdu. Svět se může, ale zhroutit i tím, že spadne internet a všechny elektronické systémy a tam zase ty dopady na lidi, co se týká vzhledu atd. nebudou takové drastické. A asi máš pravdu, že si to trochu idealizuji, to souvisí s tím, že fotím i fashion.

– Projekt Rezident? Proč vlastně rezident?

Viděl jsem kdysi film Rezident Evil, který je postapo tématikou přímo inspirován a druhý důvod jak už jsem zmiňoval v předchozí odpovědi název Rezident je vedoucí agent cizí rozvědky v příslušné zemi.

– Co tě k tomu inspirovalo, čím to začlo?

Jelikož mám dost bujnou fantazii a k dispozici i ty modelky, tak mě to napadlo spojit. Nehledě na to, že tyto fotografie v černobílé úpravě mají svoje neopakovatelné kouzlo. A viděl jsem pár podobných historických fotografií z let minulých, tak jsem tomu chtěl dát úpravu 21.století.

– Kolik masek už máš ve sbírce? Zatím jsem tam viděl jen starší československé nebo ruské, je to náhoda nebo záměr?

Ve sbírce mám aktuálně čtyři masky, ruské chobotové, polskou a jednu, kterou používala naše armáda v devadesátých letech. Je pravda, že masky s chobotem jsou děsně fotogenické.

– Kam PR směřuje? Bude kniha nebo výstava?

Hele, výstava byla už předminulý rok a mám v plánu další. Knihu zatím neplánuji, co si budeme povídat, ale vydat knihu není nejlevnější záležitost.

– PR je asi jen jedním z mnoha projektů, zmínil jsi, že fotíš fashion, čím se hlavně jako fotograf zabýváš?

Ano je to pravda, fotím prakticky vše, přes šperky, portréty, architekturu až po můj autorský projekt Invekto, který spojuje ženskou krásu a broušené kameny. V rámci svych focení jsem navštívil i řadu úžasných míst. Některé z mých velkoformátových fotografií jsou k vidění i v nové výrobní hale Škoda auto ve VIP vstupu. Takže rozsah mám opravdu veliký.

– Díky za rozhovor a dobré světlo!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Autorem všech fotografií v článku a přiložené galerii je Josef Invekto Polášek www.invekto.cz

facebooková stránka Projektu Rezident: https://www.facebook.com/profile.php?id=100068138525606

Článek Projekt Rezident – okouzlení plynovými maskami se nejdříve objevil na DARKPRESS.

V pátek 10.3. vypukne v klubu Kotelna akce pro nás nového formátu – seznamovací akce Crazy Dating, kterou organizuje dáma s přezdívkou Artemida.

Zvědavost mi nedala nezeptat se organizátorky , co můžeme od akce očekávat.

Pro koho ta akce  je, pro koho není?

Jak už napovídá název jde o bláznivou seznamovací sešlost která je určena pro všechny ať už jednotlivce tak i páry ( páry také hledají někoho s kým se chtějí přátelit i dělat něco víc intimnějšího neodsuzujme to, buďme tolerantní a nesoudní ) A protože jsme každý jiného nastavení, psycholog a sociolog by to jistě odborně popsal, ale nejsem ani jedno, tak prostě řeknu, že jeden má rád tohle a jiný ono. Takže je akce určena pro BDSM pozitivní, vanilky, zvířátka, latexáky, shibaristy, swingery atd. Ne jen pro ty „normální heteráky“. Je to tedy pro lidi dobré vůle, tolerance a také pro ty, co se chtějí dobře pobavit a seznámit. Určitě to není pro ty, jež jsou už od přírody negativisty.

Vyžaduješ na této akci nějaký dresscode?

Dresscode není přesně stanoven, ale pokud bych ho měla nastavit, tak bych preferovala slušně civilní s ohledem na to, že se tam sejde spousta odlišných skupin lidiček a přeci nechceme hned vyděsit neznalé vanilkáče, co když mezi nimi budete ten / ta / to které hledáme celý život ?

Organizace – jak si máme představit organizované seznamování?

