Prague Shibari Festival pohledem Kerberovým

Letos to byl již 3. ročník tohoto festivalu pořádaného v našem hlavním městě. Pro ty, kteří tento název slyší poprvé, ozřejmím, že se jedná o třídenní festival zaměřený hlavně na shibari – erotické svazování a částečně i na další aspekty BDSM. Během těchto tří dnů je možno si vybírat mezi 27 nabízenými workshopy probíhajícími souběžně na 3 scénách, takže si každý může vybrat, které z témat předváděných v dotyčnou chvíli ho zajímá nejvíce. Mimo workshopy je zde pak v pátek a sobotu večerní program skládající se ze tří vystoupení jednotlivých lektorů na každý večer a poté volné zábavy v prostorách konání akce.

Pro mne to byla první účast na této akci, i když vázání se nějakou dobu věnuji. Z Brna vlakem, rychle uložit batohy na ubytku zhruba sto metrů od místa konání akce, sbalit nejnutnější výbavu, hlavně lana a vstupenky, a o chvíli později už jsme měli na zápěstí uvázán provázek, symbol odbaveného návštěvníka.

Před začátkem prvního sledu workshopů jsme se stihli pozdravit se známými i dlouho neviděnými přáteli a pak již hurá učit se nové poznatky, jak pomocí provazu modelce zpříjemnit den. První z trojice workshopů jsem si vybral workshop nesoucí název „Come and Meet!“ který vedla Joan von Brook. Tuto talentovanou, dříve modelku, nyní riggerku, znám již nějakou dobu a o jejích kvalitách svědčí i fakt, že při svých výletech na zahraniční akce, jako například EURIX, bývá modelkou zvučných jmen ve vázací komunitě. Workshop samotný se týkal vzájemného slaďování se s partnerem, navázání kontaktu a poznávání se. Stejně tak i práce s tělem partnera, jak přimění k pohybu, tak i jeho omezení. Úhelným kamenem workshopu bylo střídání dvojic na workshopu přítomných pro cvičení vzájemného poznávání svého protějšku. To byl ovšem v mém případě i kámen úrazu, neb po chvíli se ke mně vrátila má modelka, slečna s kterou jsem byl předem domluven, s tím, že se jí střídání nelíbí a zda bychom mohli změnit workshop. S těžkým sebezapřením jsem svolil a tak jsme se přesunuli k vedlejší stage.

Na ní měl svůj workshop sám organizátor celé akce, Soptík , kterému jako modelka sekundovala Sophia Rose. Pokud jste k vázání byť jen přičichli, nebo teprve začínáte, tak Soptíkovo jméno jistě velice dobře znáte, nebo na něj brzy narazíte. Jedná se o pořadatele workshopů v Praze a občas i v Brně. A co se techniky vázání týče, tak údajně nemá v současné době, snad krom svého učitele Riccarda Sergnese, v Evropě konkurenci. Případnou konkurenci osobně neznám, ale mohu potvrdit, že preciznost jeho vázání je dech beroucí.

Jeho workshop měl název „Soptík’s rope“ a vysvětloval při něm své zkušenosti. V části kterou jsme mohli vyslechnout se věnoval jedné důležité myšlence, „důležitá je modelka, ne provaz“ jejíž význam spočívá v tom, že vážeme proto, abychom z toho měli požitek, a ne abychom hodinu uzlovali a modelka se během té doby nudila.
Po skončení tohoto workshopu následovala zhruba hodinová polední přestávka na vydýchání a občerstvení.

Workshop, na který jsme se následně po obědě vydali, jsem chtěl absolvovat za každou cenu. Přednášela totiž Kasumi Hourai, což je rodilá Japonka, která též dorazila se svými přednáškami na festival. Tato přednáška se jmenovala „My thoughts and philosophy about kinbaku“ a byla spíše teoretická nežli praktická. Ale to mne vůbec nemrzelo, neboť jsem se dozvěděl spoustu informací o japonské filosofii a jejím propojení s vázáním. A mimoděk jsem dostal odpovědi na nevyřčené otázky na téma, proč se tohle váže tak a nesmí se vázat naopak…

Následovala další přestávka a po ní již poslední workshop tohoto dne. Ten vedl Yoroï Nicolas a jeho tématem byly boční závěsy. Pro vázání neznalé čtenáře doplním, že se jedná o pokročilejší techniku, při které je modelka zavěšena většinou v horizontální poloze a její ramena směřují ke stropu a k podlaze. Po skončení tohoto workshopu následovala další pauza, během které se hlavní stage připravovala na večerní vystoupení. Samotná vystoupení zde nebudu popisovat, jelikož se jednalo o série závěsů a přechodů v závěsech které by čtenáři neznalému věci mnoho neřeklo. Spíše se odkáži na stránky události a jejich fotogalerii která vám pomůže udělat si představu, jak to vypadalo mnohem lépe než můj technický popis. Po posledním představení jsme se již vydali na úbytko abychom byli čilí na další den.