Jak už je napsáno v pozvánce, bude to večer, kde na úvod probereme různé způsoby a návody na seznamování i s trochou historie. Probereme, jak vztahy vnímají ženy a jak muži, a proč je pro některé tak těžké se seznámit a pro jiné je to hračka. A protože nejsem žádný sociolog, psycholog ani kouč, tak spíš čekejte postřehy ze života, a protože jsem člověk upřímný, živelný, tak se máte na co těšit Dále ve spolupráci s Danielou chystáme různé seznamovací situace ( něco na způsob rychlého rande, výběru počítačem při zodpovězení dotazníku atd.) Nakonec je připravena soutěž o ceny.

Dobře vím, že pro Tebe to není první organizovaná akce, odkud tě můžeme znát?

Před zhruba 8 lety jsem dostala šílený nápad pořádat srazy pro uživatele webu amateri.com v jednom soukromém Pardubickém wellness. Trvalo to 4,5 roku, při kterých jsem poznala spousty lidí a jednoho šílence, co to se mnou dokáže vydržet i delší čas než jen jeden večer . Pak bohužel přišel ošklivý strejda covid a pár věcí se změnilo – hlavně majitelé klubu, bohužel máme jisté názorové rozdíly, takže spolupráce nepřicházela v úvahu. Přátelé se mě ptali, zda zas začnu něco pořádat, protože – jak mi sdělili, chybí jim to. No a tak přišel nápad uspořádat tuto seznamovací sešlost. 

Proč právě v Kotelně?

Protože Kotelna je místo, kde se scházejí různé skupinky lidí a jsou k sobě tolerantní. A tento klub jsem začala více navštěvovat se svým komorníkem , kde při různých rozhovorech mi bylo našeptáno proč neudělám nějakou takovouto akci tam. No a pak si představ, že ti na jednom rameni sedí anděl a na druhém ďáblík, a každý z nich našeptává něco jiného. A nakonec vyhrál jeden z nich  

A kterej to je, to se teprve pozná, až  jak to dopadne…? Ale když už ďáblík – jak ďábelská nebo explicitní akce bude? Asi nemáme očekávat swingers party … 

S ohledem na místo konání se nebude jednat o žádnou swingers party, jak už se začali ptát jistí uživatelé jedné seznamky. Prostory jsou restaurace se sálem, takže to bude ve vší „počestnosti“. Pokud se někdo ptá, zda budou otevřeny ty zajímavé prostory, tak odpověď zní možná. A pokud budou, tak tam bude hlídat bájný Kerberos který pustí jen některé.

Vlnu dotazů na diskuzním fóru vyvolal předprodej vstupenek přes SMS-ticket s výraznou slevou proti vstupnému na místě – nebude-li tedy vyprodáno. Podle mě je to docela normální postup, ale stejně se zeptám, proč jsi zvolila tenhle způsob předprodeje vstupenek?

Protože prostory se taky musí pronajmout, tak se vybírá jistá částka. Po zkušenosti s pořádáním jsem dospěla k rozhodnutí, že vstupné bude formou předplacených vstupenek. Tak mám jako pořadatel přehled, kdo opravdu dorazí a ne jen sliby. Dále to má hlavně tu výhodu, že u vchodu se nemusíte zaobírat hledáním drobných, prostě jen nahlásíte kód a nebo předložíte QR a hotovo. A vstupenku si můžete pořídit hned několika způsoby placení. No musíme se naučit jít s dobou, protože jak jsem četla, zanedlouho nebudou bankovky.

Nestraš… Ano, snahy takové jsou, protože vládcové by rádi věděli o každé naší koruně, kam se dokutálí, ale tahle vize mě docela děsí.

A poslední otázka – jak to bude s focením?

Focení na celé akci je zakázáno, s fotokoutkem nepočítáme…

Tak děkuju za rozhoovor a těším se na viděnou na Crazy Dating.

Podrobnosti najdete na facebookové události nebo zde, v našem kalendáři

Článek Crazy Dating v Kotelně se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Mr. Puppy jako volba reprezentanta psí komunity vznikl v Americe roku 2001, tehdy jakožto International Puppy Contest. Držitel titulu by měl svou komunitu co nejlépe reprezentovat ať už ve fetish scéně lokálně, či v zahraničí. K nám se první titul Mr. Puppy CZ dostal roku 2017, a od té doby již máme pět držitelů tohoto titulu, a po celém světě nás je mnohem více

Společně k Mr. Puppy byl nedávno ve světě vytvořen i titul pro Handlery (naše Páníčky) protože i ti jsou nedílnou součástí naší komunity.

Foto Taci

Jak velká je aktivní komunita pejsků, kolik pejsků se účastní soutěže?

Každý rok je to jiné. Loni jsme na volbě Czech Puppy 2023 měli šest kandidátů. Letos na volbě European Puppy jsme dostali dvanáct přihlášek pejsků a čtyři přihlášky od Pánů (Za poslední dobu se vytvořili i tituly pro Páníčky :)) Co se týče komunity jako takové, na našich stránkách je nás okolo šesti až osmi set, na akcích se nás pak vídá klidně i dvě stě

V zahraničí by to číslo bylo samozřejmě několika násobně větší. Největší fetish festival ve vnitřních prostorech, Darklands, měl loni účast okolo 8500 fetish osob

A co pejsci a velký svět?

Petplay jako hraní na mazlíčka se za mých deset let v komunitě neskutečně vyvinulo a pro každého to v srdci znamená něco jiného. Něktěří z nás to

Foto: Kryštof Peterka

vnímají jako útěk z denní reality a vypuštění svojí submise. Někteří to vnímají jako možnost být roztomilí a poslušní. Pro mě osobně je to vnitřní oddaný pocit, když se stulím u svého Pána a vím že někam patřím. Už pomalu ani nerozlišuju svůj psí život a civilní život, zkrátka jsem malý trhlý liščí ušoplesk

Pro některé to funguje zároveň i jako forma degradační submise, kdy jsou psi méně než lidé. Jak jsem řekl, každý to vnímá jinak a nedá se říct, že by jakákoliv forma petplay byla špatná nebo „jediná správná“. Zároveň, né každý je pes. Máme v komunitě kočky, lišky, koně, dokonce i tučňáka a lachtana

Já teda vím i o jednom sněžném levhartovi … .-)

Co očekáváš od výletu za velkou louži?

Už několikrát bylo česko reprezentováno na evropské scéně právě na akci Darklands v rámci European Puppy. Řekl jsem si, že když má Česko jednu z nejlepších pověstí v Evropě, tak je třeba i v Americe ukázat jak nám to pořádně štěká!! To, že se o naší malé zemi bude mluvit i za oceánem je něco, co pro mě hodně znamená, protože bych rád ukázal že místní scéna z malé země má velké srdce

Stačí držet palce? Vlastně to asi u pejsků není ten správnej výraz…

Běžně si říkáme „držte mi packy“, ale pro kohokoliv jiného, můžete mi držet pěsti, packy, palce, nemůžu za tu podporu dost poděkovat! Jak jsem už řekl, malá země, velká komunita, velké srdce!

Dobrá, stačí tedy „držet tlapku“, nebo ti můžeme ještě nějak pomoci?

Jelikož mi byla podpora a pomoc nabízena z několika stran, nechtěl jsem to nechat jen tak. Chtěl jsem za to vrátit aspoň něco málo komunitě. A proto jsme s mým úžasným týmem vytvořili One Fox Show, což je benefiční show s performery z naší scény, s mojí maličkostí, s aukcí na workshopy a bohatou tombolou a s hromadou nefalšované zábavy! Budu moc rád když kdokoliv příjde, když pozdraví a užije si show (https://www.bdsmklub.cz/?event=1320)

Pro ty, kteří nemůžou dorazit, ale rádi by mě podpořili i tak, vypustil jsem do světa svůj PayPal na emailové adrese itsukeritchi@gmail.com

Článek Mr.Puppy na cestě za oceán se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Jaká jsi byla jako dítě?
Na základce jsem byla hrozně zlobivá. Úplný opak mého syna, naštěstí. Oddychne si. Vyrušovala jsem během hodin, chodila za školu, učení mě samozřejmě nebavilo. Ale vlastně mě bavila matika a kreslení.