Po probuzení jsme zrovna čilí nebyli a pár, který byl na ubytku s námi, se toho dne vzdal účasti na workshopech, jelikož se necítili zrovna zdravě. První workshop, který vedl Soptík, měl vše vypovídající název „Sadistic bondage – going deeper.“ Jelikož jsem své modelce stále neodpustil začátek festivalu, tak jsem se do tématu pustil s vervou a náramně jsme si ho užil. Jelikož ovšem měla má modelka masochistické tendence, tak si rozhodně nestěžovala.

Dalším bodem programu, který jsem se rozhodl absolvovat, byl workshop „Methods for creativity and improvisation“ vedený dvojicí Zor & Margout. Obsah tohoto workshopu se mi zdál poněkud monotónní, jelikož se vázal stále stejný úvaz akorát s drobnými obměnami, a tak jsem si to vylepšil tím, že do toho zakomponuji znalosti získané během předešlého workshopu, k velké radosti modelky. Jako poslední workshop druhého dne festivalu jsem si vybral téma „How to communicate with your partner using rope“ pod vedením japonské lektorky Kasumi Hourai. Zde jsem se dozvěděl mimo jiné, že v Evropě mnohem více dbáme na prosby a protesty modelek a modelů. Holt jiný kraj jiný mrav.

Večerní vystoupení opět téměř přeskočím, jelikož můj popis by byl opět zcela nedostatečný. Pozastavím se pouze u posledního vystoupení tohoto večera a zároveň i celého festivalu. Toto vystoupení měla na svědomí Nehra Stella a ze všeho nejvíce mne to připomínalo Chaplinovskou grotesku. Hlavní myšlenkou děje bylo, že se zloděj, v podání samotné lektorky, snaží ukořistit peníze z pod postele a aby se k nim mohl dostat, tak musí postel nadlehčit. V tomto případě postupně přizavěsit slečnu na posteli spící, aniž by se vzbudila. Toto vystoupení bylo protkáno řadou komických momentů a v publiku snad nezůstal nikdo, koho by po tomto vystoupení nebolelo břicho od smíchu. Další zajímavostí tohoto vystoupení byl fakt, že během měj byl použit pouze jeden typ uzlu a to uzel nejednoduší – Single colum tie. Takže krom jednotlivých komických scének lze celé toto vystoupení vnímat jako parodii na snahu o dosažení dokonalé techniky. Očividně se člověk velice dobře může pobavit i s málem.

Poslední den festivalu jsem začal na workshopu Sophia Rose s názvem „Workshop Beauty in the beast – Exploring our power inside the ropes“ který se věnoval práci s emocemi během vázání a jejich prožívání. Workshop se mi zdál určený hlavně pro modelky, ale je dobré vědět, jak se váš partner při vázání asi cítí a co prožívá. Tento workshop jsem si vybral také proto, že během předešlého dne jsem po očku sledoval další workshop, který Sophia vedla na téma „Exploring female dominance in rope“ a velice mne při tom zaujala její nevázanost a zápal, s jakým se snažila všem co nejnázorněji na svém modelu ukázat co vše je možné a jak si takové vázání užít. O další bod mého programu se postarali Yoroï Nicolas a Joan von Brook, která mu byla modelkou s workshopem „Rope – a Way to Inspire Motion“ i když lépe by se to dalo popsat jako tanec na laně. Během tohoto workshopu se nám snažil předat své zkušenosti co se týče vázání partnerky v pohybu a jejího vedení. Plně se přitom projevila jeho hluboká znalost bojového umění Aikido a to hlavně při užití pák, kterými kontroloval pohyb své modelky a pak také v práci s těžištěm a setrvačností. Zkrátka, to co v jeho podání vypadalo jako jednoduchý a elegantní pohyb prostorem, přičemž ještě s přesností chirurga zvládal kontrolovat trajektorii modelky, se v podání nás účastníků měnilo spíše v kostrbatý chaos. Na závěr celého programu jsem si ještě zašel na poslední workshop Kasumi Hourai na téma „Suspension from my works“ a poté již obohaceni o spoustu zážitků, poznatků a inspirací , jsme se vydali zpátky směr Brno.

Tuto akci i přes drobné nesnáze jsem si velice užil, a uvažuji příští rok opět o účasti. I když je její cena na české poměry značná, v porovnání se zahraničními událostmi stejného ražení je přiměřená. Pokud vás to zaujalo a chtěli byste do tohoto světa také nahlédnout, tak jak v Praze, tak v Brně se celkem pravidelně konají podobné
akce i když mnohem menšího rozsahu, na které může zavítat od člověka pokročilého, i ten kdo drží provaz v ruce poprvé. Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorům za to, že obětovali svůj čas a za vynaložené úsilí při přípravě této události neb se náramně povedla a doufám že i příště jejích pozvánky budou vyslyšeny a opět se dostaví spousta známých i méně známých lektorů s chutí podělit se o své nápady, zkušenosti a zážitky.

S přáním spousty úspěchů při přípravě dalšího ročníku Kerberos.

Foto: Soptík

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*
*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.