To je zvláštní kombinace, matika  a kreslení
No dobře, tak jsem ještě měla ráda tělocvik. Smích. Já byla v jeho věku divoká a neposlušná. Furt jsem kreslila a skákala. Škoda, že jsem to už zapomněla. Malovala jsem hlavně obličeje, to mě bavilo.

Kam jsi pokračovala na střední?
Na Obchodní akademii, což pro mě bylo za trest. Už ve druháku jsem chtěla odejít, ale máma mě přesvědčila, ať ji dodělám, a pak si vystuduji něco kreativního. Vlastně jsem chtěla jít na fotografku, ale na té škole byl také obor sedlářka a to mě hrozně zaujalo a vybrala jsem si raději ten. Vždycky jsem měla touhu hlavně něco tvořit rukama. Byla jsem tam samozřejmě nejstarší, ale většina z mých spolužáků byli koňáci, takže na svůj věk byli vcelku vyzrálí.

Chodila jsi někam na brigádu?
No úplnou náhodou jsem si našla psaní erotických esemesek a tam jsem potkala tu dominu. Chápeš to? Takových náhod. No a díky ní jsem se dostala ke koženým fetish postrojům, ale ve škole jsem to samozřejmě tajila. Jinou brigádu jsem vlastně už nikdy nenavštěvovala. Po škole jsem hned skočila k řemeslu a dělala už na sebe.

Jaký byl tvůj první výrobek?
Můj první výrobek ve škole byl obojek na psa, sponka do vlasů a měšec na peníze. Ale čistě k fetish tvorbě jsem se dostala spíše až po škole tedy kolem dvacet tři let, kdy jsem si udělala i svůj web. K obojkům na psy jsem se už pak nevrátila. Smích. Kecám, na ty pejsky také občas dělám.

Takže teď se věnuješ hlavně koženým doplňkům a postrojům?
Ještě dělám pásky. Nejlepší pánští zákazníci si pro sebe koupí pásek a pro manželku nějaký doplněk. Do kamenného obchodu chodili jedině s manželkou a čekali, až si ona něco vybere. Praví gentlemani, nemyslíš? Smích.

Jaký byl tvůj finální výrobek na učňáku?
Moje závěrečná zkouška byla sedlo a na to jsem dělala celý půl rok, to byl fakt záhul. Moc si to nepamatuju, ale bylo to prostě hrozný. Ale asi to dopadlo dobře, protože všechny naše sedla pak škola prodala. Smích. Raději dělám postroje na lidi, než na zvířata.

Máš hodně přátel?
Né že by většina mých přátel byla z fetish skupiny, ale jsou také všichni trochu divní, akorát že každý jinak. Smích. Ostatní jsou zase úplně normální. Já vlastně přátele neměním. Mám stále ty stejné, které jsem měla už od mládí.

Máš nějaké tetování? Všimnula jsem si, že tvé modelky ho mívají často. 
Mám takové dvě srdcovky už deset let, ale jinak nemíním být potetovaná a rozšiřovat jejich sbírku. Jedno tetování znázorňuje kůži a šídlo, znak toho, co dělám. Druhé je datum narození mojí mámy.

Nakupují u Tebe hlavně ženy a muži, kteří mají postavu modelů? Podle tvých fotografií na webu to tak často vypadá.
Když jsem měla ještě kamenný obchod, tak nemůžu říci, že by většina klientů a zákazníků byli modelky. Do obchodu mi chodili prostě úplně normální lidi. No a ty to potom nosí třeba na párty a nebo jenom doma. Ale je fakt, že víc věcí mám na ženské, než na chlapy. Muži se mě často ptají, ale já prostě nejvíce tvořím na ženy. Je to jednodušší, můžu pak všechno zkoušet na sobě.

Když někomu cizímu řeknu, čemu se věnuji, tak si hned myslí, že jsem domina a to já nejsem.

Takže klienti posílají své míry a ty podle nich na ně tvoříš doplňky?
Posílají míry a nebo se držíme obecných velikostí. Nejčastěji chodí požadavky od XS – L. Dělám ale až do XL. Specifika bývají spíše u toho materiálu. Nejdříve si vyberou, zda to chtějí z tvrdé nebo měkké. Počítám i s tím, že se ta kůže může třeba vytáhnout, takže tam udělám raději více děr.

Z jaké kůže tvoříš?
Používám hovězí kůži, protože je nejkvalitnější, to nás učili už na škole.  Ostatní kůže jsou pak na oděvy. Ještě se doporučuje krokodýlí, ale s tou jsem nikdy nepracovala. Kůže se ohodnocuje podle toho, z jaké části těla je. Třeba prostředek, krupon, je ten nejkvalitnější a nejdražší. Kovové doplňky pak pořizuji z českých e-shopů.

Jak tedy probíhá samotná tvorba?
Předpřipravím si postroj, dám ho na pannu, a pak už to jen dotahuji nebo upravuji podle člověka, na kterého to je. Pokud dělám něco nového, tak se občas poradím s malířkou, se kterou spolu vlastníme ateliér. Té věřím, má dobrý vkus.

Všimla jsem si, že většinu tvých fotografií dělal Robert Rambousek.
Jo, toho znám už deset let. To je šílený, jak to utíká. Smích. Ale on je tak super kluk. Udělá mi  vždycky moc pěkné fotky a já mu pak za to třeba něco daruji nebo vyrobím. Když mi modelky nafotí moje věci, tak jim pak také často ty kousky dám. Všechny strany jsou pak spokojené. Smích. Dělají mi dobrou reklamu, no.

Dají se tvé kožené doplňky nosit i během dne?
Třeba v Americe je běžné, že to nosí i ženské na košili do kanceláře. Neberou to vyloženě jen jako fetish. Tady tohle uchopení teprve začíná, ale tam je to úplně běžný. Berou to spíše jako oděvní doplněk. Vezmou si třeba bílou košili a k tomu si obléknou jen takový malý kožený postroj kolem krku a nebo to třeba nosí i pod košilí.

Co bys poradila lidem, kteří by si od Tebe rádi něco pořídili?
Když se člověk rozhoduje, co si pořídí, tak je nejdůležitější, co má rád. Někdo to chce, aby byl estetický v posteli, jiný se chce třeba zavěšovat. Jiný to má jen jako oděvní doplněk. To je prostě různý a pokud to někoho zajímá, měl by sám zjistit, co konkrétně ho na tom zajímá. Pokud někdo viděl 50 odstínů šedi, tak jim budou stačit asi jen saténový pouta. Ale to já nedělám. Smích.

Je vidět na lidech, když si zkouší tvé modely nějaká změna? Třeba jim rozzáří oči nebo stoupne sebevědomí?
Přijde mi, že najednou do toho člověka vletí trochu toho adrenalinu a celý se rozzáří. Je znát, jak si přijdou hned hezký a mají radost. Je to moc pěkný. Párkrát mají takovou radost, že mi třeba i pošlou fotku. V tom obchodě jsem zažívala často, že tam přišly zcela obyčejné ženy, do kterých bych neřekla, že by je to mohlo zajímat. Ale jak šly třeba kolem, tak se odvážily, vlezly dovnitř, něco si vyzkoušely a celé se rozzářily. To se mi moc líbilo. Najednou jim vyletělo sebevědomí a většinou si hned něco koupily. Fandila jsem jim. Bylo na nich vidět, že se těší, až s tím doma překvapí svého chlapa a nebo si to vezmou na nějakou párty. Úsměv.

Jaký je věkový průměr tvých klientů?
Co se týká věku, tak to je taky široké, cca od 20 – 55. Já doufám, že to budu třeba nosit až do důchodu. Smích. A kdybych se necítila třeba v sedmdesáti na postroje, tak budu nosit alespoň svoje pásky. Smích.

Vytváříš i nové věci?
Ano, ale trvá mi to pak minimálně dva měsíce, protože prostě nemám čas. Dřív jsem si návrhy kreslila, teď už si je pamatuji dobře. Já nedělám moc často něco nového a to původní si pamatuji dobře. Ale občas mě něco napadne a já to hned začnu vyrábět, místo toho abych se věnovala zakázce. No a pak jsem na sebe naštvaná, protože se nevěnuji tomu, čemu bych měla. Smích.

Jak reagují cizí lidé na tvoje řemeslo?
Když někomu cizímu řeknu, čemu se věnuji, tak si hned myslí, že jsem domina a to já nejsem. Smích. Ale většina mých kamarádek je trochu šílená, takže mě berou úplně v pohodě. Vždycky mě moje okolí bralo takovou, jaká jsem, ač byli úplně jiný než já.

Zda jsem pochopila dobře, tak máš potomka, že ano?
Mám sedmiletého syna, který mi není moc podobný. Zajímá ho věda, vesmír, černá díra, atp… A tohle ode mě rozhodně nemá, já nebyla tak chytrá jako on. Místo pohádek kouká raději na dokumenty. Jeho první slovo bylo třeba T Rex. Jednou mě viděl, když jsem si zkoušela něco přes oblečení a řekl mi, že jsem moc krásná. Smích. Já také nedělám přece nic sprostého, jsou to jen estetické doplňky z kůže. Smích.

Jak trávíš čas, když nepracuješ?
Nejraději mám večery, když si spolu se synem povídáme. Akorát že naše povídání je čím dál tím víc vědecké. Asi se budu muset na společné diskuze připravovat. Smích. Se synem jsme prostě skvělí parťáci.

Co ty a erotika?
Mám ráda dobrý sex. Jsem divoká a nejsem upjatá, taková normální holka. Smích. Třeba si nechám normálně naplácat no. Smích. Svazovat se ale asi nenechám. Nejraději u toho pracuji hlavně s tělem. Domina nejsem, ale ráda si hraju.

Jak reagují muži na tvou profesi?
Když se zeptají co dělám, tak jim odpovídám, že dělám za kasou v Lídlu. Smích. Proč bych říkala hned někomu, koho neznám, čemu se věnuji? To chápeš, ne? Ale nějak mi tu kasu v Lídlu nikdo nevěří, prý na to nevypadám.

Jací podle tebe jsou lidi z fetish komunity?
Lidi z fetish komunity mi vždycky přišli takoví vychovaní a slušní. Někoho baví nohy, jiného kůže či latex, nevšední sex, různé věci, prostě mají asi rádi vzrušení. Mně ty lidi přijdou mnohem slušnější, než ti, co chodí na diskotéky na vesnici nebo ve městě. I ty vztahy jim fungují lépe. Jsou takový více otevření a upřímní. Já tu otevřenost ve svém vztahu také preferuji a nevěru třeba neodsuzuji.

Takže ty sama preferuješ otevřené vztahy?
Nejsem prostě ten člověk, který když by můj partner ulétl jednou s někým jiným, tak budu hned pálit mosty. To jiný lidi se často úplně zblázní a nejsou schopný logicky uvažovat. Chápu je, ale přijde mi to škoda. Pro mě je větší zrada, když mě v tom vztahu partner nerespektuje.

Kde by sis přála, aby byla tvoje značka za pět, deset a dvacet let?
Alespoň tam, kde je teď, abych se tím stále živila. Za dvacet let už tady asi určitě nebudu. Smích. Moje práce mě baví a já nejsem finančně náročná. Prostě se tím chci hlavně uživit. Vyhovuje mi to, jak to mám teď.

Jaký vztah máš ke sportu?
Ráda cvičím, miluji bradla a kruhy. Hele od té doby, co jsem našla ta bradla ve sklepě, tak mě to úplně pohltilo. Mám doma takovou mikro cvičitelnu. Nedávno jsem si koupila tyč na pole dance, takže na to se moc těším, až mi to připevní ke zdi. Cvičím tak 5x týdně. Dříve jsem jezdila na kole a běhala, až po dítěti jsem začala víc.

Bradla jsou vcelku neobvyklá…
Od té doby co mi našli nezhoubný nádor v noze, tak jsem na nich začala cvičit, no… Nemohla jsem vůbec hýbat spodkem, takže tohle bylo vlastně jediný, co jsem mohla dělat, takže jsem tomu úplně propadla.

Můžeš mi něco blíže prozradit o tom nádoru?
Osm let mě bolela noha, takže když konečně někdo zjistil, co mi je, tak jsem měla radost. Pak už to vzalo rychlý spád. Kontrola. Rentgen. Termín operace. Zjistili to v Plzni a k operaci mi doporučili soukromýho doktora v Praze. Tomu doktorovi jsem věřila, takže jsem se ničeho moc nebála. Sice mi říkali, že mi nic neslibují, ale já nějak věřila, že to bude dobrý. Nejvíce se báli, aby mi ten nádor ten kloub nezničil víc, protože na výměnu celého kloubu jsem ještě moc mladá, takže to by byla zase další komplikace.

Takže jsi měla velký štěstí?
Prý díky tomu, jak jsem jezdila na kole a starala jsem se o sebe, tak jsem ten kloub tolik nezatěžovala a zachránila ho. Samozřejmě už 14 dnů po operaci jsem začala cvičit. Dala jsem se do formy dříve než se čekalo a než by si pan doktor přál. Smích. Oni říkali, že se budu dávat dohromady půl roku a já to zvládla za dva měsíce. Syn byl velký, což moc pomohlo, protože byl samostatný a já ho už nemusela tahat.

Volný čas trávíš hlavně se synem a sportuješ, máš i jiné zájmy?
Ráda poslouchám hudbu. Miluji renovaci starého nábytku. Baví mě z hnusný a starý židle udělat novou a pěknou. Komody, židle… Jsem samo student. Mám dva baráky, takže je stále co renovovat. Je to pro mě relax.

Finančně jsi tedy zabezpečená dobře?
Rezervu mám a na dovolenou si také občas zajet můžu. Víš co, jsem také hodně doma se synem, takže tolik neutratím. Práce mám dost a jsem za to ráda. Jsem v pohodě, tak bych to asi řekla.

Změnil tvoji práci Covid?
Když začal Covid, tak prvního čtvrt roku to bylo strašný, ale pak se to začalo zase zlepšovat a vrátilo se to vcelku rychle do normálu. Také mi díky covidu teď chodí většina zakázek online, opustili jsme náš kamenný obchod a pracuji už jen z ateliéru.

Těšíš se na Vánoce?
Babička nám napeče cukroví, my ho pak dáme kozám, protože já ani syn to nejíme. Smích. Vánoce trávím v klidu. Na to se těším. Připravuji i takový balíček ještě s jedním výrobcem důtek. Tak ten by mohl udělat klientům radost, pokud ho dají někomu pod stromeček. Teda, pokud to stihnu. Smích.

Nakupovat a dozvědět se více můžete na www.myobsession.cz

Článek Punk jsem byla prostě vždycky, s tím mě nikdo seznamovat nemusel, říká Pajka z My Obsession se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Pro přechod na stránky s rozhovorem klikněte na fotku…

Článek O čem se mlčí – BDSM není jen mučení pro úchyláky se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Me & Eliška

Hanko, když se tak dívám na výběr fotek, je to jen náhoda ve výběru, nebo si záměrně libuješ v potlačený barevnosti?

Náhoda to není, mám radši méně barevné fotky, jelikož nutí diváka více se dívat. Nejraději mám u shibari černobílou fotografii, ale když fotím s tak krásnými zrzkami, tak je škoda to nepoužít

Ve své galerii na Zoneramě máš fotek spoustu, fotíš docela dost, ale asi se tím neživíš…

Ráda bych se k tomu jednou dostala, ale dnešní doba tomu moc nepřeje.

Jak dlouho fotíš a jak bys popsala to, co tě nejvíc na fotkách zajímá?

Fotím od malička, co si pamatuji, tak mě focení baví, ale opravdu aktivně fotím přibližně čtyři roky. Aby se mi fotografie opravdu líbila, musí vyvolat emoce. A o to se snažím i u svých fotografií.

Kristyn & Me

A jak ses dostala k shibari? Přes provaz nebo přes fotku?

Přes provazy, chtěla jsem si vyzkoušet jaké to je být svázaná. Nevím, kde jsem se s ním poprvé setkala, nejspíše jsem potkala nějaké fotky. Ale na festivalu Junktown jsem měla možnost se s ním poprvé setkat na živo a pak si ho i vyzkoušet. Potom jsem zjistila že je to neuvěřitelně fotogenické. První moje shibari fotky vznikly, když mi tehdy partner rozvazoval nohu. Díky tomu jsem se začala učit vázat.

A když teda pominu focení, která strana provazu je ti bližší?

Mám ráda obě strany provazu, i když momentálně více vážu. Bohužel teď nějak chybí ten správný partner proto, abych si mohla užívat pozici modelky.

Tak až ho najdeš, někdy bych se rád postavil za foťák… Vážeš výhradně sama svoje modelky a modely, nebo spolupracuješ s dalšími riggery?

Nejsem tak dobrý rigger, abych zvládala zajímavé úvazy, které se nebudou brzy opakovat, mám za sebou spolupráci s některými riggery a rozhodně plánuji oslovit další. Zatím jsem měla možnost fotit při vázání Dianu Veru, Def, Marca Liriana, GNBY, Petra Asraela a pár dalších. Ráda bych si zafotila s Ednou, zatím jsem ji měla možnost fotit pouze při jednom veletrhu, a musím říct, že její vázání mě hodně baví. Ale rozhodně bych ráda fotila i Soptíka či Joan.

Kristyn & Me

Chystáš výstavu a kalendář, k výstavě a vernisáži rozjíždíš kampaň na Startovači, odkaz najde čtenář na konci rozhovoru, kam nás na vernisáž pozveš?

Mám ráda velké sny a tak bych chtěla vystavovat v některé z předních Pražských galerií, i když zatím jsem to neřešila. Vše teď záleží na kampani. Podle jejího výsledku se bude rozhodovat o tom, jestli vernisáž bude či ne, ale taky v jakém rozsahu. Až tohle budu vědět, můžu začít řešit prostory.

Uvidíme, jak budou galeristi odvážní, přeci jen se jedná o erotickou tvorbu…

Pro mne to není erotické téma. asi pro to se na mých fotkách moc nevyskytuje nahota. Mám radši svázané oblečené slečny, baví mě si hrát s estetikou, s šaty, tělem a provazy.

Výstavu plánuješ na příští rok, kterým už nás bude provázet tvůj kalendář. Jakej bude mít formát, náklad, distribuci?

Kalendář je formát A3, plně černobílý, kvalitně vytištěný a je možné ho zakoupit přes kampaň a nebo formou předprodeje na mých webových stránkách.

Tak přeju splnění shibari snů a tady je pár odkazů a obrázků:

Me & Eliška

Me & Kate

David & Me

David & Me

Diana & David

Diana & David

Marc Lirian & "N"

Marc Lirian & "N"

Marc Lirian & "N"

Me @ Eliška

Článek Shibari objektivem Hannyy Karea se nejdříve objevil na DARKPRESS.

Pro rok 2021 jste nakreslila erotický kalendář.  Jak moc je to Vaše oblíbené téma?

–

Za sebe řeknu, že i v těch Vašich normálních obrázcích vidím nějakou expresivitu, nějaký apel, něco víc, než jen hezký kýč…

 –

To ano. I to v tom mám. Sama jsem dominantní a tak to i ráda vykreslím. Možná i proto mi v kresbách dominuje tvrdá černá.

 –

Ano, na to jsem se chtěl opatrně zeptat, jak to máte s BDSM, teď už je blbý tvrdit „myslel jsem si to“, ale nějak mě to nepřekvapuje…

–

BDSM je kouzlo Čarovná to záležitost

Držím palce, a třeba to bude za čas téma na další rozhovor…

P.S. Ukázky z Alimediny tvroby se nám vypařily, ale brzo je sem nasublimujem zpět…

Článek Kreslený kalendář BDSM 2021 od AlimedaArt se nejdříve objevil na DARKPRESS.

https://www.reflex.cz/clanek/prostor-x/100198/edna-zenske-telo-je-krasnejsi-svazane-me-to-vzrusuje-slysim-volani-a-po-sebevrazde-mamy-nechci-zit-ve-lzi.html

Edna je jedna z našich nejznámějších osobností v shibari a celé BDSM scéně, spoluorganizátorka Rope Spirit, pracuje ve studiu HELL.cz, vede workshopy shibari, vystupuje na akcích v Čechách i jinde ve světě…

Článek Edna v rozhovoru pro RefleX se nejdříve objevil na DARKPRESS.